Bitva u Vyškova se udála dne 28. listopadu 1805 v ulicích města Vyškova a v jeho okolí. Střetla se zde rusko-rakouská vojska postupující od Olomouce k Brnu s vojsky Napoleonovy Francie, která sem v předchozích dnech a týdnech pokročila od Vídně při svém pronásledování dosud ustupujících koaličních armád. Výsledkem střetu bylo, že jezdci Napoleonova předvoje ustoupili podél císařské silnice směrem na Brno a přesila předvoje spojeneckého postoupila k Rousínovu a dále k Holubicím, v zádech s hlavními vojsky ruského cara Alexandra a rakouského císaře Františka. Jednalo se o předzvěst následné bitvy u Slavkova, k níž došlo o čtyři dny později a jíž vojensky vyvrcholila válka třetí koalice.
Vyškov ve válce 1805 Vyškov byl v roce 1805 poddanským městem olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora z Colloredo-Waldsee. Koncem 18. století žilo 1 212 obyvatel ve 116 domech ve vnitřním městě a dalších 1 378 ve 176 domech na předměstích. Dále jen SVOBODA. V době bitvy zde tedy bylo zhruba 2 000 lidí. Město leželo na důležité císařské silnici z Brna do Olomouce, kromě správního centra panství sloužilo i jako sídlo poštovního úřadu.
Válka s Francií do té doby probíhala daleko za hranicemi, v roce 1805 však poprvé dosáhla i na Moravu. V září 1805 procházelo po císařské cestě 55 000 vojáků ruské Podolské armády a 30. září se na vyškovském zámku ubytoval její vrchní velitel generál Michail I. Kutuzov, jenž zde strávil pár dní a 3. října dorazil do Brna.SVOBODA. S. 247. Ruská vojska spěchala na pomoc rakouskému spojenci, jehož hlavní armáda vedená podmaršálkem Karlem Mackem však byla v říjnu z větší části obklíčena a zajata v bitvě u Ulmu. Kutuzovova armáda se tedy obrátila na ústup.
Příchod fronty k Vyškovu Rakouský císař František I. se po útěku z Napoleonem obsazené Vídně uchýlil do Brna, kam 17. listopadu 1805 dorazila zpráva o prohrané bitvě u Schöngrabernu a císař ihned prchl dále do Olomouce. Nazítří 18. listopadu město opustila i špilberská vojenská posádka a ostatní rakouské jednotky, 19. listopadu do něj vkročili jezdci francouzského předvoje maršála Joachima Murata a 20. listopadu osobně císař Napoleon. Dále jen UHLÍŘ. Téhož dne už byly Muratovy přední hlídky umístěny severně a jižně kolem olomoucké silnice nedaleko Pozořické pošty, kde odbočovala silnice na Slavkov. Samotné město Slavkov obsadila jezdecká divize generála Margarona na příkaz maršála Soulta.UHLÍŘ. S. 192.
Dne 21. listopadu postoupil generál TreillardUváděn je též jako Treillard. se svou lehkou jezdeckou brigádou dál k Vyškovu a toto město bez boje obsadil. Vzápětí dorazili také jízdní myslivci generála Edouarda Milhauda.UHLÍŘ. S. 193.
Shromažďování vojsk vlevo|náhled|upright|Portrét P. I. Bagrationa od Salvatora Tonciho. O dva dny dříve, 19. listopadu se ve Vyškově setkaly dva ruské sbory – ustupující Podolská armáda generála Kutuzova s Volyňskou armádou generála Friedricha Buxhöwdena, aby následujícího dne odešly směrem k Olomouci, přičemž jejich ústup kryly zadní hlídky generálporučíka Bagrationa u Brodku a podmaršálka Michaela Kienmayera u Klenovic na Hané. Oba generálové se osobně setkali 19. listopadu ve vyškovském zámku. Kutuzovova armáda čítala asi 37 000 mužů, Buxhöwdenova kolem 30 000.UHLÍŘ. S. 201–202. V následujících dnech (24. listopaduUHLÍŘ. S. 209.) je doplnilo ještě 10 000 mužů carské gardy pod velením velkoknížete Konstantina Pavloviče a na cestě od ruského Grodna při hranicích s Pruskem byl sbor 40 000 vojáků generála Levina Bennigsena, který však už ani do slavkovské bitvy zasáhnout nestihl.
Asi 10 kilometrů jižně od Olomouce, na půli cesty k Prostějovu, vybudovala spojenecká vojska 22. listopadu opevněný tábor s podporou olomoucké pevnosti. Rakouský císař František, jehož vojska se na celkových stavech podílela asi 15 000–17 000 vojáky, se po odchodu z Brna usídlil v olomouckém arcibiskupském paláci a vyčkával příjezdu ruského cara Alexandra I., který v Berlíně přesvědčoval pruského krále Fridricha Viléma III. k účasti na protifrancouzské koalici.UHLÍŘ. S. 202–204. Dne 19. listopadu Alexandr dorazil do Šternberka, kam mu František přijel naproti, a poté se rovněž ubytoval v arcibiskupské rezidenci.UHLÍŘ. S. 206. Rakouský generálmajor Weyrother, dosavadní styčný důstojník při Volyňské armádě, byl jmenován generálním ubytovatelem spojenecké armády a zásadním způsobem ovlivnil vypracování operačního plánu pro příští dny.UHLÍŘ. S. 203. Dne 24. listopadu padlo rozhodnutí přejít do útoku a napadnout Napoleona před Brnem.UHLÍŘ. S. 210.
náhled|upright|Portrét generála Milhauda od Charlese Verhulsta (r. 1808). Na francouzské straně se po 20. listopadu nacházelo asi 5 000 gardistů a 12 000 mužů maršála Jeana Lannese přímo v Brně a nejbližším okolí. Soultův sbor čítající 25 000 mužů byl vysunut východně ke Slavkovu a sbor maršála Jeana-Baptista Bernadotta s asi 19 000 vojáky přicházel od jihozápadu mezi Znojmem a Jihlavou. Nejdál na východ postoupil Muratův předvoj, jehož 5 000 jezdců se umístilo mezi Vyškovem a Brnem a další muži prováděli rozptýlený průzkum po okolí.
U Pohořelic bylo přes 6 000 mužů generála Caffarelliho a 14 000 vojáků maršála Louise-Nicolase Davouta bylo zčásti u Bratislavy a zčásti u Vídně. Napoleon se tedy rozhodl dále na Olomouc nepostupovat a vyčkat shromáždění všech svých nejbližších vojsk.UHLÍŘ. S. 200–201. Ve čtvrtek 21. listopadu ještě osobně vyjel za předsunutá stanoviště k obhlédnutí situace a ve vyškovském zámku se setkal s generály Treillardem a Milhaudem.
První střet Už v pondělí 25. listopadu došlo k menšímu střetu mezi Vyškovem a Brodkem u Prostějova, v němž se potkali francouzští husaři z Treillardovy brigády s asi 5 000 Bagrationovými kozáky. Vyškov tehdy ještě ubránili.UHLÍŘ. S. 224.
Diplomatická jednání Dne 25. listopadu vyhledal Napoleona rakouský vyjednavač generál Ignácz Gyulay spolu s hrabětem Johannem Stadionem a jednali o možném míru, zatímco císař dosud marně očekával příjezd pruského vyjednavače hraběte Haugwitze, který dorazil teprve 28. listopadu.UHLÍŘ. S. 210–212. Mezitím 26. listopadu navštívil generála Kutuzova na olomouckém předměstí Nové Sady Napoleonův vyjednavač generál Savary ve snaze navázat kontakt s ruským carem, který jej přijal, avšak bez výsledku.Savary vyrazil z Brna už o den dříve, 25. listopadu. Kvůli probíhající šarvátce mezi Muratovými a Bagrationovými jezdci však musel celý den setrvat ve Vyškově a až večer mohl pokračovat dál, aby do Olomouce dorazil v ranních hodinách 26. listopadu.UHLÍŘ. S. 224–226.
Postup spojenců a srážka Rusko-rakouská armáda se měla podle Weyrotherova plánu vydat na pochod k Brnu už 25. listopadu, kvůli nepřipravenosti potravin a zmatkům ve velení však vyrazila až ráno ve středu 27. listopadu, a to v pěti proudech (kolonách). Postupovala velmi pomalu a na druhý den dosáhla pozic Bagrationova předvoje u Brodku.UHLÍŘ. S. 226–229. Ten dosud mohl krýt postup hlavních sil svým setrváním v pozicích, nyní se však také dal do pohybu.UHLÍŘ. S. 229. Posílen 58 jezdeckými eskadronami pod vedením carova pobočníka knížete Petra P. Dolgorukova, vyrazil na pochod ve třech proudech – střední postupoval po hlavní silnici na Vyškov (8 batalionů pěchoty a 45 eskadron jezdectva, z nějž polovina měla zůstávat v záloze), druhý proud vpravo od silnice od Drysic přes Pustiměř na Dědice (6. myslivecký a Staroingermanlandský mušketýrský pluk) a třetí vlevo přes Moravské Prusy na vyvýšeninu Kopaniny (25 eskadron jezdectva a několik sotní kozáků pod velením generálmajora Wittgensteina).
