Amanda Knoxová (* 9. červenec 1987) je americká občanskoprávní aktivistka a spisovatelka, která se dostala do celosvětového povědomí poté, co se stala podezřelou v případu vraždy spolubydlící Meredith Kercherové, ke které došlo 1. listopadu 2007 v italském městě Perugia. V roce 2009 byla Knoxová za vraždu odsouzena, v roce 2011 osvobozena a o 3 roky později opět odsouzena. Teprve v roce 2015 byla nejvyšším odvolacím soudem definitivně zproštěna obvinění. Případ vzbudil mezinárodní kontroverzi.
Pozadí případu Amanda Marie Knoxová se narodila 9. července 1987 v Seattlu ve Spojených státech amerických. Po absolvování střední školy se přihlásila na Washingtonskou univerzitu, kde se věnovala studiu lingvistiky. Byla poměrně úspěšnou a populární studentkou. Školu si platila sama prostřednictvím různých brigád. V roce 2007 se rozhodla absolvovat jednoleté studium italštiny na univerzitě v Perugii. Zde se nastěhovala do patrového domu na Via della Pergola č. 7, kde sdílela byt s dvojicí Italek a Britkou Meredith Kercherovou, studentkou univerzity v Leedsu. Knoxová jejich vztah popsala jako přátelský, uvedla však, že si nebyly až tak blízké. Každá se stýkala s jiným okruhem lidí. Zatímco Kercherová byla popisována jako tichá, uzavřená a nekonfliktní dívka, Knoxová měla být nespoutaná, divoká a lehkovážná.V Perugii si přivydělávala jako servírka v restauraci Le Chic, kterou vedl Patrick Lumumba, původem z Konga. Asi týden před vraždou Kercherové se na koncertě vážné hudby seznámila se studentem informatiky Raffaele Sollecitou, s nímž trávila následující dny.
Vražda Meredith Kercherové 2. listopadu 2007 v 9 hodin ráno dostala poštovní a telekomunikační policejní jednotka hlášení o nálezu dvou mobilních telefonů v zahradě jednoho z domů v Perugii. Zjistili, že telefony patří Kercherové, a proto je přijeli vrátit majitelce do domu na Via della Pergola č. 7. Na místě narazili na Raffaele Sollecitu a jeho přítelkyni Amandu Knoxovou. Ve zhruba stejnou dobu dorazila také druhá spolubydlící se svým přítelem, které Knoxová zavolala. Policistům sdělili, že mají podezření na vloupání. Vchodové dveře měly být otevřené, okno v patře rozbité kamenem a v koupelně našli stopy krve. Pokoj Kercherové byl zamčený a zevnitř nikdo neodpovídal. Zatímco policisté procházeli dům, Sollecito vše telefonicky ohlásil karabinierům. Po vyražení dveří na pokoji Kercherové našli její mrtvé tělo zakryté světlou přikrývkou. Na zemi se nacházelo oblečení nasáklé krví. Krevní stopy včetně krvavých otisků rukou a nohou se náchazely jak na podlaze, tak na zdech a dveřích. Ve vedlejším pokoji byly rozházené věci a rozbité okno. V koupelně byly stopy krve na umyvadle a krvavý otisk chodidla na předložce u sprchy. V záchodové míse byly výkaly. Nedlouho po začátku vyšetřování na místo dorazili i zástupci médií, včetně televizních štábů.
Vyšetřování Pitva prokázala, že Kercherová byla znásilněna, škrcena a pobodána nožem, který se na místě činu nenašel. Hluboká rána na krku potom způsobila její vykrvácení. Na pohlavních orgánech oběti byly nalezeny stopy mužské DNA. Další stopy mužské DNA byly objeveny v pokoji na polštáři a na ručníku. V koupelně byla nalezena ženská DNA v krevních stopách na umyvadle, na vypínači a na předložce u sprchy. Oznamovatel Sollecito byl 5. listopadu pozván k výslechu, kam ho Knoxová doprovodila, a při té příležitosti byla vyslechnuta také. Jelikož byli v této fázi vyšetřování považováni pouze za svědky, nebyl jim přiznán nárok na obhájce. Toho smějí využít pouze lidé obvinění. Knoxová si později stěžovala, že jí bylo odpíráno jídlo a pití, nesměla použít sociální zařízení, bylo jí vyhrožováno 30 lety vězení, pokud se nedozná a minimálně 2× ji vyšetřovatel udeřil do hlavy. Italská strana tato tvrzení odmítla a výslechy označila za intenzivní, ale korektní.
Knoxová vypověděla, že 1. listopadu dostala od majitele restaurace Le Chic Particka Lumumby SMS zprávu, že nemusí chodit do práce, protože v restauraci nejsou hosté. Celý večer pak strávila v bytě Sollecity. Povídali si, dívali se na filmy na počítači, kouřili marihuanu a ona mu předčítala z německé verze knihy o Harrym Potterovi. Během večera praskl v kuchyni odtok ze dřezu a velké množství vody vyteklo na podlahu. Jelikož Sollecito neměl v bytě nic, čím by se dala voda vytřít, dohodli se, že u něj Knoxová přespí a druhý den přiveze mop. Ráno proto odjela do svého bytu. Všimla si otevřených vstupních dveří a pojala podezření, že se do domu mohl někdo vloupat. Zkontrolovala svůj pokoj, který byl v pořádku. Odešla do koupelny, aby se osprchovala. Na umyvadle si všimla kapek krve, které jí však nepřišly zvláštní, protože si myslela, že se jen někdo ze spolubydlících poranil a v umyvadle si ránu oplachoval. Při vystoupení ze sprchy si všimla velké krevní skvrny na předložce. V záchodové míse pak objevila výkaly. Okno v pokoji další spolubydlící bylo rozbité. Knoxová věděla, že v domě má být pouze Kercherová, a proto se vydala do jejího pokoje, který našla zamčený. Kercherová neodpovídala na její volání a nezvedala ani telefon. Knoxová zatelefonovala ostatním spolubydlícím, a řekla jim, co se stalo. Poté se vrátila pro Sollecitu, který se neúspěšně pokusil dveře vyrazit. Následně zatelefonovala matce a poprosila jí o radu. Ta jí řekla, aby okamžitě zavolali karabiniéry, což Sollecito udělal, ovšem až poté, co dvojice policistů přijela vrátit nalezené telefony.McGINN, Brian, BLACKHURST, Rod. Amanda Knox. Netflix. 2016 (dokumentární film)
Sollecito tuto verzi původně potvrdil. Později však vyšetřovateli řekl, že si není jistý, zda s ním Knoxová večer v den vraždy byla. Později ho měla přemlouvat, aby jí poskytl alibi. Knoxová byla konfrontována s výsledky analýzy jejího mobilního telefonu. SMS od Lumumba byla smazána. Našla se však její odpověď na tuto zprávu, ve které napsala "Dobře. Uvidíme se později. Večer se bav". Z toho vyšetřovatelé usoudili, že Knoxová měla s Lumumbem 1. listopadu večer schůzku. Knoxová následně učinila výpověď, ve které uvedla, že si vybavuje setkání s Lumumbou na basketbalovém hřišti, kde se dohodli, že půjdou k ní domů. Lumumba měl mít velký zájem o Kercherovou a chtěl se s ní setkat. Ve své výpovědi Knoxová dále uvedla, že si vzpomíná jen na to, že měl Lumumba s Kercherovou pohlavní styk, zatímco ona čekala v kuchyni. Potom se ozvaly výkřiky. Vzpomínky měla velice zamlžené, ale připustila, že Lumumba mohl ten večer Kercherovou zabít. Sama se probudila druhý den ráno v bytě Sollecity. Jeho účast na vraždě nemohla potvrdit ani vyvrátit, protože její vzpomínky byly zmatené. Na základě této výpovědi byli Knoxová, Sollecito a Lumumba zadrženi jako podezřelí. 6. listopadu napsala Knoxová prohlášení, ve kterém svou předchozí výpověď odvolala. Podle ní vedlo k jejímu doznání vyčerpání, zmatenost, šok a nátlak vyšetřovatelů. Tuto výpověď učinila po mnohahodinovém výslechu téměř ve 2 hodiny ráno. To, co původně popisovala jako reálné vzpomínky, měly být jen snové obrazy v její hlavě, které se jí vracely. 20. listopadu byl Patrick Lumumba zproštěn obvinění na základě výpovědi návštěvnice restaurace, která ho 1. listopadu viděla obsluhovat. K výpovědi svého přítele Raffaele Sollecity Knoxová uvedla, že se jen ze strachu z vysokého trestu snaží "zachránit si vlastní kůži" tím, že potvrzuje jakoukoliv verzi vyšetřovatelů zaměřenou proti ní. Sollecito svou výpověď později označil za vynucenou.
Analýza stop Analýza DNA z místa činu potvrdila přítomnost Rudy Guedeho. Guede, imigrant původem z Pobřeží slonoviny, hrával basketbal s mladíky z přízemního bytu. V minulosti měl problémy se zákonem kvůli opakovaným vloupáním. S Knoxovou i Kercherovou se několikrát setkal. Všechny otisky i stopy DNA nalezené v pokoji Kercherové a na jejím těle patřily právě jemu. Jeho DNA se našla také na svetru, na kabelce, na látce rozříznuté podprsenky, na ručníku a na polštáři, kterým bylo tělo Kercherové podložené. Stopa jeho boty se našla na podlaze a na fragmentu skla z rozbitého okna. Fekálie v záchodě byly také Guedeho. V době vraždy byl zachycen průmyslovou kamerou blízko místa činu. Guede uprchl do Německa, odkud byl 6. prosince vydán zpět do Itálie. Přiznal, že v osudnou noc u Kercherové byl. Chtěl s ní mít pohlavní styk, ale neměli u sebe kondom, proto se chtěl pouze osprchovat a odejít. Když ze sprchy vylezl, uviděl v pokoji neznámého muže, který ho napadl a pořezal na ruce. Kercherovou našel na zemi v kaluži krve. Snažil se jí nějak pomoci, přičemž na místě zanechal své stopy. Potom dostal strach a utekl. Guede také původně řekl, že Knoxová s ním v bytě nebyla. Později však vypověděl, že před objevením těla zahlédl právě Knoxovou, a útočníkem, který ho poranil nožem, byl Sollecito.
Z forenzní analýzy dalších místností vyplynulo, že na umyvadle v koupelně byla jedna kapka krve patřící Knoxové a několik skvrn obsahujících DNA jak Kercherové, tak Knoxové. Skvrna na předložce u sprchy odpovídala otisku bosé nohy. Při kontrole místa činu luminolem se našly další bosé stopy stejné velikosti. To vedlo k úvaze, že se na místě činu pohybovala bosá osoba, která si ušpinila nohy krví oběti. Státní zástupce tvrdil, že velikost stopy odpovídá Sollecitovi. 46 dní po vraždě byla pod koberečkem nalezena odřezaná spona od podprsenky. Na ní se nacházela DNA Sollecita a dvou neznámých mužů. Státní zástupce zpochybnil teorii o vloupání. Podle něj byl kámen nalezený mezi střepy příliš velký na to, aby ho někdo vhodil do prvního patra. Otvor v okně se zdál naopak velmi malý. Sklo leželo na rozházeném oblečení, takže k prohledání pokoje nejspíš došlo ještě před rozbitím okna. Kromě mobilních telefonů se z bytu také nic neztratilo. Všechny cenné předměty zůstaly na svém místě. Prokurátor loupež označil za fingovanou. Jedním z hlavních důkazů proti Knoxové se stalo její chování bezprostředně po vraždě. Už během ohledávání místa činu se venku objímala a líbala se Sollecitou. Při čekání na výslech se usmívala, dělala různé gymnastické prvky a nic nenasvědčovalo tomu, že by byla z celé situace jakkoliv rozrušená. Toto chování bylo bráno jako důkaz její absolutní chladnosti vůči smrti kamarádky, či jako příznak možné mentální poruchy.
Zájem médií