vpravo|náhled|Symbol (vlajka) fašistické a kolaborantské organizace Vlajka
Svatoplukova garda (obvykle ale používáno spíše v množném čísle tedy Svatoplukovy gardy, zkratka SG) byla elitní polovojenská (paramilitární) úderná složka fašistické a kolaborantské organizace Vlajka. Nejvyšším (vrchním) velitelem Svatoplukových gard byl český fašistický politik, novinář a funkcionář Vlajky Jan Rys-Rozsévač (vlastním jménem Josef Rozsévač). Velitelskou pravomoc vykonával Arnošt Pořízka (později, od 10. února 1940, pak Jaroslav Čermák a od února roku 1941 Vojtěch Musil).
Podrobně Historický úvod Po vzoru italského fašismu vznikal český fašismus už ve 20. letech 20. století. Jedním z jeho hlavních rysů byla nenávist k Němcům. Po 15. březnu 1939 a nastolení Protektorátu Čechy a Morava většina fašistů kolaborovala s nacisty a zároveň čeští fašisté zatoužili i po politickém vlivu. Během protektorátu rychle vzniklo a zaniklo několik fašistických stran, které mezi sebou (krom rvaček členů různých frakcí a křídel) soupeřily především o moc. V pražském ústředí Vlajky v Myslíkově ulici (na adrese: Myslíkova 1959/15 (německy: Myslík–Gasse)) došlo 11. října 1939 ke sloučení několika fašistických skupin (s Vlajkou se sloučila část Národního tábora fašistického, Fašistické gardy z Moravské Ostravy, skupina Ing. Vlacha z Olomouce a Národní árijská kulturní fronta) do tzv. Českého národně socialistického tábora (ČNST). Ačkoliv tato organizace nebyla protektorátními úřady povolena, vyvíjela přesto činnost. V rámci této organizace vznikly SG.
Geneze vzniku SG Dne 19. listopadu 1938 byla v Moravské Ostravě založena tzv. Gajdova garda (GG), která měla na počátku ledna roku 1939 sílu asi 800 mužů. Jejím velitelem byl bývalý náčelník Junáků Národní obce fašistické (NOF) pro oblast Ostravska Emanuel Jančar. Tyto gardy byly už v lednu roku 1939 nařízením ministerstva vnitra zakázány, a to z důvodů násilných akcí a výtržností jejich gardistů. Část příslušníků Gajdových gard pak v období Protektorátu Čechy a Morava vstoupila do Svatoplukových gard. V srpnu roku 1939 byla zakázaná Gajdova garda přejmenována na Fašistické gardy (velitelem byl Arnošt Pořízka). Při vzniku Českého národně socialistického tábora (ČNST) (11. října 1939) se tyto gardy staly základem elitních úderných složek (oddílů) českých fašistů pod názvem Svatoplukovy gardy (SG). Tyto gardy se rozšířily po celém protektorátu, ale nejsilnější pozice a podporu měly na Ostravsku. Svatoplukovy gardy nebyly nikdy ozbrojeny, pokud ovšem nepočítáme boxery a nože. Velitelem SG byl ustanoven ostravský fašista Arnošt Pořízka. (Ten byl aktivní ve fašistickém hnutí již za první republiky.) V Praze byl ještě ustanoven náčelník štábu (hejtman) pražského křídla Svatoplukových gard, kterým se stal ambiciózní fašista a nebezpečný kolaborant František Směták. Svatoplukovy gardy měly dokonce i svoji vlastní uniformu. Její nošení na veřejnosti bylo ale většinou tvrdě postihováno, neboť organizace Vlajka nebyla legální.
Organizační struktura a početní stavy SG Vzorem pro Svatoplukovy gardy (SG) byly nacistické úderné oddíly Sturmabteilung (SA). Pro SG byla ambiciózně naplánována organizační struktura od nejmenší jednotky (družstva) až po největší jednotku (divizi), přičemž základní jednotkou byla rota (čítající 169 mužů). Celkem mělo být zřízeno až 16 pochodových pluků, a to po celém území Protektorátu Čechy a Morava. Plánované počty (celkem asi 50 tisíc mužů) se ale nepodařilo naplnit. (Navíc v hnutí SG došlo hned v únoru roku 1940 k rozkolu. Tehdy se ostravské křídlo odtrhlo od ČNST–Vlajky a vystupovalo samostatně.) Početní stavy SG lze odhadovat asi jen v celkové síle několika stovek mužů. V Praze sice početní stav členů SG dosahoval pouze 400 mužů, přesto ale patřily SG k nejpočetnější polovojenské organizaci v protektorátu.
