Ulice U lužického seminářeOficiální nátev ulice je podle Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) U lužického semináře i když je to v rozporu s doporučením pravidel českého pravopisu. na Malé Straně v Praze vede od Karlova mostu obloukem za Čertovkou k Letenské ulici a Mánesovu mostu. Většina domů zde je památkově chráněna od roku 1964. Název nese podle Lužického semináře, který v těchto místech založili v 1. polovině 18. století bratři Šimonové z Horní Lužice. V ulici se nachází vchod do Vojanových sadů, které obklopuje vysoká zeď právě z ulice U lužického semináře.

Historický vývoj ulice alt=|náhled|288x288pixelů|Ulice U lužického semináře na císařském povinném otisku mapy stabilního katastru Čech z roku 1852 Název ulice je odvozen od Lužického semináře, který zde stojí od roku 1728. Ne vždy se však ulice jmenovala U lužického semináře. Dříve nesla název Dolejší Mostecký plácek. Jak dokládají císařské otisky map stabilního katastru Čech z roku 1852, jednotlivé části ulice nesly rozličná pojmenování. Okolí v bezprostřední blízkosti Karlova mostu se nazývalo Pod mostem (Unter der Brücke), a to až k domům čp. 111 a 114 (vychází-li se z číslování domů uvedeném na císařském otisku). Z tohoto místa k domu čp. 139 nesla název Nová ulice (Neue Gasse) a od tohoto bodu směrem k dnešnímu Klárovu Lodní (Schiffs Gasse), někdy se taktéž uvádí Na břehu. Okolí domu čp. 111/44 se říkávalo Plac u staré zbrojnice, jelikož zde sídlila zbrojnice. Později ji vystřídala káznice a nakonec dokonce jatka. Jméno Lužická nesla celá ulice až od roku 1870, U lužického semináře (taktéž U lužického semináře) pak od roku 1947, tedy v takové podobě, jakou má dodnes.

Budovy

Dům U Tří pštrosů (čp. 76) – U lužického semináře 1 Pozdně renesanční dům z konce 16. století s fragmenty renesanční nástěnné malby Daniela Alexia z Květné. Kromě renesančních maleb a sklepů je pro budovu charakteristická i barokní soška Jana Nepomuckého, pravděpodobně z 18. století. Údajně až do těchto míst dříve sahala zahrada arcibiskupského dvora.

Dům U Tří pštrosů bývá nazýván taktéž Fuchsovský, podle majitele Jana Fuchse, obchodníka s pštrosími pery, který dům vlastnil v 16. století. Ten nechal dům přestavět, rozšířit, ale i vyzdobit renesančními malbami. Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 byl dům poničen. Roku 1657 jej opravil další z majitelů, Jan Jiří Stublinger z Liebenwerdu, který dům zakoupil již v roce 1630. Kromě opravy byla budova rozšířena nejen o 3. patro, ale i o významné štíty. V 70. letech 20. století proběhla kompletní rekonstrukce domu na hotel, který je v provozu dodnes.

Údajně zde v 1. polovině 18. století otevřel první pražskou kavárnu Armén Georgius Deodatus. Později se přesunul do domu U Zlatého hada na Starém Městě.

Dům U Zlatého kloboučku (čp. 77) – U lužického semináře 3 Dům U Zlatého kloboučku, též U Modrého lva či dům Kotlářovský, je renesanční dvoukřídlý měšťanský dům z poslední čtvrtiny 16. století. Unikátní je zejména tím, že v gotických sklepech budovy je zastavěn jeden z oblouků Juditina mostu. Gotické jádro domu je dodnes zachováno v obvodovém zdivu severního sklepa.

Renesančně přestavěn a rozšířen byl v 16. století. V této době byl také zastavěn oblouk Juditina mostu. Postupně byly odprodávány části domu, které dnes tvoří samostatné jednotky, konkrétně čp. 78 a 76/3. Jižní křídlo budovy bylo přistavěno v dobách baroka na prvním pilíři Juditina mostu. V klasicistním stylu bylo v 18. století přistavěno 3. patro, upravena vnitřní dispozice pater a fasáda jižního křídla, která představuje nynější podobu. V 60. letech 20. století byl dům zrekonstruován pro ministerstvo dopravy.

Měšťanský dům (čp. 78) – U lužického semináře 5 Barokní, klasicistně přestavěný měšťanský dům byl původně součástí domu U Zlatého kloboučku (čp. 77/3). Ve sklepě se nachází první oblouk Juditina mostu. Barokní přízemní dům byl vystavěn v 18. století, přidání 1. patra a úprava klasicistní fasády proběhly v 19. století. Do dnešní podoby byl dům upraven v roce 1873, kdy došlo k rozšíření o 2. patro a také k vnitřním úpravám.

