Regimen sanitatis Salernitatum (text známý také jako De conservanda valetudine, nebo Flos medicinae) je středověká didaktická báseň sepsaná původně latinsky v hexametru. Tato báseň je nejasného původu a patří do žánru lékařské literatury tzv. regimen sanitatis. Jedná se o poučení pro každý den, o návod pro prostý lid, jak pečovat o své zdraví prostřednictvím dietetických a hygienických rad. Nabyla takové oblíbenosti, že po vydání jejího první tisku byla přeložena do mnoha národních jazyků. Na 100 rukopisů bylo napsáno a 300 různých tisků bylo vydáno před rokem 1501. Někteří badatelé jsou však přesvědčeni, že původní báseň měla až okolo tisíce veršů. Báseň pak byla v průběhu pozdního středověku a raného novověku upravována přidáváním nebo odstraňováním veršů, vznikly různé edice a verze s komentáři.
Původ básně a její rozšíření Lékařská literatura ve středověku je "málo prozkoumaná, nikým nečtená, nestudovaná, nevydávaná ba ani dostatečně katalogizačně nezpracovaná". Ani báseň Regimen sanitatis Salernitatum není výjimkou, báseň není dostatečně prozkoumaná, a tak u ní vzniká řada otazníků. Co se týče původu, traduje se, že báseň vznikla ve 12. nebo 13. století. První verš Anglorum regi scribit tota schola Salerni, nebo v jiných verzích básně Francorum regi scripsit tota scola Salerni, odkazuje na nejmenovaného anglického, nebo francouzského krále, jemuž měla být báseň adresována. Některými badateli je tento král ztotožněn buď s Richardem Lví srdce, který se v Salernu léčil ze zranění po křižácké válce, nebo s Robertem II. Normandským.
Je možné, že rukopis pravděpodobně vznikl jako překlad z arabského díla, původně nazvaného Sirr al-asrar (který byl podle tradice spojen s Aristotelem jako dílo, které napsal pro Alexandra Velikého). Lékařské části arabského textu pak byly přeloženy do latiny ve dvanáctém století Janem Španělem. Překlad se stal na západě známý pod názvem Secretum secretorum. Tento překlad byl zveršován a do úvodu byla přidána zmínka o proslulé salernské škole, aby bylo textu dodáno na vážnosti. Za jednoho z možných autorů přebásnění je považován Jan Milánský (z Milána), který žil ve dvanáctém století a jehož jméno se objevuje v několika rukopisech. Ačkoliv se má za to, že "Regimen sanitatis Salernitatum nevznikla v Salernu ve 12. století, charakterizuje se tímto způsobem ve většině popularizačních publikací, a někdy i v současné odborné literatuře." I nadále jsou tedy někteří badatelé přesvědčeni,Editorka nejnovější edice Virginia De Frutos González studie, které zpochybňují původ v Salernu ve 12. století a skladbu stále spojuje se Salernem. Viz STEHLÍKOVÁ, Dana. Opus apertum Křišťana z Prachatic. In Radimská, Jitka. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2015. s. 229–243. . s 231 že báseň vznikla kompilací všeho lékařského vědění (kompilátorství bývá připisováno právě Janu Milánskému), které nabízela salernská škola. To by měl prý potvrzovat i první verš (scribit/scripsit schola tota Salerni).
Důležitou osobou v rozšiřování básně byl horlivý komentátor básně Arnald z Villanovy, který vytvořil verzi o 364 verších. Jeho edice s komentářem byly často a hojně vydávané. První edice s jeho komentářem vyšla roku 1480 v Montpelier. Další edice s jeho komentářem pak hned v roce 1487 v Besançonu.
Obsah Báseň Regimen sanitatis Salernitatum patří do žánru tzv. regimen sanitatis. Ten dosáhl oblíbenosti především v pozdním středověku a raném novověku. Avšak původ regimin lze vysledovat až ke Galénovi. Již od Galénových dob se jedná o texty, které vedou čtenáře ke zdravému životnímu stylu.
Ve středověku pak existovaly obecně tři druhy regimen sanitatis:
regimina teoretická, výuková – univerzitní lekce určená studentům k nácviku sestavování životospráv podle pevného schématu regimina všeobecná – určená širší čtenářské obci regimina osobní – sepsaná pro konkrétní osobu
Dle tohoto rozdělení zařazujeme báseň Regimen sanitatis Salernitatum pod regimina všeobecná. Báseň také obsahuje poučení ke všem sex res non naturales, to znamená, poučení o šesti základních složkách, které tvořily námět regimin a kterým lékaři věnovali při tvorbě životosprávy největší péči. Tyto složky jsou:
vzduch (aer) jídlo a pití (cibus et potus) cvičení (exercitium) spánek a bdění (somnus et vigilia) vylučování a vyměšování (repletio et evacuatio) stav mysli (accidentia animae)
První polovina básně je věnována poučení o zdravém jídle a pití, pohybu a hygieně. Druhá polovina je věnována tělesným tekutinám (v návaznosti na učení o mísení tělesných šťáv v antickém lékařství) a pouštění krve. Báseň je rozdělená na krátké "nesystematicky seřazené veršované úseky či několikaveršové skladby", které jsou opatřeny nadpisem.
