Benediktinský klášter v Orlové a samotné město Orlová bylo zmíněn v mnoha legendách a pověstech, které byly zaznamenány v 19. a 20. století.

Úvod Pověsti, které jsou spojeny s Orlovou a benediktinským klášterem, jsou v mnoha knihách a publikacích. Řada sběratelů, folkloristů, ale také někteří historikové do svých prací tyto pověsti s oblibou začlenili. Málokdo z nich se zabýval jejich rozborem a snahou určit co je a co není pouhý výplod fantazie předků. Bádání ve smyslu důslednějšího sběru pověstí a povídek Těšínského Slezska provedl Lucjan Malinowski.MALINOWSKI, Lucjan: Powieści ludu na Śląsku. Kraków 1953.

Mezi české autory, kteří se o toto téma zajímají, lze zařadit folkloristy Oldřicha Sirovátku a Evu Doupalovou.SIROVÁTKA, Oldřich: Literatura na okraji. Praha 1990; DOUPALOVÁ, Eva: Pověst z hlediska teorie literatury. Praha 1985; DOUPALOVÁ, Eva: Moravská lidová pověst v odborně a vlastivědně zaměřených souborech jejích sběratelů a vydavatelů v uplynulých čtyřiceti letech (1945-1985). Praha 1989 Mezi další místní autory, kteří pověsti zpracovávali, byl František Sláma.František Sláma (1850–1917) byl právníkem, buditelem, spisovatelem a politikem. Od roku 1882, kdy působil v Těšíně jako soudce, se začal věnovat historii Slezska. Jeho práce Těšínské Slezsko má popularizační charakter a neobsahuje vědecký podtext. Největší pozornost v publikační činnosti věnoval románům a slezským pověstem. DOUPALOVÁ, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. In: Český jazyk a literatura. 1987, č. 6, s. 172-173. Pověsti a legendy

O založení Orlové

Tato pověst, která byla zpracována a vydána v 19. a 20. století několika formami a několika autory, je považována za první verzi o vzniku Orlové.

Próza: Albín HeinrichHEINRICH, Albín: Die ehemalige Benediktinerabtey Orlau im Herzogthum Teschen. In: Hormayrs Archiv, 1820, č. 46, s. 18., Gottlieb BiermannBIERMANN, Gottlieb: Das ehemalige Benediktinerstift Orlau im Teschnischen, s. 3-18., Julius BayerBAYER, Julius: Pamětihodnosti města Fryštátu ve Vévodství Slezském. Karviná 1979, s. 178., Vincenc PrasekPRASEK, Vincenc: Dějiny knížectví Těšínského, s. 34., Alois AdamusADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 9-10., Jaroslav BakalaBAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové. In: Kol. autorů: Orlová 1223-1273, s. 20-21., Ervín TenglerTENGLER, Ervín: Těšínsko v historii a pověstech. Ostrava 1935, s. 18-20., nejnověji Josef OndruszONDRUSZ, Jósef: Godki śląskie. Ostrava 1956.; Také v bilingvální verzi knihy od ONDRUSZ, Jósef: Zde se žije bezstarostně - Tu sie zyje bez starosci. Český Těšín 2008, s. 163-164., Blažej PalochPALOCH, Blažej: O založení Orlové. Orlová 1970. a Taťána PoláškováPOLÁŠKOVÁ, Taťána: Nejkrásnější pověsti severní Moravy a Slezska. 3, Příběhy z Ostravska a Karvinska. Frýdek – Místek 2003, s. 93. Poezie: Albín HeinrichHEINRICH, Albín: Die Legende von Orlau. In: Hormayrs Archiv, 1828, č. 147, s. 13.

Všechny zpracování pověsti obsahovaly skutečná historická fakta z historie Těšínska:

Kníže Měšek I. Křivonohý († 1211) byl držel knížectví Ratibořské a Těšínské, kastelánie Bytomsko, Osvětim, Zátor a SeveřFUKALA, Radek: Slezsko. Neznámá země Koruny české, s. 46.. Dal základ Hornímu Slezsku, byl zakladatelem dynastie těšínských Piastovců.FUKALA, Radek: Slezsko. Neznámá země Koruny české, s. 278-279 Ludmila († 1211) byla dcerou přemyslovce Vladimíra Olomouckého († 1200) a neznámé kněžny. Kazimír I. Opolský († 1230) byl jejich syn, první z polských knížat, který používal na pečeti heraldického orlaFUKALA, Radek: Slezsko. Neznámá země Koruny české, s. 51..