Dům U Zlaté hvězdy (čp. 82) – U lužického semináře 7 Původně složený ze dvou samostatných renesančních domů, západní části domu U Zlatého kloboučku ze 16. století a východní části, domu U Zlaté hvězdy. Ten byl však patrně vystavěn až v 17. století. Roku 1836 došlo podle plánu stavitele Vincence Kulhánka ke zbourání přední části domu U Zlatého kloboučku a propojení s domem U Zlaté hvězdy. V této podobě známe dům dodnes, až na nástavbu dvorního křídla, kterou provedl dle vlastního projektu roku 1855 Václav Duda. V domě U Zlaté hvězdy bydlel František Antonín Zeman, spisovatel, učitel a ředitel měšťanské školy. vlevo|náhled|266x266pixelů|Pohled z Karlova mostu na dům U Zlatého kloboučku, dům U Zlaté hvězdy a na dům U Tichonovských

Dům U Tří měsíců (čp. 83) – U lužického semináře 9 Dům U Tří měsíců, dříve nazýván Bublův dům, je renesanční novostavba z roku 1583, která byla v 19. století klasicistně upravena podle plánu stavitele A. Landy. Díky zakřivené fasádě vytváří nároží uličního bloku v předpolí Karlova mostu. Právě od tohoto místa byla část ulice pojmenována jako Neue Gasse (Nová ulice). náhled|252x252pixelů|Dům U Tří měsíců na fotografii z roku 1905 náhled|Dům U Tichonovských (vpravo), před kterým stál původní dům U Tří měsíců. Pod stejným názvem je dnes v těchto místech dům U Tří měsíců (na snímku vlevo)

Dům U Tří měsíců (čp. 84) Původní dům U Tří měsíců stál naproti tomu dnešnímu (čp. 83/9). Jednalo se o barokní dům, který byl zbourán v roce 1905 ve prospěch rozšíření ulice směrem na Kampu.

Dům U Tichonovských (čp. 85) – U lužického semináře 2 Dům U Tichonovských, někdy označován také jako dům U Hnědého koníčka nebo U Svatošů. Stejně jako ostatní domy podél Čertovky vznikl v 16. století, a to v místech, kde se dříve rozléhala zahrada arcibiskupského paláce. Ve 30. letech 18. století byl přestavěn na dvoupatrový barokní dům, ke konci století rozšířen o 3. patro a na přelomu 18. a 19. století upraven do klasicistní podoby. Dnes je zde v provozu hotel.

Dům U Tří růží (čp. 86) – U lužického semináře 11 Dům U Tří růží či U Tří havranů je barokní objekt postavený v letech 1705–1706. Roku 1704 parcelu zakoupili bratři Šimonové z Horní Lužice a založili zde kolej pro lužické studenty teologie. Tomuto účelu dům sloužil až do roku 1728, kdy došlo k dokončení sousední stavby Lužického semináře a tedy i přesunutí do těchto prostorů. Po roce 1728 došlo také ke klasicistním stavebním úpravám v podobě dvorního křídla, ale i k prodeji rodině Demartini. V 19. století byl dům součástí mydlářské manufaktury.

Dům U Planičků (čp. 87) – U lužického semináře 4 Barokní dům z 1. poloviny 18. století, roku 1800 rozšířen dle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho o 3. patro v klasicistním stylu. Na průčelí domu se nachází ve štukovém oblamovaném rámu malovaná postava sv. Jana Nepomuckého.

Dům U Felbrů (čp. 88) – U lužického semináře 6 Barokní stavba z konce 18. století. Záznamy o dřívějších či pozdějších úpravách nejsou dochovány. Informace máme až o změnách v roce 1906, kdy došlo k zastropení dvorku pro potřeby dílny a zasklení pavlače ve dvoře.

Dům U Červené boty (čp. 89) – U lužického semináře 8 Klasicistně novorenesanční třípatrový dům, který vznikl jako novostavba v letech 1879–1880 podle plánu Františka Václavíka. Původně stál na jeho místě renesanční dvoupatrový a dvoutraktový dům. Dříve údajně dům sloužil jako mýtnice.

Lužický seminář (čp. 90) – U lužického semináře 13, Míšeňská 1 Barokní budova sloužila v minulosti jako kolej pro studenty z Horní Lužice, kteří odtud docházeli na Malostranské gymnázium či do Klementina na jezuitskou univerzitu. Lužický seminář byl otevřen roku 1728, ačkoli její výstavba začala již v roce 1726. O její vznik se zasadili bratři Šimonové, kněží z Horní Lužice, kteří zde zakoupili v roce 1716 parcelu, na které později vybudovali konvikt. Ačkoli neexistují dokumenty o přestavbě, mluví se o významné úpravě průčelních fasád v 60.–70. letech 18. století, která bývá připisována Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi na základě srovnání s jinými architektonickými počiny na Malé Straně (které jsou však mnohdy také jen domněnkami).

