Vítězslav Kumpera (30. července 1876, PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnosti sv.Havla na Starém Městě pražském – 1. září 1952, São Paulo) byl český průmyslník, obchodník, zprvu společník a později postupně generální ředitel, předseda správní rady a prezident společnosti Walter.

Životopis Jeho otcem byl Antonín Kumpera (8. 3. 1833 v Sedlčanech – 22. 1. 1905 v Praze) a jeho matkou byla Barbora Kumperová, rozená Žižková (18. 2. 1836 v Kytíně – 1. 9. 1909 v Praze). Antonín Kumpera byl velkoobchodník a zakladatel (1864) nejstaršího českého exportního a importního domu s kůžemi a obuvnickými potřebami. Bydlel v Havelské 27 na Novém Městě v domě U železného kříže a prodejnu měl poblíž v Rytířské 10. Rodiče Vítězslava Kumpery měli šest potomků, on se narodil jako pátý v pořadí, ale jako prvorozený syn. V mládí hrával kopanou a závodil na kole. V červenci 1896 se například zúčastnil mistrovství Čech amatérů, cyklistického závodu Praha – Olomouc – Brno (330 km), kde v čase 16:21 h obsadil 2. místo. V kostele Nejsvětější trojice v pražském Podskalí 4. června 1900 uzavřel sňatek a připadlo mu nemalé věno manželky (Růžena Anna Češpivová, * 23. 12. 1878). Od 1. července 1900 převzal do správy otcův (otci bylo už 67 let) velkoobchod s kůžemi. Rok po svatbě, 10. července 1901Matriční záznam o sňatku Vítězslava Kumpery s Růženou Češpivovou farnosti při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském, se jim narodil syn Antonín (po dědečkovi), později zvaný Teny, a o tři roky později syn Vítězslav (1. září 1904). Synové – na rozdíl od něj – dosáhli vysokoškolského vzdělání. Antonín byl Ing. a Vítězslav JUDr. Oba pak zaměstnal ve "své" firmě Walter.

Od roku 1904 jezdil na vlastním motocyklu s přívěsným kočárkem Laurin & Klement a od roku 1908 měl vůdčí list na automobil (zakoupil jej přímo u Václava Vondřicha, čtyřválcovou voiturettu Laurin & Klement F) Od 4. dubna 1910 – od 1. leteckého dne pořádaného ing. Otto Hieronimem na závodišti ve Velké Chuchli, který se uskutečnil při příležitosti konání Pražského automobilového salonu – se datuje jeho zájem i o letectví, byť letecký pokus O. Hieronima tehdy skončil neslavně. Kumpera, člen výboru Českého klubu automobilistů, měl svěřen generálního manažera podniku. V letech před první světovou válkou se v českých, průmyslových kruzích objevilo jméno Vítězslav Kumpera, původně obchodník s kůžemi a po domácku vyráběnými rukavicemi, avšak majitel firmy Ant. Kumpera (po svém otci). V roce 1910 bydlel v Mikulášské 5/1075 (nyní Pařížská). Dařilo se mu a stal se majitelem prvního vyrobeného automobilu Walter W-III (1912). V roce 1911 se totiž stal spoluzakládajícím podílníkem v čerstvě založené společnosti Walter & spol. náhled|Faksimilie z rodokmenu Kumperů Vlastnil i čtyřsedadlovou tříkolku Walter. Krátce po zahájení "sériové" výroby automobilu Walter W-III byla jeho automobilem vykonána v srpnu 1913 zkušební "Alpská" jízda na Štilfské sedlo, na tehdejší hranici mezi Italským královstvím a Tyrolskem v Rakousko-Uhersku (Stilfserjoch/Passo dello Stelvio, 20 km od Bormia v Dolomitech, 2758 m n. m.). Čtyřdenní cestu v délce přes 1800 km vykonali účastníci "bez trestného puntíku": podílník společnosti a majitel vozidla Vítězslav Kumpera, prokurista Prokop Fořt a Josef Walter. Během cesty vůz fungoval spolehlivě a bez nejmenších potíží vyjel oběma směry na Štilfské sedlo a také dojel zpět do Prahy. Jediným problémem cesty byl přechod hranic do Německa, kde je celník nechtěl propustit, protože na motoru nebylo vyraženo číslo. Jak v Národních listech píše sám Josef Walter: "Bylo totiž opomenuto v továrně vyrazit na motor číslo stroje: 1".

