Stará radnice (č.p. 1) je renesanční budova v Prachaticích. Jeden z nejvýznamnějších renesančních objektů v Čechách. Renesanční dvoupatrový palác ve stylu florentské renesance se dvěma bočními křídly a arkádami na nádvoří. Průčelí je členěno nárožní bosáží, v přízemí vstupní bosovaný dioritový portál. Budova má na fasádě do náměstí dochovanou renesanční malířskou výzdobu technikou chiaroscuro s tematikou dobré vlády s důrazem na soudní tematiku (spravedlnost). Objekt je součástí městské památkové rezervace Prachatice, v ÚSKP je evidován pod číslem 46337/3-3384. V roce 2023 byla stará radnice královského města Prachatice s účinností od 1. července 2024 prohlášena za národní kulturní památku.
Popis budovy Budova radnice se nachází v jihozápadním rohu Velkého náměstí. Tvoří ji hlavní křídlo směrem do náměstí a dvě kratší dvorní křídla, jde tedy o palácový typ budovy. Budova je dvoupatrová, první i druhé patro člení pět velkých sdružených oken, zasklených pomocí terčíků do olova. V přízemí se nachází, asymetricky umístěný, hlavní vstupní bosovaný portál, v jehož klenáku je umístěn kamenný městský znak s letopočtem 1571. Dále se v přízemí nachází čtyři pravoúhlá okna s kamenným ostěním. Pětiosé průčelí hlavní fasády pokrývá v celé výšce nárožní bosáž a je horizontálně členěno dvěma pásovými dioritovými římsami. Čelní fasádu zakončuje fabionová římsa. Celou plochu fasády do náměstí zdobí především figurální chiaroscurová malířská výzdoba, nádvoří pak sgrafitová výzdoba ve formě sgrafitové rustiky. Hlavní křídlo je zastřešeno sedlovou střechou (původně valbovou), boční křídla jsou zastřešena pultovou střechou (původně sedlovou). Součástí dvorní fasády radnice je venkovní schodiště a renesanční arkády italského typu (původně otevřené, později zasklené). Dnešní podoba nádvorní fasády vychází z rekonstrukce provedené v letech 1994–1995, při které byla odstraněna nevhodná přístavba schodiště z 19. století a arkády tak pohledově obnoveny. Zadní trakt radnice do Horní ulice (č.p. 164), původně hospodářský trakt původního gotického domu, byl v pol. 19. století přestavěn na vězení. V každém patře budovy se nacházejí vždy dva velké sály (jeden příčný a jeden podélný s průčelím) zaklenuté renesanční neckovou klenbou s výsečemi, v přízemí pouze jeden, druhé patro je pak plochostropé. Radnice vykazuje vysoký stupeň dochování autenticity jak v exteriéru, tak i v interiéru, bez výraznějších novodobých stavebních úprav a rekonstrukcí. Jediné novodobé úpravy, oproti původním renesanční dispozici, jsou odstranitelné příčky rozdělující dva podélné sály v prvním a druhém patře a ve vstupní síni v přízemí. Restaurátorské průzkumy uvnitř budovy potvrdily přítomnost původních renesančních omítek s grafity, zejména nápisy červenou rudkou. Historie radnice
Původní radnice Nejstarší spolehlivý písemný doklad o existenci samostatné budovy radnice je doložen teprve z roku 1529, ale nejstarší doklad o existenci rychtáře a konšelů je již z roku 1312. První doklad o umístění radnice se zachoval z roku 1559, kdy stála na náměstí mezi domy Jakuba Lauta a Havla Kherna. Kvůli nárůstu počtu obyvatel a rozšíření městské samosprávy se však již v druhé polovině 16. století ukázala tehdejší budova jako nedostatečná.náhled|Průčelí radnice v roce 1890|vlevo
Často bývá mylně uváděno, že radnice byla postavena na místě bývalého Rožmberského hrádku nebo zámečku, který Vilém z Rožmberka daroval roku 1569 prachatickým měšťanům. Není to pravda. Rožmberský hrádek byl v daném roce opravdu městu darován, ale stával u Horní brány. Poprvé tuto mylnou informaci přinesl zřejmě Josef Messner. Odtud ji pak převzal August Sedláček, který sice na jednom místě správně uvádí, že Rožmberský hrádek stál u Horní brány, ale o pár řádek níže píše, že stál na prachatickém náměstí. Další literatura už tuto informaci pouze nekriticky přejímala. Ve skutečnosti byla budova radnice vystavěna na místě starší radnice. To potvrzují jednak dva berní rejstříky z let 1559 a 1590-93, kde je radnice vždy shodně osmnáctým objektem (počítáno od kostela ve směru hodinových ručiček) a jednak níže uvedené peněžní vydání při výstavbě radnice na „boření starého rathouzu“.
