Poručík Bohuslav Sleza (6. dubna 1900 – 13. října 1963) byl protinacistický a protikomunistický odbojář, příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové, přímý účastník Národního boje za osvobození, ÚVODu a Petičního výboru "Věrni zůstaneme". V létě 1948 s agentem Counterintelligence Corps Jaroslavem Grosmanem se přímo podílel na plánovaném únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny do ciziny (akce Granát 48).
Mládí Bohuslav Sleza se narodil 6.4.1900 v Holešovicích do chudé dělnické rodiny. Absolvent elektrotechnické průmyslovky, mechanik u firmy Letov, kde pracoval i za okupace. Slezova sestra Josefa Kochmanová byla v důvěrném vztahu s legionářem Josefem Balabánem, s nímž měla dceru Haničku.
Bajkal Po mnichovské kapitulaci v roce 1938 významný moment pro vznik budoucího odboje představovala skutečnost, že do politiky začali velmi aktivně vstupovat příslušníci armády, kteří až do té doby přísně dodržovali povinnou apolitičnost. Podobně jako v ostatních součástech společnosti, tak i v armádě začaly vznikat četné neformální diskusní a politizující kroužky.
Jedna z takových nejvýznamnějších skupin se již od podzimu roku 1938 začala scházet v Praze 6 - Dejvicích v bytě pplk. Josefa Balabána v ulici Na Hutích č. p. 1, případně v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí (dnešní Dům armády Praha). V rámci této neformální skupiny se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých, především ruských, legií z doby 1. světové války plk. Josef Churavý, pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín, mjr. RNDr. Josef Jedlička, mjr. Alois Janotka a rovněž, v té době již záložní důstojníci, Bohuslav Sleza, Gustav Svoboda a Otakar Schideck (není bez zajímavosti, že se až na výjimky jednalo o bývalé nebo stávající příslušníky dělostřelectva).
Letov Letňany 13. března 1939 se zanícený Sleza setkává s Balabánem za účelem nabídky svých služeb v protinacistickém hnutí. Balabán nabídku vzápětí přijal a pouze řekl Slezovi: „Bóžo, víš co to bude znamenat??!“. „Ano, vím…Nedbám žádného nebezpečí“, odpověděl stroze Sleza. Tímto bylo vše ujednáno. Sleza byl ihned nasazen jako mechanik do letecké továrny Letov v Letňanech.
Tímto se Sleza stal členem hnutí Obrana národa (později „Tří králů“ – Balabán-Mašín-Morávek)
Sleza měl zprvu úkol navázat kontakt s ÚVODem (Ústřední vedení odboje domácího), jakožto zastřešovacího aparátu pro různorodou diverzní činnost. Postupně se připojovali členové dalších odbojových skupin (Obrana národa, Petiční výbor "Věrní zůstaneme" a Politické ústředí).
27. března 1939 přinesl Sleza Balabánovi zprávu, že v Letově je ukryta spousta zbraní (mj. 60ks leteckých kulometů Lewis „dvojče“), které se podařilo z Letova následující den odvézt. Pro Slezu toto byla první zatěžkávací zkouška, kterou ovšem na 100% splnil a získal si Balabánovu absolutní důvěru, na což byl Sleza nesmírně hrdý. Koncem dubna již plně spolupracoval s plk.Mašínem a štkpt.Morávkem na protinacistické diverzní činnosti.
Rok poté (už v sestavě Balabán-Mašín-Morávek-Sleza) byly navázány kontakty s Ivanem Sekaninou, Laco Novomeským, Vrňatou a primářem Kafkou, kteří podporovali rodiny vězněných a popravených. náhled|Slezova manželka Jiřina (29. březen 1912 – 18. březen 1978) se aktivně zapojovala do odboje především v období, kdy manžel působil v původní garnituře Obrany národa. (foto z roku 1932) Primář Kafka byl organizován v Ústavu pro choromyslné a podle potřeby zde ukrýval stíhané a ohrožené odbojáře. Následně se Sleza (krycí jména „Seidl“, „Sklenář“) stal důležitou spojkou mezi Balabánem a policejním radou JUDr. Karlem Jarošem, který odbojářům obstarával falešné legitimace, kde to bylo potřebné. Dalším spolupracovníkem byl Ladislav Jeřábek (bratr Slezovy manželky Jiřiny), který mezi obyvatelstvo šířil ilegální časopis "V boj!". Jeřábek byl bývalým zaměstnancem Lufthansy.
