Historiky umění používané označení krásný sloh, zvaný též měkký styl či mezinárodní gotika, je pro české prostředí pojmem vážícím se ke dvorskému stylu doby Karla IV. a jeho syna Václava IV. Přitom názory na časové vymezení tohoto slohu, a především na jeho zdroje, se v evropském a českém pojetí značně liší.Fajt J. Braniborsko se počešťuje. Exkurz: Měkký, krásný nebo mezinárodní sloh? In: Dlouhý stín císaře Karla IV. Vydala Národní galerie v Praze, 2015. Str. 118-123. V sochařství a malířství bývá české období krásného stylu nejčastěji kladeno mezi roky 1380 a 1420 s tím, že ho vnitřně tvoří několik dalších etap.Synecký J. Albert Kutal - cesta k závěrečné syntéze. In: Pojem krásný sloh a jeho užívání v české uměnovědné literatuře. (disertační práce; vedoucí práce: prof. PhDr. V. Vlnas, PhD.). Pedagogická fakulta UK, Praha, 2021. Str. 25-29.
Krásný sloh v architektuře, sochařství a malířství Mimořádná stavební aktivita v době vlády Karla IV., sloužící k císařově reprezentaci a politice království, s jeho smrtí náhle končí. Král Václav IV., který převzal vládu v zemích Koruny české po roce 1378, se místo zakládání kostelů a klášterů, jak činil jeho otec, věnoval stavbě svých hradů a sbíráním knih místo svatých ostatků.Kutal A. Konec 14. a počátek 15. století. In: České gotické umění. Vydal Obelisk ve spolupráci s nakladatelstvím Artia, Praha, 1972. Str. 105–160. Příčinou tohoto odklonu od umění vrcholné gotiky mohly být podněty, které se do Čech šířily z různých oblastí říše. Platí to především pro Braniborsko, které bylo přičleněno k českému království v roce 1373.Fajt Jiří. Braniborsko se počešťuje. Vstříc moři: Braniborsko ve středu zájmu lucemburské domácí politiky. In: Dlouhý stín císaře Karla IV. Vydal Národní galerie v Praze, 2015. Str. 42–63. Architektonická soustava příznačná pro dobu Karla IV.,se za vlády Václava IV. rozpadla. Původně logická vazba zdí a klenby se stala nezávislou na půdorysu stavby. Historik umění Albert Kutal v knize České gotické umění v této souvislosti uvedl, že: „...kameníci, kteří pracovali na královských světských stavbách a na několika kostelích královny Žofie, se nemuseli ohlížet na žádné zábrany...“.Kutal A. Konec 14. a počátek 15. století. In: České gotické umění. Vydal Obelisk ve spolupráci s nakladatelstvím Artia, Praha, 1972. Str. 106. Tento nový stavební přístup se projevil nejen v královské kapli Vlašského dvora v Kutné Hoře, ale i na královských hradech Krakovci, Novém hrádku u Kunratic nebo na Točníku. Poslední ze jmenovaných hradů, Točník, byl již postaven bez obranných věží, takže se spíše podobal budoucímu zámku než gotickému hradu. náhled|vlevo|Hrad Točník (postaven v letech 1398–1401) náhled|upright|Detail trojlodí kostela sv. Víta v Českém Krumlově (postaveno mistrem Janem v letech 1407–1439) Zjemnění původních stavebních prvků, typických pro dvorskou parléřovskou huť, proniklo i mimo ni a to zejména do Jižních Čech. Projevilo se to při přestavbě českokrumlovského kostela sv. Víta. Ve smlouvě z roku 1407, týkající se zaklenutí tohoto kostela, se uvádějí i jména obou stavitelů, Jana a jeho bratra Kříže, kteří v té době stáli v čele již existující krumlovské huti. Trojlodí se čtyřmi páry pilířů bylo ve střední lodi sklenuto síťovou klenbou, v obou postranních lodích klenbou křížovou.Kolektiv autorů. Český Krumlov. Kostel sv. Víta. In: Umělecké památky Čech A/J (E. Poche, ed.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1977. Str. 223–225. Tento zjemnělý parléřovský stavební styl se šířil i do dalších oblastí Českého království (Milevsko, Chrudim), přičemž i tam vznikaly stavby neobyčejně vytříbené a formálně dokonalé. Především díky činnosti parléřovské huti zpočátku dominoval krásný sloh v sochařství nad malířstvím. Dnes historici umění rozlišují dvě velké skupiny soch řazených svým vznikem do období krásného stylu, z nichž jedna je reprezentována Krumlovskou madonou, druhá Madonou toruňskou. Dnes ztracené Toruňské madoně se nejvíce podobá Madona vratislavská, zhotovená kolem roku 1400 v dílně neznámého Mistra toruňské madony. Pro krumlovskou skupinu plastik měla význam Praha, pro toruňskou Vratislav (Wroclaw). 