Brixen ( Bressanone, v ladinském jazyku Persenon nebo též Porsenù, Brixino (-onis, m.) nebo Brixina (-ae, f.), dříve Pressena nebo Prixina, německy Brixen) je s počtem přes 20 000 obyvatel třetím největším městem italské autonomní provincie Bolzano (Alto Adige). Pro více než ⅔ obyvatel města je mateřským jazykem němčina. Město Brixen je historické, umělecké, kulturní, ekonomické, společenské a administrativní centrum okresu Valle Isarco, společně s Bolzanem je nejstarším městem celého Tyrolska. V českém prostředí je Brixen znám zejména jako místo vyhnanství Karla Havlíčka Borovského v letech 1851–1855.
Patrony města jsou sv. Kasián z Imoly,Cfr. a proposito Leo Andergassen, Vom ludi magister zum episcopus: zur Ikonographie des Cassian von Imola, in «Der Schlern», 74, 2000, pp. 358-403. jehož svátek se slaví druhou sobotu po Velikonocích a biskupové Albuin a Ingenuin - patroni proti suchu, slaví se 5. února. Jejich ostatky jsou uloženy v brixenské katedrále.
Poloha a přírodní poměry Město se rozkládá na dně údolí v nadmořské výšce kolem 560 metrů, na soutoku řek Rienza (něm. Rienz) a Isarco (něm. Eisack), ze severu je obklopené Sarntalskými Alpami. Směrem na východ se tyčí Plose s horou Monte Telegrafo (něm. Plosegipfel) a vrcholem v nadmořské výšce 2504 m n. m. Na západní straně tvoří horské panoráma Cima Cane (něm. Hundkopf) a Monte Pascolo (něm. Königsangerspitze) s vrcholem 2439 m n. m..
Brixen se nachází asi 40 km severně od Bolzana, hlavního města provincie, asi 45 km jižně od Brennerského průsmyku (it. Passo del Brennero), což je od roku 1919 italsko-rakouská hranice, a 35 km západně od města Brunico/Bruneck (v Pusterském údolí).
Historie
Název města Název města je poprvé doloženo v roce 827 jako Pressena (zmínka v dokumentu od Quartina, je však sporné, zda se jedná o stejné místo). Příslušnost zakladatelů města, Brixeneťanů, k etrusko-rétské skupině a srovnání se současnými názvy města v ladinštině (Persenù), ale také v Bellunu (Persenòn), naznačují původ s etruským kořenem Φersu (Paersonius/Porsaenna, s významem velká osobnost /jak byl například nazýván etruský clusijský král Porsenna/, tedy město založené/spravované velikými lidmi). V raně středověkých listinách z roku 827 je město uváděno pod názvem Pressena. Od roku 901 se objevuje tvar Prichsna, v letech 935-955 jako Prixina, či Bricsina (952) a v roce 967 jako Brihsine. Německý tvar Brixen (1297) se pravděpodobně vyvíjí z keltského termínu brik / brig („výška, vrchol“, podobně jako Brigantia (Bregenz) a Brixia (pro Brescii a Bresso). Italský tvar odpovídá ladinskému Persenù a severobenátskému Persenón.
Nejstarší dějiny a středověk vlevo|náhled|Brixen na vedutě Matthiase Meriana (1649) vlevo|náhled|Biskupský palác v Brixenu Území bylo osídleno již od pravěku, z mladšího paleolitu pocházejí archeologické nálezy, vystavené v muzeu. tato lokalita byl v roce 67 n. l. obsazena Římany, kteří byli v době stěhování národů vytlačeni Bavory. Zmínky o městě lze nalézt ve starověkém dokumentu z roku 590, kdy bylo území připojeno k Bavorskému vévodství.
Germánská osada se postupně rozrostla na město Brixen, jehož založení bylo v roce 901 potvrzeno udělením práv darovací listinou Ludvíka IV. Dítěte (posledního krále dynastie Karlovců), který město daroval biskupu Zachariášovi ze Säbenu. V letech 960 až 990 prošlo město intenzivním stavebním rozvojem církevních budov, včetně první stavby současné katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Rozvoj byl natolik výrazný, že se v roce 965 biskupové ze Sabiony rozhodli přestěhovat do Brixenu. Od tohoto data se Brixen stal duchovním centrem rozsáhlé diecéze.
Brixenský biskup Poppo byl v roce 1048 zvolen papežem jako Damasus II.Guido Martin, Der salische Herrscher als Patricius Romanorum.
Mezi 25. a 26. červnem 1080 se v katedrále a baptisteriu sv. Jana konal biskupský synod, na kterém se císaři Jindřichu IV., za pomoci biskupa Arduica, podařilo sesadit papeže Řehoře VII. a na stolec dosadit Klementa III. jako protipapeže. V roce 1091 získali brixenští knížata-biskupové Pusterské hrabství. V roce 1179 císař Fridrich I. udělil Brixenu městská práva.
