Střítež () je obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Leží zhruba devět kilometrů severovýchodně od Jihlavy v průměrné nadmořské výšce 483 metrů. Katastrální území nese název Střítež u Jihlavy. Žije zde obyvatel. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1347, obec je však pravděpodobně starší. Majitelé vesnice se často střídali, ves patřila například městu Jihlava, dále Lichtenburkům, Trčkům z Lípy a dalším šlechtickým rodům. Na přelomu 20. a 21. století začala výstavba průmyslové zóny směrem na Jihlavu a přímo v obci vznikají nové rodinné domy.

Nachází se v kotlině Hornosázavské pahorkatiny na soutoku Měšínského a Zlatého potoka. Na území obce se rozkládají čtyři velké rybníky (Pivovarský, Mlýnský, Cihlářský a Obecní). Stříteží prochází silnice třetí třídy č. 3525 a železniční trať číslo 225. Dopravu v obci ovlivňuje severovýchodně ležící komunikace I/38 s nedalekým exitem 112 dálnice D1. V obci sídlí mateřská škola, veřejná knihovna a úřadovna České pošty. Na návrší nad Obecním rybníkem stojí kostel svatého Floriána. Dále se tu nachází židovský hřbitov a kaple Panny Marie.

Název Původ názvu obce není příliš jasný. Nejspíš souvisí s českým výrazem střežiti, což naznačuje, že Střítež původně vznikla jako strážní osada. Jméno se však podle jiných zdrojů mohlo také vyvinout z českého slovního základu čert, z něhož byl odvozen název Čertež a zkomolením vznikl konečný název Střítež. Vývoj názvu přechází od označení Schritiz, které se objevuje v první zmínce o obci roku 1347, přes Strzitez (1353), Strzetez (1380), Schrites (1493), Strzitez (1536, 1544), Strzitezh (Komenského mapa Moravy, 1624), Stryttnsdorf (1626), Schrittens, Sssritenicze (1787), Schrittens, Stříteř (1843, 1854) a Stříteř, Schrittenz (1893). V letech 1869–1921 název obce kolísal mezi Střítež a Stříteř, avšak převažovala varianta Stříteř.

Historie Střítež vznikla pravděpodobně v polovině 13. století na soutoku Zlatého a Měšínského potoka na významné středověké komunikaci z Jihlavy přes Havlíčkův Brod do Prahy. Osídlení zdejšího území však může být starší, neboť zde bylo nalezeno kamenné kladívko z mladší doby kamenné, což by dokládalo dávné osídlení tohoto místa či přechod skupiny osob (pravděpodobně lovců). První písemná zmínka o obci pod názvem Schritis pochází z 22. července 1347. Téhož roku při dělení rodového majetku pánů z Lípy získal Jindřich jako jeden ze čtyř bratrů Humpolec, Rataje a právě Střítež. Rovněž v roce 1347 je poprvé písemně popsáno zdejší hradiště pojmenované Munitio Schritys, které se objevuje v pověsti o dvou bratrech z hradu Šacberk.Hrad Šacberk stával u města Jihlava. Bratři, kteří ho obývali, se neměli příliš v lásce. Po vzájemné dohodě musel druhý ze sourozenců rodné sídlo opustit a vystavět si vlastní hradiště, které bylo nejméně sedm tisíc kroků vzdálené. Rozhodl se proto pro Střítež. Taktéž ze 14. století pochází pověst o hraběti, jenž zde nechal postavit zámek a nazval jej Střítež podle slova střežiti. Z tohoto hradiště ve středověku vznikla vodní tvrz na břehu Pivovarského rybníka. Po smrti Jindřicha z Lípy se v roce 1353 majetku ujala jeho žena Škonka.

Od roku 1365 Střítež vlastnili Lichtenburkové, kteří statek pronajímali lennímu pánovi Janu Štěrbovi ze Stříteže. V roce 1410 přešel majetek na Jana z Leskovce, jenž místním v roce 1412 udělili právo odúmrti. Jan z Leskovce bojující na straně katolíků padl v bitvě u Želiva v roce 1424. Dědictví se ujal jeho bratr Arnošt z Leskovce, jenž se během husitských válek přidal ke straně podobojí. Dne 10. prosince 1425 Střítež i zdejší tvrz poškodila protihusitská výprava jihlavské posádky pod velením hejtmana Hrocha z Mezilesic. V roce 1436 majetek přešel na Trčky z Lípy. Roku 1493 Mikuláš Trčka z Lípy obnovil hrad poničený husity. O sedm let později Střítež s tvrzí přešla na Mikulášova bratra Buriana Trčku z Lípy a Lipnice, ten v roce 1522 zemřel a dědictví se ujal jeho syn Jan. Dne 28. dubna 1536 Jan Trčka z Lípy majetek prodal Jihlavě, která tak jako moravské město mohla hlasovat v českém sněmu. Ve stejném roce tu začal fungovat pivovar. Dne 15. srpna 1612 v obci kvůli neopatrnosti místního kováře propukl požár, který zničil 27 domů, mlýn a valchu. Jihlava poškozeným přispěla částkou 300 tolarů. náhled|vlevo|Mapa Stříteže z Prvního vojenského mapování

Dne 21. června 1625 Střítež koupil Jan Heidler z Bukové. Po smrti jeho syna Arnošta Ferdinanda Heidlera roku 1683 majetek přešel na rod Pachtů z Rájova. Ti zde o dva roky později nechali postavit lovecký zámeček Karlswald. Roku 1725 majetek získal Ludvík Filip ze Sitzendorfu výměnou za Hlohov a přídavek 300 000 zlatých, o deset let později panství přešlo na litoměřického biskupa Mořice Adolfa, vévodu ze Sachsen-Zeits. V roce 1748 majetek zakoupili hrabata z Palmů. Od čtyřicátých let 18. století význam obce upadal. Střítež minula nově stavěná císařská silnice, ve stejné době pravděpodobně zanikla i zdejší tvrz a roku 1760 byla správa panství přesunuta do Štoků. V roce 1808 vyhořel zdejší filiální kostel, který byl obnoven až v roce 1848. Roku 1840 od zadlužených Palmů panství koupil kníže Karel Hohenzollern Sigmaringen. Téhož roku tu začala fungovat německá škola.

Od roku 1869 vesnice spadala pod okres Polná, roku 1880 přešla pod okres Německý Brod (později Havlíčkův). V roce 1878 měla Střítež čtyři místní části, Červený Kříž, Antonínův Důl, Pávov a již neexistující Karlův Les. Roku 1886 byl založen hřbitov, o šest let později zřízena fara. V roce 1871 byla vystavěna železniční trať z Jihlavy na Havlíčkův Brod se stanicí ve Stříteži. Roku 1919 v této převážně německé obci Národní jednota pošumavská zřídila českou knihovnu, o deset let později tu byl zaveden elektrický proud. V roce 1937 čeští obyvatelé založili český sbor dobrovolných hasičů.

náhled|Nová výstavba za nádražím

Po roce 1945 došlo k odsunu obyvatelstva německé národnosti, prázdná stavení po vysídlených rodinách přidělovala osidlovací komise zájemcům z řad českých občanů. V roce 1959 byla založena Tělovýchovná jednota Střítež. V roce 1961 Střítež přešla pod okres Jihlava. Kulturní dům byl slavnostně otevřen 27. dubna 1970. Provoz základní školy byl ukončen ve školním roce 1978/1979. V roce 1998 byla obec plynofikována. Téhož roku se u místní železniční stanice čelně srazily dva vlaky, nehoda si vyžádala osm těžce zraněných. Na začátku 21. století se začal rozvíjet zdejší průmysl, za obcí u silnice III/3525 vznikl komplex průmyslové zóny. V letech 2001–2009 zde lidé postavili dvacet nových rodinných domů, pro něž byla v roce 2005 vystavěna v lokalitě u hřiště čistírna odpadních vod. Obec má vlastní vodárnu a jednou za týden zde ordinuje praktický lékař pro dospělé. Od roku 2011 tu stojí 58. zastávka turistické trasy Stříbrné pomezí.

Přírodní poměry Nachází se devět kilometrů severovýchodně od statutárního města Jihlava, tři kilometry východně od Ždírce a tři kilometry severovýchodně od Dobronína. Je situována na české straně bývalé zemské hranice. Rozloha katastru obce činí 7,46 km², z toho zaujímá orná půda 4,53 km², zahrady 0,14 km², trvalé travní porosty 0,73 km², lesní půda 1,15 km², vodní plochy 0,26 km², zastavěné plochy 0,17 km² a ostatní plochy 0,5 km². Obec má jedno katastrální území s názvem Střítež u Jihlavy.