Bagrationovi a Kienmayerovi vojáci zaútočili z několika směrů na zaskočená francouzská vojska ve Vyškově. Ta tvořilo 8 eskadron Milhaudovy brigády. Přesněji řečeno, Milhaudův 16. a 22. jízdní myslivecký pluk se nacházel vlevo od Vyškova v prostoru Dědic, ve směru na Tučapy stálo šest dragounských pluků divizního generála Walthera a ve městě samotném Treillardova brigáda čítající 9. husarský a dočasně i 6. dragounský pluk, za městem dále ještě 10. husarský pluk. Napoleon příchod soupeřů přes Vyškov očekával, proto umístil do města jen jízdní jednotky, které měly rozkaz se stáhnout. Nečekal však patrně, že k tomu dojde již tak brzy a náhle, proto došlo i ke střetu.Dušan Uhlíř však ve Slunci nad Slavkovem cituje také Napoleonovy paměti, v nichž císař překvapení nepřiznal a popisuje událost jako předem naplánovaný ústup, který měl přispět k vlákání nepřítele do pasti a vnucení mu vlastních podmínek následné rozhodující bitvy ve výhodném postavení. Zčásti neměli Francouzi přední stráže v těch místech, odkud Rusové s Rakušany přicházeli, zčásti se pak nechali ukolébat, neboť kolem sedmé hodiny ranní hlásily patroly ruské kozáky, jenže se ukázalo, že se jedná pouze o hlídky, a tak generál poplach zase zrušil a vojáci se vrátili do svých ubytoven. V té chvíli propukl skutečný útok. náhled|Útok ruských husarů v době napoleonských válek (ilustrační obrázek, N. S. Samokiš ~1910) Boje probíhaly zčásti přímo v ulicích města, zčásti v jeho okolí. Šestý myslivecký pluk vedený Dolgorukovem vnikl mezi domy a zajal 60 francouzských dragounů se třemi důstojníky.KOVAŘÍK (2013). S. 377. Devátý husarský pluk unikl zajetí s podporou desátého. Sébastianiho 3. dragounský pluk udeřil z jihu od Hlubočan na kozáky a Rogetova brigáda složená z 10. a 11. dragounského pluku směrem od Tučap zaštítila ustupující jezdce, odrazila dva ruské útoky, ale pak se dala na ústup i ona. Milhaudovy tři pluky jízdních myslivců na levém křídle u Dědic rychle opustily pozice, aby nebyly odříznuty, a unikaly jihozápadním směrem na Nemojany, odkud se obrátily zpátky k útoku na kozáky a pak usilovaly o stupňovitý ústup k Tučapům.KOVAŘÍK (2013). S. 378. V jedné chvíli však zůstaly 16. jízdní myslivecký, část 22. mysliveckého a 9. husarský pluk relativně opuštěné a ohrožované ruskou přesilou, která se je snažila v údolí u Lulče odříznout. Po houževnatém boji tam uvázlo a padlo do zajetí 43 francouzských jezdců. Ostatní ustoupili k Tučapům a dále na Rousínov, kde se nacházely dvě kyrysnické divize generálů d’Hautpoula a Nansoutyho a 17. lehký pěší pluk od Lannesova sboru.
V Rousínově se francouzští dragouni ještě postavili na odpor a postupující Bagration, krytý zleva Kienmayerem se 4. a 11. husarským plukem, musel ostřelovat Rousínov děly a vyčkat na pěchotu v podobě dvou batalionů Archangelgorodského mušketýrského pluku. Před nimi se dragouni stáhli a tím v podstatě skončily boje u Vyškova.
Vzhledem ke značné převaze a momentu překvapení tak po krátkém boji spojenci obsadili Vyškov a ještě téhož dne jejich předvoj postoupil k Rousínovu a Kienmayerovy jednotky obsadily také Dražovice. Srážky se zúčastnil osobně i ruský car Alexandr. Podle historika Dušana Uhlíře se nejednalo o žádné velké vítězství. V knize Slunce nad Slavkovem cituje z deníku ruského podplukovníka Jermolova: „Význam této události byl silně zveličen a kníže Bagration, chytrý jako vždy, připsal ten úspěch knížeti Dolgorukovovi.“UHLÍŘ. S. 229–230. Uhlíř však dále soudí, že hladký průběh této srážky povzbudil spojenecké velitele a utvrdil je v přesvědčení, že francouzská vojska se chtějí vyhnout bitvě. Napoleon oproti tomu zpozorněl, neboť do toho dne si nebyl postupu spojenecké armády vědom, a vyslal rozkazy k urychlenému stažení Bernadottova sboru od českých hranic a Davoutova sboru od Vídně a Bratislavy.
Další vývoj Ve Vyškově se 28. listopadu ubytovali oba panovníci František a Alexandr a přenocovali na zdejším zámku, který náležel olomouckému arcibiskupovi a kde za jejich účasti proběhla porada štábu.UHLÍŘ. S. 231–234. Opětovné setkání císařů na zámku je zmíněno mimo jiné v románu Lva N. Tolstého Vojna a mír. Ve Vyškově strávil noc také generál Kutuzov se svým štábem a byla zde ubytována carská garda. Hlavní část vojska přenocovala mezi Lulčí, Vyškovem a Topolany.
náhled|vlevo|upright|Francouzský vyjednavač generál Savary u cara Alexandra I.