Jedná se o dvoukřídlou budovu se hlavním průčelím obracejícím se do ulice U lužického semináře, boční a zadní fasádou do ulice Míšeňské a zbývající fasádou do nepravidelného dvorku. Na nároží je umístěna socha sv. Petra lužickosrbského sochaře Matouše Václava Jäckla, symbolizující paralelu s kapitulou v Budyšíně. Dveře jsou původní, a to včetně nadsvětlíku. Ve třech osách risalitu jsou zvlněné nadokenní římsy v podobě trženého lichoběžníků, který kryje kartuš s chronogramem.

V Lužickém semináři byl roku 1846 založen první slovanský studentský spolek Serbowka v Praze významný pro rozvoj lužických Srbů, jak dokládá dvojjazyčná pamětní deska umístěná na fasádě domu. Na ní se můžeme dočíst taktéž o samotném vzniku semináře. Jako lužický odkaz zde také dodnes sídlí Hórnikova knihovna, která se specializuje na sorabika. Stavba disponuje ještě jednou deskou, a tou je směrovka (dnes bohužel v nečitelném stavu) na rohu Míšeňské ulice obsahující nápis СМИХОВ, tedy v azbuce Smíchov. Jedná se o připomínku květnových dní roku 1945.

V současnosti v budově sídlí Společnost přátel Lužice, kancelář svobodného státu Sasko v Praze a Národní akreditační úřad pro vysoké školství.

Měšťanský dům (čp. 91) – U lužického semináře 10 Klasicistní novostavba z roku 1843 vídeňského architekta Martina Hausknechta.

Thunovský dům (čp. 92) – U lužického semináře 15, Míšeňská 2 Thunovský dům, také Vysoký či Panský dům, je pozdně renesanční stavba z počátku 17. století na nároží ulic U lužického semináře a Míšeňské, která byla později barokně rozšířena a klasicistně upravena do dnešní podoby. V 90. letech 20. století proběhla rekonstrukce, během níž byly strženy pavlače.

Podle dostupných informací byl dříve v Thunovském domě hostinec:

"Vedle jest Lužický semináře při Míšeňské ul., za níž č. 92-15 jest hospoda v panském či vysokém domě. Býval tu dům roku 1660 Víta de Verni, pak hrab. Thuna, a zahrada jeho se táhla k záp. do nynější ulice Míšeňské. Za Schallera tu bydlil znamenitý kamenorytec Jan Kaulfuss. Za ním jest vysoká zeď zahrady Angl. panen a na ní jediná oasa na dlouhé, nepěkné stěně proti č. 110-42 nad zavřenými vraty socha sv. Josefa. Domy na východní straně všecky sahají vzadu k Čertovce a jsou s té strany velmi malebné." alt=|náhled|286x286pixelů|Pohled na budovy v ulici z Lužického semináře

Dům U Brykců (čp. 93) – U lužického semináře 12 Renesanční dům již ze 2. poloviny 16. století, upravený na počátku 17. století do pozdně renesanční podoby, která byla ponechána. Jedná se o jednu z nejstarších budov ulice.

Dům U Tří kaprů (čp. 94) – U lužického semináře 14 Vrcholně barokní stavba z 1. poloviny 18. století vzniklá na základech obvodového zdiva a klenby sklepa ze 2. poloviny 16. století. V pozdním klasicismu bylo upraveno průčelí domu.

Dům U Tří zelených křížků (čp. 95) – U lužického semináře 16 Stavba ze 2. poloviny 16. století. Původně vznikl jako součást domu čp. 97/III, k rozdělení došlo v 17. století. Roku 1934 prošel dům kompletní rekonstrukcí, při které bylo ponecháno pouze původní průčelí domu.

Dům U Tří zelených křížků nebyl jen bydlištěm Anny Holinové, první lásky Jana Nerudy, ale také významným místem diskuzí předních českých literátů (viz kapitola Literární život v ulici U lužického semináře). náhled|275x275pixelů|Dům U Krucifixu (čp. 97)

Velký Jelenovský dům (čp. 96) vlevo|náhled|182x182pixelů|Velký Jelenovský dům na fotografii z roku 1888 Velký Jelenovský dům byl zbourán roku 1888 a na jeho místě postaven park, který je zde i dnes. Jednalo se o čtyřkřídlou barokní budovu. V 17. století ji údajně vlastnil Viktorin z Valdštejna.

Dům U Krucifixu (čp. 97) – U lužického semináře 18