Po celý středověk bylo vzkvétající biskupské město jedním z nejdůležitějších kulturních center alpské oblasti. Zažilo střídavé události z dob světské moci, poznamenané spory mezi brixenskými knížecími biskupy a tyrolskými hrabaty. V roce 1363 přešlo Tyrolské hrabství jako dědictví na rod Habsburků.
V roce 1444 utrpělo jádro města ničivý požár, který zničil oblast Portici.
V roce 1450 byl Mikuláš kusánský zvolen biskupem a poté kardinálem (1452–1464) s papežským mandátem pro reformu německých zemí. Dostal se do konfliktu s tyrolskými hrabaty, vévodou Zikmundem a bojovnou Verenou ze Stubenu, abatyší benediktinského kláštera v Pusterii. Mikuláš Kusánský se následně prohlásil vévodou, ovšem po jeho smrti se moc vrátila do rukou tyrolským Habsburkům.
Novověk 23. března 1797 město obsadilo dvanáctitisícový kontingent Napoleonových vojsk pod velením generála Jouberta. Takové množství vojáků vedla k šíření epidemie, která způsobila smrt tisíců osob, které byli pohřbeny v hromadných hrobech. Již 3. dubna vojáci odtáhli. Až do roku 1803 zůstalo město pod knížecí správou římskokatolické církve, poté asi třítisícové město, zažilo období úpadku spojené se zánikem knížectví. O šest let později, v noci 6. prosince 1809, Napoleonova vojska zdevastovala všechna šlechtická sídla a zámky a asi 200 statků v okolí města.
Po skončení první světové války a rozbití rakouské monarchie a v roce 1918 připojila Brixen ke svému území Itálie. Národnostní rozdíly mezi obyvateli přetrvávaly po celé 20. století, například roku 1950 se zde konaly protiitalské demonstrace
Současnost Brixen je se svými 12 chrámy nadále křesťanským duchovním střediskem, římskokatolická církev má společné biskupské kompetence s Bolzanem (diecéze bolzansko-brixenská, italsky Diocesi Bolzano-Bressanone, v ladinském nářečí Diozesa Bulsan-Persenon). V roce 2001 oslavil Brixen jubileum 1100 let od založení. V roce 2018 Brixen obdržel ocenění pod názvem Alpské město 2018, jehož předání se účastnili také čeští politici.Například náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina Jana Fischerová
Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel
Okres: Valle Isarco/Eisacktal Obyvatelstvo: 72 % němčina 27 % italština 1 % ladinský jazyk
Městská správa a politika
Části města náhled|400px|Panorama alpského údolí s Brixenem
Milland/Millan V části Milland se nachází farní kostel sv. Josefa Freinademetze a starý farní kostel Panny Marie v písku. Milland leží jihovýchodně od centra. První zmínky o něm jsou z roku 893, patřil ke staré faře sv. Ondřeje (St. Andrä). Kolem roku 1300 byl postaven první kostel „Naší nejdražší paní“ v Millandu. Albert z Plače si v něm v roce 1341 objednal denní mše a s nimi byl zřízen i kaplanský úřad. Ve 2. polovině 15. století byl kostel Naší nejdražší paní na písku nově vystavěn a v roce 1464 dokončen. V době morové epidemie, v roce 1640 se stal oblíbeným poutním kostelem a vzniklo lidové rčení: „Marie na písku je nejsilnější v celém kraji.“ V průběhu 17. století byl gotický kostel Matky Boží v Millandu, jako mnoho dalších kostelů uvnitř barokizován a vybaven velkolepým oltářem, sochami a malbami. Roku 1788 se Milland od farnosti sv. Ondřeje oddělil a osamostatnil. V roce 1800 měla osada 200 obyvatel. Roku 1891 byla povýšena na farnost. Okolo roku 1900 měl Milland asi 500 obyvatel, a při vypuknutí druhé světové války už to bylo 800 lidí. Po válce začal velmi čilý stavební ruch. Během dvou desítek let vzrostl počet obyvatel na téměř 5000. To vedlo k nutnosti výstavby farního centra s novým farním kostelem. Moderní stavba architekta Othmara Treffera z Bruneku má tvar stanu, byla 19. října 1985 vysvěcena diecézním biskupem Josephem Gargitterem a zasvěcena misionáři v Číně, páteru Josefu Freinademetzovi.
Podél celého východního okraje Brixenu, v částech Milland a Köstlan/Castellano, vede stezka Karlspromenade: historická promenáda vybudovaná v roce 1903 na památku rakouského císaře blahoslavného Karla I., který trávil čas ve zdejších lázních Guggenberg a po této cestě se rád procházel.
