náhled|Znak fronty rakouské vlastenecké mládeže Österreichisches Jungvolk, tzv. mládežnického díla Vlastenecká fronty, v období Rakouského státu 1934-38, navržený Clemensem Holzmeisterem Österreichisches Jungvolk (zkratka ÖJV) byla fašistická mládežnická organizace v období vlády spolkového rakouského kancléře Kurta Schuschnigga, označovaná jako fronta rakouské vlastenecké mládeže. Do života byla povolaná v srpnu 1936 jako hnutí Vlastenecké fronty na výchovných fašistických principech vůdcovství, podřízenosti a šovinismu. Cílem založení organizace bylo vychovat novou generaci mužů a žen, která by byla ochotna nový režim následovat. Po anšlusu zůstala ÖJV mládež otevřená jiné ideologii, až na velmi mizivé množství protinacistické mládeže se drtivá většina ÖJV členů plynule přizpůsobila novému NS-režimu. V době svého zrušení čítala ÖJV (včetně katolické mládeže) 350 000 členů ve věku od šesti do osmnácti let.
Výchozí situace Kolem roku 1930 nabízelo v Rakousku každé politické a kulturní prostředí vlastní organizaci pro děti a mládež; sociálně-demokratická strana (SDAP) např. Rote Falken, Kinderfreunde a Sozialistische Arbeiterjugend, také římskokatolická církev disponovala bohatou nabídkou pro děti a mládež – většina jich byla sdružena v Reichsbund der katholischen deutschen Jugend Österreich, což byl případ např. skautů „Österreichische Pfadfinderkorps St. Georg”. Zrovna tak i ostatní náboženské komunity měly své vlastní dětské organizace. Další práci s mládeží nabízely organizace pro dospělé (např. Alpenverein), branné organizace (Wehrverbände), např. Heimwehr sdružoval děti a mládež v „Jung-Vaterland”. Existovaly zcela nezávislé mládežnické organizace jako Österreichischer Wandervogel nebo Österreichischer Pfadfinderbund. Práci s mládeží se věnovaly také politické strany.
Po únorové občanské válce byly všechny sociálně demokratické organizace zakázány, zrovna tak byla zakázána po červencovém pokusu o puč v roce 1934 Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei Österreichs – Hitlerbewegung. Pro komunistickou stranu a její složky nebo HJ platil zákaz už od roku 1933. Z tohoto důvodu pracovala radikalizovaná komunistická, sociálně demokratická a národně socialistická mládež v ilegalitě nebo přešla pod jiné organizace (např. Hitlerjugend většinou pod Deutscher Turner-Bund). Většina rakouské mládeže zaujala vůči režimu nepřátelský nebo v nejlepším případě vyčkávající postoj.
Jednou z možností jak přimět mládež ke státní linii bylo státem řízené školství a tvrdé školní tresty za opoziční akce, což ale stěžovala situace, že většina radikalizované mládeže byla ve věku nad 14 let a skrze školu neuchopitelná. Z tohoto důvodu se začala autoritativní vláda od roku 1933 zabývat myšlenkou na zřízení vlastní státní mimoškolní organizace podle vzoru sousedního Německa a Itálie. Nakonec po tříletém vyjednávání Dollfuss-Schuschniggova bloku, katolické církve a třetího křídla, které zastupoval Heimatschutz, se vláda v srpnu 1936 shodla na založení jednotné zastřešující organizaci „Österreichisches Jungvolk”.
Založení ÖJV Vznik nové dobrovolné mládežnické organizace „VF-Werk Österreichisches Jungvolk” oznámil státní tajemník spolkového kancléře a zástupce vůdce Vlastenecké fronty Guido Zernatto na tiskové konferenci 29. srpna 1936. Organizace „Österreichisches Jungvolk”, založená na vůdcovském principu, se členila na zemské svazy a svaz pro hlavní spolkové město Vídeň, na okresní svazy podle soudních okresů a dále na místní svazy. Nejvyšší vedení tvořil:
Vůdce (Frontführer ÖJV) jako nejvyššího vůdce, kterým byl spolkový kancléř (Kurt Schuschnigg) Spolkový vůdce mládeže (Bundesjugendführer), kterým byl jmenován Georg von Thurn und Valsassina (*1990 – †1967) Direktorium Kuratorium
Direktoium jako nejvyšší orgán tvořil frontový vůdce (Kurt Schuschnigg), spolkový ministr školství (Hans Pernter), generální sekretář ÖJV (Heinrich Reimitz za „Christlich-deutscher Turnerschaft”) a nejvyšší vůdce rakouské sportovní a tělocvičné fronty (Ernst von Starhemberg). Kuratorium sestávalo z frontového vůdce, z členů direktoria, zástupce frontového vůdce (Frontführer-Stellvertreter), spolkového ministra pro sociální správu, spolkového ministra národní obrany, spolkového vůdce mládeže (Bundesjugendführer), zástupce spolkového vůdce mládeže (Josef Schifferer, Bundesjugendführer-Stellvertreter), vedoucí celé dívčí organizace (Leiterin der gesamten weiblichen Jugendorganisation) a dvou až třech povolaných kurátorů.
