Christopher Richard Wynne Nevinson ARA (13. srpna 1889 Londýn – 7. října 1946 tamtéž), známý také jako CRW Nevinson či Richard, byl anglický figurální a krajinářský malíř, litograf, který používal grafickou techniku leptu. Byl jedním z nejvýznamnějších válečných umělců první světové války.
Nevinson studoval na známé designové, umělecké a vzdělávací škole Slade School of Art, která je součástí University College London (UCL). Pod vedením figurálního malíře Henryho Tonkse zde studoval výtvarné umění spolu se sirem Stanley Spencerem a Markem Gertlerem. Když opustil školu, spřátelil se s italským básníkem, redaktorem, uměleckým teoretikem a zakladatelem italského futuristického hnutí Filippem Tommasem Marinettim a s Percy Wyndhamem Lewisem, anglickým spisovatelem, malířem a kritikem. Nevinson se přidal k Lewisově uměleckému centru Rebel Art Centre, rozhádal se ale s nimi poté, co připojil jméno skupiny pod manifest futurismu, aniž by se o tom s nimi domluvil. Lewis založil nové modernistické hnutí Vorticists, do něhož už Nevinsona nepřizvali.
Po vypuknutí první světové války se připojil k Friends' Ambulance Unit (dobrovolnické ambulanci). Necelé tři měsíce na přelomu let 1914 a 1915 sloužil jako dobrovolnický záchranář, dokud jej zhoršující se astma nedonutilo k návratu do Británie. Následně se dobrovolně přihlásil k domácí službě v Královském armádním lékařském sboru. Tyto zkušenosti využil jako náměty pro série autentických obrazů, které používaly strojní estetiku futurismu, a pro větší efekt se nechal ovlivnit i kubismem. Anglický malíř a kritik Walter Sickert napsal v té době, že „Nevinsonova malba La Mitrailleuse (Kulomet) pravděpodobně zůstane nejdůležitější a soustředěnou výpovědí o válce v dějinách malířství“. V roce 1917 byl Nevinson jmenován oficiálním válečným umělcem, ale již nepoužíval modernistický styl pro zobrazení hrůz moderní války, maloval stále více realisticky. Nevinsonovy pozdější obrazy z 1. světové války, založené na krátkých návštěvách západní fronty, neměly stejnou sílu jako dřívější práce, jež z něj udělaly významného mladého umělce v Anglii. Krátce po skončení války Nevinson několikrát vycestoval do Spojených států amerických, kde vytvořil řadu obrazů New Yorku. Nicméně vychloubání se a zveličování zásluh válečných zkušeností spolu se střídavě depresivní a temperamentní osobností mu nadělaly mnoho nepřátel jak v USA, tak v Británii. V roce 1920 kritik Charles Lewis Hind o Nevinsonovi napsal, že „v jeho třiceti letech je to jeden z nejdiskutovanějších, nejúspěšnějších, nejslibnějších, nejobdivovanějších a nejvíce nenáviděných britských umělců“. Nevinsonovy paměti z roku 1937 Paint and Prejudice (Malba a předsudek), byť živé a pestré, jsou částečně nepřesné, nekonzistentní a zavádějící.
Život
Mládí a studium upright|náhled|Autoportrét, 1911. Obraz namaloval během studií na Slade. Vliv jeho učitele Henryho Tonkse je zřejmý v provedení detailů rysů obličeje. Profil na tmavém pozadí připomíná portréty italského renesančního umělce Sandra Botticelliho.|alt=Autoportrét, 1911. Profil muže , který se dívá přes levé rameno, na tmavém pozadí připomíná portréty italského renesančního umělce Sandra Botticelliho, na hlavě má černý klobouk
Richard Nevinson se narodil v londýnské čtvrti Hampstead, jako jedno ze dvou dětí válečného korespondenta Henryho Nevinsona a spisovatelky Margarety Nevinsonové. Měl sestru Philippu (Mary), která se narodila v Německu a později se stala talentovanou hudebnicí. Nevinson se vzdělával ve Shrewsbury School, kterou navštěvoval také jeho otec. V roce 1903 byl poslán do Uppingham School, kterou v nepřítomnosti otce zvolila jeho matka. Byla to velká veřejná škola s tradicemi a byla modernější než ostatní veřejné školy té doby. Dále pokračoval na umělecké škole St John's Wood Art School. Inspirován prací Augusta Johna, rozhodl se přejít na Slade School of Art, součást University College v Londýně. Tam se setkal s Markem Gertlerem, Stanleym Spencerem, Paulem Nashem, Maxwellem Gordonem Lightfootem, Adrianem Allinsonem a Dorou Carringtonovou. Mark Gertler byl na nějaký čas jeho nejbližším přítelem. Vytvořili skupinu neo-primitivů, kteří byli hluboce ovlivněni uměním rané renesance. Gertler a Nevinson nakonec ze skupiny odešli, když se oba zamilovali do Dorry Carringtonové. Profesor Henry Tonks, který na Slade učil, doporučil Nevinsonovi opustit myšlenku na uměleckou kariéru, neboť jej považoval za příliš vzpurného a bez talentu.
