Dolores del Río (rodným jménem María de los Dolores Asúnsolo López Negrete; 3. srpna 1904 Victoria de Durango, Durango – 11. dubna 1983 Newport Beach, Kalifornie) byla mexická filmová, divadelní i televizní herečka. Její herecká kariéra trvala od roku 1925 do roku 1978 a hrála ve více než padesáti filmech. Byla první latinskoamerickou herečkou, která se prosadila v Hollywoodu, kde díky svému vzhledu často ztvárňovala exotické krásky a svůdné ženy. Během 30. let s příchodem zvukových filmů však začala často měnit smlouvy s různými filmovými studii a její kariéra začala pomalu upadat. Na počátku 40. let byla podezřívána a několikrát obviněna z podpory komunismu a nakonec se vrátila zpět do Mexika, kde pokračovala ve své úspěšné kariéře. Mezi její nejznámější filmy patří například What Price Glory (1928), Rajské ptáče (1932), Cesta do strachu (1943) nebo María Candelaria (1944).
Dolores del Río se poprvé vdala již v patnácti letech za Jamieho Martíneze del Ría, který ji doprovázel při prvních krocích v Hollywoodu, avšak jako neúspěšný scenárista nakonec odcestoval až do Evropy, kde brzy nato zemřel. Těsně před jeho smrtí se s ním Dolores del Río rozvedla a nedlouho poté se provdala podruhé, za významného režiséra Cedrica Gibbonse. S poklesem její kariéry na počátku 40. let se však její druhé manželství začalo hroutit a jejímu druhému rozvodu předcházel románek s o jedenáct let mladším začínajícím režisérem Orsonem Wellesem. Na konci 50. let se vdala potřetí, za podnikatele Lewise A. Rileyho, se kterým žila až do své smrti v roce 1983. Od 60. let se začala věnovat humanitární činnosti, založila několik kulturních organizací a stala se mluvčí Dětského fondu OSN (UNICEF).
Život a kariéra vlevo|náhled|Dolores del Río ve 20. letech
Původ a mládí María de los Dolores Asúnsolo López Negrete se narodila 3. srpna 1904 (některé zdroje uvádějí rok narození 1905) v mexickém městě Victoria de Durango jako dcera ředitele místní banky Jesúse Leonarda Asúnsola Jacquese a Antonie López Negrete. Její otec pocházel z rodiny bohatých farmářů a její matka byla potomkem španělské šlechty, jejíž rodina tehdy patřila k nejbohatším v zemi. Oba její rodiče byli aristokraté. Během Mexické revoluce (1910–1920) však rodina přišla o veškerý majetek a nakonec byli před povstáním donuceni v převlečení uprchnout z Mexika do Spojených států amerických. O dva roky později se však vrátili do hlavního města Ciudad de México, kde měli od tehdejšího prezidenta Francisca Madery, bratrance její matky, zajištěnou ochranu.
Dolores si díky své matce již v mládí vypěstovala lásku k tanci a poté, co zhlédla představení ruské tanečnice Anny Pavlovové, se údajně rozhodla, že se stane tanečnicí. Její lásku k tanci upevnilo i vystoupení španělsko-argentinské tanečnice Antonie Mercé y Luque, známé jako „La Argentina“, po kterém se rozhodla přesvědčit matku, aby ji zapsala na hodiny u učitelky tance Felipity Lópezové. Své první veřejné vystoupení předvedla v 17 letech na charitativní akci, kde se poprvé setkala s Jamiem Martínezem del Ríem, za kterého se o dva měsíce později provdala. Jeho příjmení si poté zvolila i jako své umělecké jméno.
S manželem se brzy vydala na dvouletou cestu po Evropě, během které vystoupila i pro španělského krále Alfonse XIII. a jeho ženu Viktorii Evženii. Po návratu do Mexika se její manžel rozhodl věnovat pěstování bavlny na svém ranči Santa Lucía poblíž Duranga, avšak velká neúroda v roce 1924 jim způsobila finanční krizi a museli se přestěhovat zpět do Ciudad de México ke svým rodinám. Dolores se navíc z Evropy vrátila těhotná, nicméně kvůli zdravotním komplikacím potratila. Lékaři jí doporučili znovu neotěhotnět, jelikož by pro ni další porod mohl být velmi nebezpečný, což ji ve výsledku připravilo o možnost mít děti.