Pro vytvoření představy o obsahu je zde předložen seznam nadpisů jednotlivých "kapitolek" z českého Veleslavínova překladu Regimen sanitatis Salernitatum. Avšak je třeba připomenout, že není jasné, jakou předlohu latinského textu, z mnoha dochovaných, které se lišily délkou i obsahem, Veleslavín k překladu použil. Proto se Veleslavínova varianta překladu může odlišovat od latinského textu v jednotlivých edicích latinského textu. +Přehled nadpisů z Veleslavínovy české verze básně1) O náruživostech duše a některých obecných lékařstvích
2) O posilnění mozku a zraku
3) O poledním spaní
4) O zadržalém větru v životě
5) O večeři
6) O způsobu před jídlem
7) O lékařství proti jedu
8) O povětří
9) O pivě
10) Obecně koření ku pokrmům
11) O mytí rukou po jídle
12) O chlebu
13) O masu telecím
14) O ptácích k jídlu hodnýmch
15) O rybách dobrých
16) O proměšování pokrmu a nápoje
17) O hráchu
18) O mléku lidem suchým
19) O máslu
20) O jídle a pití
21) O pokrmích, kteříž dobrou živnost dávají
22) O povahách dobrého vína
23) O víně červeném
24) O lékařstvích proti jedu
25) O povětří
26) O nemírném pití vína
27) O lepším víně
28) O stravě každé čtvrti roku
29) O napravení zlého nápoje 30) O mořské nemoci
31) Obecně o koření ku pokrmům
32) O masu svinském
33) O mstu
34) O pití vody
35) O ouhoři
36) O syrovátce
37) O sejru
38) Sejr sám o sobě
39) O jídle a pití
40) O cibuli
41) O hořčici
42) O věcech škodných zraku
43) O čtverém počasí celého roku
44) O lidech melancholických
45) Znamení hojnosti krve
46) Znamení zbytečné cholery
47) Znamení zbytečné flegmy
48) Znamení zbytečné melancholie
49) O pouštění krve žilou a nejprve o věku, v kterémž se pouštěti může
50) Kterých měsícův dobře aneb zle z žíly pouštěti
51) O překážení pouštění krev
52) Čeho šetřiti při pouštění krve
53) O některých užitcích pouštění krve
54) Velikosti rány
55) Co po zatětí žíly činiti náleží
56) Čeho se hned po krvi varovati sluší
57) V kterých nemocech a věku a jak mnoho krve kterého času upustiti se má
58) Z kterých oudů krve upustiti se má
České země a Regimen sanitatis Salernitatum Pokud se jedná o ohlas básně na českém území, zůstávají nevyřešeny některé otázky:
Není přesně známo, jak se báseň Regimen sanitatis Salernitatum dostala na české území. Nicméně latinské úryvky básně se vyskytují již ve všech rukopisných opisech medicínských textů lékařů z 15. století a dokonce i u lékaře 14. století Albíka z Uničova. Neexistuje soupis rukopisů, který by zaznamenal, kolik latinských rukopisů v českém prostředí existuje, ani kolik edic bylo u nás vydáno prvotiskem v latině nebo češtině, a tak nevíme, jak moc báseň byla na našem území čtena. Rovněž není známo, jakého latinského textu básně a jakých rukopisů vydavatelé k prvním vydáním v českých zemích použili.
Český překlad Nejasnosti se týkají také překladu básně do češtiny. První vydání bylo vydané tiskem v Olomouci v roce 1584 nakladatelem Fridrichem Milichthalerem a není jasné, kdo připravil první překlad do češtiny k tomuto prvnímu vydání. Významné druhé vydání připravil a vydal „arcitiskař pražský“ Daniel Adam z Veleslavína. Ten salernské verše editoval, přeložil do češtiny, a v českém překladu i s originálním editovaným latinským textem připojil ke spisu Regiment zdraví Henrycha Rankova, které Veleslavín vydal společně v jednom svazku. Profesor I. J. Hanuš, který řešil otázku překladu do češtiny již na konci 19. století, se pozastavuje nad neobratností překladu a veršové formy, čímž dokazuje, že překladatel nemohl být tak znamenitý stylista jako Veleslavín. Soudí se, že úplný český překlad byl u nás znám a přepisován již velmi brzy, nejpozději v 16. století. Překladatel do češtiny užil do překladu rýmů a ve středověku oblíbených leoninských hexametrů, patrně pro lepší zapamatování. Původní latinský text je však napsaný v hexametrech nerýmovaných.
Edice Báseň se dochovala v původním latinském jazyce v mnoha odlišných zněních, v mnoha rukopisech, prvotiscích a edicích. Zde jsou uvedené některé novější kritické edice básně:
BALZAC, J. B. Marie Baudry de; RENZI, Salvatore de. ed. Flos medicinae scholae Salerni. Naples.1859. ORDONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitanum. Code of health of the school of Salernum. Philadelphia. 1871. TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der hohen Schule zu Salerno. Stuttgart.1915. DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Flos medicinae (Regimen sanitatis Salernitatum). Valladolid. 2010.
Ukázka Ukázka prvních dvou veršů básně z latinské edice a v české verzi překladu podle Daniela Adama z roku 1587. latinskyčeský překladEx magna cena stomacho fit maxima poena. ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis. Hojná večeře, pozdní kvas činí těžkost každému z nás.
Protož zvečera málo jez,
budeš míti noc lehkou věz!
Reference
Externí odkazy
Latinský text edice z roku 1859 Bilingvní edice latinského textu s anglickým překladem z roku 1871 Latinský text edice z roku 1915 Český text v tištěné knize z roku 1587
Kategorie:Dějiny lékařství Kategorie:Knihy z 12. století Kategorie:Latinská literatura