náhled|Igelitová taška s „vypranými“ bankovkami získanými během 3080 transakcí náhled|Snímek Palackého náměstí s „nesmyslným“ záborem v rámci projektu 50 metrů čtverečních veřejného prostoru. Epos 257 (198?, Praha) je český výtvarný umělec pracující s urbanistickým prostředím a ikonografií města. Svými intervencemi často cílí na citlivá společenská témata, opakovaně se dotýká zejména problematiky veřejného prostoru. Výtvarníkova identita dlouho zůstávala veřejnosti skrytá, ale v roce 2025 odhalil svou tvář ve dvou dokumentárních filmech. Výtvarníkova identita dlouho zůstávala neznámá, ale jeho pravé jméno je Štěpán Soukup.

Život Narozen v osmdesátých letech v Praze. Začínal jako writer, první tagy vytvořil již ve třinácti letech. K Eposovým počátkům odkazuje rovněž číslovka v jeho pseudonymu – pod číslem 257 se totiž dlouhou dobu skrýval paragraf zaměřený na poškozování cizí věci, se kterým umělec přicházel opakovaně do styku. Některé principy charakteristické pro graffiti lze ve výtvarníkově tvorbě stále vysledovat. Především jsou to invazivní charakter práce, insiderský vhled do městské krajiny a vědomý pohyb na hraně zákona nebo za ní. Epos 257 je absolventem Vysoké školy umělecko-průmyslové a členem mezioborového uskupení Ztohoven.

Dílo Pro uměleckou činnost Epose 257 je charakteristické zkoumání veřejného prostoru, především pak způsobu, jakým je využíván a hranice toho, co je a co není veřejné. Tvorbu ve veřejném prostředí Epos opakovaně konfrontuje s jejím institucionálním pojetím. Má za sebou pět sólových a množství kolektivních výstav doma i v zahraničí.

Seno Roku 2009 anonymně rozmístil po centru Prahy na třicet balíků sena způsobem, jakým se tak obvykle činí po sklizni. Jeho počin byl však (zejména bulvárními médii) následně spojován s obecným ohrožením nebo dokonce s terorismem. Po čase akci zopakoval v rámci realizace pro piazzetu Národního divadla, tentokrát však již záměrně s veškerým úředním povolením.

50 metrů čtverečních veřejného prostoru V testování veřejného prostoru i v rámci vztahu s legislativou pokračoval Epos i o rok později. Tehdy plotem ohradil prostor na Palackého náměstí v Praze (na němž platí výjimka umožňující veřejná shromáždění bez ohlášení a které je tak označováno za český „Hyde Park“) o výměře padesáti metrů čtverečních. Uvnitř vymezeného místa se přitom nenacházelo ani neodehrávalo cokoliv jiného než mimo něj. Absurdní ohrada na náměstí vydržela 54 dní. Po takto dlouhé době se úřadům ozval sám umělec. Tato umělcova práce bývá spojována s poukazováním na určitou lhostejnost k zacházení s veřejným prostorem a neopodstatněnost některých omezení, která se s ním pojí.

Portrait Opakovaně se Epos 257 ve své činnosti věnuje také billboardům. V projektu Portrait z roku 2013 zacházel s portrétem coby tradiční výtvarnou disciplínou, když před tehdejšími prezidentskými volbami vyřízl obří tváře obou finalistů z gigantických plakátů a následně je zarámoval. Zatímco pozůstatky billboardů postrádající tváře politiků ponechal na místě, sklem opatřená zpodobnění instaloval umělec naproti sobě. Díky přirozené vlastnosti skla odrážet obraz od svého povrchu tak do tváře jednotlivých „protipólů“ vzájemně pronikal zrcadlící se obraz politického soka. Gigantickou podobiznu vítězného Miloše Zemana krátce po jeho zvolení Epos ještě umístil do Národní technické knihovny.

Posse 228 Na podzim roku 2014 obrátil Epos svou pozornost na politické kampaně před tehdejšími komunálními volbami. Do nich se zapojil, když distribuoval letáky vybízející k ničení vizuální propagandy politiků v městském veřejném prostoru. K tomu měl sloužit jednoduchý návod na výrobu malého „granátu“ z žárovky, lepenky a barvy. Sám autor potom se svými „jednotkami“ potřísnil na stovky pražských billboardů. Již předtím Epos na billboardy pálil z ručně vyrobené zbraně. Podle vlastních slov tak odkazoval nejen na principy guerilla artu, ale i na abstraktní expresionismus a techniku drippingu.

Retroreflexe

Jeden z nejnovějších umělcových počinů Retroreflexe je rozsáhlý a mnohovrstevnatý projekt dokončený roku 2017. Jeho ústřední část, mozaiku z 256 autentických dopravních značek, Epos umístil na fasádu domu na pražském Smíchově, v prostoru Na Knížecí. Materiál pro symbolickou mapu hlavního města přitom výtvarník získal prostřednictvím rozsáhlé výměny jednotlivých značení po celé metropoli. Víceznačný název odkazuje nejen na doslovně odrazivé vlastnosti dopravních značek, ale znovu i na spojitost obecnější – celá práce představuje reflexí umělcových výprav do útrob metropole. Výstavní část projektu se potom nacházela přímo v prostorech korza pražského Veletržního paláce – tedy na místě, které prostřednictvím rozměrné prosklené stěny nabízelo symbolický dialog s ulicí.