Začátek kariéry Počátkem roku 1925 jejich rodinu navštívil americký režisér Edwin Carewe, který do Mexika přijel na svatební cestu se svou manželkou, herečkou Mary Akinovou. Dolores během návštěvy předvedla své taneční dovednosti a Carewe, kterého velmi zaujala, jí následně nabídl práci v Hollywoodu. S nabídkou souhlasil i její manžel, který doufal ve zlepšení rodinné finanční situace a ve splnění svého snu o psaní scénářů. Přestože rodina jejího manžela s jejich odjezdem naprosto nesouhlasila, manželé odcestovali do Hollywoodu a 27. srpna 1925 uzavřela Dolores s Edwinem Carewem smlouvu. Carewe začal působit jako její agent a manažer a nechal jí zkrátit umělecké jméno na Dolores Del Rio. Využil jejího vysokého postavení a s pomocí publicisty Henryho Wilsona ji začal propagovat v časopisech, mimo jiné i jako nejbohatší mexickou dívku.
Dolores del Río debutovala v dramatu Joanna (1925), ve kterém ztvárnila španělsko-brazilskou svůdnici, avšak ve filmu se objevila pouze na pět minut. Během reklamní kampaně jí Carewe dále zajistil vedlejší roli v dramatu High Steppers (1926) v hlavní roli s Mary Astorovou. a téhož roku ji obsadil také šéf studia Universal Pictures Carl Laemmle do komedie The Whole Town's Talking (1926), která jí dopomohla k větší publicitě. Svou první hlavní roli získala až v krimi dramatu Pals First (1926), které též režíroval Carewe. Zlomovým filmem v její kariéře se však stal až válečný film Raoula Walshe What Price Glory (1926), který se nakonec zařadil mezi deset nejvýdělečnějších filmů roku 1926. Téhož roku byla také filmovou asociací zvolena jednou ze třinácti WAMPAS Baby Stars, nadaných hereček stojících na prahu velké kariéry. O rok později uzavřela smlouvu s filmovým studiem United Artists, kde následně natočila romantické drama Resurrection (1927), pro které si ji vybral představitel hlavní role Rod La Rocque. Snímek byl úspěšný a hned poté se pustila do natáčení dalšího filmu The Loves of Carmen (1927), který režíroval opět Raoul Walsh. vlevo|náhled|Dolores del Río ve svém debutovém filmu Joanna (1925)
Vrchol kariéry V roce 1928 Dolores del Río natočila celkem 6 filmů, včetně dramatu No Other Woman a dobrodružného dramatu Zlato, do kterého ji obsadilo studio Metro-Goldwyn-Mayer jako náhradu za nemocnou herečku Renée Adorée. Z filmu se stal velký kasovní trhák a Dolores del Río obdržela spoustu kladných recenzí. Brzy nato se pustila do dalšího filmu u United Artists: romantického dramatu Ramona (1928), který se stal jejím prvním zvukovým filmem a opět sklidila pochvalné recenze.
Dne 29. března 1928 se zúčastnila rozhlasové show Mary Pickfordové, která k sobě přizvala i další významné herce a herečky jako Douglase Fairbankse, Charlieho Chaplina, Normu Talmadgeovou, Glorii Swansonovou, Johna Barrymorea a D. W. Griffitha, aby společně vystoupili v rádiu a prohlásili, že dokážou čelit výzvě v podobě zvukových filmů. Dolores del Río se však při Ramoně, kde dokonce zpívala, osvědčila a s přechodem ke zvukovým filmům neměla potíže. Do konce roku 1928 natočila ještě dvě romantická dramata The Red Dance a Revenge a následujícího roku začala pracovat na dalším dramatu Evangeline, inspirovaného povídkou od Henryho Wadswortha Longfellowa, opět v produkci studia United Artists.
