Chožov je obec v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní obyvatel. Severovýchodně od vesnice se nachází přírodní památka Třtěnské stráně.
Historie První písemná zmínka o Chožově pochází z roku 1057 a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly. Od čtrnáctého století je ve vsi uváděn farní kostel. V roce 1370 byla poprvé zmíněna chožovská tvrz a samotná vesnice byla rozdělena na dva zemanské statky. Dělili se o ně blízce příbuzní Jan a Záviš z Chožova. První je v historických pramenech zmiňován v letech 1370–1394 a druhý v letech 1370–1379. Oba měli v erbu orlici a Závišovi patřily také Bělušice. Záviš měl syny Jindřicha a Božetěcha (Bozděcha), z nichž Jindřich, zvaný též Bělušický, se stal poručníkem nezletilých dětí zemřelého Jana. Loupil ale na silnicích, a král Václav IV. jej proto funkce zbavil a převedl ji na Božetěcha. Po Božetěchově smrti Jindřich roku 1397 daroval lounskému klášteru plat v Chožově.
náhled|vlevo|Chožovská hora s Chožovem na úpatí náhled|vlevo|Sbor a fara Církve československé husitské
Janovy děti nejspíše svou část vsi prodaly, protože roku 1408 se o Chožov s Jindřichem dělil Jindřich Kovář ze Strhař. Jindřich Bělušický měl ještě v roce 1416 patronátní právo k chožovskému kostelu, ale roku 1418 už byl mrtev. Na jeho majetek mělo být uplatněno odúmrtní právo, ale vzhledem k vypuknutí husitských válek k tomu nedošlo. Během nich vesnici nejspíš ovládalo město Louny, protože v bitvě u Želenic padlo 22 bojovníků žatecko-lounského svazu z Chožova. K provolání odúmrti po Jindřichovi došlo až v roce 1437. O statek se přihlásili Jan z Hrádku a z Třebívlic a Matěj z Dubce, kteří dokládali své příbuzenství s Jindřichem, ale soud majetek přiřkl Jindřichově dceři Anně, vdově po Hanušovi ze Skalky.
Další dějiny vsi jsou nejasné. Podle Augusta Sedláčka Chožov od té doby až do konce patnáctého století patřil k panství hradu Skalka a tvrz ve vsi zanikla. Na začátku šestnáctého století statek vlastnil Mikuláš Žehrovský z Kolovrat a roku 1504 zastavil část příjmů ze vsi Václavovi ze Svinař a Kateřině Zachrašťanské z Brus. Po Mikulášově smrti koupil jeho část vesnice v roce 1514 Jan Křinecký z Ronova. O pět let později ji zase prodal a dalšími majetkovými přesuny roku 1521 získal Chožov, s výjimkou zastaveného platu, Děpolt z Lobkovic. Od té doby vesnice patřila nejprve k Bílině a později k Duchcovu, Dolnímu Jiřetínu nebo k Vršovicím. Jiná varianta dějin uvádí, že roku 1457 část vsi získal Petr z Chrástu, po něm Bernard Barchanec z Baršova a Mikuláši Žehrovskému tak od roku 1501 patřil pouze jiný díl.
Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 Obec Chožov 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 1 216 1 389 1 321 1 369 1 335 1 296 1 290 899 819 741 591 513 559 556 517 Místní část Chožov Obyvatelé 482 575 540 570 570 559 520 408 371 332 293 312 323 320 281 Domy 67 91 98 100 101 112 129 132 115 115 96 130 133 136 134
Obecní správa Části obce Chožov Mnichovský Týnec Třtěno
V letech 1850–1880 k obci patřily Chraberce.
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. dubna 2020.
Pamětihodnosti thumb|Barokní kontribuční sýpka
Kostel svatého Michaela Socha Panny Marie – pouze sokl Socha svatého Mikuláše – pouze povalený sokl, leží při cestě na Orasice Zemědělský dvůr čp. 22 Sbor a fara Církve československé husitské – dům čp. 115 místo dělnických srazů a slavností – nachází se pod Chožovským vrchem Chožovská tvrz stávala v sousedství kostela. Zachovalo se z ní sklepení v domě čp. 34 a gotický svorník s erbem orlice, který byl uložen v lounském muzeu.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Louny Kategorie:Obce v okrese Louny Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Sídla v CHKO České středohoří Kategorie:Mikroregion Chožov - Vršovice Kategorie:Mikroregion Perucko Kategorie:Severočeské sdružení obcí