180x260px|náhled|upright|vlevo|Krumlovská madona – varianta (kolem roku 1400; Národní galerie v Praze, ČR) náhled|upright|Vratislavská madona (kolem roku 1400; Národní muzeum ve Varšavě, Polsko) Zatímco Krumlovská madona a madony od ní odvozené, jako např. Plzeňská madona, jsou až manýristicky zpracované, madony toruňského typu ještě vykazují prvky parléřovského sochařství. Krumlovská madona má již všechny charakteristiky vyspělého krásného slohu jako je objemová plasticita postavy či drapérie členěná do mísovitých řas a vlásenkových záhybů. Přitom madony krumlovského typu drží Ježíška nad nosnou nohou, což neplatí pro madony toruňské skupiny.Kutal A. Konec 14. a počátek 15. století. In: České gotické umění. Vydal Obelisk ve spolupráci s nakladatelstvím Artia, Praha, 1972. Str. 112. Plzeňská madona vznikla v pražské katedrální (parléřovské) huti pravděpodobně na objednávku řádu německých rytířů, který měl v té době patronátní právo ke kostelu sv. Bartoloměje v Plzni.Kováč P. Plzeň: Knižní pomník Plzeňské madoně – online: http://stavitele-katedral.cz/plzen-knizni-pomnik-plzenske-madone-zapadoceska-galerie-v-plzni/ Tato madona je technicky nejdokonalejší z okruhu děl vzniklých před rokem 1390. Tím, že pololežícího Ježíška Maria drží oběma rukama, zdůrazňuje tak výše zmíněné umístění dítěte nad Mariinou nosnou nohou. Je to jeden z významných rysů madon krumlovského okruhu. Ale Plzeňská madona se již v mnoha ohledech vzdaluje tělesné modelaci postav známých z obrazů Mistra třeboňského oltáře. Výrazově se však blíží modelaci postav, kterou známe z Epitafu Jana z Jeřeně. Odtud vedou četná spojení k dalším sochám krásného slohu.Kutal A. Gotické sochařství. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Vydala Academia, Praha, 1984. Str. 266–275. Vedle sochařského zpodobnění madon jsou plastiky piet nejrozšířenějším sochařským tématem 2. poloviny 14. století. Přitom v 80. letech tohoto století byl parléřovský typ piet s vertikálním uložením Kristova těla vystřídán horizontální, případně diagonální polohou, typickou pro období krásného slohu. V pozdní fázi tohoto stylu se objevila i řada piet provedených jako řezbářské práce anonymních mistrů. Výjimkou je Mistr týnské Kalvárie, který sice vycházel z parléřovského příkladu, ale své kořeny měl již v závěrečné fázi české varianty krásného slohu. Přibližně z doby mezi roky 1405 a 1410 pochází i Bolestný Kristus ze Staroměstské radnice (dnes tamtéž), vyznačující se esovitým držením těla,Kutal A. Gotické sochařství. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Vydala Academia, Praha, 1984. Str. 277–278. které úzce souviselo s Kristem vratislavské piety z kostela sv. Anny.Kutal A. Gotické sochařství. In: České umění gotické 1350–1420. Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1970. Str. 169. náhled|upright|vlevo|Plzeňská madona (kolem 1384; katedrála sv. Bartoloměje, Plzeň, ČR) náhled|upright|Pieta z Všeměřic (kolem roku 1410; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, ČR) Piety krásného slohu se vyznačovaly diagonálním umístěním Kristova těla s výrazně zakloněnou hlavou. Přitom postava Panny Marie bývá odkloněna od Kristova těla, s tváří plnou hlubokého smutku. Tomuto popisu odpovídá především Pieta z Všeměřic (u Vyššího Brodu), která mohla vzniknout právě v dílně Mistra týnské Kalvárie kolem roku 1410. Následující období však představovalo rozchod s ideály krásného slohu, což dokládá socha Bolestného Krista z Novoměstské radnice (kolem 1413; dnes Muzeum Hlavního města Prahy), u níž již mizí esovitá linie těla a do popředí se dostává jeho emocionální působení.Kutal A. Gotické sochařství. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Vydala Academia, Praha, 1984. Str. 275–278. Tato plastika z lipového dřeva je považována za volnou repliku sochy staroměstského Krista zhotovenou v dílně Mistra týnského Kalvárie.Kutal A. Gotické sochařství. In: České umění gotické 1350–1420. Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1970. Str. 169–170. Husitské války však silně oslabily další vývoj sochařství v Čechách, který jinde v Evropě se připravoval přijmout řadu nových podnětů pocházejících především z Nizozemí.
