alt=Text Gortynského zákoníku vyrytý ve zdi ódeia.|náhled|Gortynský nápis Gortynský zákoník je nejstarší dochovaný evropský normativní právní akt a téměř úplně zachovalá epigrafická památka, jejíž vznik se datuje do zhruba poloviny 5. stol. př. Kr. Text zákoníku se dochoval na stěnách ódeia, jež se nachází v severní části agory, v blízkosti akropole, v severní části archeologické zóny v Gortyně na Krétě. V literatuře bývá nápis někdy označován rovněž jako Velký nápis (), Královna nápisů (), Deltoi nebo Dvanáct sloupců ().
Hmotný podklad alt=Stavba chránící zákoník zhotovená v ódeiu|náhled|Ódeion v Gortyně Zákoník je vyryt na vnitřní zdi gortynského ódeia. Stavba ódeia sloužila jako místo k produkci hudby, provozování divadla, jakož i ke scénické recitaci poesie. Není ale jasné, jestli i v době, kdy byl zákoník poprvé vyryt, sloužila stavba k tomuto účelu. V literatuřeADONIS S. VASILAKIS a Aliki Koutsaki-Vasilaki. TRANSLATION. The great inscription with the law code of Gortyn. Heraklion: Mystis, 2006, s. 36. . se objevují i závěry, že stavba dříve sloužila jako shromaždiště (ekklésiastérion) či místo určené k poradám představených města (búleutérion). Stavba prošla už ve starověku několika rekonstrukcemi, při nichž mohlo dojít i k opětovnému vyrytí textu zákoníku do rekonstruovaných zdí. Pravděpodobně k nim došlo v 1. stol. př. Kr., 1. stol. po Kr. (za vlády císaře Traiána) a ve 3. stol. po Kr. Během 6. stol. po Kr. byla budova opuštěna.
Desky s nápisem textu zákona se nyní nacházejí na místě, kde byly nalezeny, tedy v ódeiu. Chrání je cihlová stavba postavená v roce 1889 a kovový plot.
Objevení a výzkum zákoníku náhled|Text po objevení. První fragment nápisu (15 řádků sloupce IX) byl objeven Francouzi Perrotem a Thenonem v roce 1857 na kameni zastavěném do nedalekého mlýna. Tento fragment byl odvezen z Kréty a publikován v Revue archélogique v roce 1867.DARESTE, R. La Loi de Gortyne: texte traduction et commentaire. Le Puy: Typographie de Marchessou Fils, 1886, s. 3. Tento zlomek se nyní nachází v pařížském muzeu Louvre. Nápis jako celek objevil v ódeiu italský akademik Federico Halbherr v září 1884.DARESTE, R. La Loi de Gortyne: texte traduction et commentaire. Le Puy: Typographie de Marchessou Fils, 1886, s. 4. Mezi prvními vydáními textu zákoníku lze zmínit publikaci německým inskripcionistou E. Fabriciem v Athenische Mitteilungen (1884) či Comparettim a Halbherrem v Monumenti Antichi (1893). Text zákoníku byl rovněž vydán jako součást publikace Inscriptiones Creticae (svazek IV „Tituli Gortynii“) autory F. Halbherrem, M. Guarduccim. Následně, v letech 1888 a 1891 zákoník přeložili Alexandros Rangavis a Andreas Skias. Za zmínku rovněž stojí edice historika Ronalda Willetse (1967).
Normativní obsah Moderním pohledem lze Gortynský zákoník označit za předpis pokrývající více oblastí práva, přičemž nejšířeji se jeho regulace dotýká soukromoprávních vztahů (rodinné právo, dědění). Kodex ovšem obsahuje i ustanovení z oboru práva procesního (např. pariční lhůty nebo pravidla hodnocení důkazůJedná se například o pravidla, která určují, že soud má rozhodnout podle přísahy nebo kolik souhlasně vypovídajících svědků je třeba k tomu, aby soud mohl vyhovět žalobě. Thomson považuje obřad přísahy za význačnější v zákonech Gortyny než ve kterýchkoliv jiných primitivních zákonících. (THOMSON, George Derwent. O staré řecké společnosti. [I], Egejská oblast v pravěku. Praha: Rovnost, 1952, 313, pozn. pod čarou č. 68.)). Některá ustanovení postihují jednání (např. znásilnění), která jsou dnes předmětem regulace odvětví práva veřejného (např. trestního) práva."V první části jsou stanoveny tresty za rozličné přestupky." OLIVA, Pavel. Zrození evropské civilizace. Vyd. 2., dopl. Praha: Arista, 2003, s. 94. . Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:93a401d0-ea18-11e2-9923-005056827e52 R. Dareste vyslovil myšlenku, že s ohledem na to, že zákoník nepokrývá některé oblasti soukromého práva (např. práva věcná) ani trestního práva, je pravděpodobně, že nahradil co věcného rozsahu své regulace starší předpis.DARESTE, R. La Loi de Gortyne: texte traduction et commentaire. Le Puy: Typographie de Marchessou Fils, 1886, s. 7.
