Bílí Jihoafričané jsou obyvatelé Jihoafrické republiky pocházející z jakékoli bílé etnické skupiny z Evropy a částí Blízkého východu.https://web.archive.org/web/20150512161002/http://maroniteinstitute.org/MARI/JMS/july00/The_Struggle.htm V lingvistických, kulturních a historických ohledech se obecně dělí na afrikánsky hovořící potomky původních osadníků Sjednocené východoindické společnosti, známých jako Afrikánci nebo Búrové (zejména potomci nizozemských, německých a francouzských osadníků), a anglofonní potomky převážně britských kolonistů. V roce 2016 bylo 58 % rodilých mluvčích afrikánštiny, 40 % rodilých mluvčích angličtiny a 2 % používalo jiný mateřský jazyk jako například portugalštinu nebo němčinu. Bílí Jihoafričané jsou zdaleka nejpočetnější skupinou s evropským původem v Africe a od ostatních se výrazně liší, kupříkladu Afrikánci si zde vytvořili vlastní jazyk a kulturu.

Historie

Počátek evropské kolonizace Jižní Afriky začal v roce 1652 osidlováním Mysu Dobré Naděje holandskou Východoindickou společností vedenou Janem van Riebeeckem. Navzdory velké převaze kolonistů z Nizozemska sem přicházelo velké množství francouzských hugenotů, kteří utíkali před perzekucí z Evropy a německých vojáků nebo námořníků, kteří se vraceli z Asie. Kolonie zůstala pod nizozemskou nadvládou další dvě století, poté byla v roce 1806 anektována Velkou Británií. Tehdy byla Jižní Afrika domovem asi 26 tisíc Evropanů, z nichž relativní většinu tvořili Nizozemci. Nicméně už v roce 1818 do kolonie přicházely tisíce britských imigrantů. V 30. letech 19. století asi pětina bílých obyvatel kapské kolonie migrovala do jihoafrického vnitrozemí a zde zakládala vlastní státy. Tato migrace je nazývána Velký trek. Nicméně v Kapsku evropská populace dále narůstala a v roce 1865 populace dosáhla čísla 182 tisíc. Mezi lety 1880 až 1910 zde byl zaznamenám příliv Východoevropanů, zejména Židů z Pobaltí.

Příchod evropských kolonistů měl nicméně katastrofální dopad pro původní obyvatele tohoto území, zejména skupiny Khoisanů. V rámci holandské kolonizace byla jejich populace zotročena a zdecimována, a to jak vojensky, tak nechtěně dovezenými pravými neštovicemi. Mezi lety 1904 a 1907 pak v rámci německé kolonizace dokonce docházelo k cílené genocidě těchto skupin. Odhaduje se, že v důsledku těchto událostí zahynulo až 10 000 Khoikhoiů, polovina celé tehdejší populace.

První celostátní sčítání lidu v Jihoafrické republice v roce 1911 zaznamenalo, že bílá populace v Jižní Africe čítala 1,2 milionu osob, v roce 1936 to byly 2 miliony a v roce 1946 2,4 miliony.

V rámci britské dekolonizace byla Jižní Afrika na úkor původních obyvatel předána tamním bělochů, přestože tvořili zhruba jen jednu pětinu tamního obyvatelstva, kteří zde roku 1948 nastolili rasově segregovaný apartheid. V roce 1950 byl zaveden tzv. zákon o registraci populace (Population Registration Act), v rámci něhož byl každý občan přiřazen k jedné ze tří „ras“. Rasa se definovala podle fyzických kritérií (barva kůže, vzhled těla, hlavy a dokonce i vlasů) a sociálních kritérií (podle stravovacích návyků nebo příjmení). Jednou z těchto „ras“ byli i bílí Jihoafričané, kteří byli z hlediska apartheidních zákonů nejvýše postavení a oproti ostatním čerpali značné výhody a privilegia, která se promítala do sociálních, pracovních i majetkových práv, například formou cíleného zabírání farm vlastněných nebělochy. Stát v tomto období začal přijímat desítky tisíc imigrantů z různých států Evropy, jako například z Německa, Itálie, Nizozemska, Řecka. V polovině 70. let 20. století šlo například o bílé obyvatele z portugalských kolonií. V roce 1965 se počet jihoafrických bělochů zvýšil na 3,4 miliony, v roce 1973 4 miliony a vrchol přišel v roce 1990 s počtem 5 044 000. náhled|Bílí Jihoafričané v Kapském Městě Počet bílých Jihoafričanů v jejich domovské zemi začal mezi lety 1990 a prvním desetiletím nového tisíciletí postupně klesat v důsledku zvýšené emigrace.

