Československé státní statky (slovensky Československé štátne majetky) národní podnik, zkratka ČSSS, n. p., se sídlem v Praze vznikl na základě vládního nařízení ze dne 30. prosince 1948 z bývalého státního podniku Československé státní lesy a statky a státního podniku „Pokusné statky výzkumných ústavů zemědělských“ ke dni 1. ledna 1949 jako forma socialistických zemědělských podniků všelidového vlastnictví (zpočátku řízené jako jeden národní podnik). Před únorem 1948 se na území Československa nacházelo 113 státních statků se zemědělskou výměrou 1 296 ha. Státní statky postupně přebíraly znárodněnou půdu bývalých velkostatků, zbytkových a církevních statků, ale také horských pastevních družstev, zemských národních výborů a neosídlenou půdu v pohraničí. Pod ČSSS (vzor socialistické zemědělské výroby) byla později začleňována také nerentabilní jednotná zemědělská družstva.
Celková výměra půdy čs. státních statků se po únoru 1948 zvětšila téměř na pětinásobek, v lednu 1948 činila 92 000 ha, k 1. lednu 1949 už se výměra zvedla na 146 473 ha a v září 1949 na 466 652 ha.Těsnopisecká zpráva o schůzích Národního shromáždění Československé Socialistické Republiky: 36. schůze Národního shromáždění republiky Československé ze dne 17. listopadu 1949, vyd. Kancelář Národního shromáždění 1950, s. 10. Mezi základní typy ČSSS patřily státní statky s polní a živočišnou výrobou, státní šlechtitelské a semenářské stanice, státní školní statky, atd. Nejvyšším orgánem bylo zprvu „Ústřední ředitelství ČSSS“, po reorganizaci v roce 1952 krátce ministerstvo státních statků a později až do roku 1989 ministerstvo zemědělství a výživy.Karel Zeman: Analýza privatizace a restitucí v ČR: Transformace národního hospodářství, zejména liberalizace vlastnických práv: privatizace, restituce a ostatní systémové změny, 2018
Vzhledem k tomu, že na konci roku 1989 neexistoval v tehdejším ČSSR soukromý sektor, dvě třetiny zemědělské půdy obhospodařovala Jednotná zemědělská družstva (1 024 JZD) a jedna třetina státní půdy patřila 174 státním statkům s průměrnou výměrou 6 259 ha, bylo krátce po roce 1990 rozhodnuto, že činnost Státních statků bude ukončena. Hlavním úkolem československé zemědělské politiky 90. let 20. století bylo obnovení vlastnických práv k půdě a zemědělskému majetku (restitucemi, privatizací a transformací). Privatizace státních statků byla ve druhé etapě (1994–1996) téměř dokončena.Lenka Fojtíková: Společné politiky EU, Nakladatelství C H Beck, 2008, s. 26–27. V roce 2019 pokračuje proces likvidace zbytkových státních statků: Státní statek Bílý Kostel, s. p. v likvidaci; Státní statek Česká Kamenice, s. p. v likvidaci; Státní statek hl. města Prahy, s. p. v likvidaci; Státní statek Jeneč, s. p. v likvidaci; Státní statek Kuřim, s. p. v likvidaci.
Historie Státní lesy a statky (ČSLS), řízené VIII. odborem Ministerstva zemědělství, po únoru 1948 během několika měsíců rozrostly o stovky hektarů půdy, zejména o půdu konfiskovaných velkostatků, zbytkových statků, církevního majetku, Schwarzenberský majetek včetně půdy horských pastevních družstev, o majetek osídlenců, kteří z pohraničí odešli, o dosud neosídlenou půdu, též o půdu veřejnou (po likvidaci zemského zřízení). Jenom konfiskací zemědělského majetku a zákonem o revisi první pozemkové reformy vzrostl rozsah státních lesů a statků o 1 507 134 ha půdy, takže ke dni 1. října 1948 činila jeho celková rozloha zemědělské půdy státních statků a lesů 1 285 729 ha. ČSLS se tak v relativně krátké době staly největším obhospodařovatelem zemědělské a lesní půdy v Československu.