Brzy dostal Sleza od Balabána úkol pro sebe sehnat několik důvěryhodných spolupracovníků s cílem získat z Letova výkresy několika typů letadel. S touto činností pomáhali Slezovi vedoucí výkresárny Václav Novotný a Slezova manželka. Výkresy Sleza pašoval přímo na sobě (na břiše, na zádech) omotaný slabými provazy. Přibližně v 17:00hod. na ošetřovně v Letově Slezu „prohlédli“ další spolupracovníci, Bláha a Thomajer. Sleza si vzal nakonec aktovku, ostře nabitou pistoli k okamžitému použití a šel k bráně Letova k běžné výstupní prohlídce. Slezova manželka Jiřina několikrát přišla svého muže navštívit. Fingovala však požehnaný stav, takže ji manžel mohl několik výkresů připevnit na tělo, a vynést v bezpečí ven. Po směně se Sleza vždy vydal za Balabánem do Vysočan, odkud se spolu vydali za Mašínem na Vinohrady, kde dokumenty ofotografovali. Když poprvé přijel Sleza s výkresy za Balabánem, předložil výkresy na stůl. Balabán jen přistoupil, mlčky prohlédl dokumenty a pravil: „Tak toto si nechám líbit!!“ Sleza se domů vracel až kolem 02:00hod. a před 06:00hod. byl u Novotného v Letově vrátit dokumenty.
Během 14 dnů takto Sleza propašoval přes 60ks výkresů letadel typu Focke-Wulf, Junkers Ju 86, Junkers W 34, Junkers Ju 252. Následně Balabán Slezu povýšil na hodnost poručíka.
Pochvalou od Balabána byl Sleza ještě zapálenější. Dostal nápad na sabotáž. Od Mašína Sleza vyfasoval zápalné termitové bomby, které použil pro různé účely, shodou okolností také pod křídlo k palivové nádrži zanedlouho startujícího letounu Junkers Ju 252, které mělo namířeno do Milovic. Gestapouni letoun sice několikrát před odletem pečlivě kontrolovali, různými nezvyklými průtahy odlet oddalovali, až nakonec přece jen stroj povolení ke startu dostal. K velké radosti Slezy se ale letoun krátce po startu zřítil v plamenech a roztříštil se přímo na hlavní silnici Kbelská. (kniha Tři kontra gestapo, str.148)
V roce 1940 se příslušníci Obrany národa Bohuslav Sleza a Josef Mašín dvakrát pokusili odstranit nacistického kolaboranta Ottu Bláhu, avšak neúspěšně.
Konec první garnitury Obrany národa Po zatčení policejního rady Jaroše, který gestapu vyzradil důvěrné informace, Po zuby ozbrojení Sleza, Mašín, Morávek i Balabán museli často měnit místo pobytu, což bylo velmi náročné, nicméně, gestapu se je tentokrát dopadnout nepodařilo. Mašín často Slezovi říkával: „Když dopadnou jednoho, musí jich deset ležet na zemi“.
Avšak, při jedné z konspirativních schůzek s bývalými armádními rotmistry (Prstýnkáři), mezi nimiž mělo gestapo svého špeha, byl Josef Balabán 22. dubna 1941 po krátké přestřelce zatčen. Když jako zastupující říšský protektor nastoupil R. Heydrich a bylo vyhlášeno stanné právo, byl v říjnu 1941 Balabán odsouzen Stanným soudem k trestu smrti. náhled|Zatímco v odbojových skupinách ON, PVVZ, SBS Sleza zastával napůl špionážní a diverzní roli, později ve své vlastní jednotce Ara plánoval a uskutečňoval téměř výhradně ozbrojené sabotážní akce Tímto se gestapu podařilo skupinu Tří králů a jejich spolupracovníků rozbít. Jednak byla skupina nejen oslabena, ale také infiltrována špehem, jednak byl v květnu 1941 zatčen také Mašín. Nad Morávkem a jeho nejvěrnějšími spolupracovníky se ale smyčka utahovala pomalu, neboť Morávek byl v té době už odtržen od oficiálních struktur odboje. Sám si zřídil tzv. střelecké skupiny (mezi nimi i Sleza), jejichž členové byli jakýmisi Morávkovými pistolníky, kteří později vykonávali různé diverzní akce.
Morávek by zastřelen 21. března 1942 nedaleko Prašného mostu. Policejní rada Jaroš byl popraven 18. prosince 1942 v Berlíně. Smrti neunikla ani třináctiletá Jarošova neteř. Vedoucí výkresárny v Letově Václav Novotný byl zatčen v roce 1944. Byl ubit k smrti.
