Italové se v českých zemích v průběhu staletí vyskytovali v různém množství a intenzitě, nelze však hovořit přímo o migraci. Ve starší češtině se lze setkat s označením pro Italy Vlaši (adj. vlašský, například Vlašský dvůr“ v Kutné Hoře a další označení jako vlašský salát, vlašský ořech). Etymologicky se jedná o společný základ příbuzný s výrazem Włochy (pomn.) – Itálie (adj. włoski – italský), užívaný v moderní polštině.
Historie náhled|alt=imaginary portrait of Emma of Italy, wife of King Lothair of France|Romantický pokus o podobu královny a pozdější české kněžny Emmy Italské. Ta byla zřejmě první italskou manželkou českého panovníka. Autor: François Séraphin Delpech, kolem roku 1820 náhled|Česká královna a římská císařovna Eleonora Gonzagová podporovala italské barokní umělce také v českých zemích. Jednou z prvních významných osobností italského původu v Čechách byla zřejmě česká kněžna Emma Italská (Emma Regina, asi 948–1006), třetí manželka českého knížete Boleslava III. a pátá kněžna na českém stolci. Údajně byla propagátorkou svatováclavského kultu v Evropě. Jejími rodiči byli italský král Lothar II. a jeho manželka Adéla Burgundská.
V průběhu středověku nebyla přítomnost Italů v Čechách a na Moravě natolik významná, aby bylo možné hovořit o skutečné imigraci. Ve druhé polovině 16. století však již v Praze existovala čilá italská enkláva, kterou tvořili především řemeslníci činní na stavbách a obchodníci, kteří se ve městě zde usadili s rodinami v době panování Rudolfa II. po roce 1583, kdy se Praha stala hlavním městem Svaté říše římské. náhled|Toskánský palác na Hradčanech v Praze nechala postavit toskánská velkovévodkyně Anna Marie Františka. Italští kupci obchodovali především s luxusním zbožím, v té době velmi žádaným u pražského císařského dvora. Nejpočetnější italskou skupinou byli ovšem architekti, stavební mistři i řemeslníci, jako kameníci či štukatéři, zaměstnaní ponejvíce u Pražského hradu a při výstavbě šlechtických sídel domácí šlechty, která vyhledávala renesanční umění přímo od Italů. Většina Italů usazených v hlavním městě, zejména pak v blízkosti Hradu na Malé Straně (Malostranské náměstí bylo tehdy známé jako „Vlašský plac“), pocházela především z oblasti lombardských jezer na území Milánského vévodství a Benátské republiky. Kromě okolí Pražského hradu Italové obývali také oblasti u Karlovy ulice na Starém Městě a Vlašskou ulici na Malé Straně.
V Praze usazení Vlaši založili Vlašskou kongregaci Nanebevzetí Panny Marie a zřídili malostranský Vlašský špitál, pozdější sirotčinec (nalezinec), dnes v objektu sídlí Italský kulturní institut. Kongregace existovala v letech 1573 až 1942 a během své působnosti hrála významnou roli v italské emigraci do střední a severní Evropy.
Také v Litoměřicích v době působení biskupa Jaroslava Ignáce ze Šternberka žila již více než sto let početná skupina italských stavitelů, zedníků a sochařů sdružených v cechu. Biskup Šternberk jej podporoval, takže právě v době jeho episkopátu vznikaly barokní Litoměřice. Zvláštní pozornosti zasluhují členové rodů Spinettiů, Ferettiů, Bernasconiů, Pietro Versa, ale především rodina Broggiů – Julius/Giulio a jeho syn Oktavián/Octavio. Jde například o sakrální stavby obou Broggiů přímo v Litoměřicích: děkanský kostel Všech Svatých, kaple sv. Jana Křtitele, biskupská rezidence, kostel sv. Vojtěcha (Julius Broggio). Dílem Octavia Broggia je pak jezuitský kostel Panny Marie, dokončení kostela sv. Vojtěcha, kostelík sv. Mikuláše a kostel sv. Václava – vůbec nejvýznamnější barokní architektura ve městě.
Významnou roli v českých dějinách hrály italské šlechtické rody, zejména v pobělohorské době, které sem přicházely jako součást katolického osídlení po konfiskacích a odchodu protestantů do exilu.
Významný podíl Italů byl i mezi ajznbonskými tovaryši, putujícími stavebními specialisty, kteří se v českých zemích podíleli na výstavbě železnic v 19. století, z italskojazyčné části tehdy rakouských Tyrol pocházel i inženýr Alois Negrelli.
