George Brinton McClellan (3. prosince 1826, Filadelfie – 29. října 1885, City of Orange) byl americký generál, demokratický kandidát na prezidenta Spojených států amerických a guvernér New Jersey.
V mládí byl jako jeden z nejmladších kadetů v historii přijat na vojenskou akademii West Point, kterou absolvoval jako druhý nejlepší ze třídy. Své první zkušenosti z opravdové války nabyl v mexicko-americké válce. (1846–1848) V dobách míru pracoval jako inženýr na konstrukci železnic.
Po vypuknutí americké občanské války (1861–1865) sloužil Unii. Začal jako velitel milic státu Ohio a vedl její úspěšnou kampaň v Západní Virginii. Díky jeho úspěchům byl oslavován za hrdinu Unie a byl povolán do Washingtonu, kde sehrál velkou roli ve výcviku a organizaci armády Potomac. Později byl dokonce na nějakou dobu jmenován do pozice general-in-chief namísto stárnoucího Winfielda Scotta. Jeho největším problémem ve velení armády byla však jeho zbytečná extrémní opatrnost způsobená tím, že často i několikanásobně přeceňoval síly Konfederace stojící proti jeho jednotkám. Kvůli neposlušnosti a sporům s Abrahamem Lincolnem byl však z funkce odvolán a ponechán pouze ve velení armády Potomac.
McClellan velel největší ofenzivě Unie v Peninsula kampani, kde se mu zpočátku proti generálovi Josephovi E. Johnstonovi relativně dařilo. Potom byl však Johnston zraněn a do velení jmenován Robert E. Lee. Ten postupně svou ofenzivou v Seven Days Battles a bitvami u Bull Run proměnil tuto Unijní kampaň na neúspěšnou.
Po Peninsula kampani byl McClellan i po sporech s Abrahamem Lincolnem povolán zpět do velení, aby postavil opevnění Washingtonu a připravil vojska k obraně před obávaným vpádem Konfederačních sil. Tyto obavy byly naplněny, když konfederační generál Robert E. Lee zahájil kampaň v Marylandu. Lee se tady rozhodl k riskantnímu kroku, svou armádu rozdělit, protože spoléhal na McClellanovu pomalost a nízkou morálku jeho sil. McClellan však zaútočil rychle. Bitva o South Mountain připravila Konfederaci o dosavadní iniciativu a krvavá bitva o Antietam ukončila celou Leeovu kampaň.
Po těchto dvou kampaních se McClellan intenzivně věnoval psaní vyčerpávající zprávy, kde ospravedlňoval svůj předchozí postup. Poté, co psaní této zprávy dokončil, oznámil svou kandidaturu na prezidenta Spojených států za demokraty. Od demokratů obdržel nominaci a v prezidentských volbách (1864) neuspěl proti republikánovi Lincolnovi, který post obhajoval. V roce 1878 se stal 24. guvernérem státu New Jersey. (1878–1881)
Životopis George Brinton McClellan se narodil 3. prosince 1826 ve Philadelphii, jako syn významného chirurga, Dr. George McClellana, zakladatele Jefferson Medical College. Rodina jeho otce byla skotského původu. Jeho matkou byla Elizabeth Sophia Steinmetz Brinton McClellan (1800–1889), dcera přední pensylvánské rodiny, žena známá pro svou „značnou milost a kultivovanost“. Pár měl pět dětí: dcery: Frederica, Mary; syny: John, George a Arthur. McClellan byl vnukem generála revoluční války Samuela McClellana.
V roce 1840 začal McClellan studovat právo na Pensylvánské univerzitě (bylo mu 12 let). Po dvou letech se však zaměřil na vojenství. S pomocí dopisu jeho otce prezidentovi John Tylerovi byl mladý George přijat na Vojenskou akademii Spojených států v roce 1842, přičemž se akademie vzdala svého obvyklého minimálního věku 16 let.Sears, Young Napoleon, p. 3; Rafuse, pp. 10, 27–28.
