Amalie Kožmínová-Cimrhanzlová, pseudonymem Jiří V. Prokop (11. července 1876 PlzeňSOA Plzeň, Matrika narozených Plzeň 060, s. 146. Dostupné online. – 24. dubna 1951 Praha) byla česká etnografka a spisovatelka.
Biografie Narodila se 11. července 1876 v Plzni v rodině Tomáše Cimrhanzla, profesora na tamějším gymnáziu a Polky Amalie Madle. Absolvovala měšťanskou a poté vyšší dívčí školu a po ní soukromé studium na učitelském ústavu. Po vykonání zkoušky na učitelském ústavu v Příbrami v roce 1911 se stala učitelkou ručních prací na měšťanských školách. Získala vlastní koncesi jako odborná učitelka šití šatů a kreslení střihů a zároveň i tovaryšský výuční list opravňující vyučovat na živnostenských školách. Našla si místo na pokračovací škole v Plzni, kde se svými svěřenkyněmi šila šaty až do roku 1918. Z tohoto skromného základu pak vzešlo její pozdější etnografické dílo.
Provdala se za poštovního úředníka Františka Kožmína (byl to syn Jana Kožmína, politicky činného rolníka v Nechvalicích)SOA Plzeň, Matrika oddaných Plzeň 093, s. 165. Dostupné online.Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných na Smíchově, sign. SM 016, s. 192. Dostupné online. a měli spolu syny Jiřího (1902–??),Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N31, s. 254. Dostupné online. Václava (1903–1911)Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N31, s. 428. Dostupné online. a Prokopa (1904–??).Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N32, s. 160. Dostupné online. Tím se objasňuje pseudonym Jiří V. Prokop, pod kterým později vydala své beletristické spisy. Roku 1911 se s manželem rozvedli. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla ministerstvem školství a národní osvěty vyslána na Slovensko, aby tam vedla kurs pro výcvik učitelek ručních prací. V této činnosti byla velmi úspěšná a díky tomu byla ustanovena inspektorkou ručních prací na Podkarpatské Rusi přivtělené k Československu a zároveň byla pověřena průzkumem národopisně zachovalých tamních míst. Posléze byla vyzvána k organizaci a vedení státních kurzů lidové výšivky v oblasti Verchoviny. Její působení zde se opět setkalo s úspěchem. Výšivky vzniklé pod jejím vedením se staly základem I. národopisné výstavky na Podkarpatské Rusi a po přenesení do Prahy byly vystaveny v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Tam také poprvé přednášela o Podkarpatské Rusi.
Během svého pobytu na Podkarpatské Rusi se zajímala nejen o folklor jejích obyvatel, ale i o kulturní a hospodářský život této země. Jako jedna z prvních žen použila fotografování k dokumentaci těžkého každodenního života i slavnostních chvil lidí v té krásné, ale do značné míry exotické a tehdy i ne zcela bezpečné zemi. Výsledkem byla vynikající monografie „Podkarpatská Rus. Práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné“ vydaná v roce 1922. Obsahovala 125 stran velkého formátu s množstvím kreseb a fotografií a navíc přílohu s desítkami nádherných barevných zobrazení ornamentů lidových krojů a výšivek. Etnografy je toto pionýrské a respekt budící dílo vysoce ceněno. V roce 2007 došlo v Užhorodě k jeho reedici.
Předtím v roce 1921 vydala s etnografkou Renátou Tyršovou (dcerou Jindřicha Fügnera a ženou Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola) monografii „Svéráz v zemích česko-slovenských. Čechy“ (272 stran). Později jí Ministerstvo školství a národní osvěty udělilo mimořádné stipendium k dalšímu studiu národopisu jižních Čech, jehož výsledkem byla výpravná divadelní vesnická hra se zpěvy a tanci „Konopická“ o jihočeské lidové oslavě ukončení sklizně lnu a textilního konopí. Hra byla v jižních Čechách vícekrát provozována a v roce 1932 se dočkala i knižního vydání s obsáhlým dodatkem o pěstování a zpracování lnu za starodávna pomocí kolovratu a přeslice, o výdělku tkalců atd. Uvedla tam však i texty řady polozapomenutých lidových písní a doprovodila je slovy: „Památce všech autorek starodávných písniček, tanců a obyčejů selských, jimiž vnesly etiku a poezii do svého života zasvěceného práci a rodině – a jimiž stvořily i rys naší poezie národní“. V jižních Čechách, tj. v rodišti svého otce Žíchovci či v nedalekých Strunkovicích nad Blanicí často pobývala v letních měsících.
