Lebor Gabála Érenn (Kniha o dobytí Irska nebo Kniha o invazi) je sbírka básní a prozaických vyprávění, které tvrdí, že jsou historií Irska a Irů od stvoření světa do středověku. Existuje řada verzí, z nichž nejstarší byla zkompilována neznámým autorem v 11. století. Kniha zahrnuje vyprávění, která vznikala v předchozích staletích. Vypráví o osídlení (nebo „dobytí“, „invazi“) Irska šesti skupinami lidí: lid Cessair, lid z Partholónu, lid z Nemed, Fir Bolg, Tuatha Dé Danann a Milesiáni. První čtyři skupiny byly vyhlazeny nebo donuceny ostrov opustit, pátá skupina představuje irské pohanské bohy, zatímco poslední skupina představuje irský národ (Galy).
Většina vědců dnes považuje knihu Lebor Gabála Érenn především za legendu, nikoli za historickou skutečnost. Zdá se, že se jedná především o středověkou křesťanskou pseudohistorii, ale zahrnuje také některé části z irské pohanské mytologie. Vědci věří, že cílem autorů bylo vytvořit epickou historii Irska, která by se mohla srovnávat s Izraelity nebo Římany a dala by do souladu národní mýty s křesťanským pohledem na historii. Například se zde naznačuje, že existovalo šest invazí, které odpovídají „šesti věkům světa“ (raně křesťanská periodizace historie dle sv. Augustina). Lebor Gabála Érenn je rovněž považována za „vysoce vlivný středověký irský prozaicko-poetický spis [...] napsaný za účelem přemostění propasti mezi křesťanskou světovou chronologií a prehistorií Irska“.
V angličtině se obvykle označuje jako The Book of Invasion nebo The Book of Conquest (Kniha o invazi nebo Kniha o dobytí) a v moderní irštině se nazývá Leabhar Gabhála Éireann nebo Leabhar Gabhála na hÉiriann.
Původ Kniha Lebor Gabála se představuje jako historie Irska a Irů. Účel knihy (název nadále zkracován jako „LGE“) je následující: sjednotit populaci vymazáním paměti na předchozí rozdílné etnické skupiny; oslabit vliv předkřesťanských pohanských náboženství tím, že jejich bohové budou představeni jako pouzí smrtelníci; vytvořit rodokmeny, do kterých bude možné vhodně zasadit různé dynastické skupiny.
Kniha LGE se považuje za pokus poskytnout Irům písemnou historii srovnatelnou s tím, co je pro Izraelity Starý zákon. Kniha staví na pohanských mýtech z galského Irska, ale interpretuje je ve světle židovsko-křesťanské teologie a historiografie. Popisuje, jak byl ostrov šestkrát osídlen šesti skupinami národů. Biblické paradigma poskytovalo autorům předpřipravené příběhy, které bylo možné adaptovat pro tyto účely. Jsou zde popisováno zotročení předků Irů v cizí zemi, útěky do exilu, putování v pustině či vzdálené vidina „země zaslíbené“.
Na zformování LGE měly podle všeho obzvláště významný vliv čtyři křesťanské práce: De Civitate Dei (Boží město), sv. Augustin (413–426 n. l.), Historiae adversum paganos („Historie“), Orosius, 417 n. l., Chronicon od Eusebia, přeloženo do latiny sv. Jeronýmem jako Temporum liber (379 n. l.), Etymologiae („Etymologie“) nebo Origines („Počátky“) od Isidora ze Sevilly (začátek 7. století).
Předkřesťanské prvky však nebyly zcela vyhlazeny. Jedna z poem v LGE například popisuje, jak si bohyně z lidu Tuatha Dé Danann braly za manžely muže z kmene Galů, když tito dobyli a kolonizovali Irsko. Vzorec po sobě jdoucích invazí, který LGE zachovává, připomíná výčet původu Galů v kontinentální Evropě dle Timagena Alexandrijského. Timagenes (1. století př. n. l.) (dále citovaný historikem Ammianem Marcellinem ve 4. století n. l.) popisuje, jak předkové Galů byli vyhnání ze svých domovských zemí ve východní Evropě řadou válek a povodní.
