Hasdrubal, syn Gisgona († 202 př. n. l.Appiános. Libyca 38.7; Hoyos (2003), s. 162.), byl kartaginský politik a voják, bojující za druhé punské války proti Římanům v Ibérii a severní Africe. Třebaže byl blízkým spojencem Barkovců, nepatřil zřejmě ke členům jejich frakce, nýbrž stál v čele vlastního politického uskupení.Livius XXVIII.12.15; Hoyos a kol. (2011), s. 213-214, 359; Hoyos (2003), s. 3, 131, 142, 158.

Život

Ibérie O Hasdrubalově původu a jeho životě před vypuknutím druhé punské války se prameny nezmiňují. Někteří moderní badatelé se domnívají, že se podílel na potlačení povstání numidského krále Syfaka, k němuž došlo v roce 213 př. n. l. v severní Africe.Appiános. Iberica 15.2, 16.2; Hoyos (2003), s. 139, 142. Na přelomu let 213 a 212 př. n. l. ho Kartáginci vyslali do Ibérie, kde sloužil jako podřízený Hasdrubala Barky, mladšího bratra Hannibala.Appiános. Iberica 16.2; Hoyos (2003), s. 142. Přestože formálně podléhal svému jmenovci, poměrně často vykonával samostatné velení a počínal si značně nezávisle.Polybios IX.11.3, 4, X.7.5; Livius XXV.32.4; Hoyos (2003), s. 137, 139, 142. Livius ho dokonce označuje za největšího a nejslavnějšího vojevůdce vedle Barkovců.Livius XXVIII.12.15.

V roce 212 př. n. l. čelil s Hasdrubalem Barkou a jeho druhým bratrem Magonem ofenzívě Římanů, vedených Gnaeem a Publiem Scipionovými.Livius XXIV.41.7; Hoyos (2003), s. 140. Povzbuzeni předchozími úspěchy pokračovali Scipionové ve svém tažení v jihovýchodní Ibérii i v roce 211 př. n. l.,Livius XXV.32.2 ; Hoyos (2015), s. 169. kdy rozdělili své válečné sbory na dvě části: Publius Scipio vytáhl s větší částí armády proti spojeným silám Hasdrubala Gisgona a Magona Barky.Livius XXV.32.10. Gnaeus Scipio se s menší částí římského vojska, doplněnou o keltiberské žoldnéře, postavil proti Hasdrubalu Barkovi. Na horním toku řeky Baetis (Guadalquivir) Hasdrubal Gisgo a Mago porazili a zabili Publia Scipiona, v čemž jim výrazně pomohli Hispánové v čele s náčelníkem Indibilisem a numidští jezdci prince Masinissy.Livius XXV.34.2-17. Pak se připojili k Hasdrubalu Barkovi a společně přivodili záhubu také Gnaeu Scipionovi, jehož předtím opustili jeho keltiberští spojenci.Livius XXV.33.8-10, 35.2, 36.8-17.

Zkázu Římanů mohli Kartáginci dokonat jejich úplným vypuzením z Iberského poloostrova.Hoyos (2015), s. 170. Vzájemná řevnivost punských vojevůdců umožnila ale Římanům, aby zkonsolidovali svoje pozice na severovýchodě Ibérie a udrželi se do příchodu posil.Polybios IX.11.1, 2; Hoyos (2003), s. 140. Livius v této souvislosti uvádí, že Hasdrubal Gisgo překročil řeku Hiberus (Ebro) a „chystal se udusit poslední ohniska války“.Livius XXV.37.8. Odrazil ho však římský jezdec Lucius Marcius, jenž se chopil velení nad zbytky vojsk bratrů Scipionových.Livius XXV.37.11-25; Hoyos (2015), s. 170.

Polybios se zmiňuje, že Hasdrubal Gisgo zneužíval své postavení a snažil se vymoci finanční prostředky od punského spojence Indibilise.Polybios IX.11.3. Když to Indibilis odmítl, donutil ho, aby Kartágincům odevzdal své dcery jako rukojmí.Polybios IX.11.4.