Celou práci posléze Epos rozšířil ještě o další rovinu, když byl vstup na výstavu podmíněn výměnou libovolné bankovky za bankovku novou. Veškeré zúčastněné peníze tak byly symbolicky „vyprány“. Akt důkladné směny kus za kus návštěvníkům nejen poodkrýval princip, na kterém byla vytvořena některá díla na výstavě, ale také je nevědomě zapojil do vzniku dalšího uměleckého díla. Sám autor totiž igelitovou tašku s nastřádaným obnosem poslal do dražby. Dílo pojmenované 3080 transakcí, které tvořily bankovky v celkové hodnotě 878 600 Kč se mu podařilo prodat za 1 100 000 korun bez aukční provize. Transakce číslo 3081 z něj tak učinila nejdražšího českého umělce mladé generace.

Dýmová hora

Zatím posledním velkým projektem Epose 257 zůstává Dýmová hora z roku 2019 vztahující se nejrůznějšími prostředky k problematice bezdomovectví.. Podobně jako je tomu v případě Retroreflexe, byla i tato práce uskutečněna jak v institucionálním, tak zčásti přímo ve veřejném prostoru. Na stejnojmenném místě v pražském Třebešíně vytvořil Epos společně s bezdomovcem a bývalým kameníkem Marcelem památník odkazující na místní komunitu lidí bez střechny nad hlavou. V Muzeu hlavního města Prahy a posléze v Múzeu mesta Bratislavy byla v rámci projektu pro změnu prezentována rozsáhlá sbírka předmětů, které umělec během několikaletého mapování zaniklého společenství nashromáždil. Komplexní ráz projektu potom dotvořily záznamy četných rozhovorů s lidmi bez domova, nebo mezioborová konference o vyloučených městských místech a doplnit by jej měla rovněž chystaná publikace na stejné téma.

Kontroverze Především kvůli svým „billboardovým“ projektům byl Epos 257 opakovaně spojován s porušováním zákona. Jeho počínání před prezidentskými a komunálními volbami rovněž oživilo diskuzi ohledně etických hranic umělecké tvorby. Finanční škodu, kterou v roce 2013 vyříznutím hlav prezidentských kandidátů způsobil, však umělec majiteli billboardů v plné výši uhradil.

Účinkující v dokumentárních filmech Epos 257 vystoupil jako protagonista ve dvou dokumentárních filmech uvedených v roce 2025: Veřejně prospěšné práce (režisér Vladimír Turner) a Má to cenu?! (režisér Jan Strejcovský).

Samostatné výstavy 2020 Dýmová hora, Múzeum mesta Bratislavy 2019 Dýmová hora, Muzeum hlavního města Praha 2018 Kořeny, větve, šlahouny, Trafo Gallery, Praha 2017 Retroreflexe, Veletržní Palác – Národní galerie, Praha 2015 Lines, PageFive, Praha 2014 Who Cares? Dancing House Gallery, Praha 2012 I can´t help myself, Trafo Gallery, Praha

Kolektivní výstavy 2017 Cultural Hijack, Archip, Praha 2016 Resurrection, Trafo Gallery, Praha 2016 The Art of Urban Interference, Gallery Apollonia, Štrasburk 2015 Bien Urban, Public Art Festival, Besançon 2014 Politika, Urban Space Gallery, Manchester 2014 Nad čarou, Centrum současného umění DOX, Praha 2014 Vabanque, Galerie Českého centra v Berlíně, Berlín 2013 Cultural Hijack, Institut of Architecture and School of Architecture AA, Londýn 2012 Stuck on the City, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2011 NG 333, Národní galerie, Praha 2011 Home, Upper Space Gallery, Manchester 2010 Urban Inventions, Urban Art Info Gallery, Berlín 2010 Bienále mladého umění, ZVON, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2010 Metropolis, Czech Pavilon Expo 2010, Šanghaj 2008 NAMES, Street Art Festival, Trafo Gallery, Praha 2008 Pod čarou, výstavní projekt, Hala C, Praha 2007 Prague street art, první kolektivní street artová výstava v Čechách, Leica Gallery 28; Praha 2007 Keep it Thoro, Galerie NoD, Praha 2005 European Street, Gallery Du Moment, Brusel

Publikace 2009 About a Tree, Agarde Publishing, Praha 2010 Olgoj Chorchoj, Agarde Publishing, Praha 2011 Seno, Agarde Publishing, Praha 2018 Kořeny, větve, šlahouny, Spolek Trafačka, Praha

Ocenění 2018 Nejkrásnější kniha o výtvarném umění, Czech Design

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Příběh bájného jezdce – článek o Eposovi 257 na webu Artikl

Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Anonymní umělci Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži