náhled|Feeds Round!' Stable-time in the Wagon-lines, Francie, 1922 náhled|On the Wire – Inspired by "with a Machine Gun to Cambrai", 1972 náhled|A group of women in overalls and other work wear unloading goods & cargo from wheeled trolleys.
William Patrick Roberts RA (5. června 1895 – 20. ledna 1980) byl britský abstraktní malíř.
Životopis Roberts se narodil 5. června 1895 v dělnické rodině v londýnském East Endu. Jeho otec byl tesař. Rodina pak žila na Blackstone Road čp 44 v Hackney. Později se přestěhovali na Blanchard Road čp. 4, kde rodina žila do října 1898 a do dubna 1911 bydleli poblíž 20. London Fields West Side.Andrew Gibbon Williams, William Roberts: An English Cubist (London: Lund Humphries, 2004), p. 9; School Board for London admission records; 1911 UK census. Od dětství Roberts prokazoval vynikající talent pro kreslení. Jeho nadání podporovali rodiče i učitelé. Ve čtrnácti letech odešel ze školy a nastoupil do reklamní firmy Sir Joseph Causton Ltd, kde měl v úmyslu stát se reklamním designérem plakátu. Navštěvoval večerní výuku v londýnské škole umění Saint Martin's School of Art a získal stipendium na umělecké škole Slade School of Art – mohl tak skončit s reklamním designem. Na Slade nastoupil v roce 1911 a studoval u Henryho Tonkse a Wilsona Steera. William Roberts, Early Years (London, 1982; repr. as "A Sketch of his Early Life" in William Roberts, Five Posthumous Essays and Other Writings (Valencia, 1990). Jeho současníky na škole byla řada skvělých mladých studentů, mezi nimi Dora Carringtonová, Mark Gertler, Paul Nash, Christopher Nevinson, Stanley Spencer, David Bomberg nebo Bernard Meninsky.David Boyd Haycock, A Crisis of Brilliance: Five Young British Artists and the Great War (London: Old Street Publishing, 2009), str. 65. Škola kladla důraz na kresbu a strukturování kompozice, což formovalo Robertsovu pozdější práci. V roce 1912 získal cenu Slade's Melville Nettleship, což byla cena za jeho Figure Composition. Ruth Artmonsky, Slade Alumni 1900–1914 (London: Artmonsky Arts, 2001). V letech před první světovou válkou byl Roberts mezi anglickými umělci průkopníkem v abstraktní malbě. V pozdějších letech popsal svůj styl jako anglický kubismus. V první světové válce sloužil na západní frontě jako střelec a v roce 1918 se stal oficiálním válečným umělcem. Robertsova první samostatná výstava se konala v roce 1923 v Londýně v galerii Chenil Gallery. Řada jeho obrazů z dvacátých let 20. století byla zakoupena společností Contemporary Art Society pro provinční galerie ve Velké Británii. Ve třicátých letech 20. století byly jeho práce pravidelně vystavovány nejen v Londýně, ale stále častěji i v mezinárodním měřítku. Dá se říci, že byl i finančně úspěšný. Tato situace se během druhé světové války zhoršila – přestože Roberts dostával zakázky jako válečný umělec. Nejznámější je pravděpodobně svými velkými, složitými a barevnými kompozicemi, které vystavoval každoročně na letní výstavě Royal Academy od padesátých let až do své smrti. V roce 1965 měl v Tate Gallery velkou retrospektivu a v roce 1966 byl zvolen řádným členem Royal Academy. Nedávno došlo k oživení zájmu o práci tohoto umělce, který vždy pracoval mimo hlavní proud.
Anglický kubista Robert se zajímal o post-impresionismus a kubismus, jeho zájem byl ovlivněn přátelstvím, která navázal ve škole Slade, zejména s Bombergem a také cestami do Francie a Itálie, které podnikl poté, co v roce 1913 školu opustil. Později,v roce 1913, vstoupil do skupiny Rogera Frye Omega Workshops, kde pracoval tři dny týdně. Tento příjem mu umožnil vytvořit náročné obrazy v kubistickém stylu, jako je The Return of UlyssesThe Return of Ulysses, c.1913. (nyní v umělecké galerii v Nottinghamu). Po opuštění Omega Workshops přešel k Wyndhamu Lewisovi, který vytvořil britskou alternativu k futurismu. Ezra Pound navrhl pro tento umělecký směr název Vorticismus, a Robertsova práce byla uvedena v obou vydáních literárního časopisu BLAST. Roberts byl signatářem Vorticistického manifestu, který se objevil v prvním vydání BLASTu. On sám dává přednost popisu své práce v tomto období jako kubismus.William Roberts Some Early Abstract and Cubist Work, 1913–1920 (London, 1957), preface available as "William Roberts and Vorticism's Year" in Five Posthumous Essays and Other Writings, p. 168. Dvě velké olejomalby vystavené v roce 1917 v Penguin Clubu při příležitosti vorticistické výstavy v New Yorku a zakoupené Johnem Quinnem, byly později ztraceny,Mark Antliff and Vivien Greene (eds.), The Vorticists: Manifesto for a Modern World (London: Tate, 2010). ale radikální povaha Robertsova kubistického stylu je doložena obrazem The Toe Dancer (ve vlastnictví Victoria and Albert Museum) The Toe Dancer, 1914. a nedávno nově objeveným obrazem BoxersBoxers, 1914. – oba obrazy byly vystaveny uměleckou skupinou The London Group v roce 1915.Catalogue of Sotheby's 'Modern & Post-war British Art' auction, London, 10 and 11 May 2012.
První světová válka V roce 1916 se Roberts stal členem královského dělostřeleckého pluku jako střelec. Bojoval na západní frontě, v sektoru Yper, severně od Menin Road a Arrasu. Po dvou letech aktivní služby úspěšně požádal kanadský úřad Canadian War Records Office o pověření namalovat velký obraz s válečnou tematikou. V dubnu 1918 se vrátil do Londýna jako oficiální válečný umělec s tím, že dílo by nemělo být v kubistickém stylu.William Roberts, Memories of the War to End War 1914–18 (London, 1974); repr. as '4.5 Howitzer Gunner RFA: Memories of the War to End War 1914–1918' in Five Posthumous Essays and Other Writings, str. 35–7, 44–5. Výsledkem byl obraz prvního německého plynového útoku u Yper, The First German Gas Attack at Ypres, silné expresionistické dílo, které je trvale vystaveno v Kanadském válečném muzeu (Canadian War Museum) v Ottawě. Roberts byl následně pověřen britským ministerstvem informací, pro nějž namaloval A Shell Dump, France (1918–1919), nyní ve sbírce Imperial War Museum v Londýně spolu s dvanácti akvarelovými kresbami, které vytvořil na základě svých zkušeností z fronty. V té době soupeřil se zahořklostí a sociálním realismem německých umělců Otto Dixem a Georgem Groszem.Paul Gough, A Terrible Beauty': British Artists in the First World War (Bristol: Sansom & Company, 2010), str. 277–90. V roce 1978 Roberts publikoval své vzpomínky na válku a vydal knihu 4.5 Howitzer Gunner RFA: Memories of the War to End War 1914–1918.William Roberts, Memories of the War to End War 1914–18 (title page) / 4.5 Howitzer Gunner R.F.A. 1916–1918 (cover) (London, 1974); repr. as '4.5 Howitzer Gunner RFA: Memories of the War to End War 1914–1918' in Five Posthumous Essays and Other Writings, str. 11–47.
