Jan Skácel (7. února 1922 Vnorovy – 7. listopadu 1989 Brno) byl český básník moravské národnosti, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma.
Život Jan Skácel studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku.
Po druhé světové válce studoval do roku 1948 češtinu a ruštinu na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, studia však nedokončil. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).
V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře.
Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň.
Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška.
Dílo Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky častá témata: venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka básně obsahují i tajemství, která by podle Skácela měla být součástí básně
Básnické sbírky Kolik příležitostí má růže – 1957, zabývá se tématy reality Co zbylo z anděla – 1960, lyrické básně Hodina mezi psem a vlkem – 1962 Smuténka – 1965 Metličky – 1968 Chyba broskví – 1975, stokrát čtyři verše Dávné proso – 1981 Naděje s bukovými křídly – 1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška Odlévání do ztraceného vosku – 1984 Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo A znovu láska – 1991, posmrtně
Výbory z díla Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek; kresby Jiří Trnka Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor milostných veršů Stracholam – 1993, výbor poezie Básně I – 1996, souborné vydání prvních pěti autorových sbírek Básně II – 1997, souborné vydání posledních pěti autorových sbírek Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie Doteky – 2007 , výbor poezie
Próza Jedenáctý bílý kůň – 1964 Třináctý černý kůň – 1993, posmrtně
Pro děti Jak šel brousek na vandr – 1961 Pohádka o velkém samovaru – 1961 Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka – obrázky hrajících si dětí Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka – obrázky zvířat O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové
Ukázky z díla náhled|upright=1.2|Kašna na náměstí Svobody v Brně nese na kruhových roštech verše z díla Jana Skácela Chyba broskví (45. čtyřverší ze sbírky): stíny se dlouží vítr v polích stárne je příliš ticho začíná se hra na slepou bábu v sladkost upadáme a chyba broskví by nás zabila
Stopadesátý sonet o jaru: Jaro je tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky
Ocenění Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna. náhled|vpravo|Hrob Jana Skácela, Brno|upright=1.2
Odkaz náhled|Sochu Jana Skácela vytvořil Jiří Sobotka z trubek v roce 2016 v rámci projektu Sochy pro Brno. Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu, dále pak další dva texty Účtování na vesmírných kontech a Šťovíky u cest zhudebnil pro album Vteřiny křehké (2014), od počátku roku 2020 Hradišťan na koncertech zařazuje zhudebněnou podobu Skácelovy básně Pohřeb konfidenta.
Jan Skácel svými texty inspiroval řadu dalších skladatelů. A. Tučapský – Co zbylo z anděla, Z. Pololáník – Písně: na verše Jana Skácela, L. Peduzzi – Smuténka: cyklus ženských sborů na slova Jana Skácela, M. Holáňová: Naděje s bukovými křídly.
V roce 2006 byla v rámci rekonstrukce na brněnském náměstí Svobody osazena bronzová kašna s verši Jana Skácela.
Koncem října 2016 mu byla ve svahu pod Špilberkem odhalena socha z dílny akademického sochaře Jiřího Sobotky – obří básníkova tvář složená z velkého množství nerezových trubek, jimiž lze symbolicky vyhlížet na město Brno Skácelovýma očima.
Při příležitosti 100. výročí od narození Jana Skácela byl ve Vnorovech koncem roku 2022 postaven pomník. Jeho autorem je brněnský sochař Patrik Vlček. Pomník stojí před budovou základní školy, místa, kde se spisovatel narodil. Je ve tvaru knihy, což odkazuje na Skácelovo řemeslo. Na čelní straně je jeho portrét, který je variantou reliéfu od autorova otce sochaře Miloše Vlčka. Kniha je jakoby lehce pootevřená a její hřbet je ornamentálně zdobený. Celkově pomník působí rustikálně, tak jako spisovatelovo dílo.
Odkazy
Reference Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
Literatura
Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1945–1990
Externí odkazy
Jan Skácel v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Jan Skácel ve Slovníku české literatury po roce 1945
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Osobnosti Moravy Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Čestní občané města Brna Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 7. února Kategorie:Narození ve Vnorovech Kategorie:Úmrtí v roce 1989 Kategorie:Úmrtí 7. listopadu Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži