Gustav Macoun, křtěný Augustin Alois (18. prosince 1889 Ve většině dostupných dokumentů je uvedeno nesprávné datum narození 18. 12. 1892 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském – 7. října 1934 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu Všeobecná nemocnice na Novém Městě pražském) byl český malíř-krajinář a fotbalista Slávie Praha před I. světovou válkou.
Život Narodil se v Praze v chudé rodině ševce Augustina Macouna. Od dětství se u něho projevovalo nadání k malování a po absolvování základního vzdělání se krátce školil u malíře Václava Jansy. Na jeho doporučení navštěvoval v roce 1907 kurz malby u Aloise Kalvody a v letech 1908–1909 ateliér Antonína Slavíčka. Tam v něm uzrálo rozhodnutí být malířem a v letech 1909–1913 absolvoval řádné studium na pražské malířské akademii u prof. Vlaha Bukovace.
Přibližně v době studia na pražské akademii byl Gustav Macoun členem základní sestavy fotbalového klubu SK Slavia Praha. V dobovém sportovním tisku je zpravidla jmenován jako "Macoun ml." Krátkou vzpomínku ze zahraničního zájezdu klubu na "hladového" útočníka Gustava Macouna uvádí jeho spoluhráč Josef Loos.
Většinu svého života bydlel, resp. držel ateliér, v Praze na Vinohradech. Byl ženatý s manželkou Jiřinou (baletní umělkyně). V Kameničkách zřejmě prvně maloval v období 1914–1915. V letech 1925–1932 pravidelně pobýval ve starém Lopourově mlýně na Chrudimce nedaleko Kameniček, kde měl prostor k obývání a ateliér (Pavel Šmidrkal, 2018). Na sklonku svého života strávil dva roky ve Svobodných Hamrech, kde vlastnil v letech 1932–1934 roubenou chalupu. Poblíž se nyní nachází pomník s pamětní deskouAtlas Česka, Pardubický kraj, Pomník akademického malíře Gustava Macouna, připomínající jeho pobyt a tvorbu.
Na Hlinecku se nejenom aktivně účastnil kulturního, společenského a sportovního (fotbalového a lyžařského) života, ale rovněž ovlivnil (snad i pedagogicky) malíře Karla Wagnera a Karla Balíčka.
Malíř Gustav Macoun zemřel po převozu z Hlinska do Prahy roku 1934 ve Všeobecné nemocnici v Praze na zápal plic.Kramerius Národní knihovna ČR, periodika, Gustav Macoun, rok 1934
Postava malíře Gustava Macouna se stala předlohou pro román "Žil s námi", jehož autorkou je spisovatelka Olga Marešová. Ta zřejmě využila vzpomínek svého otce dr. Vladislava Mareše, který dle Prokopa Tomana připravoval monografii.
Dílo Malířovým hlavním působištěm, kde čerpal témata pro svá díla, byl Český ráj, Šumava, Kameničky a Českomoravská vrchovina. Byl malířem-krajinářem, impresionistou a oddaným následovníkem Antonína Slavíčka. V jeho tvorbě lze vysledovat i vlivy Aloise Kalvody, Josefa Ullmanna a Františka Kavána.
Rané práce Před chalupou (1907) a Osamělá bříza (1909) výborně reprezentují bezprostřední vliv soukromých škol Aloise Kalvody a Antonína Slavíčka ještě před nástupem na pražskou Akademii. Následné studium u prof. Vlaha Bukovace a jeho specifický dělený malířský rukopis nezanechaly na školní ani pozdější tvorbě Gustava Macouna žádné stopy.
Od raného mládí maloval převážně v menších formátech svá oblíbená zákoutí Prahy, zejména pak Karlov, Uhelný trh, Linhartský plácek, Kampu a pohledy přes malostranské střechy na Pražský hrad nebo Petřínskou rozhlednu.
Po absolvování pražské Akademie v řadě variant a často ve velkých formátech ztvárnil pohedy na zříceninu hradu Trosky. Působivé jsou zejména jeho Trosky v modravém oparu, které maloval v podzimním a zimním období. Pavel Šmidrkal (2018) rovněž upozorńuje na jeho méně známou tvorbu z Českého Krumlova a z opakovaných pobytů v Tatrách.
Z prvého pobytu v Kameničkách okolo r. 1915 jsou zřejmě díla Březová alej (115 x 180 cm) a Krajina za vichřice. Ve svých vrcholných dílech z Vysočiny, například Pohřeb v zimě (kolem 1918), Předjaří na Vysočině (1920), Po bouři (1922) a Chaloupky na Vysočině (1923), dokázal přenést spontánní atmosféru plenérových malířských záznamů na plátna velkých formátů (s oblibou 90 x 130 cm, 100 x 130 cm a 100 x 140 cm). Jeho výtvarně nadsazená barevná skladba v bouřkových mračnech v kombinaci se stromovým a blátivou půdou představuje mistrovské vyjádření české krajiny a její nálady. S oblibou využíval efektní modrý koloristický akcent mezi druhým a třetím plánem, pomocí kterého dosahoval působivé hloubky ve svých krajinách (např. Potok) i vesnických motivech (např. Ke vsi a Zima za vsí).
