Karel Matěj Čapek-Chod (21. února 1860 DomažliceMatriční záznam o narození a křtu – 3. listopadu 1927 Praha)Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923–1935, s. 72. Dostupné online. byl český prozaik, dramatik a novinář, představitel naturalismu.

Život

Mládí a rodina Narodil se v rodině středoškolského profesora na reálné škole v Domažlicích (německy Taus) Jana Čapka (1833–1867) a matky Josefy (1839–??), rozené Jakubšové.Rodiče se brali v Domažlicích dne 17. května 1859. Viz matrika oddaných Domažlice.https://www.portafontium.eu/iipimage/30061344/domazlice-50_1920-o?language=cs&x=78&y=67&w=533&h=229 Pokřtěn byl jako Mathias (Matěj) Čapek. Měl dva bratry Václava (1863–??) a Jana (1865–1892), který byl knězem, zemřel jako kooperátor v Lošticích ve věku 27 let na souchotinyMatrika zemřelých, Loštice, 1859–1958, snímek 146, Záznam o úmrtí a pohřbu Jana Čapka, a sestru Marii (1861–??). (Podle jednoho zdroje prožil mládí v Mlázovech, kam měl též později za sestrou a matkou zajíždět. Mlázovy byly inspirací pro jeho drama Begův samokres a povídku „Berany berany duc“.)Mlázovy. In: ŠumavaNet.cz [online]. [Poslední aktualizace 2023] [cit. 14. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.sumavanet.cz/mlazovy.s-3238

Po studiích na gymnáziu v Domažlicích pokračoval Matěj Čapek studiem práv v Praze, ale studia nedokončil.

Novinář v Olomouci Jako novinář začínal v Olomouci, kde působil jako redaktor v letech 1884–1888 v novinách Našinec. V té době bydlel v domě Jindřicha Wankla. Přátelství s Jindřichem Baštou z Olomouce přetrvalo téměř 40 let. Čapek-Chod obdržel od svého přítele v letech 1888–1926 na 37 dopisů.

Novinář v Praze náhled|Čapek-Chod (stojící vlevo) a Adolf Velhartický u Antonína Sovy (1926)

V Praze byl policejně hlášen od roku 1889.Policejní přihlášky, Praha, Čapek Mathias, 1860 V letech 1888–1890 pracoval jako redaktor ve staročeském Hlasu národa a následně (1890–1900) v Národní politice.

Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (* 1874),Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1895-1898, snímek 78, Záznam o sňatku se kterou měl syna Víta (* 22. srpna 1896).Matrika narozených, sv. Štěpán, 1892-1896, snímek 343 (f. 296), Záznam o narození a křtu Vít Čapek pracoval jako úředník, 22. dubna 1917 se oženil se 24letou Olgou ŠvarcovouMatrika oddaných, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1914-1920, snímek 184 (f. 181), Záznam o sňatku; zemřel předčasně na tyfus 30. srpna 1920. Matrika zemřelých, f. k. Nejsv. Srdce Páně, 1918-1922, snímek 282 (f. 264), Záznam o úmrtí (Podle korespondence uložené v Památníku národního písemnictví měl K. M. Čapek-Chod vnuky Víta a Vladimíra. ) Počínaje rokem 1898 byl policejně hlášen na Královských Vinohradech.

Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem Národních listů.K. M. Čapek-Chod mrtev. Ze života K. M. Čapka-Choda. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4

Styky s významnými osobnostmi Jak vyplývá z korespondence K. M. Čapka-Choda uložené v Památníku národního písemnictví, stýkal se a přátelil s mnoha významnými osobnostmi své doby. Rozsah jeho kontaktů přesahoval literární okruh a korespondenci vedl krom literátů například s malířem Vojtěchem Hynaisem, pěvkyní Emou Destinnovou, herečkou Marií Hübnerovou.

Závěr života náhled|Spisovatelův hrob na Vinohradském hřbitově Zemřel po operaci střev v sanatoriu v Praze-Podolí.Včera před 23. hodinou… Lidové noviny. 1927, roč. 35, č. 556 (4. listopadu 1927), s. 1. ISSN 1802-6265. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:42fd9c20-886a-11dc-871b-000d606f5dc6?page=uuid:4960b360-87a5-11dc-9049-000d606f5dc6 Podle nekrologu v Národních listech navštívil redakci osobně ještě 29. října, pět dnů před smrtí.K. M. Čapek-Chod mrtev. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4 Karel Čapek věnoval Čapku-Chodovi obdivný nekrolog v Lidových novinách a obdobně zaznamenal jeho úmrtí veškerý český tisk.

Je pochován na pražském Vinohradském hřbitově (odd. IV-I, hrob 601).Databáze Správy pražských hřbitovů

Úpravy jména

Křestní jméno Karel Podle Čapkových vlastních, žertovně laděných vzpomínek se křestní jméno nelíbílo nejmenovanému redaktorovi, který mu odmítl otisknout první povídku se slovy: „...račte uvážiti, že můj týdeník jest časopisem salonním a jak by to vypadalo, kdyby ležel na stole v dámském budoáru s povídkou, kterou napsal – Matěj Čapek!“

Literatura uvádí, že odmítajícím redaktorem byl Josef Václav Sládek, kterému se neliterárně znějící jméno nelíbilo. (Do časopisu Lumír, jehož byl Sládek redaktorem, přispíval Čapek-Chod od roku 1884 a podepisoval příspěvky K. M. Čapek.)

Přídomek Chod Zdroje obvykle uvádějí, že přídomek Chod si osvojil od roku 1917, kdy s ním bratři Čapkové pracovali společně v redakci Národních listů, aby nedocházelo k záměně s Karlem Čapkem. Dvojité příjmení Čapek-Chod však užíval již dříve. Jako autor je K. M. Čapek-Chod uváděn v tiráži knih již od roku 1902 (Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští, Nakladatelské družstvo Máje, 1902Čapek Chod, Karel Matěj. Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští. 2. vydání. V Praze: Nakladatelské družstvo Máje, 1902. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001038329&local_base=SKC), tedy v době, kdy Karel Čapek ještě studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Národních listech se příjmení Čapek-Chod objevilo již v roce 1912 v souvislosti s jeho článkem ve Zlaté Praze. V té době byl Karel Čapek studentem filozofické fakulty.

Ocenění a posmrtné uznání náhled|upright=0.9|Čapek-Chod (foto před rokem 1927) 1920 Státní cena za literaturu 1924 Státní cena za literaturu 1927 Státní cena za literaturu

Jméno Čapka-Choda nesou ulice v rodných Domažlicích, Liberci a Olomouci. Pamětní deska byla umístěna na jeho rodném domě v Domažlicích; po demolici domu je uložena v muzeu. Místo dnes připomíná kamenný sloup.Alois Langenberger. Pamětní deska Karla Matěje Čapka-Choda na jeho rodném domu v Domažlicích. In: Informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v české republice www.socharstvi.info [online]. [cit. 14. 8. 2023]. Na desce umístěné na budově bývalého domažlického gymnazia je jméno Matěje Čapka-Choda též připomenuto.

Díla 300px|náhled|Inzerát na cyklus Příběhové Antonína Vondrejce, básníka a korektora ve třech dílech (1918) Ve svém díle se Čapek-Chod soustřeďoval na atraktivní náměty, na příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců nebo lidí z periférie. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slang, odborné výrazy i obecnou češtinu. V návaznosti na Jana Nerudu se také soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny. S Nerudou ho také srovnával Arne Novák v nekrologu v Lidových novinách slovy:

Próza Povídky (1892), povídky Nejzápadnější Slovan (1893), novela V třetím dvoře (1895), román Nedělní povídky (1897), povídky Dar svatého Floriána, Zvířátka a Petrovští (1902), povídky Patero novel (1904), novely („Znova a lépe“, „Mendelssohnův koncert“, „Snivá Kateřina“, „Tííííííš“, „Jak panenka na podpatku“) Kašpar Lén mstitel (1908), román považovaný za jeho nejlepší. Příběh muže, který se rozhodne pomstít svůdci své milé tak, že mu při práci na jeho domě hodí na hlavu cihlu. Hlavní hrdina pak zemře na chrlení krve (zřejmě tuberkulóza) při procesu, ve kterém mu vraždu nelze dokázat Nové patero (1910), novely („Tři dopisy MUC. Růženy Hamáčkové MUDru Marii Loukotové“, „Mates Holejch“, „Zpověď naturalistova“, „Ant. Vondrejce státní stipendium“, „Poslední večer Ant. Vondrejce“) Patero třetí (1912), novely („Antonín Vondrejc a redaktor Hejhola“, „Antonín Vondrejc v Upanišádě“, „Debut“, „Konteska Fina“, „Svatba Antonína Vondrejce“) Z města i obvodu (1913), povídky In articulo mortis: novella z cyklu příběhové Antonína Vondrejce, korektora a spisovatele (1915), novela Turbína (1916), román Siláci a slaboši (1916), povídky Antonín Vondrejc (1917–1918), román, dva díly; tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničí pudový vztah ke sklepnici Anně Ad hoc! (1919), povídky Romanetto, Tři chodské grotesky, Pohádka (1920), povídky Jindrové (1921), román o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti Experiment (1922), romaneto Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927), dvoudílná románová skladba z prostředí výtvarné bohémy, jejíž příslušník, proletářský sochař prožije po uměleckém neúspěchu světovou válku jako legionář a po návratu do vlasti se ve venkovském městě lidsky i umělecky obrodí láskou Větrník (1923), esejistická próza Humoreska (1924), novela Čtyři odvážné povídky (1926), povídky Labyrint světa (1926), povídka Psychologie bez duše (1928), povídka, vydáno posmrtně

Divadelní hry Begův samokres (1911) Slunovrat (1913) Výhry i prohry (1915) Básníkova nevěsta (1926)

Filmové adaptace Humoreska (1939), režie Otakar Vávra Turbina (1941), režie Otakar Vávra Experiment (1943), režie Martin Frič Mstitel (1959), režie Karel Steklý Florián (1961), režie Josef Mach Chvojka (1970), televizní film, režie Jaroslav Mach Vilém Rozkoč (1975), televizní inscenace, režie Zdeněk Kubeček

Odkazy Reference

Poznámky

Literatura

(Jat). K. M. Čapek-Chod mrtev. Bylo to loučení?. Národní listy: večerník Národ. 1927, č. 251, 4. listopadu 1927, s. 1. Dostupné také z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=461481&start=1&end=4

Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1815–1918

Externí odkazy Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století Karel Matěj Čapek-Chod v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918

Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Naturalističtí spisovatelé Kategorie:Lidé s dvojitým příjmením Kategorie:Spisovatelé z Olomouce Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Narození 21. února Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Narození v Domažlicích Kategorie:Úmrtí 3. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách