Kolektivní jednání neboli kolektivní akce je dobrovolné samoorganizované sjednocení určitých aktérů (jednotlivců nebo organizací) za účelem dosažení společného prospěchu (materiálního nebo nemateriálního). Příkladem kolektivní akce na úrovni jednotlivců je stávka v továrně: aktéři (dělníci) se bez vnějšího donucení sami zkoordinují a zároveň zastaví práci, aby donutili vlastníka továrny zlepšit jejich mzdu nebo pracovní podmínky. Příkladem na úrovni organizací jsou mezinárodní mírové mise (například SFOR), k nimž státy dobrovolně přispívají účastí svých armád, aby se v určitém regionu dosáhlo ukončení násilí.
Kolektivní jednání v určitých podobách zkoumali již dřívější myslitelé, ale pojem sám vytvořil ekonom Mancur Olson a zavedl ho knihou Logika kolektivního jednání (The Logic of Collective Action) roku 1965. Formuloval zde problém kolektivního jednání, tedy otázku, proč se aktéři často ke kolektivní akci nepřipojí, i když by pro ně byla výhodná, a pokusil se ho řešit metodami ekonomické teorie racionální volby. Takto viděný problém kolektivního jednání bývá ozřejmován modelovými situacemi z ekonomie a teorie her, jako je vězňovo dilema (kolektivní akce vzájemně nekomunikujících aktérů), problém černého pasažéra (parazitovat na kolektivní akci jiných aktérů může být výhodnější než připojit se k nim), tragédie občiny (problém koordinace aktérů, kteří využívají společný zdroj) anebo problematika externalit (důsledky kolektivní akce pro nezúčastněné aktéry).
Kategorie:Ekonomické teorie Kategorie:Politická sociologie Kategorie:Sociální psychologie Kategorie:Sociální skupiny Kategorie:Spolupráce Kategorie:Politická setkání