ÚV KSČ při svém listopadovém bilancování konstatoval, že statky svůj první politický úkol (napomáhat v procesu združstevňování) neplní. Statky se potýkaly s mnoha problémy, chybělo vybavení, státní statky přebíraly poničenou půdu, často zubožený dobytek, navíc majetek v pohraničí byl z valné části prostorově rozptýlený a jako zcela problémová se jevila i otázka zaměstnaneckého personálu. Centrální řízení zatěžovala i agenda přidružených podniků rybníkářských, šlechtitelských, pil a zpracování dřeva. Narůstala nekompetentnost v rozhodování při plnění úkolů. Za účelem nabytí nových poznatků v budování kolchozů a sovchozů vedení strany také naplánovalo první poválečnou návštěvu zemědělských pracovníků do Sovětského svazu (ta se uskutečnila až v roce 1950).
Dne 30. listopadu 1948 promluvil ministr zemědělství Július Ďuriš na socialistické akademii ve Slovanském domě v Praze „o novém životě na vesnici, o budovatelských úkolech a úkolech na cestě k socialismu“, které již předem padly v projevu Klementa Gottwalda na listopadovém zasedání ÚV KSČ a na jehož základě strana následně vytyčila program další zemědělské politiky.Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 01.12.1948, 4(279). s. 1.
Dne 22. prosince 1948 Národní shromáždění republiky Československé schválilo návrh zákona č. 312/1948 o organizaci státních lesů a statků, na jehož podkladě došlo ke zřízení dvou národních podniků Československé státní lesy a „Československé státní statky“, které měly lépe plnit politické a hospodářské úkoly lidově demokratické republiky v oblasti obhospodařování státního, lesního a zemědělského majetku. Ústřední ředitelství se měla zabývat plánováním výroby, kontrolou investičního a finančního výrobního plánu, zvelebovací činností a organizací práce a výchovou kádrů. Krajští provozní kontroloři a účetní revizoři (u lesů zmocněnci) v jednotlivých krajích měli při statcích působit jako mezičlánek mezi ústředním ředitelstvím a základními finančními jednotkami podniku. Základní bilanční jednotkou státních lesů byl stanoven celek o výměře 10–15 ha plochy, u státních statků byl základní bilanční jednotkou stanoven statek. V čele každé základní bilanční jednotky měl stát ředitel. Všechny nadbytečné články mezi základní jednotkou a ústředním ředitelstvím tak měly být zrušeny a jak konstatoval během schvalování návrhu zákona 22. prosince 1948 čerstvě jmenovaný generální ředitel Státních statků Josef Smrkovský, strana chtěla znát: „jen a jen hospodáře, pěstitele lesa, pěstitele a chovatele na stanicích, hospodáře rybniční, agronomy, zootechniky, mechanizátory, organizátory, účetní apod. a nikoho jiného“.
Československé státní statky Na vrcholu celého řídícího aparátu stála po celé složité období fungování státních statků Komunistická strana Československa, která svými závěry ze sjezdů (potažmo plén) diktovala podmínky, formy, způsob práce a personální obsazení na vedoucích pozicích. Národní podnik „Československé státní statky“ byl řízen centrálně. V průběhu téměř čtyřiceti let se ale (ve snaze vytvořit optimální model řízení) měnila stupňovitost organizační struktury s celou řadou různě komplikovaných řídících mezičlánků (okresní a krajské národní výbory, krajské správy státních statků, okresní i krajské zemědělské správy, územní odbory ministerstva, atd.) Celý proces nakonec vyvrcholil do formy jednotlivých samostatných státních podniků.
Vrcholným orgánem národního podniku „Československé státní statky“ bylo „Ústřední ředitelství ČSSS,“ tvořené generálním ředitelem (Josef Smrkovský) a správním sborem. Ředitelství se dále členilo na sekretariát a 7 odborných skupin, přičemž v každé odborné skupině stál v čele vrchní ředitel. Samotný národní podnik ČSSS tvořily správně výrobní odbory, zaměřené na: polní hospodářství, rybářství, ovocnářství, semenářství, zahradnictví, vinařství, šlechtitelské stanice, drůbežárny, inseminace skotu, mlékárny, mlýny a pekárny, lihovary, sušárny, cihelny, vápenky, společné dílny a odborná zařízení. Výchova kádrů Dne 7. června 1949 bylo na zámku při Státním statku v Pohořelicích (1948–1995 Československé státní statky Praha, statek Pohořelice; Státní statek Pohořelice, n. p.; Státní statek Pohořelice, s. p.) otevřeno Ústřední učiliště Československých státních statků pro výchovu dělnických kádrů, kde měli být v pětiměsíčních kurzech připraveni funkcionáři z řad zemědělských i průmyslových dělníků a z řad mladých rolníků, kteří pak byli dosazeni v národním podniku Československé státní statky na pozice ředitelů a správců. Absolventi obdrželi nové stejnokroje, připravené pro delegáty první celostátní konference státních statků, která se konala ve dnech 17. a 18. prosince 1949 v Praze.Rudé právo, 8.6.1949, s. 3: Otevření učiliště Čs. státních statků v Pohořelicích.Státní statky na cestě k socialistické velkovýrobě. Projevy, diskuse a rezoluce z první celostátní konference československých státních statků, n. p., konané ve dnech 17. - 18. prosince 1948 v Praze, Praha, Brázda, 1950.
Druhá podobná škola byla otevřena v Lukavci na Pacovsku a třetí ve Vigľaši na Slovensku. Další kádry, hlavně z řad dělníků a drobných rolníků, měla vychovat mistrovská škola při státním statku v Kostelci n. Orlicí (hospodářský dvůr při starém zámku). Dne 7. června 1949 zahájila výuku také ovčácká škola v Tatranské Lomnici, jejímž úkolem bylo vychovávat odborné ovčácké kádry a též pracovníky pro zpracovávání ovčích produktů pro celou republiku.Lidové noviny. 22.6.1949, 57(145). s. 4. ISSN 0862-5921. V roce 1950 byla na zámku Horky nad Jizerou otevřena Ústřední politická škola pro výchovu kádrů agronomů a zootechniků.
Organizační struktura 1949–1950 Po připojení slovenské části a zjednodušení organizační struktury stály na vrcholu národního podniku „Ústřední ředitelství ČSSS“ se sídlem v Praze a „Oblastní ředitelství“ se sídlem v Bratislavě, zajišťující celopodnikovou agendou plánování, řízení a kontroly (včetně kádrové politiky). Nižší instanci tvořily základní závody tzv. statky (dříve ředitelství), ty sestávaly z pobočných statkových závodů tzv. hospodářství (dříve dvorů), tedy z jednotlivých hospodářských objektů (v rozmezí pěti až dvacetipěti). Celý statek tvořil jednu samostatnou bilanční jednotku, což znamenalo, že hospodařil na svůj účet u provozní a investiční banky. Vedení statku sestávalo z ředitele, kádrového referenta, geotechnika, zootechnika a z potřebného účetního personálu. Statek vedl správce. Jednotlivé statky měly rozlohu v průměru kolem 1500 hektarů (od 500 do 3000 hektarů). Obdobně byly organizovány statky rybářské. Inspekční a instrukční mezičlánek tvořily „krajské inspektoráty“ v sídlech krajů, zpravidla se jednalo o provozního, kádrového a účetního inspektora (popřípadě podle zaměření je doplňoval rybář, ovocnář či chmelař). Ve dnech 17.–18. prosince 1949 se konala I. celostátní konference ČSSS.
Po IX. sjezdu KSČ nahradili kádrové referenty na statcích a krajských inspektorátech „zástupci ředitelů pro politickou práci“ a v průběhu roku 1950 došlo na krajských inspektorátech ke zrušení všeobecného funkčního titulování „inspektor“, funkce inspektora nyní náležela jen vedoucímu krajského inspektorátu. Krajské inspektoráty posílily nejen personálně, ale byla na ně přenesena i funkce řídící. K podstatné organizační změně došlo až po roce 1951, jelikož v létě 1950 se uskutečnila dlouho plánovaná cesta vybraných pracovníků Československých státních statků do Sovětského svazu, kde měli načerpat zkušenosti pro budování kolchozů a sovchozů, zejména pak sovětského chozrasčotu. Sovětské zemědělské formy hospodaření se pro Československo ukázaly prozatím nevhodné.
Ústřední ředitelství ČSSS čítalo kolem 1200 zaměstnanců a v 50. letech komunistům začali vadit jeho hlavní představitelé, generální ředitel Josef Smrkovský a generální inspektor Josef Hojdar. Vedení KSČ poukazovalo na to, že ve vedení statků stojí stále spousta tzv. „zbytkařů“ (bývalých majitelů zbytkových statků), bývalých velkostatkářů, vesnických boháčů a jiných „protilidových, republice cizích a nepřátelských živlů“, které také vinila z problematického hospodaření. Kritika na únorovém zasedání ÚV KSČ v roce 1951 vyústila v odchod mnoha zaměstnanců a v dubnu 1951 byl zatčen generální ředitel Josef Smrkovský. Na jeho místo nastoupil Karel Svoboda. S kádrovou obměnou se připravovala i nová organizační proměna.