náhled|Percival Lowell, jehož pátrání po Planetě X vedlo k objevu Pluta. Na snímku z roku 1914 pozoruje Venuši.
Planeta X je historické označení pro hypotetickou planetu ve vnějších oblastech sluneční soustavy, za oběžnou drahou Neptunu. Historicky je spojeno především s pátráním amerického astronoma Percivala Lowella, který se pokoušel vysvětlit domnělé nesrovnalosti v pohybu Uranu gravitačním působením dalšího, dosud neznámého tělesa. Písmeno X označuje neznámou, nikoli římskou číslici deset. Po objevu Pluta se pro další hledanou planetu používala také označení desátá planeta či Transpluto.
Pátrání přispělo k objevu Pluta v roce 1930, jeho hmotnost však k vysvětlení předpokládaných odchylek nestačila. Pozdější zpřesnění hmotnosti Neptunu a planetárních efemerid odstranilo systematické odchylky v pohybu Uranu, na nichž byla Lowellova hypotéza založena. Od této historické hypotézy je třeba odlišovat devátou planetu, jejíž existence byla navržena na základě drah vzdálených transneptunických těles. I pro ni se někdy používá označení Planeta X.
Historie pátrání Úspěch objevu Neptunu v roce 1846, jehož poloha byla předpovězena z poruch pohybu Uranu, podnítil další úvahy o neznámých planetách. Také po zahrnutí Neptunu do výpočtů zůstávaly ve starších pozorováních zdánlivé odchylky. Lowell je přisuzoval dalšímu tělesu s hmotností přibližně sedminásobku Země.
Lowell začal hledání organizovat roku 1905 na Lowellově observatoři. Jeho tým spojoval výpočty předpokládané polohy planety s fotografováním oblohy. Na matematické části pracovala také Elizabeth Langdon Williamsová. Pořízení vhodnějšího fotografického vybavení v roce 1906 umožnilo rozšířit pozorování, pátrání však zůstalo neúspěšné až do Lowellovy smrti v roce 1916.
Objev Pluta náhled|Porovnání fotografických desek z 23. a 29. ledna 1930, na nichž byl rozpoznán pohyb Pluta mezi hvězdami.
Po přerušení bylo hledání obnoveno a roku 1929 se do něj zapojil Clyde Tombaugh. Pořizoval snímky stejných oblastí oblohy v různých dnech a porovnával je přístrojem zvaným blikací komparátor. Rychlé střídání dvojice fotografických desek umožňovalo rozpoznat těleso, které se vůči vzdáleným hvězdám posunulo. Dne 18. února 1930 tak Tombaugh objevil Pluto na deskách exponovaných 23. a 29. ledna. Observatoř nález oznámila 13. března 1930.
Pluto bylo zpočátku pokládáno za hledanou planetu, bylo však podstatně slabší, než se očekávalo, a odhady jeho hmotnosti se postupně snižovaly. Objev měsíce Charonu v roce 1978 umožnil určit hmotnost soustavy z jeho oběhu. Ukázalo se, že hmotnost samotného Pluta činí jen přibližně 0,22 % hmotnosti Země. Pluto proto nemohlo být tělesem předpokládaným Lowellovými výpočty.
Od roku 2006 je Pluto klasifikováno jako trpasličí planeta. Tato změna souvisela s vymezením pojmu planeta a s objevováním dalších těles Kuiperova pásu.
Vysvětlení původních odchylek Průlet sondy Voyager 2 kolem Neptunu v roce 1989 umožnil zpřesnit jeho hmotnost. Astronom E. Myles Standish v práci z roku 1993 ukázal, že po použití opravené hmotnosti Neptunu a novém přizpůsobení dráhy Uranu pozorováním zmizely systematické rozdíly, které podporovaly domněnku další planety. Pozorované pohyby tak bylo možné vysvětlit bez Lowellovy Planety X.
Tím odpadl původní dynamický argument pro její existenci. Výsledek však sám o sobě nevylučuje jakoukoli další planetu v dostatečně vzdálených oblastech sluneční soustavy; novější hypotézy vycházejí z jiných pozorovacích podkladů.
Novější hypotézy a pozorovací meze
V roce 2016 představili Konstantin Batygin a Michael E. Brown hypotézu deváté planety. Pomocí dynamických výpočtů zkoumali, zda by vzdálená hmotná planeta mohla udržovat podobnou orientaci drah některých transneptunických těles a vysvětlovat další zvláštnosti jejich pohybu. Původní model počítal s planetou o hmotnosti přibližně desetinásobku Země na značně protáhlé dráze, jejíž rozměry dosahují stovek astronomických jednotek. Jde o vysvětlení vlastností vzdálených malých těles, nikoli o pokračování původního vysvětlování nesrovnalostí v dráze Uranu.
Význam pozorovaného seskupení drah zůstává předmětem odborné diskuse. Kevin Napier a jeho spolupracovníci v roce 2021 analyzovali soubor 14 vzdálených těles ze tří přehlídek oblohy. Po zohlednění toho, kde a s jakou citlivostí přehlídky hledaly, nenašli v tomto souboru průkazné seskupení orientací drah. Výsledek upozornil na význam výběrových efektů při posuzování nepřímých důkazů pro další planetu.
Možnosti existence vzdálených hmotných těles omezují také přímé přehlídky oblohy. Analýza infračervených pozorování družice WISE, zveřejněná roku 2014, nenašla dalšího plynného obra. Přehlídka byla dostatečně citlivá k odhalení tělesa s hmotností Saturnu do vzdálenosti přibližně 10 000 au a tělesa s hmotností Jupiteru do přibližně 26 000 au. Tyto meze nelze zaměňovat za vyloučení podstatně méně hmotné deváté planety. Devátá planeta zůstává nepotvrzenou hypotézou.
Odkazy Reference
Související články Devátá planeta Transneptunické těleso
Externí odkazy
The Story of Pluto – digitální výstava archivu Lowellovy observatoře
Kategorie:Objekty sluneční soustavy Kategorie:Hypotetické vesmírné objekty