náhled|Felice Beato: Císařský letní palác v Pekingu před vypálením, říjen 1860 náhled|John Thomson: Ostrov Pagoda, asi 1871, z alba Fu-čou a řeka Min náhled|John Thomson: Li Hongzhang, 1871 náhled|Lai Afong: Ulice v kantonu Guangzhou, 1860-1870
Fotografie v Číně sahá až do počátku 19. století, kdy do Macaa dorazili evropští fotografové. V 50. letech 19. století západní fotografové založili studia v pobřežních přístavních městech, ale brzy se jejich čínští asistenti a místní konkurence rozšířili do všech regionů.
Do konce devatenáctého století měla všechna velká města fotografická studia, ve kterých si mohli Číňané střední třídy nechat zhotovit portréty při významných rodinných příležitostech. Západní a čínští fotografové dokumentovali obyčejný pouliční život, zásadní války a významné osobnosti. Zámožní Číňané si oblíbili fotografii jako hobby. Císařovna vdova Cch’-si se nechávala portrétovat opakovaně. Ve dvacátém století byla fotografie v Číně – stejně jako v jiných zemích po celém světě – využívána při rekreaci, vedení záznamů, pro novinářskou a časopiseckou žurnalistiku, politickou propagandu a výtvarné umění.
Podle učence Meccarelliho je čínská fotografie výsledkem několika faktorů:
studium optiky (vynález kamery obscury) vývoj moderní chemie (fotocitlivé látky) šíření a prosazování západní medicíny (zejména anatomie) přítomnost lidí ze západního světa a misionářů (know-how a použití fotografické techniky)
1842–1890, raná historie náhled|Felice Beato: Pevnost Taku bezprostředně po dobytí, 21. srpna 1860
Hodně děl z rané historie fotografie bylo pořízeno zahraničními misionáři, cestovateli a obchodníky. Mezi takové patřil například skotský průkopník fotografie John Thomson (1837–1921).„Eye of the Times – Centennial Images of Taiwan,“ Taipei Fine Arts Museum Byl jedním z prvních fotografů, který cestoval na Dálný východ, kde zhruba po dobu deseti let (1862–1872) dokumentoval tamní obyvatele, krajinu a artefakty východních kultur. Po návratu domů dokumentoval život lidí na ulicích Londýna a série snímků je považována za klasický příklad sociálního dokumentu, který položil základy fotožurnalistiky. Založil také fotografický ateliér v Singapuru, kde portrétoval evropské obchodníky a inspiroval v nich zájem o místní obyvatele a pozoruhodnosti. Hodně cestoval po celém kontinentálním území Malajsie a na ostrově Sumatra, putoval po vesnicích, fotografoval přírodní národy a dokumentoval je při jejich činnosti. Strávil dva týdny v Angkoru, kde bohatě dokumentoval rozsáhlý počet míst, čímž vytvořil první fotografické základy dnešního světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Po krátké přestávce v Anglii se opět vydal na Dálný východ. Na začátku dubna 1871 přicestoval na ostrov Tchaj-wan, tehdy Formosa, spolu s misionářem Dr. Laidlawem Maxwellem, když poprvé přistáli na Takao. Oba navštívili tehdejší hlavní město Taiwanfu před cestou k domorodým vesnicím na západních pláních ostrova. Po odchodu z Formosy Thomson strávil další tři měsíce cestováním 3000 mil po řece Jang-c’-ťiang a dosáhl Chu-peje a S’-čchuanu. Thomsonovo cestování po Číně bylo často nebezpečné, protože navštívil vzdálené, téměř neosídlené oblasti daleko ve vnitrozemí. Většina lidí, se kterými se setkal, ještě nikdy neviděla člověka ze Západu, nebo fotoaparát. Jeho expedice byla kvůli fotografování obzvláště náročná. Museli přepravovat objemný dřevěný fotoaparát, mnoho velkých, křehkých skleněných desek a potenciálně výbušné chemikálie. Při fotografování v nejrůznějších podmínkách se často muselo improvizovat, protože chemické látky bylo v tamějších oblastech obtížné získat. Jeho témata byla nesmírně pestrá: od skromných žebráků a pouličních lidí, přes úředníky mandariny po prince a vysoké vládní úředníky, od odlehlých klášterů až po císařské paláce, od jednoduchých vesnic po nádherné krajiny. Thomson se vrátil do Anglie v roce 1872, usadil se v londýnském Brixtonu a během následujících let se věnoval veřejným přednáškám a prezentaci výsledků svých cest po Dálném východě. Jeho publikace začaly nejprve v měsíčnících, později následovaly série velkých, bohatě ilustrovaných fotografických knih. Hodně psal na fotografická témata, přispíval mnoha články do fotografických časopisů, jako například British Journal of Photography. Také přeložil a upravil knihu Gastona Tissandiera History and Handbook of Photography (Fotografie – historie a průvodce) z roku 1876, ze které se stala standardní referenční práce.
