William Stanhope, 1. hrabě z Harringtonu (William Stanhope, 1st Earl of Harrington, 1st Viscount Petersham, 1st Baron Harrington) (1690 – 8. prosince 1756, Londýn, Anglie) byl britský diplomat, generál a státník ze šlechtického rodu Stanhope. Kariéru zahájil jako voják za války o španělské dědictví, poté působil jako diplomat a nakonec byl dlouholetým britským ministrem zahraničí (1730-1742, 1744-1746). V roce 1730 jako baron vstoupil do Sněmovny lordů, později získal titul hraběte z Harringtonu (1742). V politice patřil k whigům.
Kariéra Studoval v Etonu a poté sloužil v armádě, zúčastnil se války o španělské dědictví a dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1715–1725 a 1727–1730 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů, mezitím začal působit v diplomacii a byl vyslancem v Madridu (1717–1718 a 1720–1727) a v Turíně (1718–1719). Po návratu ze Španělska byl jmenován členem Tajné rady a u dvora zastával post náměstka nejvyššího komořího (1727–1730). V roce 1729 vynikl jako diplomat, když v Seville uzavřel smlouvu mezi Británií a Španělskem, která potvrdila britskou okupaci Gibraltaru a obnovila obchod mezi koloniemi obou zemí"Williamův vzestup na přelomu 20. a 30. let souvisel s novým směřováním britské zahraniční politiky, které prosadil premiér R. Walpole. Ten v roce 1729 využil nepřítomnosti ministra zahraničí Townshenda a vyslal Stanhopa do Španělska k uzavření spojenecké smlouvy, čímž de facto skončilo přátelství s Francií, jehož byl naopak stoupencem Townshend. Ten pak následně odstoupil z funkce a novým ministrem zahraničí se stal právě Stanhope. V roce 1730 získal titul barona z Harringtonu a vstoupil do Sněmovny lordů a v letech 1730–1742 byl státním sekretářem zahraničí. V zahraniční politice se shodoval s Jiřím II. a naopak se dostával do konfliktů s premiérem Walpolem, funkci ministra zahraničí opustil s pádem Walpolovy vlády. V letech 1742–1744 byl prezidentem Tajné rady, v Pelhamově vládě se znovu krátce vrátil do funkce ministra zahraničí (1744–1746), ale musel rezignovat kvůli sporům s Jiřím II. Ministerstvo zahraničí po něm převzal bratranec hrabě Chesterfield, kterého naopak nahradil ve funkci místokrále v Irsku (1747–1750). Vysokou politiku nakonec opustil kvůli nesouhlasu s politikou premiéra H. Pelhama"Nové směřování politiky vlády Henryho Pelhama vyvolalo koncem roku 1750 odpor několika ministrů, díky čemuž došlo následně k několika personálním změnám v kabinetu. Hrabě z Harringtonu odešel z postu irského místokrále v prosinci 1750 a jeho nástupcem se stal vévoda z Dorsetu, který v této funkci působil již dříve ve 30. letech. Krátce po Harringtonovi odešli z vlády i vévoda z Bedfordu (ministr vnitra) a lord Sandwich (první lord admirality). I když aktivně v armádě nesloužil, jako vlivný ministr nadále postupoval ve vojenských hodnostech a byl povýšen postupně na generálmajora (1735), generálporučíka (1739) a generála (1747).
náhled|vlevo|Elvaston Castle (Derbyshire), hlavní sídlo hrabat z Harringtonu
Rodina a majetek Jeho manželkou byla Anne Griffith (1695–1719), která zemřela při porodu dvojčat. Předčasně zemřelý syn Thomas (1719–1743) byl pod otcem státním podsekretářem zahraničí (1739–1741), druhorozený syn William (1719–1779) zdědil rodové tituly a v armádě dosáhl hodnosti generála.
Hlavním sídlem této rodové linie byl zámek Elvaston Castle (Derbyshire), William navíc přikoupil panství Gawsworth Old Hall (Cheshire).
Literatura KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004
Odkazy
Externí odkazy
Rodokmen hrabat z Harringtonu
William Stanhope na webu britského parlamentu
William Stanhope, 1. hrabě z Harringtonu
Poznámky
Reference
Kategorie:Angličtí šlechtici Kategorie:Angličtí politici Kategorie:Britští politici Kategorie:Georgiánské období Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:Diplomaté Spojeného království Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Úmrtí v roce 1756 Kategorie:Stanhopeové Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1690