Bolívie, plným názvem Mnohonárodní stát Bolívie, je vnitrozemský stát ve střední části Jižní Ameriky. Na severu a východě hraničí s Brazílií, na jihovýchodě s Paraguayí, na jihu s Argentinou, na jihozápadě s Chile a na západě s Peru. Země se vyznačuje rozmanitou geografií, jihozápad tvoří náhorní plošina Altiplano, východně od ní jsou hřebeny And, sever a východ vyplňují nížiny Amazonie, do jihovýchodní části země zasahuje Pantanal, největší mokřad na světě. Podnebí Bolívie sahá od tropického podnebí ve východních llanos až po vysokohorské klima v Andách. Země se dělí do devíti departementů, na ploše 1,1 mil. km² žije 11,4 mil. obyvatel; je pátou největší zemí Jižní Ameriky a spolu s Paraguayí je jednou ze dvou vnitrozemských zemí Ameriky. Sídlem vlády je La Paz, kde sídlí výkonná, zákonodárná a volební moc vlády, zatímco ústavním hlavním městem je Sucre, sídlo soudní moci. Největším městem Bolívie a hlavním průmyslovým centrem je Santa Cruz de la Sierra, dalším významným městem je El Alto. Mestici tvoří přibližně dvě třetiny obyvatel a původní indiáni 20 %. Úředním a převládajícím jazykem je španělština, oficiální status mají i další domorodé jazyky. Přes 90 % obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Několik století před španělskou kolonizací byla většina území, které se později stalo Bolívií, součástí státu Tiwanaku, který se rozpadl kolem roku 1000 n. l. Válka mezi Colly a Inkami ve 40. letech 15. století znamenala začátek vlády Inků v západní Bolívii. Východní a severní nížiny obývaly nezávislé amazonské a guaranijské kmeny. Španělští dobyvatelé, kteří přišli z peruánského Cuzca, v 16. století násilím převzali kontrolu nad touto oblastí. Během následujícího španělského koloniálního období byla Bolívie spravována Audiencií Charcas. Španělsko vybudovalo svou říši z velké části na stříbře, které se těžilo v Cerro Rico v Potosí. Po neúspěšném povstání v Sucre 25. května 1809 následovalo šestnáct let bojů, než byla v roce 1825 založena republika pojmenovaná po Simónu Bolívarovi. V průběhu 19. a na počátku 20. století ztratila Bolívie kontrolu nad několika okrajovými územími ve prospěch sousedních zemí, jako například brazilské území Acre, a v Tichomořské válce (1879) Chile zabralo pobřežní oblast země u Tichého oceánu.
Ve 20. století se v Bolívii vystřídala několik vojenských a civilních vlád, až Hugo Banzer v roce 1971 vedl s podporou USA státní převrat, který nahradil socialistickou vládu Juana José Torrese vojenskou diktaturou. Banzerův režim tvrdě potlačoval levicovou opozici i další projevy nesouhlasu, což vedlo k mučení a vraždám nesčetných bolivijských občanů. Banzer byl svržen v roce 1978 a o dvacet let později se vrátil jako demokraticky zvolený prezident Bolívie (1997–2001). Za prezidentství Eva Moralese v letech 2006–2019 zaznamenala země významný ekonomický růst a politickou stabilitu, ale byla také obviněna z eroze demokracie a byla popsána jako konkurenceschopný autoritářský režim. Organizace Freedom House klasifikuje Bolívii k roku 2025 jako částečně svobodnou demokracii s hodnocením 65 bodů ze 100.
Bolívie je unitární prezidentskou republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorové zákonodárné shromáždění. Bolívie zůstává rozvojovou zemí a druhou nejchudší zemí Jižní Ameriky, i když výrazně snížila míru chudoby a nyní má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na kontinentu. V indexu lidského rozvoje se umístila na 108. místě. Mezi její hlavní ekonomické zdroje patří zemědělství, lesnictví, rybolov, těžba a zpracování nerostných surovin ( cín, stříbro, lithium a měď), výroba textilu a oděvů a zpracování rafinované ropy. Významnou zemědělskou plodinou je koka. Bolívie je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Organizace amerických států, Organizace smlouvy o spolupráci v Amazonii, Banky Jihu, Unie jihoamerických národů, jihoamerického sdružení volného obchodu Mercosur a Bolívarovského svazu pro lid naší Ameriky, ve kterém má ale od října 2025 pozastavené členství
Název Bolívie je pojmenována po Simónu Bolívarovi, venezuelském vůdci španělsko-amerických válek za nezávislost. Antonio José de Sucre, jeden z vůdců osvobozeneckého hnutí, dostal od Bolívara na výběr, zda sjednotí Charcas (dnešní Bolívie) s nově vzniklou Peruánskou republikou nebo se spojí se Spojenými provinciemi La Plata, nebo zda vyhlásí samostatnou nezávislost na Španělsku. Sucre se rozhodl vytvořit zcela nový stát, který byl 6. srpna 1825 na počest Simóna Bolívara pojmenován Bolívarova republika.