Dalším cestovatelem a jeden z prvních fotografů ve východní Asii byl britský fotožurnalista Felice Beato (asi 1834–1907). Je známý svými portréty, pohledy a panoramaty architektury a krajiny z Asie a oblasti Středozemního moře. Beatovy cesty do mnoha zemí mu daly příležitost vytvořit působivý a trvalý obraz zemí, lidí a událostí, které byly neznámé a vzdálené většině lidí v Evropě a Severní Americe. Ve své práci popisuje klíčové obrazy takových událostí jako byla například Druhá opiová válka. Jeho fotografie představují první významné dílo, které dostalo pojmenování fotožurnalismus. V roce 1860 Beato opustil společnost Robertson & Beato, ačkoli Robertson používal společné jméno až do roku 1867. Beato byl vyslán z Indie do Číny, aby tam fotografoval anglo-francouzskou vojenskou výpravu ve druhé opiové válce. Do Hongkongu dorazil v březnu a okamžitě začal fotografovat město a jeho okolí až po Kanton.Clark, Fraser a Osman, str. 92–93. Beatovy fotografie jsou vůbec jedny z prvních pořízených fotografií v Číně.Rosenblum, str. 124.
V Hongkongu se Beato setkal s Charlesem Wirgmanem, umělcem a korespondentem pro noviny Illustrated London News. Oba pak doprovázeli anglo-francouzské síly cestující na sever do zálivu u města Ta-lien, poté do Bejtanu a pevnosti Taku v ústí řeky Chaj-che do zátoky Po-chaj ve Žlutém moři a dále do Pekingu a Letního paláce. Pro místa na této trase byly Wirgmanovy ilustrace (a dalších autorů) pro Ilustrated London News často odvozeny z Beatových fotografií.Poznámka: For an anthology of the illustrations (as well as the texts, although in Japanese translation only) of the Illustrated London News Japanese material, see Kanai.
Beatovy fotografie druhé opiové války patří mezi první dokumenty vojenské kampaně, které podávají zprávu o tom, jak bitva probíhalaLacoste, str. 10, 11, 184. a sice prostřednictvím sekvence datovaných a souvisejících fotografií. Snímky pevnosti Taku představují tento přístup ve zmenšeném měřítku a tvoří zprávu o bitvě. Pořadí obrázků ukazuje přibližování se k pevnosti, důsledek bombardování na vnějších zdech a opevnění a konečně devastaci uvnitř pevnosti, včetně těl mrtvých čínských vojáků. Fotografie nebyly pořízeny v tomto pořadí, protože jako první musely být pořízeny fotografie mrtvých Číňanů ještě před odstraněním těl; teprve pak mohl Beato v klidu pořizovat další snímky uvnitř a vně pevností.Harris.
Beatovy obrazy čínských mrtvých vojáků a způsob jejich pořízení odhalují zejména ideologické aspekty jeho fotožurnalistiky. Dr. David F. Rennie, člen expedice, ve své zprávě poznamenal: „Obešel jsem hradby na západní straně. Byly silně posety mrtvými – v severozápadním úhlu jich leželo třináct v jedné skupině poblíž palné zbraně. Pan Beato tu scénu prožíval s velkým vzrušením, popisoval ji jako „krásnou“ a prosil, aby se do ní nezasahovalo, dokud nebude zachycena jeho fotografickou aparaturou, což provedl několik minut poté.“Quoted in "Felice Beato" (Luminous Lint).