Staré město V historickém centru se nachází brixenská katedrála a k ní přiléhající ambit (křížová chodba) se dvěma menšími svatyněmi, dále biskupský hrad s palácem (někdejší sídlo říšských biskupů), kněžský seminář, dvě uličky se středověkými domy s podloubími, mateřinec brixenských terciářek, klášter klarisek, kapucínský klášter a farní kostel archanděla Michaela se hřbitovem.
Stufels Stufels je původním sídelním centrem Brixenu, nachází se východně od řeky Isarca a je od Biskupského náměstí vzdálen cca 5 minut chůze. Systematické archeologické průzkumy zde doložily nástroje a nádoby z mladší doby kamenné. Středověká centrum tvoří architektonicky cenné a památkově chráněné domy.
Zinggen-Rosslauf Severně od Starého města mezi řekou Isarkem a nemocnicí se nachází Rosslauf, jenž se v posledních letech značně rozrostl. Zde se nachází jediné výškové obytné bloky (s více než 10 patry) ve městě. Počet obyvatel činí asi 5 000. Hora Plose je odtud turisty hojně navštěvovaná.
Znak a vlajka Ve znaku města je od roku 1267 stojící bílý Beránek boží, držící na žerdi bílé vexillum s červeným křížem, na červeném pozadí. Stejně jako vlajka města je náboženským a historickým symbolem Brixenského biskupského knížectví.
Bílozelený prapor mužstva házenkářů má navíc žlutý pruh (symbolizující církev) na bíločervené vlajce tyrolské.
Hospodářství Jižně od města se nachází průmyslová zóna Brixenu, v níž sídlí různé závody pro výrobu stavebních materiálů. Mezi dalšími podniky jmenujme např. lisovny hliníku a Durst AG, jejíž výrobky z oblasti fototechniky jdou ve světě dobře na odbyt.
V Hlavní ulici na severu města se nachází první tiskárna a její dřívější právní sídlo Athesie (od roku 2004 v Bolzanu). Její předchůdkyni bylo nakladatelství Tyrolia. Nejstarším vydavatelstvím mohla být firma A. Weger (dříve Fürstbischöfliche Hofbuchdruckerei – Knížebiskupská dvorní tiskárna) na Starém městě. Brixenský mléčný dvůr (Brimi) se nalézá pár metrů přes Brixenskou obecní hranici průmyslové zóny Vahrnu.
1 908 pracovišť města (včetně NPO) zaměstnávalo k 22. říjnu 2001 10 453 osob. 1 podnik zaměstnává přes 250 zaměstnanců, 11 dalších přes 100. Brixen je tudíž po Bolzanu počtem pracovních míst druhým největším hospodářským sídlem Jižního Tyrolska. Ovšem podle počtu zaměstnaných byl v roce 2001 až třetím, neboť v Brunicu bylo ke stejnému datu zaměstnáno o 239 lidí více.
Doprava Městem vede Brennerská dálnice A22 (Autostrada del Brennero), s výjezdem 5 km dále na sever (Bressanone Val Pusteria/Brixen-Pustertal) a dalším 8 km dále na jih (Chiusa/Klausen). V železniční stanici zastavují všechny vlakové spoje.
Společnost
Školství Brixen je sídlem římskokatolické diecéze oblasti Bolzano-Brixen a nejvýznamnějším městem isarského údolí. Je též externím sídlem Svobodné univerzity Bolzano Libera Università di Bolzano (LUB) s věhlasnou fakultou nauk výtvarných umění.
Sport Obzvláště oblíbené jsou brixenský bazén Aquarena a lyžařské centrum Plose. Brixenský Sportovní svaz (SSV Brixen) je úspěšný zejména v házené, gymnastice a plavání. FC Südtirol-Alto Adige (jediný profesionální fotbalový klub Jižního Tyrolska) má od svého založení sídlo v Brixenu, ale hraje v Bolzanu, kam také chce své působiště přesunout (stav k roku 2005)
Pamětihodnosti Katedrála Nanebevzetí Panny Marie – první chrámová stavba na tomto místě pocházela z 10. století, katedrální půdorys měla teprve stavba románská, nynější dóm je výsledkem barokní přestavby z 1. poloviny 18. století, vyniká rokokovými freskami na klenbě, od Paula Trogera Kostel Panny Marie v křížové chodbě u katedrály – trojlodní gotická stavba s barokním vybavením Kaple sv. Jana v křížové chodbě u katedrály – cenné pozdně románské a gotické nástěnné malby Kapucínský klášter s kostelem svaté Kateřiny Bývalý podvojný klášter klarisek a minoritů s kostelem svaté Alžběty