Ve své tvorbě převyšoval běžné epigony A. Slavíčka a dalších mařákovců, a to především citem pro barevnou skladbu české krajiny a zaujatým temperamentním přednesem. Některá pozdější díla však tyto vlastnosti ztrácí a jsou méně kvalitními replikami jeho předchozí tvorby.
Dobová umělecká kritika byla k tvorbě Gustava Macouna spíše nepříznivá. V souvislosti s jeho první soubornou výstavou v Rudolfinu Josef Čapek poukazuje na "velmi málo osobních znaků" (Národních listy, 14. 12. 1919). Příznivou kritiku neměla ani pozdější výstava v Rubešově galerii, kdy Josef R. Marek (Venkov, 23. 4. 1922) píše: "V jeho plátnech, vždy široce vržených, je cosi chvatného, nedomyšleného, neklidného až rozháraného, jako by se malíř bál, že dojem, jenž se mu náhle rozevřel před očima, se mu rozplyne." Zlatá Praha reprodukuje obraz (s příznivým komentářem Mck, 1. 6. 1922) Před jarem, který byl krátce před tím vystaven v Rubešově galerii. Český svět (28. 6. 1923) reprodukuje jeho obrazy z Vysočiny Na samotě, Zasněžená vesnička, Cesta do vsi, Před jarem a Tání.
Gustav Macoun se pozitivní odezvy u kritiky dočká až v období II. světové války. František Kovárna (Venkov, 10. 10. 1944) k příležitosti deseti let od úmrtí autora oceňuje dramatičnost jeho krajin a v pozitivním slova smyslu jej považuje za "následovníka Antonína Slavíčka". V současné době vysoko cení některá díla Gustava Macouna kurátor jeho výstav Michael Zachař "Vrcholy jeho dosud málo doceněného díla spatřujeme v oněch nesentimentálních obrazech zvláštní mužné lyriky - v pustých pohorských planinách s tajícím sněhem a nízko letícími cáry mračen." Autor monografie Pavel Šmidrkal shrnuje jeho přínos: "Od skvostných a rozměrných obrazů hodných uvedení pod střechou Národní galerie propadl malíř někdy průměrnosti a to opakovaně oslabovalo tendence zařadit ho natrvalo a rovnoprávně mezi vrcholné tvůrce české krajinomalby počátku dvacátého století."
Výstavy (autorské) 1919 – Výstava krajin Gustava Macouna, Krasoumná jednota, Dům umělců, Rudolfinum 1922 – Gustav Macoun, Rubešova galerie, Praha 1926 – Gustav Macoun – krajiny ze Šumavy, Topičův salon, Praha 1930 – Gustav Macoun, Polička (větší počet obrazů) 1933 – Gustav Macoun, Hradec Králové, v budově ředitelství státních drah (soubor 32 děl) 1935 – Posmrtná výstava, Bečkova galerie, Praha (32 obrazů) 1937 – Gustav Macoun – soubor, Umělecký kabinet, Praha 3, Vítězná třída 10 2009 – Gustav Macoun, Hotel Praha, Dejvice 2010 – Gustav Macoun, Městské muzeum a galerie Hlinsko 2018 – Balada o soumraku, Obrazárna Špejchar Želeč (40 obrazů) 2019 – Gustav Macoun (1889-1934), Městské muzeum a galerie Hlinsko (přes 100 obrazů)
Galerie
Odkazy
Literatura Čapek Josef: Výstava krajin Gustava Macouna, Národní listy, roč. 59, č. 292, s. 10, 14. 12. 1919. Marek J. R.: Gustav Macoun, Venkov, roč. 17, č. 95, s. 3, 23. 4. 1922. Neznámý autor (bsu): Gustav Macoun, Národní listy, roč. 75, č. 22, s. 1, 22. 1. 1935. Kovárna František: Vzpomínka na milence české krajiny Gustava Macouna, Venkov, roč. 39, č. 239, s. 4, 10. 10. 1944. Šmidrkal Pavel: Gustav Macoun: Balada o soumraku, Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov, 2018. Zachař Michael: Gustav Macoun (1889-1934), Hlinsko, Městské muzeum a galerie, 2019 Boučková Jitka: Výtvarní umělci jihovýchodních Čech, Pardubice – Východočeská galerie, 1983. Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L – Ž), 1993. Boučková Jitka: Malíři Vysočiny (Malý lexikon), Polička – Galerie Vysočina, 1993 Pavliňák Petr: Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava – Výtvarné centrum Chagallm, 1995. Loos, Josef: Přijeli jsme šťastně, vše zdrávo! (fotbalová vzpomínka), Venkov, roč. 35, č. 58, str. 6, 10. 3. 1940. Marešová, Olga: Žil s námi. Praha: A. Neubert, 1946.
Reference
Externí odkazy
Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Macoun Augustin *1854 (otec malíře Agustina (Gustava) Macouna) Galerie Kroupa, Macoun Gustav (1892–1934) ART+, Macoun Gustav (1892–1934) Aukční síň Galerie Národní 25, Macoun Gustav (1892–1934) Osobnosti regionu, Gustav Macoun Aukčí Galerie Platýz, Autoři – Gustav Macoun Krajina z Kameniček | AUKCE OBRAZŮ
Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Žáci Aloise Kalvody Kategorie:Čeští krajináři Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Fotbalisté SK Slavia Praha