náhled|Znak Moravy – moravská orlice
Moravská orlice ve své současné podobě byla zřejmě zavedena až v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II., když se (1253) stal českým králem a vedle dvouocasého lva, který byl do té doby (1247) jeho znakem markraběte na Moravě a tzv. mladšího českého krále (za života svého otce krále Václava I.) a jenž se tak definitivně stal českým královským znakem namísto dosud užívané přemyslovské plamenné orlice věčného vladaře sv. Václava, začal nově používat i stříbrno-červeně šachovanou orlici v modrém poli jako znak moravského markrabství. Stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zbrojí (tj. zobákem, jazykem a pařáty) na modrém štítě je proto v této i pozdější době zachycena uměleckými díly i úředními dokumenty.
Nejstarší barevná vyobrazení moravské orlice Nejstarší barevné vyobrazení moravské orlice se nachází v sále městského hradu (paláce) Gozzoburgu v Kremži, neboť Přemysl Otakar II. vládl nad Rakouskými zeměmi. Nejpozději od lucemburské doby byla orlice se stříbrnočerveným šachováním považována za zemský znak Moravy. Podle některých badatelů tyto barvy byly odvozeny od barev českého lva (stříbrný lev na červeném štítě) a vyjadřovaly spojitost Moravy s českým králem a českou monarchií.
Původ šachování moravské orlice náhled|Nejstarší dochované barevné vyobrazení znaku markraběcí Moravy (Gozzoburg) Moravská orlice se od mnoha jiných v heraldice se vyskytujících se orlic liší svým osobitým šachováním (aquila scacata), či podle heraldické terminologie někdy též kostkováním (aquila tesserata). V barokním uměleckém provedení je šachování pojato jako routování. O vysvětlení původu šachování orlice se již pokusila řada badatelů.
Teorie Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle Tomáš Jan Pešina z Čechorodu ve svém díle Prodromus Moravographiae z roku 1663 šachování moravské orlice odvodil od chorvatského znaku. Neudělal však tehdy nic jiného, než že přebral vysvětlení moravského genealoga a heraldika Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle, jenž koncem 16. století v Zrcadle slavného Markrabství moravského zveřejnil mýtus o příchodu Moravanů z Charvátské země, kde spojil šachování ve znaku chorvatských králů se šachováním moravské orlice. Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle došel k závěru, že „Na erb orla, který náleží slavnému Markrabství moravskému má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém na znamení toho, že předkové těchto krajin vyšli z Charvátské země a erb svuoj otcovský s nabytým erbem orlem v jedno složili.“.
Teorie Rostislava Nového náhled|Moravský zemský znak v trhovém kvaternu hradišťského kraje založeném v roce 1683 S ohledem na státoprávní vývoj od patrimoniální k stavovské monarchii se snažil odvodit šachování orlice od tinktur obsažených v pozdějším znaku Čech (stříbrná a červená obsažená ve znaku dvouocasého lva) Rostislav Nový v syntéze K počátkům feudální monarchie v Čechách (K počátkům českého znaku) II. Uvažoval, že markrabě orlicí ve štítu vyjadřoval své nároky v souvislosti s vládou Václava I., který ji též užíval. Podle Štěpána Valeckého se v tomto dostává do rozporu se svým výkladem o tom, že členové Přemyslovské dynastie měli užívat dynastického lva. Toto by šlo snad jedině tehdy, když by markrabě uvažoval ve smyslu seniorátu, a tímto chtěl vyjádřit svůj nárok na knížecí trůn. Markrabě Přemysl ale zemřel bezdětný, čímž nová dynastická větev nevznikla. Nebyl následník, který by tento erb nosil. Václav I. na uprázdněný markraběcí trůn dosadil svého syna Vladislava III. Vladislav III. ale nezanechal žádné listiny ani pečeti, jež by tento výklad mohly dále osvětlit nebo naopak dále zatemnit.
Pokud se přebíraly symboly jako nárok na dědictví území, tak potom jako celé figury i s tinkturami, popř. se změněnými tinkturami, nikoliv pouhé tinktury.
Teorie Jindřicha Šebánka náhled|Znak Markrabství moravského v Knize stavu panského s vyobrazenou vedutou Brna (rok 1670). Kartuši se znakem drží dvě alegorické štítonošky stojící na bíločervené šachovnici. Vzor dláždění mající podobu červených a bílých kostek šachovnice je rovněž proveden v tinkturách stříbrno-červeně šachované moravské orlice S jiným vysvětlením přišel prof. Jindřich Šebánek z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V příspěvku k práci Václava Vojtíška K otázce erbu českého krále, který vyšel v Časopisu Matice moravské, napsal, že orlice moravská je barevnou obměnou orlice plamenné, přičemž mělo dojít k nahrazení v tinkturách odlišených původních plamenů přemyslovské orlice geometrickým šachováním.
Teorie Kristiána Turnwalda Numismatik, který se věnoval i heraldice, Kristián Turnwald v článku O moravské orlici nastínil hypotézu, že moravská orlice může mít souvislost s rodným erbem papeže Inocence III. (1161–1216). Povšiml si, že se nápadně podobá jeho rodovému erbu. Rod Conti-Segni totiž používal zlato-černě šachovanou orlici na červeném štítu. Domníval se tedy, že papež mohl markraběti Vladislavu I. Jindřichovi udělit znak odlišený tinkturami.
Teorie Františka Zvolského Turnwaldovu teorii vyvrátil František Zvolský, který doložil rozdílnosti znaku Vladislava I. Jindřicha, který měl na štítu lva. Tento moravský heraldik v článku Šachování moravské orlice došel k závěru, že význam šachování spočívá v odlišení moravské orlice od jiných orlic, které měl král a markrabě Václav II. právo používat. Stát se tak mělo v souvislosti s korunovací Václava II. 2. června 1297, kdy vedle sebe byly k ukázání jeho územní moci použity orlice moravských markrabat a krakovských knížat. František Zvolský však neznal některé pozdější nové objevy, jakým je erbovní sál v Gozzoburgu, a tak je jeho vysvětlení o vzniku moravské orlice v souvislosti s korunovací Václava II. nutné odmítnout.
Teorie Tomáše Krejčíka Všechny otázky, které znak šachované orlice nabízí, ze samostatných prací věnujících se pouze této konkrétní otázce pojmenovává a spíše shrnuje článek Tomáše Krejčíka Prvé století moravské orlice. Domníval se také, že šachování moravské orlice mohlo vzniknout z jejího emailového provedení. V románském umění jsou doloženy orlice, jejichž pera jsou provedena ze střídavých barevně se lišících emailů.
Teorie Jiřího Bílého Důkladně a podrobně se moravským znakem ve své studii zabýval právní historik Jiří Bílý. Pomocí někdy složitých příbuzenských konstrukcí moravských markrabat se pokusil o zodpovězení otázky původu moravského znaku. Stejným způsobem vysvětluje vznik šachování orlice v době Přemysla Otakara II. Ale i když jsou jeho závěry zajímavé, ve všem s nimi nelze souhlasit.
Podle Jiřího Bílého, který se kromě Rostislava Nového jako jediný zabýval právními aspekty používání moravské orlice, má její šachování úplně jiný původ. Stříbrná orlice a červeno-stříbrný štít byly podle něj spojeny králem Přemyslem Otakarem II. jako součást sponheimsko-andechsovského dědictví. Bratranec krále Přemysla Otakara II. Oldřich III. Korutanský ze Sponheimu, který vládl na Břeclavsku, byl spřízněn s Přemyslovci jako syn sestry Václava I. Jednookého Jitky (Judity) Přemyslovny. Jeho otec Bernard II. Korutanský si Jitku vzal jako dceru českého krále Přemysla Otakara I. V prosinci 1268 uzavřel bezdětný Oldřich III. Korutanský v Poděbradech smlouvu s králem Přemyslem Otakarem II. a odkázal mu všechny své země, přičemž pominul svého mladšího bratra Filipa Sponheimského († 1279), arcibiskupa solnohradského a patriarchu akvilejského. Po smrti Oldřicha III. Korutanského 27. října 1269 se král Přemysl Otakar II. stal pánem Korutan a Kraňska a dostal se do kontaktu s aquilejským patriarchátem a byl jmenován kapitánem. Členové starkenburské větve dynastie Sponheimů používali stříbrno-červeně šachovaný štít. Korutanští Sponheimové i Oldřich III. Korutanský po svých předcích zdědili tento šachovaný štít. Podle Bílého král Přemysl Otakar II. považoval šachování za jedno ze zděděných znamení, a proto ho měl spojit s markraběcí stříbrnou orlicí na modrém štítu.
Šachování moravské orlice tak podle Bílého může mít určitou spojitost i s chorvatským znakem, ale poněkud jinak, než složení orlice a šachovnice poeticky zdůvodnil Paprocký. Šachovaný štít jako svůj nárok na sponheimské dědictví užívali i Andechsové a s nimi se šachovnice měla dostat do uherské heraldiky. První ženou uherského krále Ondřeje II. se stala před roku 1199 Gertruda, dcera meranského vévody Bertolda IV., která svému bratrovi Bertoldovi pomohla, aby se stal chorvatsko-dalmatským bánem a sedmihradským vévodou. Z tohoto manželství vzešlo nejméně 5 dětí, jeho syn Béla IV. a syn jeho bratra Emericha Ladislav III. Uherský nastoupili jako králové, dcera sv. Alžběta Durynská se stala světicí v Německu, a syn Koloman Haličský (1208–1241) byl prosazen na chorvatský vévodský stolec i haličský trůn. Po jeho smrti bylo Chorvatsko s Uhrami spojeno personální unií. V období jeho vlády a jeho strýce podle Bílého můžeme hledat původ chorvatského znaku. Šachovaný štít prezentoval Kolomanovy nároky po matce na dědictví andechsovsko-sponheimské (Meran, Istrii, Kraňsko, případně Korutany).
Šachovaný červeno-stříbrný štít není ojedinělý. Kromě Chorvatska jej užívalo např. Lehnické knížectví a Hlohovské knížectví v Dolním Slezsku. Slezský kníže a pán Vratislavska Jindřich I. Bradatý měl za manželku Hedviku z Andechsu, dceru Meranského vévody Bertolda IV. z větve rodu Dessen-Andechs. Jejich potomci založili větve dolnoslezských Piastovců. Hedvika je dodnes uctívána jako světice a patronka Slezska. Společně s českou kněžnou Annou Přemyslovnou založila benediktinský klášter na Lehnickém poli. Svatá krev v žilách jejích potomků byla připomenuta přibráním stříbrno-červeného šachového pole vedle piastovské orlice s původním znamením stoupajícího měsíce s křížem nebo v klenotu šachované desky či šachovaného měsíce, který se objevuje výhradně ve znacích potomků Hedviky ve větvi dolnoslezských knížat.
Není rovněž vyloučeno, že Přemysl Otakar II. se pouze nechal inspirovat šachováním, které používaly rody, z nichž pocházeli jeho vojenští spojenci Oldřich III. Korutanský ze Sponheimu a Jindřich III. Hlohovský, který bojoval pod červeno-bílou šachovnicí po boku Přemysla II. Otakara na Moravském poli a udržoval kontakty i se synem Přemysla II. Otakara Václavem II., prvním polským králem z dynastie Přemyslovců.
Námitka proti teorii Jiřího Bílého Teorie Jiřího Bílého je ale jen nepodloženou hypotézou. U Sponheimů není před rokem 1260 (1269), kdy je doloženo šachování moravské orlice, šachování štítu doloženo. To přiznává i Jiří Bílý, když neuvádí, ale jen zpětně odvozuje historii sponheimského znaku: „Domníváme se, že znamení šachovnice ... Korutanští Šponheimové ... zdědili znamení šachovaného štítu.“ Jiří Bílý sám uvádí: „Nemáme však toto znamení doloženo na jejich pečetích." Je doloženo až na pečeti z roku 1299. Oldřich III. Korutanský z rodu Sponhaimů nikdy nepečetil šachovnicí. Jindřich III. Hlohovský pečetil orlicí. Šachování ve znacích slezských Piastovců ve 13. století doloženo není vůbec. V této době je jejich erbem orlice. Šachování (z důvodu odlišení jednotlivých větví a drobení Slezska na menší a menší vévodství) je záležitostí až mnohem pozdější.
Šachovnice a šachování
Přírodní kultury Objev pravidelně se střídajících barevných polí měl v přírodních kulturách mystický význam, nejspíše vyjadřující pochopení jednoduché dialektiky světa. Setkat se s ním dá například v krétské kultuře. Na Moravě se šachovnice objevuje v nálezech keramiky lidu s moravskou malovanou keramikou (lengyelská kultura).
Freska v Bazilice svatého Klimenta v Lateráně náhled|Kopie fresky v bazilice San Clemente v Lateráně v Cyrilometodějském centru ve Starém Městě