Kyselina levulováPACÁK, Josef. Stručné základy organické chemie. Praha: SNTL, 1975. s. 209. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c91958f0-c51a-11e3-94ef-5ef3fc9ae867ČERVINKA, Otakar, DĚDEK, Václav a FERLES, Miloslav. Organická chemie: učebnice pro vys. školy chemickotechnologické. Praha: Bratislava: SNTL, 1982. s. 685. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a3e98210-412d-11e3-a020-001018b5eb5c (někdy též levulinová; systematický název kyselina 4-oxopentanová) je organická sloučenina patřící mezi ketokyseliny (oxokyseliny, které mají karbonylovou skupinu umístěnou uvnitř uhlíkového řetězce). Vzniká při rozkladu celulózy a je potenciálním prekurzorem biopaliv,Biorefineries – Industrial Processes and Products. Status Quo and Future Directions. Vol. 1, Edited by Birgit Kamm, Patrick R. Gruber, Michael Kamm. 2006, WILEY-VCH, Weinheim. například ethyl-levulátu.
Historie Kyselinu levulovou izoloval jako první nizozemský chemik Gerardus Johannes Mulder roku 1840, jenž ji připravil zahříváním fruktózy s kyselinou chlorovodíkovou. Název kyseliny byl odvozen od slova levulóza, dřívějšího názvu fruktózy. I když je tato kyselina dobře známa od 70. let 19. století, nikdy nebyla komerčně využita ve vetštím množství. První průmyslová výroba kyseliny levulové byla zahájena ve 40. letech 20. století.A.E.Staley, Mfg.Co.A.E.(DecaturIll.); LevulinicAcid 1942 [C.A. 36, 1612] Roku 1956 byla označena za látku se značným potenciálem využití.R.H.Leonard, Ind. Eng. Chem. 1331, (1956).
Výroba Původně se kyselina levulová vyráběla zahříváním hexóz (glukózy či fruktózy) nebo škrobu se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo sírovouA. Freiherrn, V. Grote, B. Tollens, "Untersuchungen über Kohlenhydrate. I. Ueber die bei Einwirkung von Schwefelsäure auf Zucker entstehende Säure (Levulinsäure)" Justus Liebigs Annalen der Chemie volume 175, pp. 181-204 (1875). Výtěžnost této reakce závisí na tlaku, teplotě, použité kyselině a její koncentraci.S.L. Suib, New and Future Developments in Catalysis – Catalytic Biomass Conversion, Elsevier, (2013). Při přidání kyseliny mravenčí se tvoří z části nerozpustné vedlejší produkty, jež mají jasné zbarvení a jejich oddělení je technologicky náročné.
střed|náhled|497x497px
Mnoho metod komerční výroby této kyseliny je založeno na silných kyselinách. Procesy probíhají plynule za použití lignocelulózy jako levného výchozího materiálu, jenž je napuštěn zředěnou minerální kyselinou a přesunut do vysokotlakového reaktoru, kde se zahřívá s vodní parou. Po ochlazení reakční směsi a odfiltrování pevných vedlejších produktů se vytvořená kyselina levulová odděluje od minerální kyseliny použité jako katalyzátor extrakcí bez neutralizace katalyzátoru; tím je umožněno jeho opětovné využití, zatímco kyselinu levulová lze přečistit organickým rozpouštědlem neobsahujícím kyseliny. Čistá kyselina levulová se získává odpařováním z extrakční směsi a následnou destilací.
Reakce a použití Kyselina levulová se používá jako prekurzor léčiv, plastifikátorů a mnoha dalších látek. Největší využití má při výrobě kyseliny δ-aminolevulové, biologicky rozložitelného herbicidu používaného v jižní Asii;.8 používá se taktéž v kosmetice. Ethyllevulinát, její ester s ethanolem, je častou složkou vůní a parfémů. Kyselina levulová je rovněž výchozím materiálem při přípravě řady dalších sloučenin, k nímž mimo jiné patří potenciální biopaliva jako jsou například γ valerolakton, 2-methyltetrahydrofuran (2-methyl-THF) a ethyllevulinát.
žádné|náhled|418x418px
Kyselina levulová se rovněž přidává do cigaret, kde zvyšuje absorbovanou dávku nikotinu z kouře a míru jeho vazby na nervové receptory.Doris Cullen et al., A Guide to Deciphering the Internal Codes Used by the Tobacco Industry, Report No. 03-05, Harvard School of Public Health, Division of Public Health Practice, Tobacco Research Program, August 2005, http://legacy.library.ucsf.edu/resources/harvard_monograph.pdf
Reference
Externí odkazy
levulinová