Z přechodného ustanovení k darování (sloupec XII) je zjevné, že tehdejší zákonodárce dbal na to, aby v dotčené oblasti nebyl zákon aplikován retroaktivně. Ustanovení rovněž naznačuje, že darování bylo před účinností zákoníku upraveno jiným předpisem, neboť z něj plyne, že darování učiněná před účinností zákoníku zůstávají nedotčena,
Osnova zákoníku Adonis S. Vasilakis vytvořil tematickou osnovu zákoníku rozčleněnou podle jednotlivých sloupců textu.ADONIS S. VASILAKIS a Aliki Koutsaki-Vasilaki. TRANSLATION. The great inscription with the law code of Gortyn. Heraklion: Mystis, 2006, s. 50. . Citace uvedená níže obsahuje její český překlad. Římská číslice značí sloupec, arabská řádek: "Definice osobního statusu svobodného občana a otroka; zákaz svépomoci; ochrana obviněného před řízením (I-II 2) Znásilnění a nevěra (II 2-45) Majetkové poměry při rozvodu (II 45 - III 1) Majetkové poměry ovdovělého manžela (III 45 - III 1)Údaj o umístění v textu je zmatečný. Darování mezi manžely (III 37-40) Postavení otrokyně po rozvodu (III 40-44) Narození dítěte po rozvodu; děti nemanželské; opuštění dítěte (III 44 - IV 23) Moc otcovská; manželka a vlastnictví jejího majetku; dědická posloupnost; věno; majetkové vztahy v rodině (IV 23 - VI 46) Koupě otroka v cizině a jeho osvobození vykoupením (VI 46-55) Děti zrozené ze svobodných občanů a z otroků (VI 55 - VII 10) Koupě otroka a odpovědnost kupujícího (VII 10-15) Práva dědičky (VII 15 - IX 24) Závazky zesnulého a jeho příbuzných (IX 24-40) Závazek syna, který je ručitelem, za života jeho otce (IX 40-43) Proces vymáhání dluhu za zvláštních okolností (IX 43-54) Darování (XI-20) Neplatnost darování v případě, že je dárce dlužníkem (X 20-25) Zákaz zcizení osoby zajišťující dluh (X 25-32) Adopce (Anpansis) (X 33 - XI 23) Předvedení žalovaného před soud (XI 24-25) Instrukce soudci ohledně důkazů (XI 26-30) Odpovědnost za dluhy zesnulého (XI 31-45) Dodatek k ustanovením sloupce II 45 - III 46 (XI 46-55) Přechodná ustanovení k darování (XII 1-5) Orfanodikastas. Doplněk k ustanovením o dědici (XII 6-19)"
Vybrané oblasti regulace Níže se pokusíme přiblížit obsah právní regulace některých právních institutů hmotného práva, jak vyplývá ze zákoníku. Jako inspirativní zdroj normativní informace byl použit anglický překlad Adonise S. VasilakiseADONIS S. VASILAKIS a Aliki Koutsaki-Vasilaki. TRANSLATION.The great inscription with the law code of Gortyn. Heraklion: Mystis, 2006, s. 53-75. . a francouzský překlad R. Daresteho.DARESTE, R. La Loi de Gortyne: texte traduction et commentaire. Le Puy: Typographie de Marchessou Fils, 1886. Značná část reguluce zákoníku se věnuje postavení otroků, manželskému majetkovému právu a právu dědickému.