Albín Heinrich čerpal z farních záznamů, ale vyprávění poupravil, rozdíl byl v následujícím. Podle jeho verze se: "Snesl se orel a v zobáku měl hostii, kterou položil před odpočívající kněžnu, která chvíli na to porodila syna. Všichni byli udiveni a viděli v tom vyšší znamení."HEINRICH, Albín: Die ehemalige Benediktinerabtey Orlau im Herzogthum Teschen. In: Hormayrs Archiv, 1820, č. 46, s. 19; KOLÁŘ, Emilián: Památka 600letá založení chrámu Páně v Orlové v c. k. Horním Slezsku, s. 10-11 Ostatní autoři pověsti slovo "hostia" nepřeložili jako "hostii", ale jako "kořist", kdy pravděpodobně nečerpali z církevního (náboženského) významu slova, ale z pradávného významu, kdy předkřesťanské latinské slovo "hostia" bylo možno přeložit jako "obětní zvíře".PRAŽÁK, Josef Miroslav: Latinsko – český slovník. 10. vydání, Praha 1937, s. 607.

Díky pověsti vznikl původní městský znak Orlové (orlovský znak), kde orel drží v zobáku hostii, v jednom spáru pastýřskou berlu a v druhém mitru. Příběh je zobrazen na levém oblouku presbiteria orlovského kostela s latinským nápisem: "O Felix venatio cujus indicio venantur animae in nido Orloviensi.".

Druhá verze vzniku Orlové vychází z pověsti o muži, který se jmenoval Orlov, nebo Orel a kterému ves patřilaADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 9.. Mohlo jít o držitele, nebo kmenového náčelníka.

Třetí verze odvozuje původ názvu Orlová od orlů, případně orlovců říčních, kteří zde v hojném počtu hnízdili.TÉMA, Bedřich: Původ jména Orlová. In: Těšínsko, roč. 15, č. 1-2, 1972, s. 3-5

Čtvrtá verze byla založena na hydronymu podle řeky.BAKALA, Jaroslav: Orlová do konce středověku, s. 20.HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské 8, s. 912-914.

Umrzlý kněz Tato pověst nebyla literárně zpracovánaUdálost uvádí ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, pozn. 40), s. VI.. První doložený orlovský opat Jan I., který v roce 1291Dne 29. prosince 1291; KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego, Tom. I., č. XXXIX, s. 76; Codex diplomaticus Silesiae. Regesten zur schlesischen Geschichte. VII/3, č. 2212, s. 162-163., se souhlasem týneckého opata připojujeV katolické terminologii: přifařuje. Vrbici ke kostelu blahoslavené Panny Marie v Bohumíně. Tímto přešla Vrbice z archipresbyterátu Těšínského do archipresbyterátu Ratibořského.PRASEK, Vincenc.: Dějiny knížectví Těšínského až do roku 1433, s. 82. Důvod, proč k tomu došlo, nebyl doposud historiky doložen. Podle pověsti, která praví, že se orlovský kněz vypravil na den Božího Narození do Vrbice, aby tam sloužil bohoslužbu. Po cestě umrzl v lese. Tato příhoda pak vedla údajně týneckého opata ke svolení darování Vrbice bohumínskému kostelu.ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 27.

Z písemných záznamů bylo doloženo, že: 1) Počátky kostela ve Vrbici jsou kladeny k roku 1292A. Adamus si v poznamenal, že v kostele bylo mnoho starých soch a obrazů, které byly následkem rozhodnutí poněmčeného obecního výboru, bez prohlédnutí odborníky, zničeny. Kostel byl dřevěný, 17,5 m dlouhý, 6 m široký a 8 m vysoký. Věž byla 8 m vysoká, na vrcholu měla báni, na které byla opět menší hruškovitá báně s křížem. ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. pozn. 40), s. VI., tento rok tedy ukazuje na to, že výstavba kostela byla pod bohumínskou farností. 2) Bohoslužby před tímto rokem byli povinni vykonávat mniši z Orlové.

Vyhnání orlovských mnichů

V 19. století byla tato pověst vykládána, že po vyhnání opata Jan Burzińského dvorní maršálek opil mnichy vínem. Ty pak vyhnal a ty, kteří utekli, nechal pronásledovat. Jednoho z mnichů, Jakuba, který byl údajně ukrytý v kostelní věži, zastřelil místní myslivec Glusek. Dva utekli až do Nové Vsi u Moravské Ostravy, kde byli zabitiVzdálenost: od Ostravská 259, Orlová (49.843490, 18.427403) k kostelu svatého Bartoloměje (49.814365, 18.225177) je 17 až 18km pěšky.. Na onom místě pak byli i pohřbeni a dle lidu se tomu místu začalo říkat "U Hrůbků".KASPERLIK, Matthias: Säcularisation der Benedictiner-Abtei in Orlau. In: Notizen-Blatt, 1872, č. 12, s. 92

Písemný zdroj této legendy není doložen. Byla místopřísežně sdělena 26. ledna 1697 svobodným pánem Rudolfem Sobkem z Kornic, před orlovským opatem Gandenciem Lipnickým. Baronu Sobkovi vyprávěl tuto událost Václav Pelka, pán na Novém Městě na Malých Kunčicích u Fryštátu, který údajně znal myslivce Gluska. Historikové toto tvrzení považují za nevěrohodné.Je zde časový rozpory, jak upozorňuje ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 44-45; Hrubčicko-orlovská legenda. In: Věstník archivu a musea ostravského kraje, 1926, č. 1. s. 3-10. Faktem bylo, že v roce 1561 těšínský kníže Václav III. Adam († 1579) klášter zrušilVáclav III. Adam, kníže Těšínský byl vyznavačem luteránství. Roku 1568 vydal pro evangelickou církev v Těšínském knížectví Řád církevní..