Sleza si založil vlastní odbojovou skupinu Ara, jejímiž členy byli npor. čsl. armády Josef Pošva, Bedřich Štekl, Ladislav Jeřábek a dr. Adolf Kern. Všichni byli vedeni v protifašistickém Svazu bojovníků za svobodu (SBS). Sleza pokračoval v nastoleném kurzu a bez zastavení plánoval a vykonával další z mnoha diverzních/sabotážních činností ať už přímo na silnicích, nebo na kolejích. Velmi časté bylo používání karborundového prášku, který se vhazoval do soukolí vagónu, aby se zadřel podvozek, či vhazování kovových špičatých předmětů výhradně pod německé transportní automobily.
Se svou skupinou Ara několik měsíců pomáhal partyzánském oddílu Valla v bojích proti okupantům nejen v severních Čechách, ale také na Malé straně či na Petříně.
Po válce náhled|Prvorozená dcera Bohuslava Slezy Alenka. Zemřela v osmém měsíci života na zápal plic Na podzim roku 1945 se Sleza stal členem Svazu brannosti. Pracoval jako národní správce firmy Chromex. S manželkou se jim narodila dcera Alenka. Děvčátko v 8. měsíci svého života umírá na těžký zápal plic. Zdrcení rodiče však najdou ještě sílu a 24. června 1946 se jim narodila druhá dcera (Miroslava Alice). V létě 1947 opouští Svaz brannosti.
Sleza dál napjatě sledoval domácí i zahraniční politické události. Přestože sám byl dělnického původu, nikdy se netajil svým značným odporem k rychle expandující komunistické moci. Na přelomu let 1947/1948 nejdříve aféra s výbušninami, které byly adresované pro tři demokratické ministry (Zenkl, Drtina a J.Masaryk). Do vyšetřování se nejvíce vmísil Drtina, přičemž zjistil, že za touto akcí stojí vedení KSČ. Drtina dál důrazně hájil demokratické zřízení a principy právního státu proti nastupující komunistické totalitě.
Osm dní před nechvalně proslulém „únorovém puči“, resp. státním převratu, podal Drtina s ostatními demokratickými ministry demisi.
Ve dnech 20.–25. února 1948 byli přední členové Svazu brannosti pozatýkáni, krajská velitelství, kanceláře, výcviková střediska a sklady zbraní byly obsazeny příslušníky pohotovostních pluků SNB a příslušníky Lidových milicí a veškerá sportovně branná činnost byla zastavena.
Dne 28. února 1948 přebírají moc komunisté a přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, jest tímto dokonán. Do popředí zájmu nového politického zřízení se tak logicky postupně stávají Petr Zenkl, Jan Masaryk, tak také bývalý ministr spravedlnosti, či bývalý tajemník prezidenta Edvarda Beneše Prokop Drtina. Zenklovi se podařilo s manželkou uprchnout na Západ, Drtina se v den puče pokusil o sebevraždu skokem z okna (s těžkými zraněními později převezen do nemocnice Na Bulovce), a J. Masaryk byl 10. března 1948 nalezen mrtvý pod okny Černínského paláce.
Únos Prokopa Drtiny (akce Granát 48) Vzhledem k předešlým událostem Sleza nelenil. V červnu 1948 za Slezou do firmy Chromex přišli válečný veterán z bojů na Dukle Jaroslav Grosman (krycí jméno „Žulík“) a Slezův známý, kriminální inspektor Vojtěch Tošner. Grosman v tu dobu pracoval pro americkou tajnou službu CIC (dnešní CIA) jako „agent chodec“ – a právě tehdy dostal zvláštní úkol: v době sokolského sletu v roce 1948 se měl podílet na únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny, tehdy upoutaného na lůžko po pokusu o sebevraždu. Jaroslav Grosman měl tohoto blízkého spolupracovníka prezidenta Beneše dostat na Západ.
K tomuto úkolu si Grosman jako spolupracovníka vybral právě Slezu, který s nápadem nadšeně souhlasil a intenzívně se zapojil do příprav akce. Grosman se poté v Roztokách, kde předtím bydlel, pokusil vytvořit ilegální zpravodajskou skupinu. Při této příležitosti se setkal s řadou známých a příbuzných, mimo jiné také se svým dobrým kamarádem z dob ilegality, Miloslavem Soukupem, který ovšem Grosmanovi zapřel své předchozí zadržení, nicméně, Soukup se opětovně navrátil k ilegální činnosti. Obstarali také střelné zbraně a ruční granáty, které měly být použity při únosu. Některé ze zbraní u sebe přechovával Sleza ve svém bytě v Komornické 1 v Praze 6. vlevo|náhled|Malá část zbraní a munice nalezená Státní bezpečností v bytě Slezy v Komornické ulici v Praze 6. Zbraně měly být použity při únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny