Josef Feuereisl (21. ledna 1925 Praha – 28. března 1980 Hradec Králové) byl český výtvarník a mj. ředitel městského divadla v Děčíně a výtvarník Klicperova divadla v Hradci Králové.

Biografie Narodil se 21. ledna 1925 na Královských Vinohradech v rodině pražského autodopravce jako druhorozený syn. Již od dětství ve volných chvilkách pokreslil kdejaký cár papíru, v lepším případě skicák a s darovanými barvami pak lecjakou čtvrtku či akvarelový papír, zčásti ovlivněn černobílými i barevnými americkými kreslenými filmy z dílny Walta Disneye. Vychodil vinohradskou obecnou školu i II. Měšťanskou chlapeckou a malování ho nepřešlo. Přes tuto zálibu se však nakonec v modřanské Mikrotechně (tehdy ovšem ještě u firmy „Klevin, a.s., dříve Bratři Vinopalové, továrna na letecké přístroje a přesnou mechaniku”), kam nastoupil v srpnu 1939, vyučil jemným mechanikem a nevyhnutelný „totaleinsatz” strávil za protektorátu tamtéž i jako velitel hlídky PCO. K zájmovým aktivitám také neoddělitelně patřil sport (fotbal, hokej, házená apod.) a z těchto aktivit lze mj. jmenovat brankáře ledního hokeje tehdy úspěšné DTJ Vinohrady. V letech 1943–1945 po večerech navštěvoval „Školu dekorativního umění” v oboru reklamní grafik a návrhář (prof. Masák), protože ho stále více v pražských ulicích, i přes povinná zatemnění, přitahovaly a oslovovaly upravené výkladní skříně známých firem a obchodních domů.

Ihned po válce, v červnu 1945, nastoupil jako reklamní grafik v oddělení propagace minerálních olejů firmy SHELL, spol. s r.o., v Praze. Dosavadní znalosti si nadále prohluboval ve škole Ladislava Švankmajera, který mu pak nabídl práci v jeho ateliéru a místo asistenta výuky na jeho škole. 9. června 1946 se v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové oženil s Vlastimilou a na základě výzvy vlády k obnovení života v pohraničí odjel na Švankmajerovo doporučení do Děčína, kde získal oprávnění pro zřízení vlastního reklamního ateliéru. Tak vzniklo Studio ef-ef, reklamní ateliér v Podmoklech, který začal se čtyřmi zaměstnanci plnit potřeby při poválečné obnově obchodu a průmyslu. Dokladem dobré práce bylo, když např. známá parfumářská firma „Dr. Dralle” z Hamburku si na pražských vzorkových veletrzích nechala zásadně připravovat expozici právě od děčínského Studia ef-ef k údivu pražských reklamních ateliérů. Potvrzením dobré volby pro německou firmu byl i zisk I. ceny za úpravu výstavních prostor v roce 1947. První vlnu znárodňování ateliér, jako podnik s počtem zaměstnanců pod deset, sice ještě přežil, ale nástup majitele k neodkladnému výkonu základní vojenské služby dal výkonné moci příležitost zlikvidovat i tento úspěšný ateliér a předat ho národnímu podniku „Oděvní průmysl”.

Po návratu z prezenční vojenské služby v roce 1950 byl z existenčních důvodů nucen začít pracovat jako průmyslový výtvarník pro n.p. KOH-I-NOOR v Děčíně a Mikulášovicích. Pro dobré pracovní výsledky, kreativitu a organizační schopnosti byl vyzván, aby vytvořil krajský závod nově se rodícího centrálního propagačního podniku PROPAG, n.p. Tento požadavek ho díky jeho pracovnímu elánu etabloval do funkce krajského vedoucího, kde jako návrhář vytvořil fungující propagační podnik. Mezi úspěchy pak jistě patřilo i narození syna Dalibora v roce 1953. Výsledky pak byly motivem pro řídící složky ONV v Děčíně, aby po jejich výzvě převzal v roce 1956 funkci ředitele Městského divadla v Děčíně.

Podařilo se mu během krátké doby okolo sebe soustředit partu nadšených a zapálených lidí a jejich divadelní představení se stala vyhlášenými v celém kraji. Zastával funkci nejen ředitele, ale dělal vše, co bylo potřeba. Jevištního i kostýmního výtvarníka, vyráběl kulisy, rekvizity a hlavně, zase jako dramaturg, sestavoval herní plán převážně z oblíbených titulů Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Vrcholem pak byla inscenace Osel a stín, pro kterou jim byl z děčínské zoologické zahrady půjčován ředitelem Ludvíkem Grácem živý osel, respektive oslice Karla, která byla velkou atrakcí a zvyšovala návštěvnost. Kromě toho připravoval pravidelná odpolední představení humoru a satiry ve stylu „forbín” již zmíněného Osvobozeného divadla. Pro malé a nejmenší zase připravoval představení dětská a jeho „Klubáskova odpoledne” vždy zaplnila celé hlediště malými diváky. A právě tento styl divadelní tvorby a její jevištní realizace byla nakonec labutí písní celého ansámblu, ze kterého vzešlo i několik dnes legendárních herců a divadelních umělců. Okresní i krajská politická reprezentace začala postupně dramaturgický plán stále více rozporovat a nakonec využila neodkladné rekonstrukce a přestavby budovy Městského divadla k definitivnímu ukončení určitě třech nejlepších sezón v jeho dosavadní existenci a jeho principál si musel hledat novou práci.

Tu nalezl po úspěšném výběrovém řízení v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové, později Divadle Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo), kam nastoupil v roce 1959 jako scénický a kostýmní výtvarník, nádavkem pak i jako vedoucí celého výrobního úseku. Dvacet let, která potom v tomto divadle strávil, by vydala na poměrně tlustou knihu. Jeho působení a jméno je spojeno s několika československými premiérami, také i jednou světovou, kterou byla v roce 1966 fantasticky „filmově” pojatá výpravná komedie Srdce pirátky o dvou dílech Itala Alberta Perriniho, který se jí osobně zúčastnil. Tou poslední asi byly Hrátky s čertem v režii Františka Bahníka, které měly premiéru 7. prosince 1979. Rád si také příležitostně zahrál v různých představeních a odehrál i několik epizodních rolí ve filmu. V hlavě a ve skicácích měl množství nápadů a námětů třeba na ilustrované dětské knížky pro všechny generace plné říkadel, pohádek nebo dobrodružných příběhů z historie i ze současnosti. Nakreslil desítky (spíše stovky) vtipů, publikovaných v různých periodikách i denním tisku. Mnoho jeho kolegů a přátel má dodnes ve svých archivech kvanta kreslených gratulací k různým příležitostem, o námětových obrázcích všeho druhu ani nemluvě. Kromě dalších společenských funkcí věnoval mnoho času a úsilí spolupráci se soubory zájmové umělecké činnosti, konzultacím a vedení mnoha amatérských divadelních scén při závodních klubech ROH, jako host navrhoval scény a kostýmy v jiných divadlech, podílel se na uměleckém provozu hradeckého Divadelního klubu, metodicky vedl úsek reklamy a propagace a tím rozhodně výčet jeho aktivit nekončí. Obětovaný čas byl na úkor nejen rodiny a jiných osobních aktivit, ale hlavně na úkor zdraví. Krátce po svém nástupu v lednu 1980 do funkce vedoucího propagace a tisku n.p. ARMABETON v březnu téhož roku zemřel ve věku 55 let.

Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Muži