Národní dům v Karlíně je secesně-klasicistní budova v Praze-Karlíně, původně sloužící kulturně-společenským účelům. Nachází se v Hybešově ulici, na jižním okraji Kaizlových sadů.
Popis budovy Budova je volně stojící třípatrový kubus výškově odstupňovaný a pročleněný rizality. Centrálním prvkem budovy je monumentální tříramenné schodiště. Z jeho podesty je přístup na balkon v průčelí stavby, pod nímž je podjezd s hlavním vchodem. Další balkon je obrácen na sever do zahrady. Dům má mansardovou střechu se štíty a vikýři.
Budova byla postavena v letech 1910–1911 podle návrhu architekta Josefa Sakaře, žáka Josefa Zítka. Sakař byl představitelem české novorenesance, mimo jiné autor budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, průčelí novostavby křižovnického kláštera a budovy Státní tiskárny cenin v Růžové ulici. Jeho karlínská realizace je však navržena ve stylu tzv. postsecesního klasicismu. Autory sochařské výzdoby jsou Antonín Štrunc a Otakar Rákosník.
Historie Myšlenka postavit Národní dům v Karlíně vznikla již v roce 1903, kdy byl Karlín povýšen na město. V té době už své národní domy měly Královské Vinohrady, Smíchov, Žižkov a Nusle. Se stavbou se začalo v březnu 1910 a už 1. května 1911 byla otevřena restaurace s kavárnou, hernou a kuželkářskou síní v přízemí. Následovaly další kulturně-společenské prostory v suterénu, 1. a 2. patře. Většina zařízení pocházela od karlínských podnikatelů. Slavnostní otevření v neděli 18. června 1911 uspořádala Měšťanská beseda v Karlíně. Úvodní slovo pronesl básník Adolf Heyduk a orchestr řídil skladatel Otakar Ostrčil. Až do roku 1938 dům sloužil společenským účelům, fungoval zde hostinec s tanečním sálem a podkrovní pokojíky sloužily coby nevěstinec.
V budově se konal od 14. do 16. května 1921 ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Hybešova ulice (původně Strossmayerova, později Vitoldova), v níž budova stojí, byla v roce 1952 přejmenována na Hybešovu po sociálně demokratickém poslanci a spoluzakladateli KSČ Josefu Hybešovi. Hybeš se ovšem sjezdu pravděpodobně nezúčastnil, na sjezdové předporadě 14. května bylo rozhodnuto zaslat mu zdravici.Úvodní strana časopisu Svoboda Kladno ze dne 18. 5. 1921 (přetištěno ve Vznik KSČ: sborník dokumentů 1917-1921) Tuto událost v letech 1948–1989 také připomínala na fasádě umístěná pamětní deska, která byla na konci roku 1989 sejmuta a později umístěna pod klenbou v suterénu budovy. Tabuli v 90. letech osobitým způsobem ironizoval legendární rozhlasový a televizní redaktor Karel Pech, který na původní místo na fasádě umístil čistou bílou cedulku s tím, že na ni později doplní informaci o sobě – shodou okolností se totiž právě v tomto domě on sám narodil 18. května 1917.
Od roku 1938 slouží budova rozhlasovým účelům. Během protektorátu ji používali Němci pro vysílání Říšského vysílače Čechy; po válce začala sloužit Československému rozhlasu. V 50. letech prošla budova přestavbou, kdy se sály a salónky postupně měnily v nahrávací studia. Velký sál Národního domu se proměnil ve svého času proslulé Studio A, kde natáčely přední orchestry taneční a populární hudby, mj. Taneční orchestr Československého rozhlasu, orchestry Karla Vlacha, Ferdinanda Havlíka, Ladislava Bezubky. Kromě studií pro nahrávání hudebních, činoherních a literárně-dramatických pořadů se stala budova i sídlem regionálního vysílání pro hlavní město Prahu a tehdejší Středočeský kraj; od roku 1990 neslo toto studio název Regina Praha. V roce 1978 byl objekt prohlášen národní kulturní památkou.
V letech 1997 a 1998 došlo k modernizaci interiéru budovy a částečnému obnovení původní stavební dispozice přízemí a schodiště a k rekonstrukci hudebního pavilónu a parketu v přilehlé části parku. V roce 2002 byla budova zasažena povodní, která zatopila přízemní vrátnici do výše 196 cm a ve zvýšeném přízemí studia F se zastavila ve výšce 90 cm, těsně pod úrovní magnetofonů a mixážních pultů.Český rozhlas Praha: RozHraní 21. 4. 2007. Obnova Národního domu podle projektu Simony Kárníkové a Vladimíra Šenkýře trvala do června 2003; jejím cílem bylo budovu lépe přizpůsobit modernímu rozhlasovému provozu a zároveň její vnitřní architekturu o něco přiblížit úplně původnímu stavu.
Současnost V současnosti budova slouží dvěma stanicím Českého rozhlasu – Rádio Praha a Region. V přízemí se nachází newsroom a vysílací komplex, v 1. patře nahrávací studia A a B. Studio A se využívá pro hudební tvorbu, studio B pro tvorbu slovesnou. Ve 2. patře jsou další studia určená převážně pro slovesnou tvorbu. Interiéry jsou krátkodobě zpřístupněny veřejnosti během festivalu Open House Praha.
Fotogalerie
Reference
Externí odkazy
Karlín Kategorie:Domy v Praze Kategorie:Stavby v Karlíně Kategorie:Kulturní památky v Karlíně Kategorie:Postaveno v Česku 1911 Kategorie:Bývalé národní kulturní památky v Česku