náhled|Dolores del Río na reklamní fotografii k filmu Evangeline (1929)
Její kariéra byla na vrcholu, avšak její manželství se v roce 1928 rozpadlo. Její manžel, který jako neúspěšný scenárista zkusil štěstí na Broadwayi, nakonec odcestoval do Evropy a po krátkém odloučení se Dolores nechala rozvést. Jen o šest měsíců později se však dozvěděla, že její bývalý manžel Jamie Martínez del Río zemřel v Německu, údajně na otravu krve. Stalo se tak krátce po jejich poslední společné schůzce v Londýně, kam Dolores del Río zavítala v rámci svého turné po Evropě. Brzy po rozvodu začala čelit naléhání a obtěžování od svého agenta a režiséra Edwina Carewa, který se pokoušel dobýt její srdce. Carewe se kvůli ní rozvedl se svou ženou, herečkou Mary Akinovou, a dokonce začal šířit po Hollywoodu falešné zprávy o svém údajném románku s Dolores. Ta proto začala zvažovat ukončení jejich spolupráce. Po premiéře Evangeline veřejně prohlásila, že s Carewem udržuje pouze přátelský a profesní vztah a uzavřela novou smlouvu s United Artists na 9 000 dolarů týdně, čímž porušila svou dosavadní smlouvu s Carewem. Carewe na její prohlášení a porušení smlouvy reagoval žalobou a spor byl nakonec ukončen mimosoudním vyrovnáním. I po ukončení sporu však proti ní zahájil kampaň a natočil novou zvukovou verzi filmu Resurrection s mexickou herečkou Lupe Vélezovou, v očekávání, že mezi ní a Dolores del Río vypukne rivalita.
Po oficiálním odloučení od Carewa se Dolores del Río pustila do natáčení dalšího filmu: muzikálu The Bad One (1930), díky kterému získala spoustu dalších pochvalných recenzí. Téhož roku se na večírku na Hearstově hradě setkala s režisérem Cedricem Gibbonsem, zaměstnaným u studia Metro-Goldwyn-Mayer, za kterého se po krátkém románku provdala. Krátce po svatbě však onemocněla a lékaři jí diagnostikovali vážnou infekci ledvin. Kvůli následné dlouhodobé pauze s ní také ukončilo spolupráci studio United Artists. Po uzdravení ji však najal producent David O. Selznick a představil ji jako exkluzivní hvězdu studia RKO Pictures. Následně ji obsadil do filmu Girl of the Rio (1932), režírovaného Herbertem Brenonem. Její další snímek si však Selznick hodlal důkladně připravit a pověřil jím režiséra Kinga Vidora. Výsledkem se nakonec stalo dobrodružné, romantické drama Rajské ptáče (1932), které se natáčelo na Havaji a Dolores del Río v něm hrála polynéskou domorodkyni. Premiéra se uskutečnila 13. září 1932 v New Yorku a snímek získal od kritiků nadšené recenze. Film byl natočen těsně před vydáním tzv. „Haysova kodexu“, který všechny sexuálně provokativní filmy zakazoval. Odvážné kostýmy Dolores del Río i scéna pod vodou, kde byla natočena zcela nahá, tedy prošly.
vlevo|náhled|Dolores del Río ve filmu Rajské ptáče (1932)
Po velkém úspěchu se vedení RKO Pictures rozhodlo pro další film a Dolores del Río se nakonec objevila v romantickém muzikálu Letíme do Ria (1933), ve kterém se poprvé společně objevili Fred Astaire s Ginger Rogersovou. Dolores del Río se zde s Fredem Astairem předvedla i jako tanečnice ve složitém čísle nazvaném „Orchids in the Moonlight“ (Orchideje při měsíci) a stala se první herečkou, která se ve filmu objevila v dvoudílných plavkách. Špatná finanční situace studia nakonec vedla ke zrušení její smlouvy, avšak Dolores brzy přišla nabídka na několik filmů u studia Warner Bros., které se pokoušelo konkurovat studiu Metro-Goldwyn-Mayer s Gretou Garbo a studiu Paramount Pictures vlastnící Marlene Dietrichovou. Dolores del Río tuto nabídku přijala a jejím prvním filmem pod novou smlouvou se stal muzikál Wonder Bar (1934). Natáčení však ohrozily výhrůžky Kay Francisové, která se cítila vedle Dolores del Río produkcí značně opomíjena a hrozila odstoupením. Film byl nakonec dokončen na jaře roku 1934 a stal se poměrně úspěšným. Jejím dalším filmem se stala historická komedie Madame DuBarry (1934), kde bylo velmi dbáno na její rozsáhlou sbírku šatů navrženou kostýmním návrhářem Orrym-Kellym. Snímek z prostředí dvora francouzského krále Ludvíka XV., kde Dolores del Río ztvárnila jeho milenku Madame du Barry, však byl cenzurován a musel být zcela přestříhán. Úspěchu, který studio očekávalo, se tak film nedočkal, ale přesto se stal populárním.
Obvinění z komunismu a úpadek kariéry