náhled|310x310pixelů| Území Japodů v cca 5. století před naším letopočtem Japodi () byl starověký národ, který obýval území severně a vnitrozemí od Liburnů, u pobřeží Jaderského moře a východně od Istrijského poloostrova. Obsadili vnitřek území vymezené řekami Colapis (Kupou) a Oeneus (Unou) a pohořím Velebit pohoří (Mons Baebius), který je odděloval od pobřežních Liburnů. Jejich území pokrývalo centrální vnitrozemí moderního Chorvatska a údolí řeky Una v dnešní Bosně a Hercegovině. Archeologická dokumentace potvrzuje jejich přítomnost v těchto zemích přinejmenším od 9. století před naším letopočtem a na svých územích přetrvávali déle než tisíciletí. Starověká písemná dokumentace o vnitrozemských Japodech je vzácnější než o přilehlých pobřežních národech (Liburni, Dalmati a další), které měly častější námořní kontakty se starověkými Řeky a Římany.
Japodi zažili svůj největší rozvoj a maximální územní expanzi od 8. do 4. století před naším letopočtem. Usadili se převážně ve vnitrozemských horských údolích mezi Pannonií a pobřežním Jaderským mořem, ale na rozdíl od jižních Liburnů pravidelně dosáhli také severního pobřeží Jaderského moře ve Vindolském údolí (klasické Valdevinum).
Tito Japodi byli smíšenýmA Classical Dictionary: Containing The Principle Proper Names Mentioned In Ancient Authors Part One by Charles Anthon,2005,page 539: "... Tor, " elevated," " a mountain. "-Strabo, 293) ; the Iapodes (Strabo, 313), a Gallo-Illyrian race occupying the val. leys of ..."Wilkes, J. J. The Illyrians, 1992,,page 79,"along with the evidence of name formulae, a Venetic element among the Japodes. A group of names identified by Alföldy as of Celtic origin: Ammida, Andes, Iaritus, Matera, Maxa," národem Keltů a panonskýchThe origins of the Europeans: classical observations in culture and personality by William Scott Shelley,1997,,page 222,The Transalpine Iapydes, a Pannonian tribe, was both strong and savage Ilyrů se silným Venetovským prvkem.Wilkes, J.J. The Illyrians. Blackwell, 1992, , p. 79. "...along with the evidence of name formulae, a Venetic element among the Japodes. A group of names identified by Alföldy as of Celtic origin: Ammida, Andes, Iaritus, Matera, Maxa,..." Později byli zcela keltizováni.
Původ a příbuznost Přesný původ raných Japodů je nejistý; z archeologické dokumentace vyplývá smíšená příbuznost k časným Pannonům a Ilyrům. První písemná zmínka o kmeni Ilyrů je od řeckých spisovatelů ze 6. století před naším letopočtem. Předběžně je popsal Strabón jako smíšenou rasu Keltů a Ilyrů, kteří používali keltské zbraně, tetovali se a živili se špaldou a prosem; nicméně Strabónův návrh smíšené keltské-Ilyrské kultury Japodů není potvrzena archeologií. Japodové existovali přinejmenším od 9. století před naším letopočtem a keltský vliv dosáhl do oblasti ve 4. století před n. l., když už Japodové byli na ústupu. Archeologické důkazy typické keltské kultury jsou dokumentovány pouze v okrajové kontaktní zóně Japodů a keltských Taurisků v údolí řeky Kupy (současná slovinsko-chorvatská hranice). Jinde, a to zejména v hlavní oblasti Japodů v pohoří Lika v Chorvatsku, jsou jednoznačné keltské artefakty vzácné a vysvětlitelné pouze obchodní směnou.
Římské dobytí Římané říkali o Japodech, že jsou válečná rasa závislá na rabovacích výpravách, ale jiné archeologické výzkumy potvrzují, že jejich hlavní ekonomickou činností byla těžba a metalurgie. Přilákali pragmatické Římany, aby dobyli svou zemi, jejíž říční údolí bylo také přirozenou cestou pro strategickou komunikaci mezi Jadranem a Panonií. Vyvolané konflikty začaly od roku 171 př. n. l., když konzul C. Cassius Longinus nejprve napadl Japody. V roce 129 př. n. l. D. Iunius Brutus oslavoval nad nimi triumf, poté v letech 78–76 př. n. l. byli také napadeni Gaiusem Cosconiem. Měli s Římem foederati od 56 př. n. l. a platil tributum, ale následně se od 52–47 př. n. l. bouřili. V roce 34 př. n. l. byli nakonec dobyti Octaviem Augustem. Později si zachovali částečnou autonomii s domácími praepositus Iapodum.
Náboženství Původní náboženství Japodů je stěží známo, a zdá se, že je to podobné jako u dalších východních Ilyrů. Znali dvojici božských vodních božstev Vidassus (římský Sylvanus) a Thana (jako římská Diana), jejíž skalnaté reliéfy přetrvávají dodnes na některých pramenech v jejich okolí. Uctívali svatého koně jako svůj kmenový totem a také svaté hady jako symbol svých předků. Rané hroby měly obvykle v jeskyních a později v římských dobách často v dřevnatých sarkofágech a také spalováni v keramických urnách.
Odkazy Reference
Literatura Mitja Gustin et al.: Keltoi in Yugoslavia (Die Kelten und ihre Zeitgenossen auf dem Gebiet Jugoslawiens). Narodni muzej, Ljubljana 1984. Radoslav Katicic: Zur Frage der keltischen und pannonischen Namengebiete im römischen Dalmatien. Godisnjak (Annuaire) 3, 55 p., Centar za balkanoloske studije, Sarajevo 1965.
Kategorie:Národy Evropy Kategorie:Keltské kmeny Kategorie:Starověký Řím Kategorie:Dějiny Slovinska Kategorie:Dějiny Bosny a Hercegoviny Kategorie:Starověké národy Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady Kategorie:Národy klasické etnografie