Původní název byl Republika Bolívar. O několik dní později kongresman Manuel Martín Cruz navrhl: „Pokud od Romula Řím, pak od Bolívara Bolívie“ (: Si de Rómulo, Roma; de Bolívar, Bolivia). Nová republika oficiálně přijala tento název 3. října 1825. V roce 2009 byla přijata nová ústava, která změnila oficiální název země na „Mnohonárodní stát Bolívie“ (: ), aby zdůraznila multietnický charakter státu a posílila postavení domorodých obyvatel.
Dějiny
Dějiny do získání nezávislosti vlevo|náhled|Sluneční brána v Tiwanaku Bolívie byla domovem Tiwanaků, jedné z prvních významných andských kultur. Tato civilizace byla soustředěna kolem města Tiwanaku a trvala přibližně do roku 1000 n. l. Do 15. století bylo toto území nejprve pod kontrolou Ajmarů a pak Inků. Ve 30. letech 16. století smetli španělští dobyvatelé inckou civilizaci a začala dvousetletá éra španělské nadvlády. V roce 1545 bylo objeveno na jihozápadě země největší naleziště stříbra na světě. V oblasti bylo vystavěno město Potosí, které se stalo ekonomickým centrem oblasti. Území Bolivíe tvořilo v koloniálním období královskou audiencii Charcas (později se začal používat název „Horní Peru“), ve východní části Bolívie založili v 17. století jezuité své redukce na území Chiquitos. V letech 1780–1782 došlo k indiánskému povstání pod vedením Tupaka Katariho, které si vyžádalo přes 100 000 obětí a při kterém byli hromadně zabíjeni běloši a míšenci.Nicholas A. Robins, Adam Jones (2009). "Genocides by the Oppressed: Subaltern Genocide in Theory and Practice". Indiana University Press. s.1. V roce 1809 vypuklo povstání kreolů proti španělské nadvládě okolo měst Sucre a La Paz. V roce 1824 porazila armáda vedená Bolívarovým poručíkem Antoniem José de Sucrem španělské vojsko v bitvě u Ayacucha v Peru. Rok na to se osadníci odtrhli od Španělska a pojmenovali svou zemi po velkém hrdinovi jihoamerických bojů za nezávislost, Venezuelci Simónu Bolívarovi, Bolívie. Prvním prezidentem se stal Simón Bolívar, druhým už zmíněný poručík de Sucre.
Nezávislost vlevo|náhled|Územní ztráty Bolívie Od získání nezávislosti je bolivijská historie ve znamení válek, nepokojů a vojenských vlád. V letech 1836–1839 byla Bolívie součástí Peruánsko-bolivijské konfederace. Konfederace se rozpadla, když jí Chile vyhlásilo válku. V letech 1879–1883 probíhala tichomořská válka. Bolívie po boku Peru bojovala proti svému dlouholetému nepříteli Chile. Chile zcela neutralizovalo peruánské loďstvo a vtrhlo do Bolívie a Peru. Válka skončila pro Bolívii a Peru katastrofou. Chilská armáda se dostala až k hlavnímu městu Peru, k Limě. Obě země ztratily část svého území. Bolívie ztratila departement Litoral, svůj jediný přístup k moři a největší naleziště ledku čilského na světě.
