Starlink je satelitní konstelace provozovaná a budovaná společností SpaceX. Měla by po dokončení celkem zahrnovat téměř 12 tisíc družic, jež budou poskytovat širokopásmové připojení k internetu (satelitní internet). Celá konstelace by měla být dokončena do roku 2027.
Družice jsou rozmisťovány na mnoha drahách kolem Země ve třech výškových pásmech. Rozmístěny budou takto: 7518 ve výšce asi 340 km, 1584 ve výšce asi 550 km a 2825 satelitů ve výškách kolem 1200 km. První slupka družic, ve výšce 550 km, byla dokončena 26. května 2021 misí v1-L28.
První dávka 60 satelitů byla vynesena 24. května 2019 (UTC). Dosluhující satelity jsou nahrazovány novou generací družic Starlink. Od roku 2022 jsou na oběžnou dráhu umísťovány družice druhé generace, které jsou vybaveny lasery, a díky tomu mají družice možnost přenášet signál přímo mezi sebou, což vede ke snížení latence signálu a navíc je možné zredukovat počet pozemních stanic.
K červenci 2026 měla síť Starlink přes 9500 operačních družic na oběžné dráze Země, pokrývala území 131 států a celosvětově obsluhovala přes 12 miliónů uživatelů.
Specifikace družic náhled|60 satelitů Starlink před uvolněním od druhého stupně Falconu 9
Testovací družice
Prvními testovacími družicemi se měly stát MicroSat 1a a 1b. Byly vybavené transpondéry v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením pro pořizování snímků Země a satelitů navzájem. Měly startovat jako sekundární náklad při některé z misí Iridium NEXT v roce 2016. Nakonec byly použity pouze pro pozemní testy a jejich úlohu na oběžné dráze převzaly družice MicroSat 2a a 2b.
MicroSat 2a a 2b, později známé spíše jako Tintin A a B, byly dvě identické družice. Měly tvar kvádru s rozměry 1,1 m × 0,7 m × 0,7 m, každá o hmotnosti 400 kg. Jejich start byl plánován na začátek roku 2017, nakonec letěly jako sekundární náklad při misi Paz na začátku roku 2018. Stejně jako předchozí exempláře, byly i tyto vybaveny komunikací v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením. Sloužily k testům komunikace mezi dvěma pozemními stanovišti. Byly vybaveny dvojicí vyklápěcích solárních panelů o rozměrech 2 m × 8 m a anténou na principu fázového pole v pásmu Ku.
Družice generace 1.0
Družice první generace jsou výrazně plošší a váží jen 227 kg. Jsou vybaveny jediným solárním panelem o výkonu 3 kW a Hallovým motorem vlastní výroby, který namísto typického xenonu spotřebovává krypton. Jde o první použití kryptonu pro pohon družice. Ten má sice o 10–15 % větší specifický impuls než xenon, ale produkuje o 15–25 % nižší tah a motory na krypton jsou o 15–25 % méně efektivní, takže ve výsledku pro vyrovnání se tahu xenonových motorů potřebují kryptonové výrazně větší výkon. Velkou předností kryptonu oproti xenonu, zvlášť u takto velké konstelace, je ale jeho cena za kilogram: krypton je 5krát až 10krát levnější.
Všechny satelity Starlink dokáží určit svou pozici pomocí GPS a zařízení pro sledování hvězd. Díky tomu dokáží lépe směrovat svůj signál, a také se, pomocí vlastního pohonu, automaticky vyhýbat odpadu a ostatním družicím na oběžné dráze.
Družice obsahují 4 antény v pásmu Ku, opět na principu fázového pole; u dalších generací je pak plánováno přidání laserové komunikace mezi satelity a antén v pásmech Ka a V.