Roky 1920 až 1930 V roce 1915 se Roberts seznámil se svou budoucí manželkou Sarah Kramerovou (1900–1992) prostřednictvím jejího bratra Jacoba Kramera, který také studoval na Slade. Roberts si se Sarah během války dopisoval a krátce po skončení války spolu začali žít. V roce 1919 se jim narodil syn John David Roberts (1919–1955). Pronajali si byt ve Fitzrovii v Londýně a v roce 1922 se vzali.Pauline Paucker, "Sarah (1900–1992)", in William Roberts and Jacob Kramer: The Tortoise and the Hare (London: Ben Uri Gallery, 2003), str. 35–6. Roberts vystavoval s uměleckou skupinou Wyndhama Lewise Group X. Sir Francis Osbert Sacheverell Sitwell, anglický spisovatel, který věnoval svůj život umění a literatuře, se stal Robertsovým patronem. Vedle malování kubistických obrazů byl Roberts také talentovaným portrétním malířem. Zdokonaloval své umění portrétováním Sarah – pro příštích 60 let bude jeho modelkou a múzou.Michael Parkin, 'Obituary: Sarah Roberts', The Independent, 5 December 1992. V roce 1923, zatímco se připravoval na svou samostatnou výstavu v Chenil Gallery v Chelsea, anglický malíř Colin Gill seznámil Robertse s T. E. Lawrencem. Ten si u něho objednal řadu ilustrací pro svou Seven Pillars of Wisdom (Sedm pilířů moudrosti). Robertsův vztah s Wyndhamem Lewisem nakonec ochladl a Roberts vyvinul jedinečný a snadno rozpoznatelný styl anglického kubismu. Jeho zájem se obrátil na městský život v Londýně. Maloval obrazy jako Bank Holiday in the Park Bank Holiday in the Park, 1923. a At the Hippodrome At the Hippodrome, 1920., které byly vystaveny v The London Group a The CinemaThe Cinema, 1920. – později získané Tate Gallery David Cleall, 'At the Hippodrome', in Sarah MacDougall and Rachel Dickson (eds.), Uproar! The First 50 Years of The London Group 1913–63 (London: Lund Humphries, 2013). V této době byla jeho tvorba poměrně rozsáhlá, včetně scén z řecké mytologie a křesťanské mytologie, jak to sám vyjádřil.William Roberts, A Reply to My Biographer Sir John Rothenstein (London, 1957); quoted in Five Posthumous Essays and Other Writings, str. 159. V roce 1927 jej Lawrence pověřil dalšími ilustracemi pro Seven Pillars of Wisdom. Také dostával zakázky na portréty spisovatelů a návrhy pro soukromé tisky – například portrét Herberta Ernesta Batese pro časopis New Coterie v roce 1927. Řadu jeho obrazů koupila společnost Contemporary Art Society pro hlavní provinční umělecké galerie. To udržovalo Robertse finančně nad vodou. Od roku 1925 doplňoval své příjmy vyučováním společně s Bernardem Meninskym na londýnské Central School of Art and Design, s úvazkem na jeden den v týdnu. Toto místo zastával až do roku 1960. Ke konci dvacátých let se jeho práce stala mírnější. Například obrazy The Tea Garden (1928)The Tea Garden, 1928. a The Chess Players z roku 1929 The Chess Players, 1929–30. poskytovaly náhled na společenské interakce a byly dokonale sladěny s módním stylem Art Deco.
Roky 1930 až 1940 Ve třicátých letech 20. století byl ostře řezaný, hranatý styl Robertsovy práce nahrazen drobnějším a až sochařským přístupem. Tato změna ve stylu je například patrná v dvojitém portrétu Johna Maynarda Keynese a Lydie Lopokove v londýnské National Portrait Gallery. name=Keynes> Keynes se stal jeho významným patronem prostřednictvím asociace London Artists AssociationWilliams, William Roberts: An English Cubist, p. 79. a obrazy, které Keynes koupil, jsou nyní ve sbírce King's College v Cambridge. David Scrase and Peter Croft, Maynard Keynes – Collector of Pictures, Books and Manuscripts (Cambridge: Fitzwilliam Museum, 1983). Přestože Roberts nebyl spokojen s finanční podporou, kterou obdržel od asociace,William Roberts, 'Dealers and Galleries’, in 'Five Posthumous Essays and Other Writings’’, pp. 107–13. je obtížné si představit, jak by jeho rodina přežila bez tohoto patronátu. Později Roberts popisoval třicátá léta jako roky finančního boje William Roberts, introduction to New Drawings, Satirical and Otherwise, by William Roberts (London: Leicester Galleries, 1949), repr. in "Autobiographical Sketches" in Five Posthumous Essays and Other Writings, p. 147.. Na počátku třicátých let vytvořil mnoho velkoplošných pláten, jako jsou The Masks (1934)The Masks, 1934. a The Playground (The Gutter) (1934-5), The Playground (The Gutter), 1934–5. obě práce byly vystaveny v Carnegie Museum of Art v Pittsburghu a v New Yorku. Navzdory finanční situaci si rodina příležitostně dopřála prázdniny: poprvé odjeli do Španělska na počátku třicátých let a vydali se na cykloturistiku do Brightonu. Výlet zřejmě inspiroval obraz Les Routiers.Letter from John Roberts to Millie Kramer, May 1930, quoted in Andrew Heard, William Roberts 1895–1980 (Newcastle upon Tyne: Hatton Gallery, 2004); Les Routiers, 1931.. Andrew Heard naznačil, že Roberts mohl použít francouzský titul pro tento obraz jako ocenění práce Fernanda Légera, jehož tubistické formy vykazují podobnost s postavami Robertse.Heard,"William Roberts 1895–1980", str. 69.
Druhá světová válka