Na základě své cyklistické minulosti se stal členem Kroužku cyklistů – závodníků z let devadesátých (19. století), který byl založen v roce 1929. Prvním předsedou klubu byl ve třicátých letech Heřman Hausman, místopředsedou Josef Švagrovský a jednatelem Václav Kánský. Později se na místě předsedy spolku vystřídal Vítězslav Kumpera a Josef Vejtruba, v roce 1948 se stal předsedou klubu Augustin Vondřich. náhled|Rodina Kumperova na tříkolce Walter C4, zleva synové Antonín a Vítězslav ml. a vzadu Vítězslav Kumpera st. s chotí náhled|Prezident T. G. Masaryk naslouchá výkladu V. Kumpery st. (Letecká výstava Praha, 1927)

Podnikatelské aktivity Podle dochovaných svědectví, pravděpodobně více či méně subjektivních, začal rozšiřovat svůj majetek před první světovou válkou. Jednalo se o věno manželky a koupi činžovního domu v Praze od jejího vzdáleného příbuzného. V roce 1911 se stal veřejným společníkem továrníka Jana Masnera (zemř. 29. srpna 1922), majitele koželužny v Novém Kníně (v nynější Masnerově ul. čp. 97, objekt koželužny je památkově chráněn), která zčásti dodávala vydělané kůže pro armádu. Na začátku války se tato koželužna dostala insolvencí své banky "Záložní a úvěrní ústav v Hradci Králové" do finančních nesnází a byl na ni uvalen obchodní dozor, z něhož se dostala až v roce 1916. Rekvírování a přidělování koží vojenskou správou za války mělo nepříznivý vliv, protože firma, jakožto česká a nežidovská, dostávala pouze 4–10 % koží z množství, jež by jí vlastně příslušelo. V roce 1927 Vítězslav Kumpera ze společného vedení koželužny vystoupil, továrnu poté vedl Liboslav Masner, syn Jana Masnera.

Když vypukla první světová válka byl mobilizován (bylo mu už 38 let). Sloužil jako poručík automobilového vojska v rakousko-uherské armádě zprvu na srbské frontě a později jako školitel vojenských řidičů. Byla to asi "fešácká" vojna, protože přitom používal i soukromý automobil. Přihodilo se, že svým autem dovezl těžce zraněného nadporučíka, hraběte Nostice do lazaretu, a tím ho zachránil. Ten mu z vděčnosti nabídl lukrativní vojenskou zakázku. Šlo o dodávky polních generátorů pro světlomety i jiné účely. Základem byl plochý vodou chlazený dvouválec Douglas a příslušný generátor. Při shánění výrobce si vybral svou společnost Walter a spol. Je pravdou, že jeho zásluhou a díky té šťastné příhodě zajistil v těžké, válečné době továrně Walter plnou výkonnost a zaměstnanost. Do zálohy byl propuštěn československou armádou až 9. dubna 1920 v hodnosti nadporučíka. náhled|President F.A.I. v továrně Walter, na snímku zleva: ing. František Barvitius (4.), Vítězslav Kumpera st. (5.), hrabě Henry de La Vaulx, president F.A.I. – Mezinárodní letecká federace (8.), ing. Antonín Kumpera (12.) (1927) V roce 1919 prosadil změnu na společnost akciovou (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol.) a Josefa Waltra z vedení a v roce 1922 definitivně vytlačil. S Josefem Waltrem se rozcházeli v názoru na další směřování firmy. Vítězslav Kumpera jako člen správní rady viděl jasně příští vzrůst a budoucnost továrny v letectví, a sice ve výrobě leteckých motorů. Pro první období letecké výroby vyjednal v Praze i cizině (1921) několika jednáními nakoupení licence k výrobě šestiválcových řadových vodou chlazených motorů BMW IV a IIIa ( Walter W-IV a Walter W-III, 1923) a i sublicenci od společnosti Gnome-Rhône (licence Bristol) a to i za přispění syna Antonína, který u Gnome-Rhône v Paříži pracoval, k výrobě devítiválcového hvězdicového motoru Jupiter (1926). V roce 1925 ostatní akcionáři s odvoláním na vzájemnou dohodu o postupném střídání ve správní radě Vítězslava Kumperu do správní rady nezvolili. Pravým důvodem spíše bylo, že Kumpera začal otevřeně hovořit o tom, že chce prosadit do správní rady oba své syny, a to stávající členy správní rady "vylekalo". Kumpera nezvolení pokládal vzhledem ke svým zásluhám za nevděk, začal skupovat akcie od ostatních akcionářů a soustavným úsilím se mu podařilo získat nadpoloviční množství akcií. Nápomocen mu komu byl i bankéř Junek. Jakmile získal majoritu, už jako nový předseda správní rady (1926) prosadil do správní rady také oba své syny. Ve společnosti Walter byl podílníkem (1911) a významným akcionářem (1919). Od roku 1928 předsednictví ve správní radě připojil i "virtuální" pozici prezidenta společnosti. Společně se syny v letech 1930–1933 ustáli celosvětovou hospodářskou krizi, která dolehla i na Československo a na společnost Walter, a také odolali tlaku na prodej společnosti, o kterou usilovala Akciová společnost pro automobilový průmysl (ASAP), potažmo její vlastník Škoda Plzeň. Jako předseda správní rady byl uváděn až do konce II. světové války. náhled|Dům Vítězslava Kumpery s reprezentační prodejnou Walter v Platnéřské 98/11 (1931) náhled|Walter Bijou, posádka G. Čáslavský a V. Kumpera st. (Letem světem, srpen 1931) Byl do roku 1948 i majitelem společnosti Tresoria s.r.o., Jinonice u Prahy. V jejím těsném sousedství byla v roce 1913 postavena továrna Walter. Byl v roce 1921 spoluzakladatelem s Jaroslavem Pálou, významným akcionářem a pozdějším předsedou správní rady elektrotechnické firmy Pála a spol., Továrna elektrických článků a baterií ve Slaném (později Bateria Slaný) a její maďarské pobočky Pála es Társa.

Byl předsedou správní rady v Autodopravní akciové společnosti Praha (1919–1923). Tato společnost byla založena JUDr. Karlem Baxou (starosta hl. města Prahy) a Čechoameričanem kpt. Emanuelem Viktorem Voskou jako prezidentem Československé obchodní společnosti americké (Czechoslovak Commercia Corporation of America). Autodopravní společnost však po krátké době končí úpadkem, protože společnost po nákupu 52 osobních vozů, 10 luxusních automobilů, 19 autobusů a 18 nákladních automobilů nebyla schopna dostát svým závazkům. Na bouřlivé valné hromadě v květnu 1923 byl Kumpera vyzván, aby se svého velkého jmění uhradil 3 mil Kč k pokrytí ztrát společnosti, které k 31. 12. 1922 dosáhly částky 12,5 mil. Kč. V roce 1923 již Kumpera nebyl ve správní radě a smlouva města s Autodopravní akciovou společností v Praze byla rozvázána. V roce 1925 Autodopravní akciovou společnost nákupem akcií na burze ovládla skupina akcionářů blízká Českomoravské Kolben-Daněk. Kumpera byl v té souvislosti od roku 1922 i jednatelem společnosti Naftaspol, spol. pro dovoz a obchod minerálními oleji (účasten kapitálem 75 000 Kč), která měla zajistit pro Autodopravní akciovou společnost levný nákup pohonných hmot, ale i ta po dvou letech končí u trestního soudu. Mimo to byl i členem správní rady České banky Union a společnosti Měďárna Čechy. náhled|Vítězslav Kumpera předsedá I. kongresu motoristů republiky Československé (1933)

Český klub automobilistů a Liga čs. motoristů, Aeroklub RČs., Čs. červený kříž