Výstavba současné prachatické Staré radnice V květnu 1570 došlo k volbě pěti prachatických měšťanů za „ouředníky nad stavením nového rathouzu“ (byli jimi: Martin Wolfart, Jiřík Kutil, Martin Krejčí, Filip Pihon a Matěj Holý), jejich úkolem byl dohled nad postupem stavby radnice, vybírali z obecní pokladnice potřebné peníze, které pak dostávali za svou práci jednotliví dělníci, řemeslníci a další osoby, které se na stavbě podíleli. Dne 23. 5. 1570 bylo např. vydáno 57 kop gr. míš. „ouředníkuom, které od boření starého rathouzu a zase stavení Vlachuom i za jiné potřeby“. Nejvyšší jednorázová částka (300 kop gr. míš.) byla vydána 11. srpna 1570, poslední vyplacená částka v roce 1570 byla vydána 28. 12. 1570 tesařům ve výši 30 kop gr. míš. Z těchto údajů lze soudit, že hrubá stavba radnice byla ukončena již v průběhu roku 1570. V následujícím roce byla dána na radnici nová makovice a postavena radniční věžička. I během roku 1571 se pravidelně opakuji vydané peněžní částky na stavbu radnice. Největší částka byla zaplacena 9. července 1571 (480 kop gr. míš.). Hlavní položky na stavbu radnice končí v měsíci září, proto lze předpokládat, že tehdy byla stavba radnice dokončena. Celkem bylo prostavěno, podle dvou knih příjmů a vydání z let 1570-1571, 2648 kop 40 gr. míš.alt=Vyobrazení Staré radnice na střeleckém terči z roku 1816.|náhled|Vyobrazení Staré radnice na střeleckém terči z roku 1816. Kromě původní valbové střechy a nízké centrální věžičky s hodinami jsou zde stále zachovány i původní velmi vysoké renesanční komíny benátského typu.|vlevoAutor radnice není znám, vychází však z okruhu italských stavitelů pracujících v rožmberských službách. Podle Jarmily Krčálové, na základě jejího slohového rozboru architektury, by mohl být stavitelem prachatické radnice Baldassare Maggi. Písemné doklady pro to však chybí a není ani doloženo, zda se Maggi již v této době nacházel na našem území. O staviteli radnice se v archivech nacházejí pouze dvě zmínky. První v dopise adresovaném městskou radou v roce 1571 panu Vilému z Rožmberka, kde si měšťané stěžují, v záležitosti ohledně sporu o doplacení dlužné částky: „Vlachovi, kderýž podle spisu svého od vyvstávajícího díla při stavení nového našeho rathouzu jest žádal 558 kop míš. a nyní opustíc první žádost, na 480 kop míš. stojí. Proti tomu od purgmistra a konšeluov 250 kop míš. jemu poddáno. Podle našeho pak nynějšího zdání nás vyslaných, aby to dílo podle cedule a spisu poddaného vykonal, 300 kop míš. jemu sme poddali. V tom jaké by Vaší milosti zdání bylo, za to poníženě prosíme, že nám psaním Vaší milosti oznámiti ráčítě tak, abychom někderých všetečných osob, kderýž se domnívají, že sami od sebe nětco činíme, pomluvy ujíti mohli.“ Druhou zmínkou je zápis, kdy obilní úředníci slevili určitou peněžní částku "mistrovi Vlachovi, který nový rathouz staví“.
Je znám ale malíř, který radnici malbami vyzdobil. Autorem výzdoby byl prachatický malíř Jan Březnický (také zvaný Jan Kulíšek), zachoval se doklad ze dne 14. 5. 1571, kdy bylo vráceno členu městské rady Janu Vinterberskému „ co byl dal malíři Janovi Březnickému na malování nového rathouzu dle cedulí řezaných“. Ostatně i na fasádě radnice je zobrazen na pravé straně v pásu s latinskými citáty erb s monogramem IMB, u kterého je jeden z možných a zároveň nejpravděpodobnějších výkladů, že jde o iniciály malíře (Iohannus Brzeczniciensis Maler či maléř, ostatně v podobném erbu na Sitrově domě je takto zvěčněný malíř Šebestián Hájek; zkratka Jana Kulíška Březnického zde mohla být ale původně ve tvaru IKBli, jak navrhuje Václav Starý). Stejný erb se třemi štítky známe z medailí Amsterdamského malířského cechu sv. Lukáše. Rovněž postavička genia na konci tohoto pásu, držící v pravici zmiňovaný erb, drží ve své levici přílbu, na které je drobná korunka a dančí parohy, tedy obvyklé heraldické klenoty, používané malíři. Malby byly dříve opatřeny zlacením, jak dokládá výdaj ze dne 9. 5. 1571: "pan purgmistr a páni dali zlato ku pozlátce malování nového rathouzu 3 kopy". Autorem ikonografického konceptu fasády je pravděpodobně měšťan Martin Wolfart, jeden z pověřených členů městské rady při výstavbě radnice a jehož erb se nachází na levé straně fasády stejného pásu.náhled|Výkresy radnice z roku 1913 Další osudy radnice Renesančním stavitelem byla radnice provedena s vysokou valbovou střechou s hodinovou věžičkou s cibulovou bání v ose průčelí, přičemž věžička, vikýře i valby byly na vrcholech zdobeny makovicemi. Dominantní úlohu, z hlediska celkového architektonického vyznění budovy, zde hrály i vysoké zdobné komíny benátského typu na nárožích budovy. V roce 1631 odkázal Zikmund Turnovský z Turnštejna městu orloj, „velké hodiny s dosti velkým a značným cymbálem“. Umístění orloje však bránil špatný technický stav radniční věže: při zasedání městské rady v březnu 1642 bylo poukázáno na to, „že ta věž v některých místech velmi shnilá jest a brzkost opatření potřebná jest“, jinak že hrozí, že věž „sama upadne“. V roce 1654 ještě hodiny stále umístěny nebyly: v tom roce nabídly Netolice, že by rády cymbál k hodinám odkoupily, Prachatice však nabídku odmítly, neboť orloj byl v závěti určen přímo pro jejich radnici, „kdež již i místo připravené, avšak toliko pro jinší nedostatek v své místo postavené nejsou“. K umístění orloje došlo až někdy kolem roku 1669, věž je pak prvně s hodinami vyobrazena na obraze Jindřicha de Verleho z roku 1670. Roku 1702 vížku zapálil blesk, v rámci obnovy byla v roce 1719 nahrazena jinou. Po velkém požáru města v roce 1832 byla provedena nynější sedlová střecha. Věžička byla obnovena, ovšem roku 1884 ji radní nechali pro zchátralost odstranit. Následně již postavena nebyla. Vzhled západní fronty Velkého náměstí se zásadně změnil roku 1903 stavbou Nové radnice s nárožní věží, čili vížka na střeše Staré radnice již nemá původní architektonické opodstatnění. V roce 1666 byl zřízen obecní „vinný šenk v rathauzu“. V sále v přízemí radnice vzniklo roku 1810 Městské divadlo, poměrně dobře vybavené. V roce 1832 postihl radnici, stejně jako město požár, při které shořela střecha, byla poškozena fabionová římsa a požár postihl i některé místnosti v přízemí, včetně divadla. V roce 1850 byla budova předána bezplatně státu, který v ní zřídil C.K. okresní soud. Pro potřeby soudu byla následně vystavěna nová věznice, dokončená roku 1872. V letech 1904-1940 bylo ve velkém sále v přízemí umístěno městské muzeum. Po přestěhování okresního soudu v roce 1974 do nové budovy na Dolním předměstí sloužila budova Okresnímu národnímu výboru a poté od roku 1992 přešla do majetku města Prachatice a je v současné době užívána jako sídlo MěÚ Prachatice. Popis malované výzdoby radnice Renesanční malovaná výzdoba se dochovala téměř na celé ploše průčelí, pouze malby pokrývající fabiónovou římsu jsou rekonstrukcí z roku 1843, zhotovené podle původních maleb. Plocha fasády je členěna celkem do šesti horizontálních pásů, ukončených vždy na nárožích kamennou bosáží, která od prvního patra přechází na štukovou bosáž s rostlinným dekorem.
Malovaná výzdoba v přízemí (Mojžíš, strážci vchodu, Úplatný soudce, Úplatný obhájce)