Média v Českých zemích prošla ve 20. století výrazným procesem změn. Jejich podoba byla ovlivněna pádem monarchie a první světovou válkou, následoval zrod demokratické republiky, avšak záhy přišla druhá světová válka a nedlouho po ní upadla země do čtyřicet jedna let trvající totality pod vládou komunistů. V roce 1993 se země rozdělila na dva menší státní celky a stejně tak se i změnila. Po celou dobu 20. století média procházela neustálou proměnou.

Období před první světovou válkou Společnost prochází proměnami jak na úrovní politického, hospodářského i kulturního života. Mediální sféra se dostává do středu mezi tehdy tradičními zvyklostmi žurnalistiky (od 60. let 19. století) s novými potřebami společnosti. Roste konkurence na vydavatelském trhu a vlastnictví se více koncentruje.

Vznik Československa a období první republiky Po vzniku samostatného Československého státu vzniká několik nezávislých novinových titulů, mnozí vydavatelé byli během války zakázáni. Objevují se na trhu nové celostátní a regionální deníky, nové časopisy, vzniká Československá tisková kancelář (ČTK), do veřejného prostoru přichází i rozhlasové vysílání, roste popularita filmů a začíná se experimentovat s televizním vysíláním. Předválečná struktura tisku však byla zachována, noviny byly nadále spjaty s politickými stranami, noviny samy deklarovaly příslušnost k politické straně (např. Národní listy ústřední tiskový orgán Československé národní demokracie).

Informační zdroje Vzniká agenturní zpravodajství, v říjnu 1918 je založena ČTK, která se o rok později napojuje na zahraniční zpravodajské agentury (Reuters, Havas, Wolff, AP). Zvyšuje se počet zahraničních korespondentů z důležitých míst Evropy, začíná se budovat fotoarchiv. ČTK zpočátku plnila funkci tiskového odboru Národního výboru československého, který rozhodl o jejím vzniku). V listopadu 1918 je pod ČTK začleněna pražská kancelář Korrbyro. Ve 30. letech 20. století vzrůstá počet poboček (nově v Plzni, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích či v Prešpurku).

Tehdejší zpravodajské pokrytí státních věcí bylo nerovnoměrné, v Českých zemích se kladl výrazný důraz na místní dění, avšak zpravodajství o Slovensku či Podkarpatské Rusi bylo nárazové (v denících) a občas se objevovaly tematicky zaměřené články v časopisech. Výjimku tvořily například Lidové noviny, které měly na východních částech republiky své filiální redakce.

Mezi dominantní informační zdroje pro publikum je stále tisk, v druhé polovině 20. let 20. století začíná mít vliv i rozhlasové vysílání.

Legislativní rámec Legislativní rámec navazoval na zavedené pořádky z dob Rakouska-Uherska. Nově vzniklá legislativa mediální provoz omezovala a regulace byly větší než za Rakouska-Uherska. Za celou dobu První republiky nevnikl žádný tiskový zákon a platila následující legislativa: rakouský tiskový zákon z roku 1862, rakouský trestní řád pro řízení ve věcech tiskových z roku 1873 a uherský tiskový zákon z roku 1914. Garanci svobody slova zaručovala Ústava Československé republiky z 29. února 1920. Postupně se však objevovaly zákony, které určitým způsobem upravovaly mediální systém v zemi:

zákon č. 300/1920 o mimořádných opatřeních – v případě ohrožení státu dočasné omezení občan. svobody vč. tiskové svobody; zákon č. 50/1923 na ochranu republiky – stanovoval odpovědnost za zveřejněný obsah odpovědného redaktorovi, definoval zradu státního tajemství, nedovolené zpravodajství; zákon č. 124/1924 proti urážkám na cti – zákon o odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění a urážek na cti spadá pod odpovědnost redaktora; později tzv. malé tiskové zákony (1922, 1934) – zejména regulace kolportáže (roznáška, rozšiřování, pouliční prodej tiskovin) a dovozu periodik ze zahraničí; zákon č. 131/1936 o obraně státu (1936) – zásadnější regulace, v případě branné povinnosti bude zavedena předběžná cenzura a další opatření včetně zákazu vydávání a rozšiřování novin.