Osobní status otroka a svobodného občana, nakládání s otroky Nikdo nemohl být zbaven osobní svobody soukromou osobou. Stalo-li se to, vystavoval se věznitel pokutě odlišné podle toho, zda uvěznil svobodného občana nebo otroka, a soud měl nařídit propuštění uvězněného do tří dnů. Neuposlechnutí soudního příkazu se vymáhalo donucovací pokutou udělovanou za každý den prodlení, případně ještě v kombinaci s jednorázovou pokutou. Zákoník obsahuje pravidla pro výpočet pokut a pro hodnocení důkazů ve sporech týkajících se takovéhoto omezení osobní svobody. Jestliže byl věznitelem svobodného nebo otroka či majitelem uvězněného otroka jeden z tzv. κόσμοι [kosmoi], tj. vrcholných představitelů městského státu, projednával se spor o omezení osobní svobody až po skončení jeho mandátu. Omezení osobní svobody osoby odsouzené za dluh nebo zástavního dlužníka nepodléhalo tomuto režimu. (sloupec I)
Pokud otrok vstoupil do domu svobodné ženy a vzal si ji, jejich děti byly svobodné. Pokud svobodná žena vstoupila do domu otroka (domu jeho pána) a vzala si ho, jejich děti byly otroci. (sloupec VII) V literatuře se však někdy status dítěte spojuje s místem jeho narození, nikoliv s místem sňatku rodičů.Viz například: THOMSON, George Derwent. O staré řecké společnosti. [I], Egejská oblast v pravěku. Praha: Rovnost, 1952, s. 163, pozn. pod čarou č. 141.
Poznámka: Otroci byli na starověké Krétě rozděleni do dvou kategorií: 1) mnoitai (otroci) a 2) afamiotai (domácí, usazení otroci, oikeis). Na rozdíl od prvních mohli afamiotai vlastnit majetek a vstupovat do manželství. Neměli však způsobilost právně jednat.ADONIS S. VASILAKIS a Aliki Koutsaki-Vasilaki. TRANSLATION. The great inscription with the law code of Gortyn. Heraklion: Mystis, 2006, s. 79-80. . Výraz dólos (ř. δῶλος), který se v zákoníku objevuje, znamená podle P. Olivy totéž, co afamiótés (usazený otrok).OLIVA, Pavel. Zrození evropské civilizace. Vyd. 2., dopl. Praha: Arista, 2003, s. 94. . Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:93a401d0-ea18-11e2-9923-005056827e52 (citováno 25. 10. 2017). R. Dareste je jiného názoru a pojem dólos přiřazuje pojmu mnoités.DARESTE, R. La Loi de Gortyne: texte traduction et commentaire. Le Puy: Typographie de Marchessou Fils, 1886, s. 5.
Znásilnění a nevěra Oba delikty jsou upraveny ve sloupci II. Pokud jde o nevěru, zákoník výslovně uvádí případy, kdy muž svede ženu. Naproti tomu, u znásilnění se výslovně hovoří o znásilnění ženy či muže. Jakého pohlaví mohl být pachatel, aby byl skutek považován za znásilnění, se neuvádí.
Oba delikty byly stíhány pokutou, která představovala soukromoprávní nárok.ADONIS S. VASILAKIS a Aliki Koutsaki-Vasilaki. TRANSLATION. The great inscription with the law code of Gortyn. Heraklion: Mystis, 2006, s. 82. . Pokuta za znásilnění byla odstupňována podle toho, kdo byl jeho obětí (svobodný občan/-ka, otrok,-kyně, domácí otrokyně či domácí otrokyně, která již byla svedena a kdo byl jeho pachatelem (otrok, svobodný občan). Pokuta za nevěru byla odstupňována podle toho, zda byla svedena svobodná občanka nebo otrokyně, zda byla pod ochranou příbuzného či nikoliv, či zda ke svedení došlo v domě příbuzného (vyšší pokuta) či jinde (nižší pokuta).
U nevěry navíc bylo možno přistiženého svůdce zadržet v domě. Poté bylo třeba před svědky přísahat jeho rodině, že bude propuštěn ve lhůtě pěti dnů ode dne zaplacení výkupného. Pro případ, že výkupné zaplaceno nebylo, dával zákoník právo zadržiteli naložit se svůdcem podle svého uvážení.
Zvláštní režim platí pro tyto delikty, byly-li spáchány tzv. apetairem (1. pád apetairos, ř. ἀπεταίρος)"A free man, but not a citizen, perhaps roughly equivalent in status to the Attic , 'resident alien', who had more rights than a slave but fewer than a citizen." - poznámka pod čarou č. 2. (citováno z: http://www.stoa.org/diotima/anthology/wlgr/wlgr-greeklegal76.shtml , dne 11. 2. 2018)"... tzv. apetairové, což byli lidé, kteří byli osobně svobodní, avšak nebyli členy hetairií, sdružení, která snad měla obdobnou funkci jako frátrie v Athénách." OLIVA, Pavel. Zrození evropské civilizace. Vyd. 2., dopl. Praha: Arista, 2003, s 94. . Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:93a401d0-ea18-11e2-9923-005056827e52 či spáchány na ženském příslušníku jeho rodiny.
(sloupec II)
Majetkové vztahy při zániku manželství
rozvodem