Členství ve frontě rakouské vlastenecké mládeže končilo dovršením 18. roku. Hranice stáří pro přijímání členů stanovena zprvu nebyla, počítalo se s věkem 11-12 let, nakonec stanovy udávaly pouze horní hranici.Bundesgesetz über die vaterländische Erziehung der Jugend außerhalb der Schule. In: BGBl. Nr. 293/1936. Wien 29. August 1936.
Zákon o mimoškolní výchově mládeže Spolkový zákon o mimoškolní vlastenecké výchově mládeže (Bundesgesetz über die vaterländische Erziehung der Jugend außerhalb der Schule) stanovil všem mládežnickým organizacím povinnou žádost o souhlas k oprávnění spolkové mimoškolní výchovy mládeže u ministerstva školství; výjimku tvořily pouze státem podporované katolické mládežnické organizace. Lhůta pro získání tohoto souhlasu byla stanovena do 1. ledna 1937; mládežnické organizace, které by povolení nezískaly, měly být rozpuštěny. Obdobně se postupovalo u organizací pro dospělé, které provozovaly mládežnické skupiny. Organizace musely v dané lhůtě mládež ze své činnosti vyloučit. Mládežnické organizace, které nespadaly pod katolickou církev, podléhaly státnímu dozoru a ministr školství je mohl povolat k účasti na cvičeních, přednáškách, oslavách a jiných akcích Vlastenecké fronty. Dne 8. ledna 1937 byl vyhlášen novelizovaný zákon o mládeži (Jugendgesetz). Novelou zákona z 29. prosince 1936 (BGBl. 453/1936) byla lhůta k dosažení souhlasu k oprávnění spolkové mimoškolní výchovy mládeže prodloužena do 1. dubna 1937 a další novelou z 23. března 1937 (BGBl. 73/1937) do 1. července 1937. Pro vyřízení žádosti o povolení další činnosti provozování mládežnické organizace nebo mládežnické skupiny připadaly v úvahu tři možnosti:
Neschválení žádosti, tzn. zrušení mládežnické skupiny nebo mládežnické organizace Podmíněné schválení žádosti, což znamenalo ve stanovené lhůtě pro všechny členy organizace povinný vstup do ÖJV Bezpodmínečné schválení žádosti, nepřinášelo pro mládežnickou organizaci žádné změny a mohla pokračovat v dosavadní práci s mládeží mimo ÖJV
Od října 1937 se také členové katolických mládežnických organizací stali součástí fronty vlastenecké mládeže, nosili povinně ÖJV uniformu a účastnili se povinného programu, které předepisovalo ministerstvo školství.
Nekompromisní byl stát u organizace „Deutscher Turnerbund” (DTB), které 17. června 1937 ministerstvo školství zakázalo vedení mládežnických skupin (v roce 1934 12.000 mládežnických členů) a od 1. července 1937 vstoupil zákaz v platnost. Většina místních skupin DTB zákaz ignorovala a teprve po masivních stížnostech se generální ředitelství pro veřejnou bezpečnost rozhodlo na konci ledna 1938 zákaz mládežnických skupin DTB skutečně exekutivně prosadit. Zákaz ale netrval dlouho, jelikož nový ministr Arthur Seyß-Inquart opět vedení mládežnických skupin povolil.ÖStA:AdR:Unterricht allg. Reihe:3329:Zl. 8293/38, Schreiben des Dt. Turnvereins Eisenstadt an den Bgld. Landesschulrat vom 7. März 1938.
Škola pro vůdce mládeže
Prvním národním památníkem zemřelému kancléři Engelbertu Dollfussovi se stal kostel („Dollfuß-Kirche”) Roberta Kramreitera na Hohe Wand v Dolním Rakousku, druhým měl být památník (Dollfuß Nationaldenkmal) na Ballhausplatz a třetím žijícím národním památníkem se měla stát vůdcovská škola v bývalé bažantnici Schönbrunnu, s jejíž stavbou bylo započato v sobotu 24. července 1937.Karin Moser: Österreich in Bild und Ton: die Filmwochenschau des austrofaschistischen Ständestaates, Filmarchiv Austria, 2002: Das Dollfussdenkmal der Vaterländischen Front, Untertitel Grundsteinlegung auf dem Ballhausplatz und - im selben Beitrag - Grundsteinlegung im Fasangarten von Schönbrunn (44b/36, 1 . Beitrag). Slavnostního položení základního kamene se zúčastnili vůdce VF spolkový kancléř dr. Schuschnigg, státní sekretář Guido Zernatto a kardinál Theodor Innitzer.Vídeňské noviny: Mo, 26. Juli 1937, S. 1.
První plány vyhotovil architekt Clemens Holzmeister (1936), ty pak v roce 1937 upravil architekt Robert Kramreiter. Počáteční rozpočet pro celou infrastrukturu s pokladnami, veřejnými institucemi, oplocením, stožáry a osvětlením činil 30 000 šilinků (ÖS), monumentální Dollfussův triumfální oblouk (bohatě zdobený reliéfy a sochami) měl stát 150 000 ÖS, vzdělávací a internátní budovy se odhadovaly na 1 900 000 ÖS, plavecký bazén s celým sportovním areálem 160 000 ÖS a amfiteátr 250 000 ÖS. Snížení finančního rozpočtu se mělo dosáhnou dobrovolnou pracovní službou (terénní a zemní práce prostoru před triumfálním obloukem a divadlem). Drahou výstavbu sportovního areálu mělo zpočátku vykompenzovat použití nedalekých stávajících sportovišť. Centrum celého areálu tvořila kaple s varhany obrácená do prostoru amfiteátru pro 100 000 návštěvníků. Celkové náklady se odhadovaly na 2 460 000 805 ÖS.
Vzhledem k tomu, že monumentální stavba živého Dollfussova památníku se nacházela ve fázi příprav, byla v prosinci 1936 zřízena chlapecká vůdcovská škola v budově zrušeného institutu pro dcery důstojníků (Offizierstöchterinstitut, zrušen skrze Bundesgesetz 10. prosince 1935) na Kalvarienberggasse 28 (Wien-Hernals, nyní K17 Bundesschulen Kalvarienberg), od roku 1937 disponovala ÖJV také dívčí vůdcovskou školou na Blattgasse 6-8 ve 3. okrese (Wien-Landstraße).Ludwig F. Jedlicka, Rudolf Neck, Adam Wandruszka: Beiträge zur Zeitgeschichte: Festschrift Ludwig Jedlicka zum 60. Geburtstag, Niederösterr. Pressehaus, 1976, s. 226. Dívčí i chlapečtí vůdci a jejich zástupci měli být během desetidenních kurzů vyškoleni v principech ideologické práce a ve výchovných cílech ÖJV. Během jednoho roku se počítalo s vyškolením 3.000 vůdců.
Zrušení branných svazů Vedle díla „Österreichisches Jungvolk” byla v témže roce pod Vlasteneckou frontou založena ještě další díla: sociálně podpůrná organizace VF-Werk „Mutterschutzwerk” (akce na ochranu matek a rodiny), polovojenské frontovní milice VF-Werk „Frontmiliz” a kulturní dílo k využití volného času VF-Werk „Neues Leben” (Nový život).
Hned poté, co byly mládežnické organizace největších obranných formací převedeny do ÖJV, mohl Schuschnigg přistoupit k závěrečnému aktu; usnesením ministerské rady z 10. října 1936 rozpustit dobrovolné branné svazy Heimatschutz, úderné oddíly Východní marky / Ostmärkische Sturmscharen, Freiheitsbund, formace křesťansko-německých turnerů / Wehrzüge der Christlich-deutschen Turnerschaft a burgenlandských ostrostřelců / Burgenländische Landesschützen, což bylo o pět dní později zveřejněno ve spolkové sbírce zákonů BGBl. 335/1936.
Náplň činnosti ÖJV Měsíční povinný program, rozdělený podle věkových kategorií a pohlaví, se členil do tří oblastí: ruční práce, tělesná výchova a předvojenská příprava. Program pro vůdce vycházel v časopise „Jugendführer” (např. číslo 8-9/1937). Celoroční program sestával z významných shromáždění (Bezirksjugendtreffen, Geländetage), sbírek jako Volksdeutscher Heimatgroschen, prázdninových akcí, atd., pro členy též povinných. Hlavními výchovnými cíli bylo kamarádství, smysl pro povinnost a loajalita k režimu.