V létě roku 1912 Nevinson Slade opustil a další dva roky (1912–1913) pokračoval ve studiu na Julianově akademii v Paříži, a také se přidal k Ruskému kroužku. Setkal se osobně s Vladimírem Leninem, Pablem Picassem, Andrém Derainem či Henri Matissem, sdílel studio s Amedeem Modiglianim. Seznámil se také s kubismem a také s italskými futuristy Filippem Tommaso Marinettim a Ginem Severinim, což mělo velký vliv na jeho budoucí tvorbu.
V roce 1914 se vrátil zpět do Anglie. V Londýně se spřátelil se známým radikálním spisovatelem a umělcem Wyndhamem Lewisem, který založil prostor pro výstavy a setkávání umělců Rebel Art Centre. Ten však existoval pouze v létě 1914. Mezi členy skupiny patřil Edward Wadsworth a Ezra Pound, poté se k nim připojil i Nevinson. V březnu 1914 byl jedním ze zakládajících členů umělecké londýnské skupiny The London Group. V červnu 1914 publikoval s Marinettim v několika britských novinách manifest anglického futurismu nazvaný Vital English Art. Ten odsoudil staromileckou špínu londýnské umělecké scény, deklaroval futurismus jako jediný způsob prezentace moderního věku strojů a vyhlásil jeho vůdčí roli v čele britského umění. Lewise se dotklo, že Nevinson připojil k manifestu jméno Rebel Art Centre, aniž by se zeptal jeho nebo někoho jiného ze skupiny. Založil tak nové hnutí Vorticists, avantgardní skupinu umělců a spisovatelů, do níž nebyl Nevinson vpuštěn, ač vymyslel název jejich uměleckého časopisu BLAST.
První světová válka
Nevinson zdravotník upright|vlevo|náhled|A Dawn (Úsvit), 1914|alt=Ulice města zaplněná davem vojáků v uniformách; každý z nich drží přes rameno pušku opatřenou bodcem; vojáci pochodují shora dolů směrem k divákovi, prostor je vyjádřen zvětšujícími se postavami mužů
Po vypuknutí první světové války se Nevinson připojil k Friends' Ambulance Unit, ambulanční jednotce, kterou pomáhal založit jeho otec. Od 13. listopadu 1914 strávil Nevinson devět týdnů s FAU a britským Červeným křížem, většinou pracoval na železniční stanici Shambles u Dunkerku. V Shambles byly asi tři tisíce těžce zraněných francouzských vojáků, kteří byli evakuováni z fronty a pak opuštěni. Několik týdnů zde zůstal v beznaději s mrtvými a umírajícími, ležícími na špinavé slámě. Nevinson spolu se svým otcem a dalšími dobrovolníky pracoval na obvazování ran, pomáhal uklízet a dezinfikovat budovu, aby byla dobře obyvatelná. Poměry v Shambles ztvárnil ve dvou obrazech: The Doctor (Lékař) a La Patrie (Rodná zem). Když francouzské orgány převzaly kontrolu nad situací, byl Nevinson přeřazen na pozici řidiče sanitky. To však trvalo asi jeden týden, kvůli špatnému zdraví nebyl schopen automobil řídit. V lednu 1915 se jeho revmatismus zhoršil a tak se vrátil do Británie.