Italští hudebníci Samostatnou kapitolou byla činnost italských hudebníků působících v českých zemích. Zejména v období baroka na českém území působilo značné množství hudebníků tehdy módní italské hudební vlny. V Praze tehdy existovalo několik italských operních společností (kde působili např. impresário Antonio Mario Peruzzi, tenorista Antonio Denzio, sopranistka Margherita Gualandiová a mnoho dalších).
Mezi nejvýznamnější autory patřil Antonio Vivaldi. Vivaldi některé své skladby napsal přímo na objednávku českých šlechticů (např. loutnové skladby pro hraběte z Vrtby). Hraběti Václavovi z Morzinu a jeho pražské kapele je dokonce dedikováno Vivaldiho nejslavnější dílo Il cimento dell'armonia e dell'inventione (op. 8), které obsahuje slavné koncerty Čtvero ročních dob. Benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio do Prahy mezi lety 1726 až 1736 přivezl šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu: Argippo (RV 697) uvedena na podzim 1730, a pasticcio Alvilda, Regina dei Goti, nastudovaná na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor, jenž patrně tehdy delší dobu pobýval v Praze.
Nebývale silně se italská barokní opera rozvinula v 1. polovině 18. století také na Moravě a na několika místech v Čechách (zámky Jaroměřice nad Rokytnou, Holešov, arcibiskupské sídlo v Kroměříž, či Náměšť nad Oslavou a v Čechách pak Kuks, nebo Český Krumlov, kde pro tento účel dokonce vzniklo unikátní barokní divadlo). V Jaroměřicích nad Rokytnou jako překlad italského originálu L'origine di Jaromeritz in Moravia vznikla vůbec první opera v českém jazyce: O původu Jaroměřic na Moravě.
Silný italský vliv v hudbě přetrvával také v období klasicismu. Svou kariéru libretisty začal v Praze jako člen operní společnosti Pietra Mingottiho Giovanni Battista Locatelli. V době, kdy v Praze vrcholily příprav premiéry Mozartovy opery Don Giovanni, pobýval zde s ním také jeho libretista Lorenzo da Ponte.
První světová válka náhled|Pamětní deska na Svaté Hoře v Příbrami z 24. května 2015 odhalená ke 100. výročí exodu z obcí Valle di Ledro a Valle di Gresta. Po vyhlášení první světové války byli do českých měst a obcí v roce 1915 vysídlení Italové z obcí v horském údolí Valle di Ledro (od roku 2010 sloučené do obce Ledro) v provincii Trento na území Trentino-Alto Adige v Gardských horách. Do roku 1919 žili v Příbrami, Všeni, Milíně, Buštěhradě, Novém Kníně, Pticích, Chyňavě, Doksích. Někteří Italové jsou pohřbeni na místních hřbitovech a na památku jsou pořádána společná setkání. Mezi těmito městy a obcemi byla také 28. června 2008 podepsána dohoda o partnerství.Pribram.eu/mesto-pribram: Valle di Ledro (partnerská města)
Současnost Dle údajů z února 2018 žije v současné době v Česku přibližně 3200 osob italské národnosti. (Tento počet se může mírně lišit, neboť se jedná jen o osoby zaregistrované u Anagrafe degli italiani residenti all'estero (AIRE) Italského ministerstva zahraničí). Dle této statistiky celkem žije přibližně 5 milionů osob mimo Itálii.