Jen mimo Peking fotografoval Beato v Letním paláci, soukromém sídle čínského císaře, který obsahuje palácové pavilony, chrámy, velké umělé jezero a zahrady. Některé z těchto fotografií pořízených mezi 6. a 18. říjnem 1860 jsou unikátní obrazy budov, které byly vypleněny a vypáleny anglo-francouzskými silami počínaje 6. říjnem. Ve dnech 18. a 19. října britská první divize vypálila na příkaz lorda Elgina budovy jako odvetu proti císaři za mučení a smrt dvaceti členů spojenecké diplomatické strany. Bennett píše, že „tyto [fotografie] se zdají být nejstaršími obrazy dosud objeveného Pekingu a mají nejvyšší historický a kulturní význam.“Bennett, "China", str. 292–295.
náhled|Yu Xunling: Císařovna vdova Cch’-si, kolorovaná fotografie, asi 1890
Mezi poslední fotografie, které Beato v této době pořídil v Číně, byly portréty lorda Elgina v Pekingu, který podepsal Pekingskou smlouvu, a knížete Kunga, který ji podepsal jménem čchingské vlády. Beato se vrátil do Anglie v říjnu 1861 a během této zimy prodal 400 svých fotografií z Indie a Číny Henrymu Heringovi, londýnskému komerčnímu portrétnímu fotografovi.
Kromě Angličanů v Číně fotografovali také francouzští fotografové. Jules Itier (1802–1877) byl v prosinci 1843 poslán jako doprovod Théodora de Lagreného na jeho cestě do Číny, kam jej vyslal francouzský král Ludvík Filip, aby uzavřel obchodní smlouvu mezi Čínou a Francií. Cesta trvala od roku 1843 do roku 1846, v Číně Itier dokumentoval uzavření Whamponské smlouvy a zhotovil řadu daguerrotypií Číňanů a scenérií v provincii Kuang-tung. Ačkoli v Číně se daguerreotypie objevila během pozdější fáze první opiové války, jsou Itierovy daguerreotypie nejstarší dochované z Číny.
Yu Xunling byl od roku 1903 do roku 1905 dvorním fotografem císařovny vdovy Cch’-si a byl jediným fotografem, který měl dovoleno fotografovat císařovnu. Fotografie císařovna věnovala jako dar významným návštěvám ze zahraničí.
Mezi další průkopníky fotografie v Číně patří Lai Afong (Číňan, 1839–1900). Dále pak dr. Richard Woosnam, major George Alexander Malcolm (1810–1888), Henry Collen (1797–1879), anglický malíř a fotograf nebo Zou Boqi (1819–1869), čínský vědec.
Liang Š'-tchaj působil na konci dynastie Čching. Umělec se specializoval na portréty vysoce postavených úředníků a jeho klasický imperiální portrét je ovlivněn stylem a estetikou tradiční čínské malby a umění. Jako jeden z prvních fotografů předních funkcionářů dynastie Čching a dalších elit, práce Liang Š'-tchaj přesvědčila císařský dvůr Čching, aby poprvé přijal fotografii jako umělecké médium.
Raná studia náhled|Fotografické studio Pun Lun v Hongkongu
V druhé polovině 19. století byla založena některá čínská fotografická studia, jako například Kung Tai (公 泰 照相 樓) a Sze Yuen Ming (上 洋 耀華 照相) v Šanghaji a Pun Lun (繽 綸) a Lai Afong (赖 阿芳) v Hongkongu.
Lai Afong (1839–1890) založil a provozoval Studio Afong, jedno z prvních fotografických studií v Hongkongu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších čínských fotografů devatenáctého století. Jeho studio bylo aktivní od roku 1859 do zhruba čtyřicátých let. Tento podnik pravděpodobně v 90. letech 19. století převzal jeho syn.„Afong“ na stránkách Wattis Fine Art Témata se pohybovala od portrétů a obrázků společenského života až po městské veduty a krajiny. Laiovu výtvarnou práci a osobu ocenil John Thomson, skotský fotograf pracující v té době v Číně, ve své knize The Straits of Malacca, Indo-China, and China. Laiova zkušenost pocházela zcela od západní společnosti, ale stále obsahovala vazbu na tradiční malbu starodávných mistrů a vnitřního ducha umělce.Meccarelli M. „New Perspectives about the Origins of Chinese Photography and Western Research in China“ in ARTE DAL MEDITERRANEO AL MAR DELLA CINA Genesi ed incontri di scuole e stili. Scritti in onore di Paola Mortari Vergara Caffarelli eds. P. Fedi – M. Paolillo, Officina di Studi Medievali, Palermo, 2015, str. 587–598 Podle mnoha jeho fotografických vizitek, fotografoval mimo jiné guvernéra Arthura Kennedyho nebo velkovévodu Alexeje Romanova.
George R. West Hugh Mackay
První polovina 20. století náhled|Lang Ťing-šan: Meditace, 1928, nejstarší dochovaná čínská umělecká fotografie aktu