V letních měsících 1940 disponovaly SG poměrně značným počtem stoupenců soudě podle toho, že na jejich veřejně pořádaných akcích v Moravské Ostravě se pravidelně scházelo až několik stovek osob. Dokladem toho je například účast 680 osob, členů a stoupenců Svatoplukových gard na přednášce vrchního velitele SG Arnošta Pořízky, která se uskutečnila 18. května 1940.
Ideové zaměření SG Rétorika a ideové zaměření SG vyznívalo pronacisticky se silným, až nenávistným protižidovským akcentem. Běžně gardisté požadovali například prohlášení bývalého prezidenta Edvarda Beneše za zrádce národa, propagovali zřizování pracovních táborů pro Židy a „osoby práce se štítící“, podporovali myšlenku kontroly školství ze strany českých „národovců“ (to jest představitelů SG a dalších kolaborantských organizací českých fašistů). V rezoluci (vztahující se k přednášce vrchního velitele SG Arnošta Pořízky z 18. května 1940) pak dále zaznívaly i požadavky na akceptování nacistické okupační správy, odmítání ideálů a demokratické praxe první republiky, jakož i důsledné zavedení platnosti norimberských rasových zákonů na celém území Protektorátu Čechy a Morava. V uvedené Pořízkově rezoluci kupříkladu dále gardisté požadovali „odstranění zločinného židovstva ze životního prostoru českého národa“, úplné hospodářské včlenění Protektorátu Čechy a Morava do nacistického Německa a předání českých rozhlasových stanic v Moravské Ostravě a Brně pod kontrolu gardistů. Verbální i tiskové projevy představitelů SG přejímaly dobové nacistické výrazivo.
Svatoplukovy národní gardy Během roku 1940 se František Směták spolu s Arnoštem Pořízkou pokusili převzít moc nad Svatoplukovými gardami. Ty tou dobou cvičily v Praze na Střeleckém ostrově a ve svém největším rozmachu měly asi 800 členů. Došlo k závažné roztržce mezi Janem Rysem-Rozsévačem na straně jedné a Františkem Smětákem a Arnoštem Pořízkou na straně druhé. Po roztržce byli František Směták i Arnošt Pořízka vyloučeni z řad členů Svatoplukových gard a ambiciózní František Směták si obratem založil vlastní organizaci, kterou nazval Svatoplukovy národní gardy. Tato organizace měla v době svého rozkvětu maximálně 30 členů, Směták ji řídil ze svého bytu (na adrese Praha 2, Korunní 716/5 (německy: Kronenstrasse)), zpočátku se svými muži cvičil, ale posléze mu došly peníze a jeho Svatoplukova národní garda se ještě během roku 1941 (po necelém půl roce své existence) definitivně rozpadla.
Dovětek Po skončení druhé světové války byli odsouzeni Mimořádným lidovým soudem (MLS) v Moravské Ostravě zakladatelé Svatoplukových gard Arnošt Pořízka a Jakub Niemczyk k trestu odnětí svobody na dobu 20 let. Patnáctiletý trest odnětí svobody obdržel velitel Gajdových gard na Ostravsku Emanuel Jančar. Jan Rys-Rozsévač byl odsouzen Národním soudem v Praze v justičním paláci na Karlově náměstí k trestu smrti a dne 27. června 1946 v odpoledních hodinách (15:45) v Praze na Pankráci popraven jako první oběšením (po něm byli oběšeni další dva vlajkaři – Rozsévačův zástupce v organizaci Vlajka Josef Burda a mecenáš a velitel paramilitárních Svatoplukových gard Jaroslav Čermák). Žádosti o milost nebylo vyhověno. Během procesu s vlajkaři se všichni obžalovaní (a později i odsouzení) chovali klidně bez jediného slova. Jan Rys-Rozsévač se před oběšením mlčky pokřižoval. Uprchlý sekretář Vlajky Otakar Polívka byl odsouzen k trestu smrti oběšením v nepřítomnosti; Jindřich Thun-Hohenstein byl odsouzen na doživotí; Václav Aleš Cyphelly odešel s trestem 20 let odnětí svobody a Jindřich Streibl dostal vyměřeno osm let odnětí svobody.
František Směták byl v roce 1945 zatčen. Angažoval se totiž nejen v SG, ale byl i konfidentem gestapa. Mimořádným lidovým soudem (MLS) byl odsouzen k sedmi letům odnětí svobody. Po změně režimu v únoru 1948 se František Směták rychle zorientoval a již ve výkonu trestu se stal přesvědčeným komunistou. Po odpykání trestu pracoval nejprve v Uhelných skladech a (od roku 1954) jako veterinář v JZD. Zemřel v 70. letech 20. století.
Historické stopy SG v Praze