Geologická stavba, reliéf a půdy Z geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje pararula a migmatit. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Hornosázavské pahorkatiny a jejího podcelku Jihlavsko-sázavské brázdy, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Dobronínská pánev. Průměrná nadmořská výška činí 483 metrů. Nejvyšší bod, Zahradníkův kopec (508 metrů), leží u silnice na Dobronín. Nejnižší bod se nachází nedaleko Mlýnského rybníka v nadmořské výšce 492,7 metru.

Na převážné části území se vyskytuje pseudoglejová půda, Zahradníkův kopec tvoří kambizemě, které pokrývají rovněž území jihovýchodně od Pivovarského rybníka a západní okraj katastru.

Vodstvo a podnebí náhled|Obecní rybník Střítež ležící v kotlině na soutoku Měšínského a Zlatého potoka patří k úmoří Severního moře. Celkově se na katastru obce vyskytují čtyři velké rybníky. Obecní rybník o výměře 2,4 hektaru se nachází na návsi a protéká jím Měšínský potok. Pivovarský rybník (dle jiných zdrojů Zámecký) s výměrou 10 hektarů leží na Zlatém potoce, do nějž se posléze zprava vlévá Měšínský potok. Zesílený tok následně protéká dalším rybníkem v katastru, Mlýnským. Poslední z rybníků, Písařský (někdy též Cihlářský, 4,8 hektaru), se rozkládá směrem k hotelu Tři věžičky u silnice I/38. Rybníky vzhledem ke své rozloze a poloze u hlavních cest dříve sloužily k obraně obce.

V rámci Quittovy klimatické klasifikace se řadí do mírně teplé oblasti MT3, podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958 do okrsku B5 a dle Köppenovy klasifikace podnebí k vlhkému kontinentálnímu podnebí. Dle údajů z nejbližší meteorologické stanice v Přibyslavi činí průměrná roční teplota 6,8 °C a průměrné srážkový úhrn dosahuje hodnoty 692 mm/rok. Průměrný roční sluneční svit je 1613 hodin.

Flora a fauna V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu. Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina. Lesy v katastrálním území obce Střítež náleží do přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina. Obec obklopují jehličnaté, místy také smíšené lesy. Dříve převažovaly buky a jedle, avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý. Na severním okraji katastru se rozkládá les Obora, mezi silnicemi na Dobronín a Ždírec je les pojmenovaný Holotympl a mezi komunikací na Ždírec a Měšínským potokem leží Panský les. Za Cihlářským potokem se jihozápadním směrem stojí les Bažantnice. Potenciálně přirozenou vegetací je bučina s kyčelnicí devítilistou. Severozápadně od logistického centra stojí Krajcův les se smíšeným porostem. Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas).

V okolních lesích se vyskytují srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevují káně lesní (Buteo buteo). Na komíně varny bývalého pivovaru hnízdí čáp bílý (Ciconia ciconia). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), skokani (Rana), ropuchy obecné (Bufo bufo) či čolci (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra). Na katastrálním území Stříteže se nenachází žádné zvláště chráněné území ani památný strom.

Obyvatelstvo Struktura Dle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve Stříteži trvale 390 osob, z toho 178 žen. Celkem 253 občanů se hlásilo k české národnosti, tři ke slovenské, tři k moravské a jeden k ukrajinské. V roce 1787 tu stálo 47 domů, roku 1924 již 123. Koncem 19. století Češi tvořili pětinu obyvatel. Roku 1900 tu žilo 496 Němců a 95 Čechů, o deset let později 393 Němců a 144 Čechů. Podle zápisu v obecní kronice tu v roce 1930 stálo 156 domů, v nichž žilo 628 Čechů, 425 Němců, 6 Židů, 10 Romů a také jeden Maďar.

+Vývoj počtu obyvatel a domů Počet 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 obyvatel 950 801 861 917 906 1010 1070 844 841 489 338 319 332 390 457 domů 94 99 102 112 131 127 153 191 169 139 106 124 131 152 157

Náboženský život