Ruční pletení je metoda zhotovení plošné textilie z přiváděné niti, ze které se tvoří a vzájemně spojují očka za pomoci jednoduchých nástrojů. Jako pracovní pomůcky se nejčastěji používají pletací jehlice.Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, , str. 363

Ojediněle se ruční pletení provádí na rámu nebo na formě, nebo bez jakýchkoli nástrojů jen na prstech rukou.

Historie Počátky pletení nejsou známé. Nejstarší archeologické nálezy pletenin pochází asi z 12. století před n. l. z Egypta. Podle některých historiků se pletení vyvinulo z techniky nålebinding.

V Evropě se pletení v širším měřítku začalo používat teprve ve 13. století. První zmínka o pletařském řemesle pochází z Paříže roku 1268, v Anglii bylo známé od roku 1320. Na konci 16. století bylo pletařství značně rozšířeno v horním Porýní. V roce 1599 tam bylo v provozu asi 220 pletařských dílen. Pletly se především punčochy pro zámožnější vrstvy obyvatel (se dvěma jehlicemi, se švy). V polovině 16. století se začalo používat pletení obrace a od roku 1560 se pletly i bezešvé punčochy podle švýcarského vynálezu s pěti jehlicemi.

Profesionální pletaři (zásadně jen muži) se organizovali v ceších. Pletař se mohl stát členem cechu teprve po šestileté učební době, když měl znalosti v pletení punčoch, čepic, košil a později i koberců. Např. pro mistrovkou zkoušku ve frankfurtském cechu musel pletař během 13 týdnů zhotovit 3x3 lokty koberce s květinovým vzorem, baret, vlněnou košili a jeden pár punčoch.

České pletařství hrálo významnou roli ve střední Evropě. K nejstarším dochovalým českým výrobkům patří hedvábné rukavice ze 14. století. V 16. století byli známí řemeslní pletaři v Praze, cech ručních pletařů tam existoval nejméně do konce 18. století. Ruční pletaři pracovali také např. v Kutné Hoře a od roku 1660 a ve Strakonicích (valchované koberce, vlněné rukavice a barety).

Nejstarší známý písemný návod na pletení (punčoch) pochází z roku 1655, první knížka s popisem několika vzorů vyšla asi roce 1844 v Londýně.

Asi od poloviny 17. století se větší část pletenin vyráběla na strojcích (vynalezených v roce 1589, poháněných lidskou silou a později vodním kolem). Ruční pletení jako výdělečná činnost se pak provozovalo v Evropě jen v chudých, okrajových a horských oblastech. Od 18. století se začaly zabývat ručním pletením jako koníčkem některé ženy z bohatých rodin, na některých soukromých školách se zavedla tato ruční práce jako vyučovací předmět.

Asi od 2. poloviny 18. století se začaly i ženy ze středních vrstev sdružovat v pletařských spolcích.

Ve válečných obdobích ženy ve všech bojujících státech hromadně podporovaly své armády pletenými zimními oděvy.Whiting: Khaki Knitting Book, Allies Spesial Aid 1917

V 21. století je skoro v celém světě proměnlivý zájem o ruční pletení závislý na aktuální módě a případně na úspěchu nově vyvinutých přízí. Několik milionů žen i mužů je trvale nebo dočasně organizováno v různých sdruženích, která jim např. obstarávají výhodně nové vzory, umožňují výměnu zkušeností apod.

Základy pletení náhled|150px|Pletení: nahoře – hladce, dole – obrace K základům pletení na jehlicích patří: nahazování ok, pletení hladce, pletení obrace, ubírání a uzavření ok.

Základní techniky si může každý osvojit jako samouk podle videokurzů na internetu.

Příze na ruční pletení jsou zpravidla skané (2 až 8 x družené), objemné a kadeřavé. Vyrábějí se většinou z vlny a ze směsi vlny nebo bavlny s polyakrylovou, polyamidovou nebo polyesterovou stříží. Značná část se zdobí různými efekty (ondé, žinylka a mnoho jiných). Jen ojediněle se používají příze z tvarovaných filamentů nebo příze z fóliových pásků, k exkluzivním materiálům patří např. alpaka, mohér, kašmír.Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ,str. 226

Předený materiál se barví v přadenech nebo na křížových cívkách, ská a převíjí na klubka.

Jemnost příze se v obchodním styku udává délkou v metrech obsaženou ve váze klubka (obvykle 50 g).

Pro příze na ruční pletení se nezávisle na druhu textilního materiálu běžně používá označení vlna.

Druhy pletacích jehlic Z řady druhů patří k nejznámějším: rovné, kruhové, dělené, ohebné.

Číslování pletacích jehlic náhled|150px|Jehlice z různých materiálů Volba druhu a tloušťky jehlice je závislá na jemnosti a druhu splétané příze, vzoru a hustotě pleteniny a dalších hlediscích. Na internetu jsou publikovány tabulky s přibližnou vzájemnou závislostí uvedených faktorů, o jejich praktickém použití rozhoduje především zkušenost pletařky. Tloušťka jehlic se ve střední Evropě udává v milimetrech (asi od 2 do 20), v Anglii a v USA se používají k označování tloušťky jiné systémy.

Tloušťka jehlice mm Délka niti (m) na klubku (50g) Jemnost příze tex Jemnost příze (USA-systém) 1,5–2,5 300–400 125–167 lace 2–3 200–240 208–250 superfine 4–4,5 120–150 333–417 light 4,5–5 60–120 417–833 medium 4,5–8 50–75 770–1000 bulky 8–12,75 <50 1000 super bulky

Ručně pletené výrobky Na internetu se inzerují stovky ručně pletených vzorů v desítkách materiálových a barevných kombinací. Jedná se hlavně o oděvy a oděvní doplňky. Návody na jejich zhotovení se dají poměrně levně zakoupit nebo získat bezplatně.

Odkazy

Reference

Literatura Rutt: A History of Hand Knitting, McGraw-Hill Contemporary 1989, Bryant/Klein: Knitting With Novelty Yarns, Martingale & Co 2001,

Související články Ravelry Ruční pletací stroj Ruční práce Ruční práce (textil)

Externí odkazy

Kategorie:Ruční textilní techniky