Rudolf Hrušínský nejstarší, vlastním jménem Rudolf Böhm, (14. dubna 1897 Liboc – 15. března 1956 Praha) byl český herec a divadelní režisér.
Životopis
Rodina Narodil se v Dolní Liboci v rodině ševce Jana Böhma (* 16. června 1857) a Františky, rozené Doležalové (* 13. února 1869), která byla porodní bábou.Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 55-6, Poznámka 1: Některé zdroje uvádějí, že se R. Hrušínský narodil na statku – zřejmě vycházejí z jeho dopisu z roku 1924, adresovaného Karlu Želenskému, u kterého žádal o přímluvu pro přijetí k řediteli Lachmannovi do divadla Svornost a účelově slíbil se revanšovat „husami či jinou drůbeží z jejich statku“ – In:Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 63, , za což se dodatečně omluvil v rozhovoru pro Kinorevue 9.10.1940
Původ jména V roce 1913 mu nabídl ředitel malé divadelní společnosti V. Slavinský angažmá.
U divadla uvažoval o změně jména na jméno umělecké, chtěl se stát Otomarem Otovalským. Po odhalené krádeži hrušek na štaci Slavinského společnosti v Lužicích u Hodonína jej začali nazývat Rudolf Hrušovský, ze jména se později stalo Hrušínský, které pak od roku 1935 trvale používal.Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 57-8, 67,
Divadlo Od společnosti Slavinského odešel k divadelní společnosti Josefa Muška, ale v letech 1916–1917 se účastnil první světové války na Balkáně, kde byl raněn.
Od února 1919 se stal členem divadelní společnosti Václava Červíčka-Budínského. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou, která byla dcerou principála a ve společnosti také hrála. Rudolf zde nejen hrál, ale také začal režírovat.
V roce 1923 se seznámil s Karlem Želenským, členem Národního divadla, který jej doporučil do nové společnosti Svornost, ředitele Lachmanna, zahajující svou činnost v roce 1924 v pražské Bubenči. Společnost byla však z finančních důvodů na podzim 1924 zrušena. Po krátkém návratu do Budínského společnosti nastoupil v květnu 1926 v pražském Tylově divadle v Nuslích (které měla tehdy pronajato Sedláčkova společnost)Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 425, a přivedl do souboru i svoji manželku. Pro divadlo také sestavil revue Že tě nedohoním?
Následovalo opět působení u Budínského a od října 1929 v divadle Akropolis na rozhraní pražského Žižkova Vinohrad, vedeném Karlem Třešňákem. Vystupoval zde pod jménem Rudolf Hrušínský. Zde setrval Hrušínský až do listopadu 1933.Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 64,
Následně působil několik měsíců ve Švandově divadle, v období říjen 1934 – červen 1935 v divadle Uranie, vedeném v tu dobu Josefem Bělským. Zde Hrušínský také režíruje, zvláště pohádky pro děti. O Vánocích 1934 uvedl pro děti svoji hru Hrbáčkův Štědrý den.
Od září 1935 se vrátil na jednu sezónu do divadla Akropolis a od roku 1937 byl členem souboru Osvobozeného divadla až do jeho rozpadu v listopadu 1938.Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 71, 75, Poté odešel k Járovi Kohoutovi do operety, odkud po měsíci odešel. Od roku 1939 do roku 1944 (do doby uzavření divadel) hrál v Divadle Vlasty Buriana.
Od začátku listopadu 1944 do začátku února 1945 byl zařazen jako dělník na pomoc průmyslu Protektorátu spolu s dalšími herci (např. Jaroslav Marvan, Hana Vítová, František Černý, Svatopluk Beneš, Vlasta Matulová a další).Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84,
Od května 1945 do září 1948 byl angažován v Divadle 5. května (Činohra 5. května).Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84-8,
Po zrušení Divadla 5. května odešel spolu s dalšími herci do Divadla státního filmu.Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 142,
Rozhlas Od roku 1935 spolupracoval na pozvání Jaroslava Hurta a Miloslava Jareše s rozhlasem (Radiojournal). Pracoval jako herec, podílel se na vzniku literárních pásem a dokumentárních pořadů. Jen v roce 1937 účinkoval ve sto padesáti relacích. Spolupracoval zde s režiséry Jaroslavem Kvapilem, Miloslavem Jarešem a dalšími.