Ve West Pointu byl energickým a ambiciózním kadetem, který se hluboce zajímal o učení Dennise Hart Mahana a teoretické strategické principy Antoine-Henri Jomini. Jeho nejbližší přátelé na akademii byli aristokratičtí jižané jako James Stuart, Dabney Maury, Cadmus Wilcox a AP Hill. Tato přátelství pomohla McClellanovi lépe pochopit jižanské myšlení a politické a vojenské důsledky těchto dílčích rozdílů ve Spojených státech, které vedly k občanské válce., Rowland, Leaders, p. 260; Rafuse, p. 36. McClellan's friend James Stuart was a South Carolinian killed skirmishing with Indians in 1851. West Point absolvoval ve věku 19 let v roce 1846. Byl druhý nejlepší ve své třídě 59 kadetů, za Charlesem Seaforth Stewartem údajně kvůli špatným dovednostem v kreslení.Rowland, Leaders, p. 260. Byl pověřen jako brevet druhý poručík ve sboru americké armády: Corps of Engineers.Eicher, p. 371.
Mexicko–americká válka 1846–1848 McClellan rychle obdržel rozkazy k plavbě za mexickou válku. V říjnu 1846 dorazil k ústí Rio Grande, dobře připraven k akci s dvouhlavňovou brokovnicí, dvěma pistolemi, šavlí, malým mečem a Bowieho nožem. Stěžoval si, že přišel příliš pozdě na to, aby se v září zúčastnil amerického vítězství v Monterrey. Během dočasného příměří, ve kterém síly gen. Zacharyho Taylora čekaly na akci, McClellan dostal úplavici a malárii, která ho držela v nemocnici téměř měsíc. Malárii dostal znovu i v pozdějších letech; nazýval to jeho „mexickou nemocí“.Sears, Young Napoleon, pp. 14–15. Během války sloužil jako inženýrský důstojník, často se ocitl pod nepřátelskou palbou, a byl povýšen na brevet nadporučíka za svou službu v bitvách u Contreras Smith (2001) pp. 40, 41, 44 a u Churubusco Smith (2001) pp. 50, 52. Později byl povýšen na kapitána za jeho službu v bitvě u Chapultepec .Eicher, p. 371. Prováděl průzkumné mise pro Maj. Gen. Winfielda Scotta, jež byl blízký přítel McClellanova otce.Rafuse, p. 43.
McClellanovy zkušenosti z války formovaly jeho následující vojenský a politický život. Naučil se, že útoky ze strany (používané Scottem v Cerro Gordo) jsou často efektivnější nežli přímé čelní útoky a také hodnotu obléhacích operací (Veracruz). Během invaze byl svědkem Scottova úspěšného snažení v rovnováhu mezi jeho politickými a vojenskými záležitostmi a jeho dobrými vztahy s civilním obyvatelstvem. Po svých vojácích vyžadoval přísnou disciplínu, aby minimalizoval škody na majetku. McClellan si také začal pohrdat dobrovolnými vojáky, důstojníky, a zejména politiky, kteří se nestarali o disciplínu a výcvik.Rafuse, pp. 47–49; Rowland, Leaders, pp. 260–61; Sears, Young Napoleon, pp. 16–17.
Občanská válka
Ohio a strategie Na začátku války, když se Unie začala mobilizovat, byl McClellan, díky jeho znalostem „velké válečné vědy“ a jeho zkušenostem se železnicemi, velmi žádán. Guvernéři tří největších států Unie; Ohia, Pensylvánie a New Yorku, aktivně usilovali, aby McClellan velel milicím právě jejich státu. Guvernér Ohia William Dennison byl z nich nejvytrvalejší, tak se McClellan stal hlavním generálem dobrovolníků a převzal velení nad milicemi státu Ohio (23. dubna 1861). Na rozdíl od jiných důstojníků Unie, kteří pocházeli z abolicionistických rodin, byl McClellan proti federálnímu zasahování do otroctví. Nemohl však přijmout to, že se Konfederace od Unie odtrhla.Sears, Young Napoleon, pp. 66–69.
3. května 1861 vstoupil McClellan opět do federální služby jako velitel Department Ohio, které bylo odpovědné za obranu států Ohio, Indiana, Illinois a později západní Pensylvánie, západní Virginie a Missouri. 14. května byl pověřen hlavním generálem v řádné armádě. Ve věku 34 let se tedy stal druhým mužem armády Unie, za generálporučíkem Winfieldem Scottem. McClellanovo rychlé povýšení se stalo částečně díky jeho známostí s Salmonem P. Chaseem, ministrem financí a bývalým guvernérem a senátorem Ohia.Sears, Young Napoleon, p. 72.