Kromě uvedených zákonů byl vyvíjen u politický tlak skrze vlastnické vazby, vydavatelé byli totiž propojeni s politickými stranami. Dále byl tlak vyvíjen institucionálně přes tiskové oddělení Československé vlády.

Státní dohled byl výrazněji zaměřen na tři skupiny tisku, který se vymykal řízení formou vlastnictví politických stran:

komunistický (zvláště po bolševizaci KSČ) jinojazyčný (německý a anglický – zvláště německé a maďarské tisky ve 30. letech, objevovaly se v nich nacionalistické tendence, které ohrožovaly zájmy ČSR) bulvární tisk

Tisk Největší koncentrace vydavatelství byla v Praze. Po celé ČSR bylo v roce 1920 na 2259 periodik (1521 československé, 738 jiné jazyky), v roce 1925 již kolem 2800 periodik. O pět let později v roce 1930 bylo již v Československu na 3933 periodik (z toho 155 deníků). Vznikla tak nadprodukce tisku. Důvodem bylo, že tisk byl stále dominantnějším médiem a až na výjimky převažoval stranický tisk, kde byl povinný odběr jako forma stranického příspěvku (politické strany bez vlastního tisku byly bez šance uspět v polit. soutěži).

Cenzura Před distribucí musel schválit odpovědný justiční úřad (dříve policie). V praxi provádělo státní zastupitelství oficiálně tzv. konfiskaci závadných textů, rozhodnutí státního zástupce musel potvrdit soud, poté se to dověděl vydavatel a odpovědný redaktor. Policie vydání zkonfiskovala po konfiskaci jej bylo teprve možné vytisknout. Na místě potlačeného textu byla bílá místa. Zvláště se ze strany státu prosazovala cenzura extrémistů (nacistů, komunistů i extrémních katolíků).

Ekonomické a politické podmínky Za první republiky existovaly cenzurní zásahy, ale byla přítomna i určitá svoboda slova. Tržní hospodářství bylo základním prvkem. Československé mediální prostředí se vyznačovalo oproti západu tím, že většina médií byla spjata s politickými stranami, zatímco na západě byli obvykle soukromí vlastníci médií.

Strany nebyly právními subjekty, nemohly vlastnit nemovitý majetek. Měly tedy stranické tiskové podniky, které dotovaly, často i ze státních peněz:

Melantrich (Česká strana národně sociální) Novina (Agrárníci) Pražská akciová tiskárna (Československá národní demokracie) Lidová tiskárna Antonína Němce (Sociálně demokratická strana a Komunistická strana Československa) Československá akciová tiskárna (Československá strana lidová) Čechie (Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová) Tempo bylo specifické nakladatelství, spojovalo cíle komerčních a politických subjektů (vlastníci bratři František a Jiří Stříbrní)

Většina tiskařských podniků byla ve ztrátě a tak byly dotovány politickými stranami. V zisku byl jen Melantrich a Tempo. Čistě soukromým vlastníkem byl Tiskařský a vydavatelský závod Politika, která vydával noviny Národní politika. Nezávislý tisk nebyl spjatý explicitně s konkrétními politickými stranami, avšak byly výjimky, u kterých byla snaha politické moci uplatňovat svůj vliv (Přítomnost – vliv T. G. Masaryka, Lidové noviny – dotace Kanceláře Presidenta republiky, Národní osvobození – podpora Ministerstva národní obrany a Československé obce legionářské).

Obecná charakteristika Nejvlivnější médium doby, zpravidla převažovaly deníky. Přítomné byly zpolitizované raníky, nejvýznamnější noviny vydávaly dvakrát denně (ranní a odpolední či večerní vydání). Večerníky nebyly jen pouhou mutací deníků, přinášely totiž o přibližně půlden novější zpravodajství. Často byly odlišně pojaty, přinášely lehčí čtení a byly ve vyšším nákladu.

Náklady ranního tisku: Lidové noviny 45 tisíc, Národní listy: 20 tisíc, Venkov: 30 tisíc, Právo lidu: 40 tisíc, České slovo: 25 tisíc, oproti tomu Národní politika až 150 tisíc, a to kvůli tomu, že obsahovala méně politiky a více jiného zpravodajství. Náklady večerníků byly o přibližně o třetinu vyšší (kvůli čtenářské zvyklosti, preference četby novin po návratu z práce), např. Večerní České slovo: 500 tisíc kusů. Například nedělní vydání Národní politiky dosahovalo až 400 tisíc výtisků.

Obsah novin byl posílen univerzálním záběrem ve volbě témat (vnitřní i zahraniční politika, ekonomika, společnost, kultura, sport a lokální informace).

Nezávislý tisk

Národní politika

Jde o jeden nejstarších československých deníků, byl založen v roce 1883 a byl spojen s legionářskou tradicí po první světové válce. Původně byla Národní politika blízká konzervativním staročechům, po roce 1918/9 se přimkl k Československá národní demokracie, stále se však označoval za nepolitický list. Národní politika obsahovala solidní zpravodajství, měla obsáhlou inherentní plochu. List se snažil neplést se do politických půtek mezi stranami, ačkoli měl sympatie ke konzervativcům, v posledních letech republiky se přikláněl k fašismu.

Národní osvobození

Národní osvobození patřily pod nakladatelství Pokrok. Okruh lidí vydávající tyto noviny patřil k legionářskému novináři Lvu Sychravovi. List vyjadřoval politické sympatie k TGM a Hradu.

Tribuna

Tribuna vznikla v roce 1919 z potřeby mít v zemi nezávislé noviny s všestranným zpravodajstvím podle britského vzoru. Odpovědným redaktorem byl Ferdinand Peroutka (ve svých 24 letech), deklarace, že noviny budou nezávislé a nebudou sloužit žádné politické straně (na tehdejší dobu neobvyklé). Bedřich Hlaváč byl šéfredaktor, původem Žid, přítel T. G. Masaryka. Do novin přispívali například: F. X. Šalda, Marie Pujmanová, Josef Kodlíček (přítel Peroutky), Alfréd Fuchs (rubrika denní zprávy, psal fejetony), Karel Poláček (psal fejetony), Arne Laurin (prostředník mezi Hradem a Tribunou, sháněl finanční podporu od Masaryka), Hubert Masařík (psal i pro Přítomnost), Milena Jesenská (překládala texty z Němčiny) aj. Tribuna však brzy zaniká, konkrétně v roce 1928.CHMELA, Michal. Vznik a vývoj deníku Tribuna v letech 1919–1921. Brno, 2015, 42 s. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/t2v60/Vznik_a_vyvoj_deniku_Tribuna_v_letech_1919-1921.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Pavel Večeřa, Ph.D.

Lidové noviny

Lidové noviny zažily nejlepší časy za první republiky. Původně šlo o regionální titul založený Adolfem Stránským v roce 1893 v Olomouci jako tiskový orgán Moravské lidové strany. Brzy zapojily nezávislé zpravodajství (první výrazná emancipace od vydavatele za šéfredaktora Arnošta Heinricha). Noviny měly vysokou kulturní úroveň. Expanze do Prahy byla nezbytná (staly se celostátním deníkem). Původně byly sloučeny s brněnskou redakcí, avšak to nestačilo a přesunuly se do Prahy. Měly blízké vazby k Hradu, kterým byly tajně dotovány, na oplátku projevovali Hradu sympatie se v mediálních obsazích. Po roce 1945 musel být název změněn na Svobodné noviny. V 50. letech byla jejich činnost zastavena. V roce 1987 nelegálně obnoveny jako samizdat. První legální vydání vyšlo v prosinci 1989.

Přítomnost

Časopis Přítomnost založil v roce 1924 Ferdinand Peroutka. Masaryk přispěl na činnost časopisu 1 milion KČS z čehož bylo půl milionu využito na propagační kampaň. Po pěti letech od založení byl náklad mezi 2,5 až 3 tisíci kusy. Ke konci první republiky se náklad Přítomnosti pohyboval v počtu kolem 32 tisíc kusů. Periodicita byla týdenní, avšak objevily se ekonomické problémy. Po připojení k nakladatelství Borovský se zvedla čtenost. Časopis vychází do dnešní doby v elektronické verzi.

Bulvár