Kartaginští velitelé se odebrali do různých části poloostrova, přičemž Hasdrubal Gisgo se zdržoval v Lusitánii při ústí řeky Tagus (Tajo).Polybios X.7.4, 5. Rozptýlení punských vojsk využil nový římský velitel Publius Cornelius Scipio, stejnojmenný syn padlého vojevůdce, k dobytí Nového Kartága v roce 209 př. n. l. Polybios X.15.1-11. O rok později porazil Hasdrubala Barku v bitvě u Baeculy.Polybios X.39.1-8. Krátce poté se všichni kartaginští vojevůdci sešli na válečné poradě, na níž se dohodli, že Hasdrubal Barkas vytáhne do Itálie.Livius XXVII.20.7. Mago přenechal své vojsko Hasdrubalu Gisgonovi, který převzal velení v Ibérii a vydal se k městu Gades (Cádiz).Livius XXVII.20.9; Hoyos (2003), s. 142. V roce 207 př. n. l. se prostřednictvím Magona neúspěšně pokusil získat u Keltiberů čerstvé posily, načež stáhl své muže za hradby obcí v jižní Ibérii, a vyhnul se tím střetnutí s blížícím se Scipionem.Livius XXVIII.2.1-27.

V roce 206 př. n. l. se Hasdrubal Gisgo cítil dostatečně silný a přitáhl k městu Ilipa (poblíž Sevilly), kde vyčkával příchodu svého protivníka.Polybios XI.20.1. Podle Polybia čítalo jeho vojsko 70 000 pěšáků, 4000 jezdců a 32 slonů.Polybios XI.20.2. Naproti tomu Livius udává zhruba 50 000 pěšáků.Livius XXVIII.12.17, 18. S touto ohromnou silou se Hasdrubal Gisgo utkal s Římany v bitvě u Ilipy.Hoyos (2003), s. 152. Římané byli sice početně slabší, nicméně Scipio uplatnil riskantní taktický manévr,Hoyos (2015), s. 181. díky němuž dosáhl v boji převahy.Livius XXVIII.14.19-28, 15.1-8; Hoyos a kol. (2011), s. 324. Přemožení Kartáginci vyhledali záchranu v úprku do svého tábora.Livius XXVIII.15.9-14. Během následné noci od nich odpadli jejich hispánští spojenci, takže Hasdrubalovi nezbylo než se vydat na ústup.Livius XXVIII.15.15-20. Soustavné výpady nepřátel mu ale nedovolily odpoutat se od nich a po dalším střetu se jeho vojsko téměř rozpadlo.Livius XXVIII.16.1-8. Se zbývajícími 6000 muži unikl na jakýsi strmý kopec nedaleko řeky Baetis.Livius XXVIII.16.8-11. Vědom si bezvýchodnosti svého postavení dal nakonec přivolat lodě a sám odplul do Gad.Livius XXVIII.16.12. Zde se dlouho nezdržel a pokračoval dále do severní Afriky.Livius XXVIII.17.17, 18. Vítězný římský vojevůdce se ve zbytku roku 206 př. n. l. zmocnil jižní Ibérie a ukončil punskou vládu v této zemi.

Afrika Po odchodu z Ibérie se Hasdrubal přepravil do afrického města Siga (poblíž Aïn Témouchent), v němž pobýval král Syfax.Livius XXVIII.17.23; Hoyos (2003), s. 153. Ten se v mezidobí stal nejmocnějším numidským vládcem, a Punové měli tudíž zájem navázat s ním spojenectví.Livius XXVIII.17.5-14, 17.23; Appiános. Iberica 29.5. Zanedlouho sem se stejným úmyslem připlul také Scipio.Livius XXVIII.17.17-23, 18.1-12; Appiános. Iberica 29.6, 30.1-3. Hasdrubal se ukázal jako zdatnější diplomat a přesvědčil krále, aby se přidal na stranu Kartága.Livius XXIX.23.3-12; Hoyos a kol. (2011), s. 372, 373. Mimo jiné mu příslibil ruku své krásné dcery Sofonisby.Diodóros Sicilský XXVII.7; Livius XXIX.23.7-9.

Na počátku léta 204 př. n. l. zahájil Scipio vyloděním poblíž města Utica římskou invazi do Afriky.Livius XXIX.28.1, 13; Hoyos (2015), s. 201. I přes své předchozí válečné nezdary náležela tehdy Hasdrubalovi pozice nejvlivnějšího politika v Kartágu.Livius XXIX.28.9. V reakci na příchod Římanů začal proto shromažďovat a organizovat vojsko.Livius XXIX.28.9, 10; 34.2, 3, 35.15, 16. V závěru podzimu přitáhl s 33 000 vojáky ke Scipionovi, přičemž ho doprovázel Syfax s armádou o síle 60 000 mužů.Livius XXIX.35.17-20. Kartáginci a Numiďané se utábořili v nevelké vzdálenosti od Římanů, avšak navzdory své znatelné početní převaze se k ničemu neodhodlali.Polybios XIV.1.3; Hoyos (2015), s. 203. Scipio využil jejich nerozhodnosti k předstíranému zájmu o uzavření míru.Polybios XIV.1.3-5, 1.9-12, 2.5-10. V průběhu vyjednávání se jeho zvědům podařilo zjistit podrobné informace o nepřátelských táborech.Polybios XIV.1.6-8, 13-15. Scipio poté jednání nečekaně ukončil a za nastalé noci uskutečnil překvapivý útok proti kartaginskému a numidskému ležení.Polybios XIV.2.11-14, 4.1-5. Římané je obě zapálili a zcela zaskočeným Hasdrubalovým a Syfakovým vojákům znemožnili útěk obsazením bran.Polybios XIV.4.5-10, 5.1-4, 6.1-7. Zmatek a rychle se šířící plameny přivodily Kartágincům a jejich spojencům naprostou zkázu.Polybios XIV.5.5-12. Podle Livia jich desítky tisíc uhořely nebo byly pobity a několik tisíc padlo do zajetí.Livius XXX.6.10. Ohnivému peklu uniklo jen 2500 mužů včetně obou velitelů.Livius XXX.6.9, 7.1, 5.

Utrpěný debakl neodradil Hasdrubala od opětovného zformování armády, v čemž mu pomohl příchod 4000 keltiberských žoldnéřů.Polybios XIV.6.13, 7.5. Znovu se spojil se Syfakem a společně vytáhli do pole se zhruba 30 000 muži.Polybios XIV.7.9. S nimi se utábořili ve vnitrozemní oblasti zvané Velké planiny, nacházející se na středním toku řeky Bagradas (Medžerda).Polybios XIV.7.9; Hoyos (2015), s. 204. Jakmile se o tom doslechl Scipio, vyrazil s částí svých mužů od Utiky a po pěti dnech pochodu se přiblížil ke Kartágincům.Polybios XIV.8.1, 2. Vojska se následně střetla v bitvě na Velkých planinách, v níž Římané dosáhli jednoznačného vítězství.Polybios XIV.8.3-14.

Smrt Polybios ani Livius o Hasdrubalovi nic dalšího neuvádějí.Hoyos (2003), s. 162. Podle Appiána vyvázl z boje jen s 500 jezdci.Appiános. Libyca 24.1. Kartáginci ho po prohrané bitvě zbavili velení a v nepřítomnosti odsoudili k smrti.Appiános. Libyca 24.2. Nějakou dobu se zdržoval ve vyhnanství.Appiános. Libyca 38.9; Hoyos (2015), s. 205. Později se sice vrátil do Kartága, obavy o život ho ale přiměly skrývat se.Appiános. Libyca 36.3. Rozzuřený dav přesto Hasdrubala vypátral a zahnal ho do otcovy hrobky, kde spáchal sebevraždu.Appiános. Libyca 38.5-7.

Reference

Literatura

Prameny APPIÁNOS. Zrod římského impéria: římské dějiny. Praha: Svoboda, 1986 LIVIUS. Dějiny IV, V. Praha: Svoboda, 1973, 1975 POLYBIOS. Dějiny II, III. Praha: Arista, Baset, Maitrea, TeMi CZ, 2008, 2011.

Bibliografie GOLDSWORTHY, Adrian. The Fall of Carthage. London: Cassell, 2007. HOYOS, Dexter. Hannibal's Dynasty: Power and Politics in the Western Mediterranean. London: Routledge, 2003. HOYOS, Dexter. Mastering the West: Rome and Carthage at War. Oxford: Oxford University Press, 2015. HOYOS, Dexter a kol. A Companion to the Punic Wars. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2011.

Externí odkazy Lendering, Jona. Hasdrubal. Livius: Articles on ancient history

Kategorie:Punské války Kategorie:Nepřátelé a spojenci Římanů Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Úmrtí ve 3. století př. n. l. Kategorie:Muži