Kaple U Hrůbků

náhled|Kostel svatého Bartoloměje Dle historika Aloise Adamuse existovalo několik verzí této legendy.Je doloženo šest verzí. Čtyři z nich jsou jiného znění. Základem legendy o založení kaple U Hrůbků Také jako: "Legenda o hrubčickém kostele" byla ztotožněna s místem dvou hrobů mnichů, na kterém byla postavena kaple, později kostel svatého Bartoloměje v Ostravě Nové Vsi, ulice U Hrůbku; GPS: 49.814315, 18.225454 byl zápis opata Lamberta Klonna ve spise o orlovském klášteře, a který byl dále rozšířen místními kazateli, ale také historiky.ADAMUS, A.: Hrubčicko-orlovská legenda. In: Věstník archivu a musea ostravského kraje. 1926, č. 1, s. 4. Zápis Lamberta Klonna, který byl z první poloviny 18. století, byl velice podobný legendě o "Vyhnání orlovských mnichů". Dle skutečné události byli v roce 1560 zabiti dva mniši v Moravské Ostravě svými pronásledovateli.Lambert Klon se od roku 1710 začal intenzivně zajímat o bývalé majetky orlovského kláńtera.

Sbíral různý historický materiál, ale také mnohé okrajové zmínky o orlovském opatství. Jeho

snahy nenańly kladnou odezvu u týneckého opata Teodora Potockého (1722-1739), který jej

nakonec sesadil. Kvůli stále se prohlubujícím sporům se Lambert Klon rozhodl odloučit od Týnce

a spojil se s benediktýny v Broumově-Břevnově. ADAMUS, A.: Z dějin Orlové, s. 64-70.

Druhý záznam byl z roku 1707, kdy došlo k opravě již stojícího kostelíka a sepsání jeho historie. Do zápisu byla zakomponována pověst o dvou mrtvých benediktýnech v období husitských válek. Podobný záznam se pak objevuje okolo roku 1808 ve farních záznamech. V roce 1847 se v ostravském farním archivu objevila poslední verze pověsti, která je totožná s verzí E. Koláře.ADAMUS, Alois: Hrubčicko-orlovská legenda. In: Věstník archivu a musea ostravského kraje.1926, č. 1, s. 6-7.

Třetí záznam byl úvodem k české modlitbě a písni o sv. Bartoloměji, která byla vydán ve Frýdku okolo roku 1757. Na místě, kde dnes stojí kostel svatého Bartoloměje, měli v roce 1443 koně hraběte Pražmy, kteří byli v zapřaženi v šestispřeží, na cestě z Opavy do Frýdku padnout. Hrabě pak musel slíbit, že na onom místě postaví kapli zasvěcenou sv. Bartoloměji.ADAMUS, Alois: Hrubčicko-orlovská legenda. In: Věstník archivu a musea ostravského kraje. 1926, č. 1, s. 4-5; PRASEK, Vincenc: „Hrobky“ a Bartovice u Moravské Ostravy. In: Selský archiv. 1906, č. 5, s. 263. Tato kaple U Hrůbků byla vystavěna v roce 1443 ostravským farářem Řehořem, později byla zbořena a koncem 16. století znovu vystavěna.Kol. autorů: Dějiny Ostravy, s. 608. Letopočty jsou opět podobné událostem z husitských válek, kdy mělo dojít k zabiti dvou mnichů a jejich pohřbení.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

ADAMUS, Alois: Hrubčicko-orlovská legenda. In: Věstník archivu a musea ostravského kraje. 1926, č. 1, s. 3-10. BAKALA, Jaroslav: Středověk Těšínska – báje a pověsti. In: Těšínsko, roč. 30, č. 1, 1988, s. 1-3. DOUPALOVÁ, Eva: Moravská lidová pověst v odborně a vlastivědně zaměřených souborech jejích sběratelů a vydavatelů v uplynulých čtyřiceti letech (1945-1985). Praha 1989. HEINRICH, Albín: Die legende von Orlau. In: Hormayrrs Archiv, 1828, č. 147, s. 13. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské FUKALA, Radek: Slezsko. Neznámá země Koruny české, s. 46. JURA, František: Staré pověsti slezské. 2. vydání, Praha 1934. KASPERLIK, Matthias: Säcularisation der Benedictiner-Abtei in Orlau. In: Notizen-Blatt, 1872 KOLÁŘ, Emilián: Památka 600letá založení chrámu Páně v Orlové v c. k. Horním Slezsku.