náhled|Émile Gsell: Dívka z Annamu, 1870
Fotografie ve Vietnamu je hluboce zakořeněna v jedinečné a rychle se měnící historii země. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických a politických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. Fotografie se ve Vietnamu vyvíjela za spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům některých Vietnamců ve světě fotografie do dnešních dní.
Raná historie (19. století) náhled|Émile Gsell: Obchodník s opiovou dýmkou, foto z ateliéru v Saigonu, 1870-1880
Fotografickou technologii představili ve Vietnamu fotografové z Evropy a Hongkongu, kteří zakládali první fotografická studia v Hanoji, Saigonu a dalších městech. První fotografové používali fotografii k dokumentování archeologických nalezišť v regionu, k vytváření portrétů koloniálních správců a vietnamských královských rodin a k zachycení každodenního života ve městech, jako například Saigon.
Raný komerční úspěch a šíření fotografie lze připsat potenciálu fotografie šířit informace o Kočinčíně, Číně, Tonkinu a Annamu správci kolonií. Fotografové tak často měli za úkol zaznamenávat vojenské výpravy. Například, Émile Gsell (1838–1879) byl najat k fotografování chrámu Angkor Vat během expedice po řece Mekong v letech 1866–1868. Gsell by později prvním Francouzem, který založil komerční fotografické studio v Saigonu. Na základě svých kambodžských fotografií získal Gsell medaili za zásluhy na mezinárodní výstavě ve Vídni, která se konala od 1. května do 31. října 1873 a během níž Gsell vystavoval dvě alba fotografií, jednu z ruin Angkoru a druhou na téma „Zvyky, mravy a typy annamitské a kambodžské populace“. Dvě jeho fotografie však ukazují, že byl na konci roku 1875 v Hanoji a od listopadu 1876 do ledna 1877 měl možnost pořídit celou řadu záběrů Tonkinu (nyní severní Vietnam). Gsellovy fotografie prodával Auguste Nicolier, který od roku 1876 prodával v Saigonu chemikálie a fotografické potřeby. Po Gsellově smrti jej následoval O. Wegener, který získal a používal jeho inventář na počátku 80. let 19. století. Fotografie pak prodával pod jmény Vidal nebo Salin-Vidal až do své smrti v roce 1883.
Dalším významným francouzským majitelem ateliéru byl Aurélien Pestel (1855–1897), jehož fotografie byly vystaveny na světové výstavě v Lyonu v roce 1894 a dokumentovaly účast Indočíny na světové výstavě 1900 v Paříži.
Dalším faktorem, který přispěl k rozšíření fotografické technologie ve Vietnamu, byl význam rodinných portrétů, které byly využity jako součást konfuciánských praktik uctívání předků. Komerční fotografická studia sloužila nejen správcům kolonií, ale také mandarinským elitám. Mezi významné majitele fotografických studií patří čínský fotograf Pun Lun (繽綸) (1864–1900), který otevřel ateliéry v Saigonu, Fuzhou a Singapuru, jakož i Nguyễn Đình Khánh (také známý jako Khánh Ký) (1884–1946), který vlastnil řetězec komerčních studií ve Vietnamu a podle některých zdrojů ve svém pařížském studiu zaměstnával Ho Či Mina.
Během hladomoru na severu Vietnamu ve francouzském protektorátu Tonkin v roce 1945 zemřelo od října 1944 do května 1945 asi 1,3 milionu Vietnamců. Võ An Ninh v oblasti pořídil velmi silné fotografie, které sklidily velký zájem v zahraničí. Obzvláště fotografie vyhublých dětí v provincii Thai Binh, které čekaly na svou smrt.
Vzestup fotožurnalistiky (20. století) Působení komerčních fotografických salónů se snižovalo s počátkem první války v Indočíně (1946 – 1954) a druhé války v Indočíně (1955 – 1975) a bylo nahrazováno reprezentativními fotografickými postupy, jako je fotožurnalistika, které sloužily k dokumentování historických událostí a šíření válečných obrazů v mezinárodním měřítku.