V současnosti jsou bílí Jihoafričané také považováni za poslední významnou bílou populační skupinu evropských předků, která na africkém kontinentu zbyla, částečně kvůli hromadnému exodu kolonialistů z většiny ostatních afrických států během dekolonizace. Bílí nadále hrají roli v jihoafrickém hospodářství a napříč politickým spektrem. Současný počet bílých Jihoafričanů není přesně znám, protože nebyl zaznamenán žádným nedávným sčítáním lidu, ačkoli celkové procento až 9 % populace od prvních nerasových voleb v zemi 1994 představuje pokles, a to jak číselně, tak proporcionálně. Zhruba necelý milion bílých Jihoafričanů žije také jako pracovníci (expatriáti) v zahraničí, což tvoří většinu odlivu mozků z Jihoafrické republiky.

Demografie

Statistické sčítání lidu v Jižní Africe 2011 ukázalo, že zde žilo asi 4 586 838 bělochů, což představuje 8,9% populace země. Od sčítání lidu z roku 2001 jde o 6,8% nárůst. Podle sčítání lidu 2011 je jihoafrická angličtina prvním jazykem pro skupinu 36% bílé populace a afrikánština je prvním jazykem pro 61% bílé populace. Většina bílých Jihoafričanů se identifikuje primárně jako Jihoafričané, bez ohledu na jejich první jazyk nebo původ.

Náboženství

Přibližně 87% bílých Jihoafričanů se hlásí ke křesťanství, 9% je bez vyznání a 1% židé. Největší křesťanskou denominací je nizozemská reformovaná církev (NGK), jejíž členy je 23% bílé populace. Dalšími významnými denominacemi jsou metodisté (8%), římskokatolická církev (7%) a anglikáni (6%).

Migrace náhled|Bílí Jihoafričané na demonstraci proti sexuálnímu násilí v JAR, září 2019 Mnoho bílých Afričanů evropského původu se přistěhovalo do Jižní Afriky z jiných částí kontinentu kvůli politickým nebo ekonomickým nepokojům v jejich domovských zemích. Během sedmdesátých a osmdesátých let emigrovaly do Jižní Afriky tisíce portugalských osadníků z Mosambiku a Angoly a bělochů ze Zimbabwe. Převážná většina evropské migrace však souvisela s historickou kolonizací regionu (některé migrují za účelem využití zdrojů, nerostů a dalších lukrativních prvků nalezených v Jižní Africe, jiné pro lepší život a zemědělské příležitosti bez mnoha omezení v nově kolonizovaných zemích).

Mnoho bílých Jihoafričanů mezitím v posledních dvou desetiletích emigrovalo do západních zemí, zejména do těch anglicky mluvících jako je Spojené království, Irsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo USA. Usadili se i v dalších státech jako Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Francie, Argentina, Izrael a Brazílie. Finanční krize však zpomalila míru emigrace a ke květnu 2014 je odhadováno, že se v posledním desetiletí vrátilo přibližně 340 000 bílých Jihoafričanů.

Rozmístění thumb|right|Hustota osídlení bílé jihoafrické populace.

Podle statistik Jihoafrické republiky tvoří bílí Jihoafričané 8,9% (sčítání lidu 2011) z celkové populace v Jihoafrické republice. Jejich skutečný poměrný podíl v obcích bude pravděpodobně vyšší, vzhledem k podpočtu při sčítání lidu z roku 2001.

Následující tabulka ukazuje rozdělení bílých lidí podle provincií podle sčítání lidu z roku 2011: ProvincieBílá pop. (2001)Bílá pop. (2011)% provincie (2001)% provincie (2011)změna 2001–2011% celkem bílých (2011)Východní Kapsko305 837310 4504,94,7-0,2 6,8Svobodný stát238 789239 0268,88,7-0,1 5,2Gauteng1 768 0411 913 88418,815,6-3,2 41,7KwaZulu-Natal482 115428 8425,04,2-0,8 9,3Limpopo132 420139 3592,72,6-0,1 3,0Mpumalanga197 079303 595 5,97,5+1,6 6,6Severozápadní provincie233 935255 3857,87,3-0,5 5,6Severní Kapsko102 51981 24610,37,1-3,2 1,8Západní Kapsko832 902915 05318,415,7-2,7 19,9Celkem4 293 6404 586 8389,68,9-0,7 100,0

Reference

Kategorie:Etnické skupiny v Jihoafrické republice