Na přelomu 14. a 15. století se krásný sloh stal základem téměř veškeré malířské produkce v zemích Českého království v oblasti nástěnné malby. Příkladem může být votivní freska donátorského páru na severní stěně kostela sv. Jiljí v Třeboni z roku 1410, mající vazbu na soudobou deskovou malbu. Nástěnná malba si udržela vysokou kvalitu provedení až do počátku husitských válek, jak do dokládají fresky v měšťanských domech na Staroměstském náměstí a v Michalské ulici v Praze.Stejskal K. Nástěnné malířství. In: České umění gotické 1350–1420. Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1970. Str. 181–182. náhled|upright|vlevo|Madona svatovítská (1392/96; dnes Národní galerie, Praha, ČR) náhled|upright|Madona z Jindřichova Hradce (1450/60; Hrad a zámek v Jindřichově Hradci, ČR) Blízký vztah k dobovému českému sochařstvím, jmenovitě k Mistru krumlovské madony, dokládá deskový obraz Madony svatovítské, který pro chrám sv. Víta v Praze pravděpodobně objednal pražský arcibiskup Jan z Jenštejna na počátku 90. let 14. století. Obraz sice ještě navazuje na starší typ madon (Madona mostecká), ale jinak patří k vrcholným dílům krásného slohu.Pešina J. Desková malba. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Vydala Academia, Praha, 1984. Str. 385–387. Na rámu obrazu jsou zpodobněni čtyři patroni Země české a tři další svatí spolu s donátorem (Jan z Jenštejna nebo Zbyněk Zajíc z Hazmburka). Půl století po Madoně svatovítské vznikl i nevelký deskový obraz Madony jindřichohradecké, kterým krásný sloh v deskové malbě dosáhl svého pozdního vrcholu. Podoba obou obrazů byla ovlivněna sochařstvím krásného slohu, především Madonou krumlovskou. Pravděpodobně z katedrály sv. Víta pochází i Deska z Dubečka (viz infobox) vykazující některé prvky známé z Třeboňského oltáře.Royt J. Díla ovlivněná tvorbou Mistra Třeboňského oltáře. In: Mistr Třeboňského oltáře. Vydala Universita Karlova – nakladatelství Karolinum, Praha, 2013. Str. 197–201. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Mistr třeboňského oltáře nebyl protagonistou, ale předchůdcem krásného stylu.Synecký J. Pojem krásného slohu v malířství. In: Pojem krásný sloh a jeho užívání v české uměnovědné literatuře (disertační práce; vedoucí práce: prof. PhDr. V. Vlnas, Ph.D.). Pedagogická fakulta UK, Praha, 2021. Str. 10–11. Z katedrály sv. Víta pocházejí i dvě desky Epitafu Jana z Jeřeně, které původně tvořily jeden celek. Dnes jsou významnou památkou krásného slohu z období kolem roku 1395. náhled|vlevo|Lucemburkové: císař Jindřich VII., Jan Lucemburský, císař Karel IV. (opis Zbraslavské kroniky z roku 1393; Státní archiv, Jihlava, ČR) Po roce 1380 je vývoj české gotické kresby ukazatelem uměleckého výrazu v období českého krásného slohu, jak to dokládají kresby Přemyslovců a Lucemburků v jihlavské Kronice zbraslavské (1393).Drobná Z. Kresba. In: České umění gotické 1350–1420. Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1970. Str. 304–308. Jedná se o opis původní Zbraslavské kroniky objednaný opatem Václavem pro Sedlecký klášter. Za husitských válek byl rukopis převezen do bezpečnější Jihlavy, kde zůstal natrvalo.Bláhová M. Osudy Zbraslavské kroniky. In: Studia Historica Brunensia, 62: 143–154, 2015. Je pravdou, že památky české gotické kresby z období 1390 až 1420 jsou reprezentovány jednotlivostmi, ale přesto poskytují přesvědčivou informaci o vývoji krásného slohu i v této oblasti malířského umění. náhled|upright|Stvoření Evy (Bible Václava IV., 1. sv., fol. 41; Österreichisches National-Bibliothek, Vídeň, Rakousko)