Hořovičky (dříve Německé Hořovice,Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst. ) jsou obec v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Leží zhruba dvanáct kilometrů jihovýchodně od Podbořan a patnáct kilometrů severozápadně od Rakovníka. Obcí prochází silnice I/6, spojující Prahu a Karlovy Vary. Žije zde obyvatel.

Historie První písemná zmínka o Hořovičkách pochází z roku 1392, kdy Maršík z Hrádku věnoval plat z Hořoviček (in villa Horzowitz) kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Strojeticích. Název lze podle jazykovědce Antonína Profouse vykládat dvojím způsobem, buď z osobního jména Hoř, tj. zkrácené podoby jmen jako Hořislav či Hořimír, nebo od příjmení Hora.

V obci Německé Hořovice (německy Deutsch Horschowitz, nyní Hořovičky, přísl. Šmikousy, 580 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol.  kostel, evang.  kostel, sirotčinec) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 897. (česky a německy) lékař, pekař, družstvo pro rozvod elektrické energie (Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Deutsch Hořowitz), 2 řezníci, 2 holiči, hostinec, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 hotely (Blauer Stern, Stadt Wien), továrna na barvy a laky Heinz&Sohn, 10 rolníků, hospodářské, nájemní, úsporné a stavební družstvo ve Šmikousích, sedlář, zámečník, kovář, krejčí, 3 švadleny, 2 obuvníci, Spar- und Darlehenskassenverein für Deutsch-Hořowitz, spořitelní a záložní spolek pro Německé Hořovice, trafika, truhlář, +obchodník s dobytkem, kolář, cihelna Heinz&Sohn.

Ve vsi Hokov (německy Hokau, 375 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Hořoviček) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 319. (česky a německy) půjčovna mlátiček, řezník, zahradník, 3 hostince, 4 obchody se smíšeným zbožím, 12 rolníků, kovář, krejčí, obuvník, trafika.

Ve vsi Vrbice (německy Fürwitz, 256 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Hořoviček) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1869. (česky a německy) stavitel, hostinec, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 rolníci, mlýn, kovář, obuvník, trafika.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 575 obyvatel (z toho 284 mužů), z nichž bylo 53 Čechoslováků, 514 Němců a osm cizinců. Kromě osmi židů jich 334 patřilo k římskokatolické církvi a 233 k evangelickým církvím. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 578 obyvatel: 93 Čechoslováků, 478 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a šest cizinců. Kromě římskokatolické většiny zde žilo 227 evangelíků, čtrnáct členů církve československé, osm židů a dva příslušníci jiných církví.

Obecní správa Části obce Obec Hořovičky se skládá ze čtyř částí na čtyřech katastrálních územích: Hořovičky (i název k. ú., jižně od Hořoviček stojí samota Šmikousy) Bukov (k. ú. Bukov u Hořoviček) Hokov (i název k. ú.) Vrbice (k. ú. Vrbice u Hořoviček)

Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Děkov, Kolešov (Kolešov se, již bez Bukova, opět osamostatnil k 24. listopadu 1990), Nová Ves a Vlkov.

Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Cheb, politický okres Žatec, soudní okres JeseniceSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Žatec, soudní okres Jesenice 1868 země česká, politický okres Podbořany, soudní okres Jesenice 1939 Sudetenland, vládní obvod Karlovy Vary, politický okres Podbořany, soudní okres JeseniceAbecední seznam "sudetoněmeckých" obcí a částí obcí 1945 země česká, správní okres Podbořany, soudní okres Jesenice 1949 Karlovarský kraj, okres Podbořany 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. října 2012.

Doprava Dopravní síť Pozemní komunikace – Obcí vede silnice I/6 Praha – Karlovy Vary. Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011 Autobusová doprava – V obci měla zastávku dálková autobusová linka Klášterec nad Ohří – Kadaň – Podbořany – Praha (1 spoj v pracovní dny a v neděli) . V obci měly zastávku příměstské autobusové linky jedoucí do Podbořan a Rakovníka .

Pamětihodnosti Pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje s přilehlým monastýrem Kostel Nejsvětější Trojice Socha císaře Josefa II. na monumentálním žulovém podstavci je odlita z bronzu či litiny (na soklu vzadu nápis "BLANSKO"). Fara

Z hlediska římskokatolické správy obec spadá do farnosti Petrovice u Rakovníka v pražské arcidiecézi, ale její část Bukov do farnosti Jesenice, tedy do plzeňské diecéze.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Rakovník Kategorie:Obce v okrese Rakovník Kategorie:Svazek obcí mikroregionu Kněževes Kategorie:Sídla v Rakovnické pahorkatině Kategorie:Petrohradské panství