Osobnosti náhled|Výřez ze skupinového portrétu členů rodiny Miseroniů od Karla Škréty zobrazuje Dionysia, jeho nejstaršího syna Jana Oktaviána a druhého syna Ferdinanda Eusebia. Dionýs byl dvakrát ženatý – poprvé (1628) s Juditou Mayerovou z Burkridenu (asi 1610–1640), podruhé (1646) s Marií Majorovou z Grosenau (1621–1667). Spolu se také přestěhovali se do domu čp. 208/III v Nerudově ulici a roku 1653 si dali v ateliéru Karla Škréty vymalovat rodinný portrét (Rodina brusiče drahokamů) náhled|Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie na Starém Městě v Praze V českých zemích, zejména pak v Praze působila řada italských umělců někteří dočasně (Antonio Vivaldi), jiní trvale (Giacomo Casanova). Mnozí z nich se významně podíleli na výstavbě Prahy a dalších měst: Antonio Abondio (1538–1591), italský medailér a ceroplastik u pražského dvora císaře Rudolfa II. Alessandro Abondio (1570–1648) Rodina Aichelových/Santiniových Antonín Aichel (17. století), zedník, stavitel Santin Aichel (1652–1702), kameník Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723), vynikající architekt František Jakub Santini-Aichel (1680–1709), kameník Giovanni Battista Alliprandi (* asi 1665–1720) v Čechách působící architekt Rodina Aostalliů Giovanni Battista Aostalli de Sala, v počeštělé podobě Jan Baptista Avostalis, (* kolem roku 1510–1575), italský architekt a stavitel vrcholné renesance Giovanni Maria Aostalli Ulrico Aostalli de Sala, v počeštělé podobě Oldřich Avostalis (1525 –1597), stavitel a architekt Giuseppe Arcimboldo (1527–1593), manýristický malíř, působil ve vídeňského dvora a u pražského dvora Rudolfa II. Jakub Auguston ml. (1668–1735), architekt Jakub Baševi z Treuenburka (1570–1634), židovský obchodník a finančník z Verony rodina Bartoni - aktuálně v obci Kočí na Chrudimsku Rodina Benoniových (počeštělá varianta původního jména Pennone) Josef Benoni z Chrudimi (1823–1905), politik a novinář Karl Benoni (1848–1920), továrník a politik Bohumil Benoni (1862–1942), tenorista Josef Benoni z Lanškrouna, malíř, dramatik a spisovatel Štěpán Benoni (* 1984), herec Carlo Giussepe Bossi (1737–1798), štukatér Domenico (de) Bossi, stavitel původem z Ticina, v Praze činný v letech 1590-1628 Bernard Bolzano (1781–1848), matematik, filozof, estetik a kněz Giovanni Antonio Brocco (kolem roku 1550 – 1613), sochař a kameník pozdní renesance a manýrismu, dvorní sochař Rudolfa II. Giulio Broggio (1628–1718), architekt Antonio Octavio Broggio (1670–1742), architekt Emanuele Ridi (* 1974), kuchař a televizní hvězda MgA. Damiano Binetti Ph.D. (* 1968), dirigent Luca Gualco (* 1966), klavírista a pedagog Giovanni Paolo Campana SJ (1540–1592), italský jezuita působící v Čechách, na Moravě a v Polsku Francesco Caratti (* mezi lety 1615/1620–1677), raně barokní architekt Ferrante di Castello, císařský kloboučník Rudolfa II. (1601 povýšen do šlechtického stavu) Jan Batista di Castello Cosimo Castrucci (činný v letech 1576–1602), císařský řezač a brusič kamenů Giovanni Castrucci (činný v Praze v letech 1598–1615) císařský řezač a brusič kamenů Cosimo di Giovanni Castrucci (činný v Praze ještě roku 1619) císařský řezač a brusič kamenů Antonio Ericer také Antonín Vlach (* před rokem 1540–po roce 1574), architekt působící v Čechách a na Moravě Rodina Fassatiových Cav. Ludvík Fassati (1858–1933), český učitel, ředitel škol pražských a Vlašského sirotčince, předseda Italského spolku, čestný člen Musea království českého. Tomáš Fassati (* 1952), český vědec, vysokoškolský pedagog a manažer Pietro Ferrabosco di Lagno (* kolem roku 1512–1599), italský malíř, stavitel a architekt, činný především v Rakousku a Uhrách, ale podílel se na několika stavbách v českých zemích Giovanni Battista Ferro, malíř u dvora Rudolfa II. Emanuele Gadaleta (* 1975), violoncellista, ředitel Českého muzea hudby Daniele Govoni, evropský šampion ve steacích SCA Antonín Chittussi (1847–1891), malíř Giulio Licinio (1527–1591) italský malíř krátce působící v Bratislavě a v Praze jako dvorní malíř Rudolfa II. Ferdinand Lippich (1838–1913), matematik, rektor Univerzity Karlovy v Praze Filiberto Lucchese (1606–1666), ve Vídni a na Moravě působící italský architekt, sochař a geometr Rodina Luragů Carlo Lurago (1615–1684), italský barokní architekt a sochař Anselm Martin Lurago (asi 1701–1765), architekt a stavitel Francesco Lurago († po 1720), malostranský měšťan, patrně se podílel na stavbě Klementina Giovanni Antonio Lurago (1667–1727), snad stavěl Thunovský (Kolovratský) palác v Nerudově ulici Martin Lurago († 1683) novoměstský měšťan, stavěl klášter sv. Havla na Starém Městě v Praze Baldassare Maggi (kolem roku 1550–1919 nebo 1629) Heinrich Kaspar von Mattoni (1830–1910), podnikatel Jan Merlian (1520–1593), architekt, stavitel a kameník působící v Plzni Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702), italsko-švýcarský architekt ve službách olomouckých biskupů Santino de Bossi (kolem roku 1620–1673), kameník a stavitel