Družice generace 1.5 Od září 2021 je vypouštěna nová generace družic, označovaná také jako v 1.5, která je vybavena laserovými pojítky po mezidružicovou komunikaci v rámci sítě Starlink. To dále zefektivní a zrychlí komunikaci v rámci této sítě. Hmotnost družic narostla na cca 295 kg.
Další rozdíl oproti předchozí generaci má být při zániku v atmosféře: současná verze je navržena tak, že po vstupu do atmosféry shoří 95 % dílů, u budoucích generací by již měl shořet satelit celý.
Družice generace 2.0 V přípravě je rovněž nová generace družic, která by měla výrazněji využívat laserových pojítek. To by mělo zajistit nárůst přenosové kapacity, snížit komunikační zpoždění o cca 10–20 ms a omezit závislost sítě na pozemních přístupových bodech.
Družice by měly mít hmotnost 1,25 tuny a měřit 7 metrů. Vynášet je bude nová loď Starship. Družice V2 mini Vzhledem ke skluzům ve vývoji nosné rakety Starship se SpaceX rozhodla nasadit přechodový typ družic generace 2., který bývá také označován jako Starlink V2 mini. Jedná se o zmenšenou platformu o délce 4,1 m. Družice tak lze vypouštět pomocí existující infrastruktury raket Falcon 9. Hmotnost těchto družic při startu je cca 800 kg, což je 2,5× více než u stávajících družic verze 1.5.
Přenosová kapacita této verze byla výrazně posílena a nabízí až 4× vyšší přenosové pásmo oproti V 1.5.
Družice jsou osazeny dvojicí výklopných fotovoltaických panelů s maximálním rozpětím cca 30 metrů. U předešlé generace měla každá družice pouze jeden fotovoltaický panel, který po vyklopení měřil 11 metrů. Celková plocha fotovoltaických panelů jedné družice Starlink V2 Mini činí 116 metrů čtverečních, což je více než čtyřnásobek plochy panelu družice Starlink V1.5.
Pohonný systém těchto družic doznal význačných změn, neboť ty jsou nově vybaveny iontovými motory na argon. Motory poskytují 2,4× vyšší tah a 1,5× vyšší specifický impuls než kryptonové iontové motory na 1. a 1,5. generaci družic. Použitím levnějšího plynu Argon se výrazně sníží náklady na družici. Parametry nových motorů: tah – 170 mN, specifický impuls – 2500 s, celková účinnost – 50%, spotřeba – 4,2 kW, hmotnost motoru – 2,1 kg.
V roce 2025 začala být vypouštěna modernizovaná verze této generace - V2 Mini Optimized. U těchto družic došlo k dalším optimalizacím, zejména k odlehčení o 22 %. Hmotnost tak činí pouhých 575 kg a lze tak vypouštět jedním startem větší množství družic.
Seznam startů SpaceX využívá k vynášení satelitů Starlink nosnou raketu Falcon 9, pomocí které je možné vynést až 60 satelitů Starlink v1.0 případně až 54 těžších satelitů ve verzi v1.5. V budoucnu se plánuje vynášení satelitů raketou Starship, pomocí které by bylo možno vynést až 400 družic Starlink najednou.
číslo letu mise COSPAR ID Datum a čas (UTC) Nosná raketa Kosmodrom Výška orbity Inclinace Vypuštěno družicFunkčních družic Status mise –S Tintin https://space.skyrocket.de/doc_sdat/microsat-2.htmv0.1 2018-020 22. února 2018, 14:17 F9 FT ♺ B1038.2 Vandenberg, SLC-4E 514 km 97.5° 2 0 Testovací satelity Tintin A a B (MicroSat-2a a 2b), které byly vypuštěny jako sekundární náklad se satelitem Paz. Oba satelity již byly úspěšně deorbitovány. 1 v0.9 2019-029 24. května 2019, 02:30 F9 B5 ♺ B1049.3 CCAFS, SLC-40 440–550 km 53.0° 60 0 První start 60 testovacích satelitů. Satelity nemohou komunikovat mezi sebou, ale pouze s pozemními stanicemi. Pět týdnů po startu 57 z 60 satelitů bylo v pořádku. Naopak 3 satelity byly poškozeny a zanechány k samovolnému návratu do atmosféry. K 17. září 2020 byla většina satelitů zničena v atmosféře nebo ponechána na nižších orbitách. S celkovou vahou nákladu 13 620 kg šlo o nejtěžší náklad, jaký kdy do té doby jakákoli raketa SpaceX vynesla. 2 2019-074 11. listopadu 2019, 14:56 F9 B5 ♺ B1048.4 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 53 První start produkční verze satelitů (v1.0). Hmotnost satelitů byla zvýšena na 260 kg a každý je vybaven anténou pro pásmo Ka. Družice měly být původně vyneseny na dráhu ve výšce 440 km, ale došlo ke změně, kdy se vynesly do výšky pouze 280 km, ze které se do finální orbity dostali vlastním pohonem. Tento postup zajistí rychlou deorbitaci nefunkčních kusů. 3 v1.0 L2 2020-001 7. ledna 2020, 02:19 F9 B5 ♺ B1049.4 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 52 Jeden ze satelitů, který dostal přezdívku DarkSat, byl vybaven povlakem snižujícím odrazivost, pro snížení dopadů na pozemní astronomická pozorování 4 v1.0 L3 2020-006 29. ledna 2020, 14:06 F9 B5 ♺ B1051.3 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 53 5 v1.0 L4 2020-012 17. února 2020, 15:05 F9 B5 ♺ B1056.4 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 55 První vypuštění satelitů na eliptickou orbitu (212 × 386 km). 6 v1.0 L5 2020-019 18. března 2020, 12:16 F9 B5 ♺ B1048.5 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 56 7 v1.0 L6 2020-025 22. dubna 2020, 19:30:30 F9 B5 ♺ B1051.4 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 58 8 v1.0 L7 2020-035 4. června 2020, 01:25:00 F9 B5 ♺ B1049.5 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 57 Jeden ze satelitů, který dostal přezdívku VisorSat, byl vybaven clonou, která snižuje odrazivost slunečních paprsků na Zem, pro snížení dopadů na pozemní astronomická pozorování. 9 v1.0 L8 2020-038 13. června 2020, 9:21:18 F9 B5 ♺ B1059.3 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 56 První sdílený start satelitů Starlink. Bylo vypuštěno 58 satelitů Starlink a tři satelity Planet Labs, SkySats 16-18 pro pozorování Země. 10 v1.0 L9 2020-055 7. srpna 2020, 05:12:05 F9 B5 ♺ B1051.5 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 57 56 Sdílený start se satelity BlackSky Global 7 a 8, 5 a 6. Všechny satelity jsou vybaveny clonou testovanou při startu 4. června 2020. 11 v1.0 L10 2020-057 18. srpna 2020, 14:31:16 F9 B5 ♺ B1049.6 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 58 56 Sdílený start se satelity Planet Labs, SkySats 19-21 pro pozorování Země. 12 v1.0 L11 2020-062 3. září 2020, 12:46:14 F9 B5 ♺ B1060.2 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 55 13 v1.0 L12 2020-070 6. října 2020, 11:29:34 F9 B5 ♺ B1058.3 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 57 14 v1.0 L13 2020-073 18. října 2020, 12:25:57 F9 B5 ♺ B1051.6 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 55 15 v1.0 L14 2020-074 24. října 2020, 15:31:34 F9 B5 ♺ B1060.3 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 53 16 v1.0 L15 2020-088 25. listopadu 2020, 2:13 F9 B5 ♺ B1049.7 CCAFS, SLC-40 550 km 53.0° 60 55 17 v1.0 L16 2021-005 20. ledna 2021, 13:02:00 F9 B5 ♺ B1051.8 KSC, LC-39A 550 km 53.0° 60 60