Kabaret Voltaire byl umělecký noční klub v Curychu, který během své krátké historie zásadně přispěl ke vzniku anarchistického uměleckého hnutí známého jako Dada. Založil jej Hugo Ball se svou přítelkyní Emmy Henningsovou jako kabaret pro umělecké a politické performance. Dalšími zakladateli byli Marcel Janco, Richard Huelsenbeck, Tristan Tzara, a Sophie Taeuber-Arpová s Jeanem Arpem. Klub, nacházející se v zadní části populární hospody Holländische Meierei zahájil svou činnost 5. února 1916 a fungoval do léta téhož roku.
Obnovený Cabaret Voltaire v původních prostorách zahájil provoz v roce 2004.
Historie thumb|upright=0.9|vlevo|Plakát oznamující otevření kabaretu Voltaire dne 5. února 1916, litografie Marcela Slodkiho. Během první světové války bylo Švýcarsko neutrální zemí, a mezi uprchlíky přicházejícími do Curychu byli také umělci z celé Evropy. Ball a Hennings se sblížili s Ephraimem Janem, patronem podniku Holländische Meierei, adresou Spiegelgasse 1, který již v roce 1915 hostil první curyšský literární kabaret Pantagruel. Jan umělcům dovolil využít pro svá představení zadní místnost podniku. Tisková zpráva vydaná 2. února 1916 oznamující otevření klubu uvádí: thumb|upright|Hugo Ball účinkující v kabaretu Voltaire, 1916 Kabaret Voltaire. Pod tímto názvem se zformovala skupina mladých umělců a spisovatelů s cílem stát se centrem umělecké zábavy. Kabaret bude v zásadě provozován umělci, stálými hosty, kteří po každodenních setkáních provedou hudební nebo literární představení. Mladí curyšští umělci všech uměleckých směrů jsou zváni, aby se k nám připojili s nápady a podněty.Cabaret Voltaire , Dada Companion, quoting Hugo Ball, La fuite hors du temps (, 1993) s. 111
Kabaretní představení zahrnovala mluvené slovo, tanec a hudbu. Během těchto často hlučných a hrubých soaré umělci experimentovali s novými formami performancí jako zvuková poezie nebo simultánní básnické recitace. Předváděné umění, často zmatené a surové, zrcadlilo zničující chaos světové války zuřící všude kolem. Přinejmenším při jedné příležitosti publikum napadlo aktéry na jevišti. Ačkoliv se kabaret měl stát rodištěm dadaistického hnutí, účinkovali v něm umělci všech avantgardních směrů, včetně futuristy Marinettiho. Kabaret předváděl radikálně experimentující umělce, z nichž mnozí změnili tvář svých uměleckých disciplín; mezi nejvýznamnější patřili Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Giorgio de Chirico, Sophie Taeuber-Arpová a Max Ernst.
Dne 28. července 1916 zde Hugo Ball přečetl Manifest Dada.Dada Manifesto V červnu také vydal stejnojmenný žurnál. Obsahoval díla umělců jako byl básník Guillaume Apollinaire a jeho obálku navrhl Hans Arp.
Kabaret Voltaire prakticky ukončil svou činnost v létě 1916. Zatímco dadaistické hnutí bylo teprve na svém počátku, do roku 1917 nadšení vytvořené kabaretem Voltaire vyprchalo a umělci se přesunuli do jiných curyšských podniků, jako byla Galerie Dada na Bahnhofstrasse 19 a po skončení války pak odešli do Paříže a Berlína.
Obnovení kabaretu Budova která hostila kabaret Voltaire byla koncem 20. století neudržovaná a zchátralá. Na přelomu let 2001 a 2002, na protest vůči jejímu plánovanému uzavření a přeměně na lékárnu a kondominium, budovu ilegálně obsadila skupina umělců z prostředí umělecké skupiny Kroesus (Fondation Kroesus), označující se za neo-dadaisty.2002 occupation by neo-Dadaists Tento čin prezentovali za signál nové generaci umělců, aby se spojili ke znovuzrození hnutí Dada.
Během tří měsíců se zde konala řada performancí, večírků, večerů poezie a filmových nocí. Mezi účastníky patřili umělci Ingo Giezendanner, Lennie Lee, Leumund Cult, Mickry3, Xeno Volcano & Elektra Sturmschnell, Aiana Calugar a Dan Jones. Budova dostala výzdobu fasády i interiéru. Squatting dostal budovu a její uměleckohistorické souvislosti poprvé do širšího povědomí obyvatel Curychu. Tohoto uměleckého experimentu se zúčastnily tisíce lidí z Curychu a jeho okolí. Dne 2. dubna 2002 policie obyvatele z domu vystěhovala, následně byl vyklizen a začal být městem Curych pravidelně provozován jako kulturní zařízení.
Cabaret Voltaire, který dostal roku 2004 institucionální formu, je volně spojen s některým postdadaisty jako Jonathan Meese. Nový Cabaret Voltaire vznikl díky příspěvkům přátel Dada. V létě 2004 byl zvolen ředitelem Philipp Meier a spoluředitelem Adrian Notz. Tím pádem podnik na Spiegelgasse 1 postoupil do fáze profesionalizace. Až do konce roku 2013 Philipp Meier vedl oddělení „PostDADA“, zatímco Adrian Notz zodpovídal za sekci „DADAlogie“. Od roku 2012 je jediným ředitelem Adrian Notz.Paunić, N., „Cabaret Voltaire Securing its Future“, Widewalls, Únor 2016. V suterénu se nachází výstavní prostor – „Krypta“ a obchod. V patře je umístěna kavárna s prostorem pro představení, nacházející se v původní zadní místnosti, bývalé Meierei.
Podnik je financován z veřejných i soukromých zdrojů. Město Curych kryje náklady na pronájem. V roce 2008 SVP nechala uspořádat referendum k ukončení financování Cabaret Voltaire z městských prostředků. Jasná většina hlasujících se však vyslovila pro pokračovaní účasti města na chodu kabaretu, což mu zajistilo další budoucí existenci.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dadaismus Kategorie:Kultura v Curychu Kategorie:Organizace založené roku 1916 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1916 Kategorie:Organizace ve Švýcarsku