O často již polozapomenutých lidových zvycích a umění našich předků publikovala i mnoho článků v denním tisku, za svůj život proslovila ve školách i pro veřejnost téměř pět set přednášek a šířila tak vědomí o národní identitě, kultuře a historii.
Ze zcela jiné oblasti, avšak rovněž úspěšné byly spisy „Zlatá kniha českých hospodyněk“ a „Praktická kniha domácnosti“. Byla však autorkou i řady beletristických knih uveřejněných pod zmíněným pseudonymem Jiří V. Prokop. Jsou to „Naši kluci“ (1912, dvě vydání) o příbězích dětí, „Domů, na Vánoce“ (oceněná spolkem spisovatelů Svatobor jako nejlepší spis pro mládež vydaný v letech 1932–1933), „Tvrdý život“ a „Z domova na frontu“ o životě v jižních Čechách, „Zatoulané štěstí“ (tři vydání), „Zápas s láskou“ a „Olenina láska“ inspirovaná Podkarpatskou Rusí.
Poslední údobí svého života strávila v ústraní a po dlouhé nemoci zemřela v Praze 24. dubna 1951.
Dílo
Próza náhled|Zápas: román dívčího srdce (1919) Naši kluci – Praha: F. Šimáček, 1912 Zatoulané štěstí: jihočeský obrázek – Praha: F. Šimáček, 1914 Zápas: román dívčího srdce – Praha: Emil Šolc, 1918 Křižovatky srdce: román – Praha: Melantrich, 1930? Tvrdý život: jihočeský román – Praha: Novina, 1931 Domů, na Vánoce: trilogie ze života jihočeského dítěte – ilustroval J. Goth. Písek: František Podhajský, 1933 Zápas s láskou: román mladého srdce – Praha: Novina, 1933 Olenina láska: román karpatských hor – Olomouc: R. Promberger, 1935
Studie Zlatá kniha českých hospodyněk: návod k správnému hospodaření a levnému i dobrému kuchaření: příručka všech českých žen, zejména těch, jež zakládají si svou vlastní domácnost – Plzeň: Český denník, 1915 Svéráz v zemích česko-slovenských – napsaly Renata Tyršová a Amalie Kožmínová. Plzeň: Th. Mareš, 1918 Podkarpatská Rus: práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné – Praha: vlastním nákladem, 1922 Podkarpatská Rus: práce a život lidu. 2. díl. Národní vyšívání a kroje – Praha: vlastním nákladem, 1922 Lidové vyšívání křížkové pro školu a dům: barevné předlohy a užité vzory krojové – sestavila za součinnosti R. Kobosila. Praha: R. Kobosil, 1922 Rady a pokyny pro úsporné vedení domácnosti: Co ještě hospodyně potřebuje k doplnění vědomostí, aby předešla škodám a ztrátám v domácnosti, rodině a hospodářství – sestavila s redakčním kruhem … Praha: F. Strnadel a spol., 1947
Divadelní hra Konopická: výpravná vesnická hra se zpěvy a tanci o třech jednáních s proměnou – písně zharmonizoval Alois Klíma. Praha: vlastním nákladem, 1932
Reference
Externí odkazy
Amálie Kožmínová v Kartotéce Jaroslava Kunce Rodina Františka Kožmína v soupisu pražských obyvatel
Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Narození 11. července Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1951 Kategorie:Úmrtí 24. dubna Kategorie:Ženy Kategorie:České spisovatelky 20. století