Po válce napsal pro rozhlas několik her, např. Historka o huse v tramvaji, Kazimourovo zpravodajství, aj., avšak k soustavné činnosti v rozhlase se již nemohl z důvodu postupující nemoci vrátit.Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 69, 88,
Film Ještě pod původním jménem Rudolf Böhm od roku 1932 krátce působil jako vedoucí technické správy a organizace filmových továren Afes (později FOJA) v pražských Radlicích. Od roku 1937 vystupoval v českých filmech v menších rolích a v několika filmech se setkal i se svým synem Rudolfem, jako hercem i režisérem.
Manželka, syn Při působení ve společnosti Václava Červíčka-Budínského (od roku 1919) se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou („Mínou“) (1901–1989), herečkou, kterou si vzal 2. března 1920 v Žirovnici. Dne 17. října 1920 se jim narodil syn Rudolf, budoucí herec.
Rodokmen Hrušínských
Divadelní role, výběr 1920 Jiří Mahen: Nebe, peklo, ráj, Karel Fišar, Společnost Václava Červíčka-Budínského, režie Rudo Hrušínský 1935 Jaroslav Durych: Svatý Václav, kníže Boleslav, divadlo Akropolis 1935 Rudolf Medek: Plukovník Švec, titul. role, divadlo Akropolis 1936 M. Faber: Kotrmelce mládí, Jeremiáš, ředitel gymnázia, divadlo Akropolis (v roli oktavána Hoffmana vystoupil jeho syn Rudolf Hrušínský) 1937 V+W: Těžká Barbora, sýrař Krištof, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1938 V+W: Pěst na oko aneb Caesarovo finále, První dragoun, První kameník, místodržící rada Václav Čehona, Osvobozené divadlo, režie Jindřich HonzlJaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27, sluha Robert, Divadlo Vlasty Buriana 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, statkář Florián Králíček, Divadlo Vlasty Buriana 1943 Robert Neuner: Když kocour není doma..., Ludvík Marhold, osobní sluha, Divadlo Vlasty Buriana 1946 E. Labiche: Pan Perrichon na cestách, Major Mathieu, Divadlo 5. května, režie František Salzer 1946 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Železnov, Divadlo 5. května, režie Alfréd Radok 1947 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Pilát, Divadlo 5. května, režie František Salzer 1947 M. Rázusová-Martáková: Jánošík, starý Jánošík, Divadlo 5. května, režie František Salzer 1947 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Nápadník, Divadlo 5. května, režie František Salzer
Filmografie, výběr 1937 Karel Hynek Mácha, kritik Tomíček, režie Zet Molas (pseudonym Zdeny Smolové) 1938 Zborov, Randák, režie J. A. Holman a Jiří Slavíček 1939 Humoreska, člen maturitní komise, režie Otakar Vávra 1940 Prosím, pane profesore!, tělocvikář, režie Zdeněk Gina Hašler 1941 Pantáta Bezoušek, čeledín Václav, režie Jiří Slavíček 1941 Z českých mlýnů, režie Miroslav Cikán 1941 Těžký život dobrodruha, režie Martin Frič 1942 Barbora Hlavsová, režie Martin Frič 1943 Experiment, Jiří Slavíček, mlynář Ryšavý, režie Martin Frič 1944 Jarní píseň, správce Kosa, režie Rudolf Hrušínský 1946 Pancho se žení, Bebino Sanches, režie Rudolf Hrušínský a František Salzer 1947 Poslední mohykán, návštěvník starožitníka, režie Vladimír Slavínský 1948 Ves v pohraničí, Jiří Slavíček, režie Jiří Krejčík 1949 Pan Novák, úředník, režie Bořivoj Zeman
Odkazy
Reference
Literatura Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 142, 143, 227 Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, 40, 142, 425, 504, Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655, foto 170 Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 36, 49, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 14, 15, 40, 42, 43, 52, 55-90, 98, 99, 103, 105, 160, 161, 164, 166–8, 382, 383, 385, 387,
Externí odkazy
Kultura21.cz: http://www.kultura21.cz/literatura/4483-marie-valtrova-kronika-rodu-hrusinskych Dabingforum.cz: http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=31&t=11541&start=0 Tereza Herz: Jan Hrušínský: Sen o divadle: http://www.address.cz/data/www.sanquis.cz/articles/files/62_Sen_o_divadle.pdf Kultura.cz, Rudolf Hrušínský (1897–1956) – životopis
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Lidé Radiojournalu Kategorie:Narození 14. dubna Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí 15. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1956 Kategorie:Muži