Convair 880 je vyřazený americký úzkotrupý proudový dopravní letoun vyráběný firmou Convair. Navržený byl jako konkurent pro letouny Boeing 707 a Douglas DC-8. Letoun byl sice rychlejší, ale i menší, což byl jeden z důvodů nižší poptávky. V době, kdy byl poprvé představen, byl s rychlostí 990 km/h některými kruhy považován za nejrychlejší proudový dopravní letoun na světě."Here's Convair 880 - Fastest Jet Transport in the World."Popular Mechanics, March 1959, p. 87. Po celou dobu výroby od roku 1959 do roku 1962 bylo vyrobeno pouze 65 letounů Convair 880 a mateřskou společností General Dynamics byl považován za neúspěch. Prodlouženou verzí letounu byl stroj Convair 990 Coronado.
Vývoj
Společnost Convair zahájila v dubnu 1956 vývoj proudového dopravního letounu středního doletu, který měl konkurovat ohlášeným projektům firem Boeing a Douglas. Původně byl návrh označován jako Skylark, později byl název změněn na Golden Arrow, poté Convair 600 a nakonec 880; obě číselná označení odkazovala na maximální rychlost 600 mph (970 km/h), resp. 880 ft/s (268 m/s). Pohon zajišťovaly proudové motory General Electric CJ-805-3, civilní verze motoru J79, který poháněl letouny Lockheed F-104 Starfighter, McDonnell Douglas F-4 Phantom a Convair B-58 Hustler.
První exemplář modelu 22 s typovým certifikátem FAA, tedy počáteční sériové verze (žádný samostatný prototyp nebyl postaven), vzlétl poprvé 27. ledna 1959. Po zahájení výroby nařídil Federální úřad pro letectví instalaci dodatečné přístrojové výbavy, kterou Convair vyřešil přidáním „kabelového hřebene“ (raceway) v podobě hřbetní nástavby na horní části trupu, namísto náročného zásahu do interiéru v oblasti nad křídlem. Konečná montáž typů 880 a 990 probíhala v závodech Convairu v San Diegu v Kalifornii.
Konstrukce
Letoun se nikdy nerozšířil ve větším měřítku a výrobní linka byla uzavřena již po třech letech. Uspořádání sedadel po pěti v řadě činilo typ 880 pro letecké společnosti méně atraktivním, zatímco Boeing jej dokázal překonat modelem Boeing 720, který mohl být nabízen za výrazně nižší cenu, jelikož šlo pouze o minimální úpravu existujícího typu 707. Motory General Electric navíc vykazovaly vyšší měrnou spotřebu paliva než motory Pratt & Whitney JT3C používané u Boeingu.
Společnost General Dynamics ztratila během životnosti projektu přibližně 185 milionů dolarů, přičemž některé zdroje uvádějí ještě vyšší ztráty. Letouny byly zapojeny do 17 nehod a pěti únosů.
Upravenou verzí základního typu 880 byla varianta „-M“, která zahrnovala čtyři náběžné štěrbiny na každém křídle, náběžné klapky typu Krueger mezi trupem a vnitřními motory, posilovaný směrový kormidlový systém, zvýšený tah motorů, větší kapacitu paliva, zesílený podvozek, větší možnosti nastavení rozteče sedadel a jednodušší uspořádání horních zavazadlových schránek.
Výraznější úpravou typu 880 se stal Convair 990, vyráběný paralelně s verzí 880-M v letech 1961–1963. Společnost Swissair své stroje pojmenovala Coronado podle ostrova u pobřeží San Diega, kde první letoun 990 přistál.
Služba
Letoun vstoupil do provozu u společnosti Delta Air Lines v květnu 1960 v mírně upravené podobě 880-22M, vybavené novější verzí motorů 805-3B. Typy 880 provozovaly aerolinie Cathay Pacific, Delta, Japan Airlines, Northeast Airlines, Swissair, TWA a VIASA.
Po vyřazení z komerčního provozu bylo mnoho letounů 880 zakoupeno společností American Jet Industries k různým účelům. Jeden exemplář byl v roce 1974 přestavěn na nákladní letoun a létal u různých společností až do roku 1982. Další sloužil k výcviku zkušebních pilotů FAA, dokud nebyl v roce 1995 zničen menší explozí v nákladovém prostoru. Většina zbývajících exemplářů byla do roku 2000 sešrotována.
Americké námořnictvo získalo v roce 1980 jeden letoun 880-M a upravilo jej na tankovací letoun. Stroj byl původně zakoupen nový přímo od Convairu úřadem FAA a sloužil 18 let. Neoficiálně označen jako UC-880 byl přidělen k Naval Air Test Center na základně NAS Patuxent River v Marylandu a využíván při zkouškách střel s plochou dráhou letu Tomahawk a postupů tankování letounů za letu. UC-880 byl poškozen při testu explozivní dekomprese nákladového prostoru na NAS Patuxent River v roce 1995. Letoun byl posouzen jako stále řiditelný s použitím záložních systémů, pokud by k dekompresi došlo za letu.
Specifikace + Jane’s All The World’s Aircraft 1965–66 Varianta 22 22M Posádka 3 Kapacita 110 cestujících / 24 000 lb (11 000 kg) Délka 129 ft 4 in (39,42 m) Výška 36 ft 3,75 in (11,07 m) Křídlo rozpětí 120 ft 0 in (36,58 m), plocha 2 000 sq ft (190 m2), štíhlost 7,2) Profil křídla kořen: NACA 0011-64 (upravený); konec: NACA 0008-64 (upravený) Prázdná hmotnost 87 400 lb (39 600 kg) 94 000 lb (43 000 kg) Kapacita paliva 10 584 US gal (40 060 L) 12 538 US gal (47 460 L) MTOW 184 500 lb (83 700 kg) 193 000 lb (88 000 kg) 4 × proudový motor General Electric CJ-805-3 General Electric CJ-805-3B Tah jednoho motoru 11 650 lbf (51,8 kN) Cestovní rychlost 470–534,5 kn (870–990 km/h; 541–615 mph) Dostup 41 000 ft (12 000 m) Dolet 2 472 nmi (4 578 km) 2 503 nmi (4 636 km) Plošné zatížení 92,25 lb/sq ft (450,4 kg/m2) 96,5 lb/sq ft (471 kg/m2) Vzlet 8 750 ft (2 670 m) 7 550 ft (2 300 m) Přistání 6 250 ft (1 900 m) 5 350 ft (1 630 m)
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Convair 880 freighter operations from Miami in the late 70´s
880 Kategorie:Americká transportní letadla Kategorie:Dopravní letadla