Brankovićova země () nebo Vukova země (), jinak také (srbské) knížectví Raška, jsou názvy pro jedno z krátce existujících polonezávislých srbských knížectví vzniklých na troskách středověké srbské říše. V Rašce (dnešní Kosovo) se chopila vlády srbská dynastie Brankovićů, jmenovitě Vuk Branković (vládl 1371–1396) a následně jeho syn Đurađ (1396–1412), který se posléze stal despotou Srbska.
Historie Vukovo knížectví vzniklo roku 1371, kdy zemřel poslední srbský car Štěpán Uroš V. (1346–1371). Jeho zakladatelem byl Vuk Branković, syn sebastokratora Branka Mladenoviće, který spravoval Ochrid za vlády cara Štěpána Dušana (1331–1346). Brankovićovské knížectví v sobě zahrnulo největší části z dnešního Kosova.
náhled|upright=0.6|vlevo|Osmnáctiletý Vuk Branković, freska v Ochridu Díky Vukově sňatku s Marou, dcerou moravsko-srbského knížete Lazara Hrebeljanoviće, obdržel v Kosovu rozsáhlé pozemky. Vuk také získal oblasti v Rašce (včetně starého srbského hlavního města Ras) a oblasti kolem řeky Lim na severu dnešní Černé Hory. Po smrti sousedního vládce Đurađa I. Balšiće, knížete Zety, Vuk obsadil jeho města Prizren, Peć a oblast Metochie. Nejdůležitějšími městy Vukova knížectví byly Priština, Prizren, Peć, Skopje a Ras, stejně jako bohaté těžební osady Trepča, Janjevo, Gluhavica a další.
V červnu roku 1389 se odehrála bitva na Kosově poli, v níž spojily síly Vuk s moravsko-srbským knížetem Lazarem Hrebeljanovićem a bosenským králem Tvrtkem I. proti Osmanské říši sultána Murada I.
Vukův syn Đurađ Branković se stal despotou Srbska poté, co nastoupil na trůn jako synovec bezdětného despoty Stefana Lazareviće.
Galerie
Reference
Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově Kategorie:Dějiny Srbska