Současnost V roce 1900 byla objevena velká ložiska cínu. Země se začala ekonomicky rozvíjet. V letech 1932–1935 vedla Bolívie s Paraguayí válku o Gran Chaco. Výsledkem byla ztráta území Chaco na jihovýchodě země. Od roku 1943 následuje série krvavých pučů a vojenských diktatur. V roce 1952 byli vojáci zbaveni moci, jíž se chopila civilní vláda. Byly znárodněny cínové doly a indiáni dostali poprvé volební právo. Další vlna vojenských vlád začala v roce 1964 a skončila až v roce 1982, kdy se k moci opět dostali civilisté. Prezidentem se stal Sánchez de Lozada. V letech 1993–2001 začal intenzivní rozvoj ekonomiky a infrastruktury. Země se zařadila mezi demokratické státy. Avšak stálým problémem je velký rozdíl mezi bohatým východem a chudým západem země. V roce 2007 vyhlásily východní departementy vedené největším a nejbohatším departementem Santa Cruz autonomii, aby mohly snáze kontrolovat své nerostné bohatství. Vláda vedená prezidentem Evo Moralesem tento akt neuznala a ani následné referendum v roce 2008 nebrala na vědomí. Tato situace je příčinou napětí v oblasti.
Státní symboly Vlajka Bolivijská vlajka je tvořena třemi vodorovnými pruhy: červeným, žlutým a zeleným. Na státní vlajce je ve středu žlutého pruhu umístěn státní znak.Bolivijská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 5, červenec 2002
Znak
Bolivijský státní znak je tvořen oválem s krajinou a horou Potosí v přirozených barvách. Hora je zezadu osvícená sluncem, před ní je jihoamerická lama, snop pšenice a palma (dříve chlebovník). Ovál má úzký zlatý lem a širší modrý lem se zlatým nápisem BOLIVIA v horní části a deseti zlatými, pěticípými hvězdami v dolní části. Za oválem jsou dvě zkřížené dělové hlavně, dvě trojice bolivijských vlajek, dva páry pušek, frygická čapka a incká válečná sekyra. Na ovále sedí před vavřínovými větvemi kondor.
Geografie alt=Topografická mapa Bolívie|náhled|Topografická mapa Bolívie|upright=1.8 náhled|Barvy bolivijského Altiplana náhled|Pohled na jezero Titicaca. Alpaky jsou běžně k vidění na březích Bolívie je vnitrozemský stát ve středozápadní části Jižní Ameriky. Na severu a východě hraničí s Brazílií (délka hranice 3 400 km), na jihovýchodě s Paraguayí (750 km), na jihu s Argentinou (832 km), na jihozápadě s Chile (861 km) a na západě s Peru (900 km). S rozlohou 1 098 581 km² je Bolivie 28. největším státem světa a pátým největším státem Jižní Ameriky. Rozloha odpovídá přibližně dvojnásobku rozlohy Španělska. Rozkládá se mezi 57° 30' až 70° západní délky a 9° 30' až 23° jižní šířky. Geografie Bolívie je velmi rozmanitá – jihozápadní část země tvoří náhorní plošina Altiplano, východně od ní se zvedají Andy a severní i východní oblasti pokrývají amazonské nížiny; do jihovýchodní části země zasahuje mokřad Pantanal, jeden z největších mokřadních systémů světa. Podnebí Bolívie sahá od tropického klimatu ve východních llanos až po vysokohorské klima And.
Bolívie patří mezi státy s nejvyšší biologickou rozmanitostí na světě, a zahrnuje také několik ekoregionů jako je Altiplano, tropické deštné pralesy (včetně amazonského deštného pralesa), suchá údolí a oblast Chiquitania s charakterem tropické savany. Jednotlivé oblasti se vyznačují výraznými výškovými rozdíly, od nadmořské výšky 90 m podél řeky Paraguay až po 6 542 m na Sajamě. Od druhé tichomořské války v 80. letech 19. století zůstala Bolivie vnitrozemským státem, spolu s Paraguayí jedním ze dvou vnitrozemských států amerického kontinentu. Za geografický střed země je považován takzvaný Puerto Estrella („Hvězdný přístav“) na řece Río Grande v provincii Ñuflo de Chávez v departementu Santa Cruz. Lesy pokrývají přibližně 47 % celkové rozlohy Bolívie, v roce 2020 šlo o 508 337 km² lesů, což je pokles oproti 578 047 km² v roce 1990. V roce 2020 pokrývaly přirozeně se obnovující lesy 507 711 km² a vysazené lesy 626 km².
Severní část země je odvodňována systémem řek Beni a Mamoré do Amazonky. Oblast Gran Chaco na jihovýchodě je v povodí řeky Paraná (Paraguay).
Bolívie se dá rozdělit do tří fyzickogeografických regionů: