Eubúlidés z Milétu (řec. Εὑβουλίδης; 4. století př. n. l.) byl starořecký filozof, stoupenec megarské filozofické školy. Je mu tradičně připisována formulace sedmi proslulých logických paradoxů.

Život O jeho životě není takřka nic známo. Pocházel z Milétu, což byla řecká kolonie na pobřeží nynějšího Turecka. Žil ve 4. století př. n. l. Byl patrně žákem Eukleida z Megary a dle starověké tradice patřil k předním členům megarské filozofické školy. Jeho žáky byli Eufantos z Olynthu,Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 118. Apollónios KronosDiogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 119. a k jeho posluchačům prý patřil i slavný řečník Démosthenés.BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 214. Za Eubúlidova následovníka bývá považován Alexinos z Élidy, jenž byl pro svou zálibu ve sporech zván Elenxinos (usvědčovatel).

Spisy a učení Eubúlidés patrně náležel k oněm megarikům, u nichž převládaly logické zájmy. Napsal polemický spis proti Aristotelovi, který se týkal zásadních logických otázek; mimo jiné v něm kritizoval pravidla konverze, která formuloval Aristotelés v 2. kapitole 1. knihy spisu První analytiky (25a1–26).KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 257. Zmiňován je i jeho spis o Diogenovi ze Sinópy.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . [Zlomek č. 93 n str. 87.] Někdy bývá uváděn též jako autor dramatu Hodovníci (řec. Κωμασται; Kómastai), ale byl spíše postavou v této komedii vystupující.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 256.

Nejvíce proslul jako původce sedmi proslulých logických paradoxů: Lhář, Skrytý, Élektra, Zahalený, Hromada, Holohlavý a Rohatý.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . [Zlomek č. 90 na str. 87.] Není však jisté, že je zformuloval všechny, některé jsou připisovány i jiným autorům.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 258. Eubulidovy spisy se nedochovaly a tyto paradoxy známe jen z děl jiných starověkých myslitelů.

Logické paradoxy

Lhář Lhář (řec. ψευδόμενος; Pseudómenos; lat. Mentiens): Když lžu a říkám, že lžu, lžu, nebo mluvím pravdu?KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . [Citováno ze zlomku č. Ap4 na str. 201.]

Jestliže někdo dozná, že lže, lže v tomto případě či nelže? Řekneme-li, že lhář říká pravdu, odporuje to obsahu toho co říká – vždyť lhář přece doznává, že lže. Řekneme-li, že lže, opět to neodpovídá skutečnosti, lze proti tomu namítnout, že jeho přiznání je přece pravdivé. Tedy lže a v jiném smyslu opět nelže.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. S. 87.

Někdy se o paradoxu Lhář mluví jako o Epimenidově paradoxu podle novozákonního dopisu sv. Pavla Titovi (List Titovi, I, 12–13.), kde Kréťan prohlašuje, že všichni Kréťané jsou lháři. Tento výrok je připsán mudrci Epimenidovi z 6. století př. n. l., který ho však jako paradox nemyslel. Formulace Lháře jako paradoxu patří až Eubúlidovi.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 260.

Ve starověku se tímto paradoxem zabýval Aristotelés v 25. kapitole spisu O sofistických důkazech.Aristotelés. O sofistických důkazech. Organon. 6. [kniha]. Překlad Antonín Kříž. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 133 s. cnb000123270. S. 66–68. Obšírně o něm pojednával i stoik Chrýsippos v několika spisech: O uvedení do Lháře (1 kniha), O Lháři (6 knih), Proti těm, kteří soudí, že Lhář je i nepravdivý i pravdivý (1 kniha), O řešení Lháře (3 knihy), Proti těm, kdo tvrdí, že má Lhář nesprávné návěstí (1 kniha);Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 314. tyto Chrýsippovy spisy se však nedochovaly.

Problematika paradoxu Lhář je diskutována i v moderní logice (Bertrand Russell a další).

Paradoxy identity (Skrytý, Élektra, Zahalený) Skrytý (řec. διαλανθάνων; Dialanthanón; lat. Occultus): Táži se někoho: „Znáš svého otce?" Odpovídá „ano". Táži se dále: „A ukážu-li ti teď někoho, kdo je skryt za oponou, znáš ho?" „Ne. – „Ale onen muž, schovaný za oponou, je tvůj otec. Tedy svého otce neznáš."HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. [Citovaný text je na str. 88–89.] Élektra (řec. Ἠλέκτρα; Élektra; lat. Electra) – tento paradox má za podklad báji o Élektře a Orestovi. Lúkianos ho zaznamenal takto: „O té známé Élektře, dceři Agamemnónově, která totéž ví a neví; neboť když vedle ní stojí Orestés, kterého ještě nezná, ví sice, že Orestés je její bratr, neví však, že muž vedle ní je Orestés."Lúkianos. Pravdivé výmysly. Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Odeon, 1983. 222 s. cnb000002420. [Z dialogu „Dražba životů"; citovaný text je na str. 87; Lúkianos tento paradox vkládá do úst Chrýsippovi.] Zahalený (řec. ἐγκεκαλυμμένος; Enkekalymmenos; lat. Velatus): Znáš toho, kdo se blíží a je zahalený? – Ne. – (Pak odhalují závoj.) Tak co? Znáš toho člověka? – Znám. – Tedy téhož člověka znáš i neznáš.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . [Zlomek č. Ap16 na str. 211.]

Obsah všech těchto paradoxů je obdobný, často se liší jen použitými výrazy (zahalený, skrytý za oponou). Megarikové se jimi patrně snažili znevěrohodnit naivní smyslový názor, nalézt v něm rozpory a protiklady.TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 57. Kromě Eubúlida byl ve starověku označován za autora paradoxu Skrytý i Diodóros Kronos, který také patřil mezi stoupence megarské školy. Stoik Chrýsippos napsal spisy O zahaleném (2 knihy) a O skrytém (1 kniha) (nedochovaly se). Hegel považoval paradoxy identity za zajímavé a hodné bližšího zkoumání.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. S. 89.

Paradoxy o kvantitě a kvalitě (Hromada, Holohlavý) Paradox Hromada (řec. σωρειτης; Sorites; lat. Acervus) má mnoho variant.Některé varianty jsou uvedeny v knize → KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 215–229, 262–263. Originální znění popisuje starověký lékař Galén, který se zabýval také logikou: Myslíš si, že jediné zrnko písku je hromada? Není. Co řekneš o dvou zrnkách? Pokud nepřipustíš, že dvě zrnka jsou hromada, budu pokračovat v zadávání otázek ohledně zrn tří, čtyř, pěti, šesti, sedmi, osmi atd. Jestliže neřekneš s ohledem na jakékoli číslo, jako například o sto zrnech pšenice, že tvoří hromadu, ale poté, co se k němu přidá jedno zrno, řekneš, že nyní byla vytvořena hromada, následně se toto množství stává hromadou tím, že se k němu přidalo jedno zrno pšenice, a pokud bychom jedno zrno odebrali, hromada zanikne. Neznám nic horšího a více absurdního než to, že bytí a nebytí hromady je determinováno jedním zrnem obilí.BROŽ, Petr. Sorites paradoxy a vágnost. Bakalářská práce. Vedoucí práce Mgr. Radek Schuster, Ph.D. Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň 2016. [Cituji zkráceně dle textu na str. 8–9.] Dostupné online Paradox Holohlavý (řec. φαλακρός; Falakros; lat. Calvus) se příliš neliší od paradoxu Hromada, problém je však postaven obráceně – jednotku nepřidáváme, ale ubíráme: Ubereme-li jeden vlas, vzniká tak holohlavost? Ne. A ubereme-li další? Také ne. Pokračujeme dál, a když konečně uznáme, že odebráním určitého vlasu již holohlavost vznikla, pak vlastně doznáváme, že vlas, který jsme naposled ubrali, způsobil holohlavost.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. S. 89–90.

V antice byly probírány četné varianty uvedených paradoxů.Některé varianty jsou uvedeny v knize → KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 215–229. Hegel je oceňoval jako doklad přeměny kvantitativních změn ve změnu kvality.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. S. 90–91. Problematika těchto tzv. sorites paradoxů je stále předmětem zájmu filozofů a logiků.KOLÁŘ P. Jak netolerovat sorites. In: Myšlení v paradoxu, paradox v myšlení: (sborník příspěvků). Vyd. 1. Praha: Filosofia, 1998. 390 s. . [Studie P. Koláře je otištěna na str. 17–32.] BROŽ, Petr. Sorites paradoxy a vágnost. Bakalářská práce. Vedoucí práce Mgr. Radek Schuster, Ph.D. Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň 2016. Dostupné online

Rohatý Rohatý (řec. κερατίνης; Keratines; lat. Ceratinus, Cornutus): Neztratil-li jsi něco, máš to; rohy jsi neztratil, máš tedy rohy.Díogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 311.

Tento paradox, jenž je založen na nepravdivé presupozici, že oslovený člověk měl kdysi rohy, se často cituje a je jedním z prototypů sofistické argumentace.KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . S. 263. Eubúlidovo autorství není zcela jisté, ve starověku byl jako autor Rohatého označován i megarik Diodóros Kronos.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 214. Díogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. II. díl. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1965. 403 s. cnb002444293. [Stať „Eubúlides" je na str. 85–91.] KURZOVÁ, Helena, ed. Megarikové: zlomky. Překlad Helena Kurzová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 330 s. . SOKOLOV, V. V., et al. Dejiny antickej dialektiky. Přeložil Miroslav Řehák. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1974. 323 s. [Kapitola „Megarská škola" je na str. 161–170; autor R. K. Lukanin.]

Související články Paradox hromady

Externí odkazy

Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Řečtí filozofové Kategorie:Antická logika Kategorie:Narození ve 4. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí ve 4. století př. n. l. Kategorie:Muži