Paulina Skavová (* 8. listopadu 1976 Trutnov) je česká sochařka, scénografka a konceptuální výtvarnice.
Život Maminka Pauliny Skavové pochází z rodiny hajného z polského Krzeszowa. Roku 1968 se přestěhovala za prací do Žacléře, kde se seznámila s otcem Pauliny.Do ateliéru chodím jako do kolbenky. Dávám si limity, říká úspěšná česká sochařka, Lidovky.cz, 16.5.2020 Paulina Skavová absolvovala gymnázium v Trutnově (1991–1995) a dva roky na Střední uměleckoprůmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích (1995–1997). Při přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění v Praze si ji vybral do svého ateliéru profesor Karel Nepraš, u kterého studovala až do jeho smrti (2002). V roce 2001 obdržela ateliérovou cenu AVU a roku 2002 Cenu Jany Rybářové, Fondazione Europea Margherita, Itálie. Roku 1999 absolvovala studijní pobyt programu Erasmus v Helsinkách, roku 2002 stipendium v Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově. Studia dokončila v ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka roku 2003.
Roku 2003 získala státní švýcarské stipendium a absolvovala postgraduální studia na Hochschule für Gestaltung und Kunst Luzern (2003–2004). V letech 2004–2005 byla asistentkou v grafické škole prof. Vladimíra Kokolii na AVU.TZ: Paulina Skavova, Artalk, 29.9.2020 Roku 2008 strávila tři měsíce na studijním pobytu v Acapulcu v Mexiku.
Díky nadstandardním jazykovým schopnostem si sochařka na studium vydělávala průvodcovstvím ve špitále v Kuksu a měla možnost zblízka prostudovat slavnou sbírku barokních soch Matyáše Bernarda Brauna, jejich scéničnost, teatrálnost, výraz, důraz na detaily a popisnost. Kromě toho zde důvěrně poznala barokní lékárnu a v knihovně prostudovala staré recepty i písemnosti spojené s Řádem sv. Huberta.Vítková M, 2018, nestránkováno
V letech 2010–2020 byla kurátorkou výstav ve Společenském centru UFFO v Trutnově. V současné době pracuje pro Alšovu jihočeskou galerii jako vedoucí marketingově produkčního oddělení a public relations.AJG - Kontakty Žije a pracuje v Novosedlech u Písku. Na odlévání soch do bronzu spolupracuje od roku 1998 s uměleckou slévárnou v Horní Kalné. Ve spolupráci s Petrem Seifertem a firmou G1 Glass Art StudioG1 GLASS ART STUDIO – VÝROBA A PRODUKCE UMĚLECKÉHO SKLA začala vytvářet rozměrné reliéfní portréty z taveného skla, např. Miloše Havla pro studia Barrandov nebo Ignaze Ginzkey pro Vratislavice. Od roku 2009 spolupracuje s filmovým architektem Ondřejem Nekvasilem a pro film už vytvořila kolem 20 realizací.
Společná práce s Jiřím Sozanským ji přivedla k boxu, kterým se inspirovala při tvorbě boxerek nebo portrétu boxera Mika Tysona. Volný čas tráví také jízdou na koni a příležitostnou sportovní střelbou, které se profesně věnuje její manžel Petr Zvolánek.
Dílo Díla Pauliny Skavové mají vysoký umělecko-řemeslný standard, který už dávno není samozřejmostí. Od počátku výtvarných studií vykazovala silné zaujetí svým dílem, vysokou míru zručnosti a výjimečné pracovní nasazení. Některá díla, vytvořená během studia na Akademii, měla silný existenciální podtext (Ptáče, 1998, Oko, 1999, Archa úmluvy, 2000, Lampa, 2002), ale Paulina Skavová si osvojila i osobitý ironizující nadhled a nelaskavý humor svého profesora a vytvořila instalaci Pomník na hoře Blaník (2002), pojatou jako perzifláž národního mýtu, nebo instalaci Přepadení banky (2002), jako trenažér pro bankovní lupiče. Po ukončení studia svébytným způsobem rozvíjí tradici figurálního sochařství. Díky volné atmosféře v ateliéru Karla Nepraše se její práce pohybují na hranici mezi sochou a konceptem a je pro ně typická hravost i důslednost. Neuznává úzkou definici sochy, objektu a instalace.Vomáčka J, 2011 Seriózní modelaci ve své volné tvorbě oživuje vtipem a nadsázkou. Mezi její oblíbené sochařky patří Alina Szapocznikow, Meret Oppenheim nebo Sarah Lucas. Spolupracovala při realizaci soch jiných sochařů (Bojovník, Jiří Sozanský, 2008, jezdecká socha T. G. Masaryka, Petr Novák, 2009)
Portrétní tvorba Skavové zahrnuje pamětní desky (Radovan Lukavský, 2013, generál Josef Mašín, 2016, biskup Stanislav Krátký, 2016) i volně stojící sochy (Antonín Rückl, 2010, busta doktora Šťastného, 2011, socha Franka Sidebottoma, 2013). Bustu boxera Mika Tysona (2012) pojala jako osobnost s jiskrou a nadhledem, jistou si svou převahou, tak trochu jako džina z Aladinovy lampy. Figury vytvořené jako zakázky pro soukromé sběratele zahrnují portréty (Offenburg, 2004, Porcelánové portréty dětí, rodina De Louwerte, Portréty dětí, Madelaina a Gian Elia, vinařství rodiny Rohner – Erni, Švýcarsko, 2005), klasické ženské akty (Koupelnová, 2013, Sedící, 2014) i stylizované sochy určené do exteriéru (Melancholia, 2013).
Její figury zvířat nejsou pouhými kopiemi živých předloh. Jelen (2016) má v sobě vznešenost a sílu symbolu zasvěceného bohyni lovu Artemis, je zosobněním slunce i zjevením sv. Huberta a sv. Eustacha. Socha psa Tysona (2007) vyjadřuje zarputilou povahu bojového plemene, Bavorský barvář (2011) bystrost a inteligenci loveckého psa. Skavová je autorkou pomníku legendárního vytrvalého plemene plnokrevných koní Achal Teke pro Moskvu i sochy kobyly Farba (2014). Odlehčeným odkazem k řecké mytologii je její ženská parafráze bájného zvířete (Kentaurka, 2014).
Sochařský cit pro klasická díla prokázala např. při obnově některých pomníků. Podle dochované dokumentace znovu vytvořila sochu orlice, odcizenou z pomníku 6. praporu polních myslivců, kteří padli v bitvě u Náchoda roku 1866, ve Václavicích (2016),Pomníky obětem války 1866, sochy permoníků pro kašnu v Trutnově (2015) nebo sousoší Emila Schwantnera Tanec smrti (2017) pro pomník 1. světové války v trutnovském parku, který byl zničen za nacistické okupace.Jana Mudrová, Tanec smrti je v trutnovském parku, Krkonošský deník, 10.9.2017 V roce 2018 Paulina Skavová vytvořila nově sochu legionáře Jana Gayera pro obnovu pomníku padlým legionářům 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého v Hradci Králové. Pomník získal Výroční cenu města Hradce Králové jako Událost roku 2018. Prokázala originalitu i serióznost při zpracování sakrálního tématu, když získala zakázku na sochu Ukřižovaného Krista, na které pracovala po tři roky. Bronzová socha Krista nahradila původní starý kříž v sousedství kostela v Bohdanči.
Autorská díla Skavové jsou vizuálně silná, emotivně nabitá, mnohdy provokativní, ironicky zabarvená, prodchnutá kontrastujícími a nejednoznačně interpretovatelnými obsahy. Zvýrazněná ženská krása a sexapeal v kombinaci s mocí a brutalitou míchá zvláštní koktejl, který chutná zároveň nádherně a zrůdně. Dokáže vytvořit ironickou autostylizaci (Paulina a Tyson, 2011), odkazující na emancipované ženské filmové hrdinky (Pistolnice 2008), odpudivé ženské typy (Tlusťoška, 2011) i klasická sochařská díla (Diana, 2010, Venuše, 2011).
Často jsou její témata genderová i vyzývavě erotizovaná – např. cyklus polopostav žen ozdobených antilopími rohy a aranžovaných jako trofeje (Kozlice, 2012, Kozlice, 2013, Antilopa Oryx, 2013, Antilopa Hartebeest, 2013, Muflonka, 2013), nebo skupina klečící Sněhurky a sedmi trpaslíků (2012). Předlohou trpaslíka a také Vilímka Ostrovského je konkrétní Míla z Kladna. Sněhurka, pojatá jako houpací kůň, je eroticky laděným objektem, ale zároveň reakcí na genderově nekorektní tvorbu britského pop-artisty Allena Jonese, jenž z ženského objektu nadělal různé druhy utilitárního nábytku, stůl, židli nebo skříň.
Kolekce Underwear, inspirovaná dílem Meret Oppenheim je hravě erotické ženské spodní prádlo ušité z peří, kožíšků a částí křídel.Rea Michalová, 2012, úvodní text k výstavě Paulina Skavová: BiondoSozanského boxerky pokryté peříčky zdánlivě vycházejí z podobné poetiky jako proslulý surrealistický šálek Meret Oppenheim, ale ve skutečnosti je v nich obsažen spíše nadhled a smysl pro humor jejího profesora Karla Nepraše.Karel Nepraš mě naučil, jak důležitý je nadhled a smysl pro humor, říká sochařka Paulina Skavová. Inspiruje ji tělo, mýty i příroda, ČRo Vltava, 7.10.2020
Skavová měla vždy blízko k performancím, tanečnímu divadlu a filmu. Už na Akademii organizovala performance AVUbelly, mažoretky a Neprašův plymate kalendář (absolventská výstava Lesbická škola Karla Nepraše, 2002). Od roku 2005 je důležitou aktérkou performančního uskupení Kolouchův sen (Michaela Huffstetter, Hana Poislová, a hobbystická skupina modelek a modelů), pro akce a představení vytvářela rovněž masky a kostýmy. Kolouchův sen vystoupil s představením Ženské zbraně v divadle Alfred ve dvoře (2007, 2009), nebo Malý mořský vlk na lodi bratří Formanů (2010). S filmem začala spolupracovat od roku 2005 a vytvořila pro něj řadu soch, kde uplatnila svou bohatou fantazii. Takový je např. Griffin (2014), mytická zvířecí bytost s tělem, ocasem a zadníma nohama lva, hlavou a křídly orla.
Také její realizace soch do veřejného prostoru jsou neortodoxní a novátorské. Socha Draka (2003), který je symbolem města Trutnova a má své pietní místo, vychází z lidové pověsti a zpodobuje již usmrceného tvora ležícího na zádech. Pro trutnovské slavnosti navrhla sochařka Dračí bránu (2009) s rozměrnou sochou draka vyřezanou z polystyrenového bloku, patinovanou jako bronz. Pro trutnovskou firmu Autostyl vytvořila tři geometricky stylizované sochy draků, nesoucí na těle jako symbol autoservisu reliéf z montážních klíčů. Socha Rýbrcoula (Krakonoše) na trutnovském kruhovém objezdu odkazuje k prvnímu vyobrazení pohanského boha hor na Helwigově mapě Slezska z roku 1561, a nemá nic společného s Krakonošem z novodobých dětských pohádek.
Konceptuální projekty 2008 Praha, Kampa ArtphoneGalerie: Kampa a okolí hostí nevšední telefonní budky 2008 Praha, O2 Aréna, Budka linky důvěry
Scénografie, kostýmy, rekvizity 2005 figura hráče, Bistrofilms, režie M. Nohejl, Praha 2008 socha pro film Protektor, režie M. Najbrt, Praha 2010 výtvarná spolupráce, film Odcházení, režie V. Havel, PrahaFilmová databáze: Odcházení 2010 masky pro představení Procesy, Spitfire company, režie P.Boháč, Vrchní soud PrahaČT, Next wave, Procesy, 2010Vojtěch Varyš, Procesy, Divadelní noviny 4.10.2010 2011 scéna pro představení Bad clowns, Spitfire company, Praha 2011 scéna a kostýmy, Traffic dance, Praha 2013 masky pro představení Antiwords (podle hry Audience Václava Havla), Spitfire company, Miřenka Čechová, Petr Boháč 2014 realizace sochy Griffina, film Crossing Lines 2, Praha 2015 realizace soch a reliéfu Lykanů do filmu Underworld, Praha 2016 Realizace soch do filmu Underworld, architekt Ondřej Nekvasil 2017 objekty pro představení Fragmenty milostných vztahů, divadlo Spitfire company, Praha 2017 Sochy Světlonošek do filmu Krypton, HBO, architekt Ondřej Nekvasil, Belfast, Spojené království Velké Británie a Severního Irska 2017 Sochy víl do filmu Carniwal row, Praha 2017 Scénografie představení Heroin West / Halka Třešňáková & VerteDance, Žďár nad Sázavou 2017 masky pro představení DOBA Z DRUHÉ RUKY, adaptace knihy Světlany Alexijevičové, Spitfire company, Jatka 78, Praha 2018 Socha Krista do filmu Knightfall, HBO, Praha 2019 Sochy kněžek do TV seriálu Kolo času, Amazon Studios, architekt Ondřej Nekvasil, Praha 2020 Sochy strážců do TV seriálu Kolo času, Amazon Studios, architekt Ondřej Nekvasil, Praha 2020 představení Prezidementi, masky, režisér Petr Boháč, Praha
Realizace 2008 asistence při realizaci sochy Bojovníka Jiřího Sozanského 2010 spolupráce s Jiřím Sozanským na modelu sochy Milady Horákové, Praha 2010 tři bronzové sochy draků před Autostylem Trutnov 2010 Busta Antonína Rückla a socha Vilímka Ostrovského, Ostrov 2011 Busta doktora Šťastného pro nemocnici Písek 2013 Pamětní deska herce Radovana Lukavského, Kouřimská ul. 24 Praha 3 VinohradyPamětní desky, LUKAVSKÝ Radovan - Na domě čp. 2347 Kouřimská ul. 24 Praha 3 Vinohrady 2013 bronzová socha Rýbrcoula na kruhovém objezdu, Trutnov 2013 bronzová socha Franka Sidebottoma, Manchester 2014 bronzová socha Krista, Bohdaneč 2015 čtyři sochy bronzových permoníků na Krakonošově kašně, Trutnov 2015 bronzová socha koně Achal Teke, Moskva