Četné fragmenty z irské mytologie jsou roztroušeny v 7. a 8. století. V knize Lectures on the Manuscript Materials of Ancient Irish History (Přednášky z rukopisných materiálů o irské prehistorii) rozebírá Eugene O´Curry, profesor irské historie a archeologie na Irské katolické univerzitě, různé historické příběhy uváděné v rukopisech: „Tochomladh byla imigrace nebo příchod do Kolonie a podle jména se jedná o několik příchodů kolonií Parthalonů z Nemedh, Firbolgů, Tuatha Dé Danann, Milesiánů, atd. do země Erinn, přičemž každý příběh je popsán v samostatném vyprávění. Jedná se pravděpodobně o původní záznamy těchto starobylých příběhů, které tvoří ranou část různých Knih o invazi, které byly zkompilovány.“
Nejranější dochovaný výčet předkládané historie Irska je obsažen v knize Historia Brittonum (anglicky „History of the Britons“, „Historie Britů“), o které se dříve myslelo, že byla napsána velšským knězem Nenniem v letech 829–830. Tento text uvádí dvě zmínky o irské historii. První se skládá ze série po sobě jdoucích kolonizací z Ibérie, a to irskými předgalskými národy, jejichž výčet se dostal i do LGE. Druhá zmínky popisuje původ Galů samotných a říká, jak se Galové stali pány země a předchůdci Irů.
Tyto dva příběhy byly dále rozvíjeny a obohacovány v průběhu 9. století irskými historickými básníky. V 10. a 11. století bylo napsáno několik dlouhých historických básní, které byly později použity do schématu LGE. Většina těchto básní, na kterých byly založeny verze LGE z 11. a 12. století, byla napsána těmito čtyřmi básníky:
Eochaidh UaFloinn (936 – 1004) z města Armagh – básně č. 30, 41, 53, 65, 98, 109, 111 Flann Mainisterch mac Ecthigrin (zemřel 1056), přednášející a historik z opatství Monasterboice – básně č. 42, 56, 67, 82 Tanaide (zemřel cca 1075) – básně č. 47, 54, 86 Gilla Cómáin mac Gilla Samthainde (žil 1072) – básně 13, 96, 115
Na konci 11. století podle všeho začali anonymní učenci tyto jednotlivé texty a řadu dalších básní skládat dohromady a zasadili je do celkového prozaického rámce. Tento rámec částečně vytvořili sami, částečně použili starší, již nedochované zdroje (např. Tochomladih zmiňovaný O’Currym), dále parafrázovali a přidávali verše. Výsledkem byla nejranější verze LGE. Byla napsána ve středověké irštině, což byla forma irské galštiny, používaná v mezi lety 900 a 1200.
Varianty a zdroje textů Od začátku byla LGE nesmírně populární a vlivný dokument, který si rychle získal status kroniky. Starší texty byly měněny tak, aby se příběhy dostaly do bližšího souladu s verzí historie podle LGE a vznikla řada nových básní, které byly do LGE doplňovány. Během dalšího staletí kompilací vznikla přemíra opisů a revizí, které obsahovaly až 136 básní. Dochovalo se pět verzí LGE, které byly obsaženy ve více než dvanácti středověkých rukopisech:
První redakce (R1): zachovala se v The Book of Leinster (Kniha o Leinsteru) (cca 1150) a The Book of Fermoy (Kniha o Fermoy) (1373). Miniugud (Min): tato verze je těsně příbuzná s druhou redakcí. Je pravděpodobně starší než dochované MSS této redakce, ačkoli není starší, než není ztracený exemplář, na které byla tato MSS založena. Dochované zdroje jsou doplňované kopiemi z Druhé redakce. Druhá redakce (R2): přežila v ne méně než sedmi samostatných textech, z nichž nejznámější je The Great Book of Lecan (Velká kniha o Lecanu) (1418). Třetí redakce (R3): zachovala se jak v knize The Book of Ballymote (Kniha o Ballymote) (1391) a v knize The Great Book of Lecan (Velká kniha o Lecanu). O’Clearyova redakce (K): sepsal ji v roce 1631 Micheál Ó Cléirigh, františkánský písař a jeden ze Čtyř mistrů (viz Anály čtyř mistrů – kroniky irské historie). Na rozdíl od dřívějších verzí LGE je tato redakce sepsána v moderní irštině, ale byla Macalisterem přijata jako samostatná redakce, protože jsou indicie o tom, že autor měl přístup ke zdrojům, které již nejsou dostupné a které nebyly použity kompilátory ostatních čtyř redakcí. Tato práce byla zkompilována v konventu v Lisgoolu poblíž Enniskiilenu. O’Clearymu pomáhali Gillapatrick O’Luinin a Peregrine O’Cleary (třetí bratranec Michaela O’Clearyho a jeden ze Čtyř mistrů).
Následující tabulka poskytuje souhrn dochovaných rukopisů, které obsahují verze LGE. Většina použitých zkratek byla převzata z kritické edice R.A.S. Macallistera na téma LGE.
Sigla Rukopis Lokace Redakce PoznámkyAStowe A.2.4.Irská královská akademieR2Přímá a špatná kopie DBKniha o BallymoteIrská královská akademieR3B ztrácí jeden svazek po β, byly z ní odvozeny β1 a β2.βH.2.4.Trinity College, DublinR3Transkript z B vytvořený v r. 1728 Richardem Tipperemβ1H.1.15Trinity College, DublinR3Kopie vytvořená v r. 1745 Tadghem Ó Neachtáinem ze ztraceného transkriptu B.β2Stowe D.3.2.Irská královská akademieR3Anonymní kopie z téhož ztraceného transkriptu B.DStowe D.4.3.Irská královská akademieR2EE.3.5. č. 2Trinity College, DublinR2F1Kniha o FermoyIrská královská akademieR1F1 a F2 jsou části jednoho rozloženého svazku, F.F2Stowe D.3.1.Irská královská akademieR1HH.2.15. č.1Trinity College, DublinR3LKniha o LeinsteruTrinity College, DublinR1ΛKniha o LecanuIrská královská akademieR2, MinPrvní text o LGE v Knize o LecanuMKniha o LecanuIrská královská akademieR3Druhý text o LGE v Knize o LecanuPP.10266Irská národní knihovnaR2RRawl.B.512Knihovna v BodleianR2, MinR2, MinPouze prozaické texty jsou zde vypsány v plném znění. Básně jsou zkrácené.V1Stowe D.5.1.Irská královská akademieR2, MinV1, V2 a V3 jsou části jednoho rozloženého svazku, V.V2Stowe D.4.1.Irská královská akademieR2, MinV3Stowe D.1.3.Irská královská akademieR2, MinK123 K 32Irská královská akademieKDobrá kopie autobiografie Michaela O Cleryho.
* K je obsaženo v několika papírových rukopisech, ale K1. „autoritativní autobiografie“, má přednost.
Moderní kritika Po mnoho staletí byla LGE přijímána bez dalších otázek jako přesný a spolehlivý výčet historie Irska. Teprve na konci 17. století z ní Geoffrey Keating čerpal při psaní své historie Irska, Foras Feasa ar Éirinn, a rovněž byla široce využívaná autory Análů čtyř mistrů (Annals of the Four Masters). Nedávno byla tato práce podrobena podrobnějšímu kritickému zkoumání. Jeden soudobý učenec ji zařadil mezi „tradici historických výmyslů či pseudohistorie“, další o ní psal jako o „celkově falešné představě“ a upozorňoval na mnoho prvků fikce, přičemž LGE přiznával, že „uchovává některé lidové tradice“. Irský archeolog R. A. Steward Macalister, který tuto práci přeložil do angličtiny, k ní byl obzvláště skeptický: „V celé této práci není v přísném smyslu slova ani jeden prvek hodnověrného historické události.“ Macalister své mínění později zjemnil.
I když většina učenců na LGE nahlížela více jako na mýtus, než na historii, někteří přiznávají, že je volně založená na skutečných událostech. V roce 1940 vytvořil T. F. O´Rahily model irské prehistorie založený na jeho analýze LGE a staroirského jazyka. Přitom přišel s hypotézou, že proběhly čtyři vlny keltské migrace či invazí: invaze lidu Cruthin nebo Pritani (cca 700–500 př. n. l.), invaze lidu Builg nebo Érainn (cca 500 př. n. l.), invaze Laigin, Domnainn a Gálioin (cca 300 př. n. l.) a invaze Galů (cca 100 př. n. l.). Přitom argumentuje, že některé z „invazí“ popsaných v LGE jsou založeny na skutečných událostech, ale jiné byly vymyšleny pisateli. Dále argumentuje, že mnoho irských „předgalských“ národů se v Irsku dále rozvíjelo i po roce 100 př. n. l.
V knize Bílá bohyně (The White Goddess, 1948) britský básník a mytolog Robert Graves argumentuje, že mýty přinesené do Irska staletí před zavedením písma byly zachovány a předávány přesně slovo od slova ústním podáním a byly zaznamenány teprve s křesťanském období. Po konzultaci této otázky s Macallisterem Graves prohlásil, že některé z podání v LGE jsou „archeologicky přijatelné“. Samotná kniha Bílá bohyně se stala předmětem silné kritiky ze strany archeologů a historiků.