McClellan zakládal výcvikové tábory, zpracovával tisíce mužů, kteří se jako dobrovolníci chtěli přidat k bojům, a také přemýšlel o vojenské strategii Unie. 27. dubna napsal dopis Gen. Scottovi, ve kterém představil svůj první návrh strategie války. Obsahoval dvě alternativy, z nichž v každé by měl McClellan roli velitele. V první by použil 80 000 mužů k invazi do Virginie údolím řeky Kanawha směrem k Richmondu. V druhé by použil stejně mužů k tomu, aby vpadl na jih přes řeku Ohio do Kentucky a Tennessee. Scott oba plány odmítl jako logisticky nemožné. I přesto však McClellana pochválil a vyjádřil svou „velkou důvěru v jeho inteligenci, horlivost, vědu a energii“. Scott odpověděl, že 80 000 mužů by bylo lépe použito na říční výpravě k řece Mississippi a rozdělit tak Konfederaci vedví. Poznamenal, že tato akce by měla být doprovázena silnou Unijní blokádou v konfederačních přístavech. Tento plán, který by vyžadoval značnou trpělivost veřejnosti, byl v novinách vysmíván jako plán Anaconda, ale nakonec se ukázal být nástinem úspěšné války. Vztahy mezi těmito dvěma generály se během léta a podzimu staly ještě napjatějšími.Sears, Young Napoleon, pp. 75–76.
Západní Virginie McClellanova první vojenské operace měla za úkol obsadit oblast západní Virginie, která chtěla zůstat v Unii. Následně se tato oblast stala státem Západní Virginie. 26. května obdržel zprávy, že kritické mosty na Baltimore a Ohio Railroad byly v této části státu spáleny. Jak rychle realizoval plány na invazi do oblasti, spustil svou první vážnou politickou kontroverzi tím, že vydal prohlášení pro tamní občany, že jeho síly nemají v úmyslu zasahovat do osobního vlastnictví — včetně otroků. „Nehledě na vše, co řekli zrádci, abyste vás přiměli uvěřit, že náš příchod k vám bude signalizován zásahem do vašeho vlastnictví otroků, pochopte prosím jednu věc jasně – nejenže se zdržíme takového narušení poměrů, ale naopak železnou rukou, rozdrtíme všechny pokusy o povstání z jejich strany.“ Rychle si však uvědomil, že překročil hranice a dopisem se omluvil prezidentu Lincolnovi. Spory nebyly v tom, že jeho proklamace byla v té době diametrálně protichůdná s politikou vlády, ale že byl tak odvážně překročil svou přísně vojenskou roli.Sears, Young Napoleon, pp. 79–80.
Jeho jednotky se rapidně přesunuly do oblasti přes Grafton a zvítězily v bitvě u Philippi, prvního pozemního konfliktu války. Jeho první osobní velení v bitvě bylo u Rich Mountain, kterou také vyhrál. Jeho podřízený velitel William S. Rosecrans hořce stěžoval, že jeho útok nebyl posílen, jak mu McClellan původně přislíbil.Sears, Young Napoleon, pp. 89–91. Nicméně tato dvě menší vítězství postavila McClellana do statusu národního hrdiny.Beagle, p. 1274. New York Herald o něm vydal článek, který pojmenoval: "Gen. McClellan, Napoleon současné války. “ Sears, Young Napoleon, p. 93.
Budování armády náhled|Vlastenecká obálka ctící příchod Maj. Gen. George B. McClellan do Washingtonu, DC, 26. července 1861 Po porážce unijních sil na Bull Run 21. července 1861 povolal Lincoln McClellana ze západní Virginie. Cestoval zvláštním vlakem hlavní trati v Pensylvánii z Wheelingu přes Pittsburgh, Philadelphii a Baltimore do Washingtonu a byl přivítán nadšenými davy, které se už po jeho cestě setkaly s jeho vlakem.Sears, Young Napoleon, p. 95.
Po tom co se McClellan 26. července dostal do hlavního města, byl jmenován velitelem vojenské divize Potomacu, hlavní síly Unie odpovědné za obranu Washingtonu. 20. srpna bylo několik vojenských jednotek ve Virginii sloučeno do jeho divize ze které potom okamžitě vytvořil armádu Potomac, kde byl prvním velitelem.Beatie, p. 480. Eicher, pp. 372, 856. náhled| Generál George B. McClellan se zaměstnanci a hodnostáři (zleva doprava): Gen. George W. Morell, Lt. Col. AV Colburn, Gen. McClellan, Lt. Col. N.B. Sweitzer, Prince de Joinville (syn francouzského krále Louise Phillippe), a na pravé straně – princův synovec, Prince Philippe