V březnu 1915 měl čtyři obrazy vystaveny na druhé výstavě skupiny London Group. Jeho futuristický obraz Returning to the Trenches (Návrat do zákopů) a skulptura Rock Drill (Vrtací kladivo) od Jacoba Epsteina vzbudily velkou pozornost. Poté, co byl jeho otec ujištěn, že Nevinson nebude vyslán do zahraničí, byl zařazen jako civilista do Royal Army Medical Corps a strávil zbytek roku 1915 prací v Třetí londýnské obecné nemocnici ve Wandsworthu. Dne 1. listopadu 1915 se v Hampsteadu oženil s Kathleen Mary Knowlmanovou, dcerou obchodníka s textilem z Islingtonu. Po týdenní svatební cestě se vrátil k Royal Army Medical Corps. V lednu 1916 však byl pro akutní revmatickou horečku vyřazen ze služby.
Rok 1916 náhled|A Taube (Taube), 1916; dítě zabité v Dunkerku bombou shozenou z německého letadla typu Taube|alt=Ulice města po náletu letadel; dlažební kostky jsou místy vytrhané ze svého místa a poházené po zemi; okno v levém horním rohu má rozbitou okenici, která visí nakřivo; hlavním motivem je mrtvý chlapec ležící obličejem k zemi. Na dlaždice mu z hlavy teče rudá krev. Na sobě má tmavé boty, ponožky, kraťasy, tričko a kostkovaný kabát ke kolenům.
Nevinson využil své zkušenosti z Francie a Všeobecné nemocnice v Londýně pro řadu autentických obrazů s využitím futuristické a kubistické techniky. V březnu 1916 vystavil malbu La Mitrailleuse (Kulomet) spolu s dalšími umělci z asociace Allied Artists Association v londýnské Gallerii Grafton. Malíř a grafik Walter Sickert v té době napsal, že „La Mitrailleuse pravděpodobně zůstane nejdůležitější soustředěnou výpovědí o válce v dějinách malířství“. V reakci na úspěch tohoto obrazu Leicester Galleries nabídla Nevinsonovi uspořádání samostatné výstavy. Konala se v říjnu 1916 a byl to úspěch – všechna díla byla prodána. Michael Sadler koupil tři obrazy, Arnold Bennett koupil plátno La Patrie (Rodná zem) a sir Alfred Mond koupil A Taube, obraz ukazující dítě zabité v Dunkerku bombou shozenou z německého letadla typu Taube. Výstavu navštívilo několik významných spisovatelů a politiků. Díky tomu se jí dostalo rozsáhlé publicity a z Nevinsona se stala celebrita. Když se La Patrie objevila v Londýně v roce 1916, kritik napsal: „La Patrie bude stát, k úžasu a hanbě našich potomků, jako příklad toho, co civilizovaný člověk v první čtvrtině 20. století udělal.“
Válečný umělec náhled|vlevo|Paths of Glory (Stezky slávy), 1917|alt=Těla dvou mrtvých britských vojáků ležících tváří k zemi; Okolo nich leží na zemi poházené jejich věci – puška, přilby, brašna. Všude na obrazu jsou ostnaté dráty. V dubnu 1917 byl Nevinson, s pomocí skotského umělce Muirheada Bone a svého otce, jmenován oficiálním válečným umělcem Oddělení informací. Nosil uniformu válečného korespondenta a pobyl na západní frontě od 5. července do srpna 1917, období, které zahrnovalo začátek bitvy u Passchendaele 31. července, známou jako třetí bitva u Yper. Nevinson byl ubytován s dalšími návštěvníky na hradě Harcourt, jižně od Caen. Brzy byl převeden do pěší divize poblíž Arrasu. Odtud se pohyboval podél fronty, navštěvoval pozorovací stanoviště a dělostřelecké baterie. Letěl s Royal Flying Corps a dostal se pod protileteckou palbu. Strávil noc v pozorovacím balónu nad Sommou.
Když se v srpnu 1917 vrátil do Londýna, dokončil nejprve šest litografií o letadlech pro Britain's Efforts and Ideals, portfolio obrazů Úřadu pro válečnou propagandu. Poté strávil sedm měsíců ve svém Hampsteadském studiu zpracováváním svých náčrtů. Řada úředníků z Oddělení informací jeho studio navštívila a styl jeho nových obrazů se jim příliš nezamlouval. Nevinson byl nyní zaměřen na jednotlivce, ať už na osoby vykazující hrdinské vlastnosti nebo na oběti války. Maloval realisticky, s použitím omezené palety barev, někdy použil pouze blátivě hnědou barvu nebo khaki. Zatímco výstava z roku 1916 obsahovala jak realistická díla, tak díla s využitím kubistických a futuristických technik, na výstavě z roku 1918 byly již všechny jeho práce v realistickém stylu.