Rozdělení Vietnamu podél 17. rovnoběžky po Ženevské konferenci v roce 1954 odráželo nejen konfliktní ideologie vietnamského republikánství, ale také rozdíly v institucionálních strukturách zpravodajských agentur. Vláda v severním Vietnamu zřídila Vietnamskou tiskovou agenturu (VNA) v roce 1945, krátce po prohlášení nezávislosti Vietnamské demokratické republiky v Hanoji, stejně tak jako na jihu Liberation News Agency (LNA) podél Ho Či Minovy stezky. Fotografové VNA a LNA byli vojáci i váleční korespondenti, cvičení ve vojenských a fotografických technikách a spadali pod velení Vietnamské lidové armády. Podobně Vietnamská republika zaměstnávala fotografy v oddělení politické války Armády Vietnamské republiky (ARVN) a místních novinách se sídlem v Saigonu. Vietnamští fotografové v Jižním Vietnamu však měli také možnost pracovat na volné noze pro západní mediální média, jako je Associated Press.
Bylo zaznamenáno 72 úmrtí severo vietnamských zpravodajů VNA a LNA a 4 jihovietnamských válečných zpravodajů, kteří pracovali pro západní mediální média.
Severní Vietnam Fotografie pořízené agenturami VNA nebo LNA byly publikovány v místních novinách a také v publikacích s oběhem ve východoevropských státech, jako je například Viet Nam Pictorial. Takové fotografie válečných zpravodajů ze Severního Vietnamu se spíše zaměřovaly na různorodý aspekt životů a zkušenosti lidí během války, než na násilné scény z války, jak je vidět na obrázcích vytvořených válečnými zpravodaji, kteří pracovali pro západní zpravodajské agentury. Kritici argumentují, že tento rozdíl vykazuje sníženou důležitost objektivity pro severovietnamské fotožurnalisty a touhu agenturu zachycovat fotografie, které zdůrazňují pokračování každodenního života civilistů. Nicméně nedávná kritika fotografie z té doby, zejména Lâma Tấna Tàie (1935 – 2001), který založila LNA, poukazuje na restrikce vlády severního Vietnamu, která zakazovala fotograficky dokumentovat probíhajících bitevní scény a raněné vojáky. Lâm také naznačil, že smysl kolektivní vietnamské sentimentality vyústil ve vyhýbání se zachycení obrazů násilí a místo toho měl nutkání vytvářet krásné obrazy.
Fotožurnalisté pocházeli z různého prostředí. Například Đinh Đăng Định (1920–2013) pracoval v mládí ve fotografickém ateliéru a poté se v roce 1936 připojil k Viet Minh. V roce 1945 se stal osobním fotografem Ho Či Mina a v roce 1965 založil s Lâm Tấn Tàiem Vietnamskou asociaci fotografických umělců (VAPA). Na druhou stranu byl Lê Minh Trường (1930–2011) prohlášen za nezpůsobilého pokračovat v bojové jednotce a byl přidělen fotografovat pro VNA. Mezi další významné fotografy patří Đoàn Công Tính (* 1943), který fotografoval na vojenské akademii, Vo An Khanh (* 1936), který fotografoval deltu Mekong, Mai Nam (* 1931), který pracoval pro Hanoj Tien Phong (Pioneer) Newspaper, Nguyễn Khuyến, který je zakladatelem anglického deníku Việt Nam News, a Trọng Thanh (1945–2000), který vedl Viet Nam Pictorial a přivedl „východoněmecký a ruský vliv na vietnamskou fotografii“.
Východoněmecký a ruský vliv na vietnamskou fotografii lze vidět také v jakémkoli fotografickém vybavení používaném zpravodaji VNA a LNA. Například, fotografové často používali sovětský fotoaparát FED nebo východoněmecké výrobky Praktica.
Jižní Vietnam Méně je známo o podmínkách a zkušenostech válečných zpravodajů z Jižního Vietnamu. Možným vysvětlením je absence příběhů jižních Vietnamců v dějinách války, která upřednostňuje roli fotografů ze severu, která zrcadlí politickou historku, jak sever osvobozuje jih. Dalším vysvětlením je zastínění příspěvků jihovietnamských válečných zpravodajů jejich evropsko-americkými protějšky. Pozoruhodní váleční korespondenti s ARVN byli většinou zavedení profesionální fotografové, kteří se rozhodli využít své řemeslo k podpoře ideologického postavení RV. Mezi ně patřil Nguyễn Ngoc Hạnh (1927–2017), který byl poručíkem a oficiálním válečným fotografem pro ARVN, Nguyễn Mạnh Dân (* 1925), který spolu s Nguyễn Ngoc Hạnhem spoluvytvářeli fotoknihu „Vietnam v plamenech“ a s Nguyễn Văn Thôngem (* 1925), který byl mezinárodně uznávaným salonním fotografem se sídlem v severním Vietnamu, než se přestěhoval do Saigonu. Kvůli své příslušnosti k jihovietnamské vládě byli Nguyễn Ngoc Hạnh, Nguyễn Mạnh Dân a Nguyễn Văn Thông po roce 1975 posláni do reedukačních táborů.
Dalšími významnými válečnými korespondenty jsou jihovietnamští fotografové, kteří pracovali pro západní tisková média, jako je Huỳnh Thanh Mỹ (1938–1965), který pracoval pro filmový štáb CBS před nástupem do Associated Press jako fotograf, a také jeho mladší bratr Huỳnh Công Út (známý jako Nick Ut narozený v roce 1951), který také pracoval pro Associated Press a získal Pulitzerovu cenu v roce 1973.
Smíření s minulostí: výstava fotografů severního a jižního Vietnamu Nové výstavy válečných fotografií jak severních, tak i jižních korespondentů naznačují vytvoření prostor pro uznání a vzpomínku na všechny válečné fotografy. Například výstava Requiem – Vietnam Collection v Muzeu války v Ho Či Minově Městě 10. března 2000 představila fotografie válečných korespondentů bez ohledu na národnost, politickou orientaci nebo tiskové vztahy. Výstava, organizovaná ve spolupráci s projektem Indochina Requiem, VNA a VAPA na památku dvacátého pátého výročí ukončení „odporu vůči USA za národní spásu“, odrážela úsilí a touhy sladit minulost a potenciálně budovat vztahy spolupráce mezi Vietnamem a Spojenými státy.
Moderní a současná fotografie (21. století)
Před ekonomickou reformou Đổi Mới (1975 – 1986) Vietnamská asociace uměleckých fotografů (VAPA), kterou založili Lâm Tấn Tài a Đinh Đăng Định v roce 1965, uspořádala rané výstavy uměleckých fotografií a byla hlavní hnací silou debat o tom, co charakterizovalo „umělecké“ versus „dokumentární“ vietnamské fotografie. Klíčovými kvalitami výtvarného umění byla krása a schopnost zachytit podstatu každodenního života, zejména krajiny, protože je jedinou konstantou v rychle se měnící krajině země. Před ekonomickou liberalizací prostřednictvím Đổi Mới byla vláda hlavním patronem fotografie a umění. Výsledkem je, že VAPA představuje ortodoxní fotografii ve Vietnamu, protože její členové byli mezi nejznámějšími fotografy a jak bylo sdružení založeno s posláním používat fotografii k podpoře revoluce v souladu se socialistickou ideologií.
Po ekonomické reformě Đổi Mới (1986 – současnost) Opatrná liberalizace hospodářských politik ve Vietnamu vyústila v diverzifikaci zdrojů financování a větší umělecké svobody pro fotografy. Byly také vytvořeny příležitosti pro zvýšení počtu mezinárodních výstav prostřednictvím výstav a společenských programů, které jsou katalyzátorem ve vývoji v oblasti výtvarného umění a dokumentární fotografie.
Ekonomická reforma Đổi Mới také umožnila návrat zámořských vietnamských umělců, kteří se stali významnými osobnostmi v prostředí současného umění.
Umělecká fotografie Za účelem výzkumu a šíření informací o vietnamské fotografii založil Lâm Tấn Tài v roce 1997 Centrum fotografického výzkumu a vývoje. Centrum založilo v roce 1998 první oddělení fotografie ve Vietnamu na Ho Či Minově městské vysoké škole umění a kultury, což mělo za následek rychlý růst počtu fotografických oddělení na dalších univerzitách po celé zemi.